První polibek – bloncka8 LeHka_
Průměr bodů: 5

Naše pohledy se střetnou a v ten moment, jakoby se zastavil čas a všechno kolem přestalo existovat. Zarazí se v půlce věty a já se dokážu soustředit jen na něj a jeho dokonale tvarované rty. Váhavě a trochu nervózně se ke mně začne naklánět, aby překonal tu malou vzdálenost, která mezi námi je, a přitom ze mě nespouští ani na chvíli pohled. Nakonec ale oči přivře a konečně se rty lehce dotkne těch mých.

Začne se ode mě pomalu odtahovat a zkoumavě mě pozoruje, aby přišel na to, jak na ten letmý polibek budu reagovat. Já jsem přitom stále lapená v té krásné pasti blankytně modrých očí. Opatrně mu položím svou ruku na tvář a natáhnu se zpátky blíž k němu, abych proměnila mezeru mezi námi v další políbení. Jen další letmý polibek, po kterém on získá jistotu, přitáhne si mě rukama blíž a polibek postupně promění v naléhavé a toužebné líbání.

„Nechceš se na chvilku projít?" vyrazí ze sebe zadýchaně a já na jeho nabídku přikývnu. Procházka po krásné večerní přírodě nám jistě příjde vhod. S Kamilem jsem se seznámila teprve před pár hodinami na kamarádčině oslavě narozenin. Ani nevím, jak jsem se sem, z chalupy na zahradní houpačku pro více lidí, dostala a kde se tu se mnou vzal Kamil. Alkoholové opojení mi však přišlo vhod, protože se mi Kamil od prvního okamžiku líbil. A já po nějaké době vykládání zapomněla na své pravidlo, nezkoušet někoho v opilosti svádět.

Podám mu ruku a nechám si pomoct zvednout se z houpačky na nohy. Ruku v ruce se vydáme prašnou cestičkou od chaty směrem k malému lesíku, odkud se ozývá houkání ptáků. Cítím se tak šťastná, jako už hrozně dlouho ne. Kamil mi celou dobu procházky něco vypráví a prokládá své povídání jedním vtipem za druhým. Připadám si jako malá holka, která se poprvé v životě zamiluje do kluka, který jí otevře dveře.

Dojdeme ke kraji lesa a cestu nám osvětluje měsíc v úplňku. Chci se zastavit a vydat se na cestu zpátky k chalupě, ale Kamil mě zastaví.

„Je nádherně vidět a v lese jsem v noci nikdy nebyl. Nechceš se tam podívat?" špitne mi sladce do  ucha a já jeho šarmu naprosto propadnu. Prodereme se zarostlým krajem lesa a spokojeně se na něj usměju. Stromy vůbec nevypadají zlověstně, jak jsem si původně myslela, ale působí nádherně tajemným dojmem a jejich koruny si šeptají pod náporem letního větříku.

Kamil si mě za ruku přitáhne k sobě, prudce mě políbí a snaží se jazykem prodrat cestu do mé pusy. Své ruce přesune na můj zadek, který mi trochu zmáčkne a z úst mu vyjde slastné zaúpění. Než se naděju mám sundané tričko a on mi hladí prsa přes podprsenku a nakonec zamíří rukou k lemu mých kalhot. To mě probere z alkoholového opojení a rázem vystřízlivým.

„Kamile, ne. Já nechci!" zakňourám směrem k němu a snažím se ho odstrčit, ale on se místo toho natáhne k zapínání mé podprsenky, aby ji rozepl.

„Kamile, vážně přestaň!" zakřičím na něj ale nemám proti němu žádnou šanci na obranu.

„Tak proč si sem chodila? To jsi vážně tak hloupá, že sis myslela, že si budeme v lese jen povídat, nebo co? Teď už máš smůlu, neměla sis se mnou zahrávat," odvětí mi, v očích se mu zlověstně zablýskne a pokračuje v líbání mého krku při čemž my jeho slizkýma rukama přejíždí po mém polonahém těle. V očích mě zaštípou slzy a snažím se mu všemožně vykroutit, ale on mě nenechá. Nakonec ho kopnu vší silou mezi nohy a on se s bolestnou grimasou ve tváři skácí k zemi.

Využiju situace a dám se na útěk. On mě ale začne pořvávat nadávky a výhružky, které se po chvíli začnou přibližovat. Dohání mě. Otočím hlavu směrem, odkud ho slyším, ale u toho běžím stále dopředu, takže si nevšimnu stromu, který se přede mnou vynoří a vší rychlostí do něj narazím.

Když otevřu oči, zabodají mě do nich ostré sluneční paprsky. Pomalu se posadím a bolí mě každý pohyb, každá část mého těla. Pohledem k němu sjedu a zjistím, že jsem úplně nahá a mé oblečení se válí okolo mě. Rozvzpomenu se na zážitky předchozí noci a z očí se mi vyderou slzy.