První polibek – airetis3

PRVNÍ POLIBEK
a poslední...

,,Můžete, slečno." řekl mi ten policista s velkým knírem. Mluvil soucitně. Ne, že je mu tohle všechno jedno.

Prošla jsem dveřmi do místnosti. Byla tam zima. Seděl u stolu na židli. Druhá, na proti němu, byla prázdná. Všimla jsem si obrovské kamery, která ho snímala policistům.

Tiše jsem se posadila a on sundal dlaně z obličeje. Tmavé vlasy měl rozcuchané a obličej unavený a strhaný.
,,Seleno." řekl vyčerpaným hlasem.
,,Zacu, nevím co na to říct..." zasípala jsem bezradně.
Nevesele se usmál.
,,Neříkej nic. Byl jsem idiot. Zasloužím si to. Ať tady shniju."
Věděla jsem, že má pravdu.
,,Jedenáct let." řekl bezradně. ,,Bude mi přes třicet."

Zac se s kámošem brutálně opil. Jako doga. Nasedl do auta. Zabil muže, co šel po ulici se svou těhotnou ženou, která na těžká zranění zemřela v nemocnici. Potratila ihned. Kdyby zavolal záchranku, alespoň žena by se zachránila, ale vykrvácela.
Později přiznal, že jeho kamarád Steven chtěl zavolat i v opilosti záchranku a poldy, takže ho zbil a nechal ležet na ulici, zatímco utekl. Byl prý vyděšený.

Potom se jedno auto ztratilo. V městě asi padesát kilometrů od nás zemřela při bouračce žena za volantem, její syn na sedadle spolujezdce a malé dítě v sedačce, které proletělo sklem. Přežila jediná dívka, ale s nenapravitelnými zraněními páteře. Všechno se stalo v jeden den, před třemi měsíci.

První zločin zachytila kamera, takže Zac okamžitě dostal jedenáct let, i s tím, že za něj jeho prachatý tatík zaplatil pěknou sumu.
Druhá vražda nebyla vyřešena. Zac byl hodinu poté byl již viděn ve svém domě, přestože viník ukradeným autem neodjel (ale přesto utekl.)
Jsem si jistá, že to byl on.
Pokud se prokáže jeho nevina, po jedenácti letech půjde z vězení. Pokud bude vinen, dostane přidáno. O dost. Pokud nehoda nebude vyřešena - což je snad nemožné - stráví  ještě pár měsíců ve vazbě.
Ach, Zacu.

Chytila jsem ho za ruku přes stůl.
,,Zemřely tam děti, Zacu. Zabil si i ti lidi v autě?" zeptala jsem se vážně.
,,NEVZPOMÍNÁM SI, DOPRDELE!" zařval, až jsem ucukla a postavila se.
Otevřely se dveře, stál v nich policista.
,,V pořádku?" ostražitě se na něj podíval. Zac se zhroutil na židli.
,,Dejte nám ještě deset minut, prosím. Vše je v pořádku."
Strážník kývl a zavřel dveře.
,,Zacu?" zeptala jsem se opatrně.
,,Neublížím ti." ujistil mě. Ale já stejně váhala. Zvedla mě oči. Něco v jeho výrazu mě přinutilo vykročit k němu a dřepnout si před něj.

,,Byli jsme nejlepší kamarádi, Seleno." začal. Nelíbil se mi ten minulý čas. ,,Ale...já...všechno se to posralo. Miluju tě. Nenašel jsem odvahu ti to říct. A podívej. Mohli jsme mít alespoň pár měsíců. Celá budoucnost je v troskách."
Vzalo mi to dech. Ale možná jsem to tušila. Zac na mě byl vždy hodný, pomáhal mi a byl mi oporou. Stejně jsem neudělala první krok, protože jeho city jsem nedokázala opětovat. Ani teď ne.
,,Zacu..." začala jsem zase nejistě, ale on uchopil můj obličej a políbil mě tak, jako nikdy nikdo. S vášní, žalem a rozloučením.
Odpojili jsme se. Brečela jsem.
,,Zvládneš to. Sbohem."
Naposledy jsem ho pohladila po vlasech. Potom jsem vyrazila z místnosti, a už se neohlížela.

Prosím, bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋

První polibek – aiwiiwia1

První polibek
Tak tichý a nádherný
Ach, tak citlivý a sladký
To byl navždy první polibek

Bylo to přenádherné snění...

Druhá šance
A další chůze ruku v ruce
Podívej se, zas ty rudé líce
Oba dva jsme chtěli více

Bylo to krásné předstírání...

Třetí zklamání
Ty plaché oči plné klamání
Naše láska se nedočkala uznání
Zmizelo i naše dětské pobláznění

Bylo to nádherné procitnutí...

Poslední nádech
Něco zvláštního bylo na těch pádech
Pocit, jako bychom usínali na hadech
Čekali jsme, až nás uštknout ve snech

Bylo to tak dokonalé probuzení...

Konečné rozhodnutí
A slova plná odpouštění
Jak otázky na námi visely
Jsi připraven na naše duely?

Bylo to přenádherné snění
Bylo to krásné předstírání
Bylo to nádherné procitnutí
Bylo to tak dokonalé probuzení

Prosím, bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋

První polibek – littlemoredepper3

Držela v rukou rozvodové papíry a pomalu kráčela do té chaty, kterou kdysi koupili, aby v ní mohli být více spolu.

Vzpomínala na jejich první polibek. Na jeho rty jemně jí vyznávající lásku. Na to, jak ji uchvátil a okamžitě se zamilovala. Tehdy byla šťastná.

Bohužel chata posloužila pro přesný opak. Mort byl neustále lapen ve své hlavě. Kdykoli na ni jeho oči pohlédly, cítila, že nehledí na ni, ale někam mnohem dál. Někam, kde pro ni není místo. Trápilo ji to, velmi. A pak udělala to nejzbabělejší, co mohla. Našla si milence, aniž by o tom svému manželovi řekla.

Mort je našel a zranilo ho to tak, jak ještě nic. Ona ale neměla ani tušení, že ještě víc. Nevěděla o nestvůrné další osobě, co se v něm probudila. Naivně si myslela, že Shooter je opravdový člověk.

„Morte?" volala. Nikdo se neozýval, a tak dostala strach. Kdyby věděla, co nastane, utekla by.

Vstoupila do té místnosti a podepsala si jasný rozsudek. Ze všech zdí křičelo to děsivé jméno: Shooter. Bylo vyryto do dřeva.

„Morte?" vykřikla. Shooter ho musel najít a něco mu udělat. Psychopat se jejímu manželovi dostal do domu.

Dveře se zavřeli a ona spatřila Morta. Stál přímo u nápisu, který ji vyděsil. Napůl do zdi, napůl do dveří bylo vyryto prosté „Zastřel ji". Její muž vypadal pořád stejně, ale nemusel ani promluvit, aby poznala, že něco je špatně. Možná to bylo tím černým kloboukem, co si kdysi v zrcadle zkoušel přímo před ní.

Byly to stále jeho rty, co ji kdysi líbaly, jeho oči, co na ni kdysi hleděly, jeho krásná tvář. Přesto vypadal jinak, jako někdo cizí.

„Morte, proč máš ten klobouk? vydechla.

„Je to jen můj kloubouk. Vždycky byl," dostalo se jí jednoduché odpovědi.

V tu chvíli poznala, že Shooter se do této chaty dostal už mnohem dříve než dnes, že se dostal Mortovi do hlavy. Poznala, že je konec. Její Mort Rainey byl pryč a nahradil ho John Shooter.

Toho dne zemřela rukou svého manžela, stejně jako její milenec. Hrobem se jim stala její oblíbená zahrada. 

A jejich první polibek byl navždy zapomenut.

Prosím, bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋

První polibek – kiara2

​„A co svatba? Plánujete?" zeptala se matka s úsměvem na tváři, zatímco mému příteli dolévala čaj.
​„No..." zaváhal John a věnoval mi nervózní pohled. „Abych pravdu řekl..."
​„Ne!" vykřikla jsem, trochu moc příkře. Pohledy všech rodinných příslušníků se ke mně stočily. Pod tíhou pěti párů očí jsem se cítila nesvá. Nepohodlně jsem se zavrtěla na místě. „Ne, neplánujeme," zopakovala jsem o poznání tišeji. „Aspoň zatím. Ještě nejsem připravená."
​„Ale prosím tě!" Matka protočila oči v sloup a nesouhlasně zamlaskala. „Na svatbu nebudeš nikdy zcela připravená! Ale až se vezmete, poznáš, jak moc důležitá je."
​Rty jsem zkroutila do vynuceného úsměvu a přikývla.
​Mé pocity dokázal pochopit jediný člověk. Teta Alison, která se sama nikdy neprovdala, sedící vedle mé matky mě přeměřovala soucitným pohledem naznačující: „Nejsi jediná, která se svatby bojí."
​S povzdechem jsem vstala a se slovy „Musím na vzduch!" odpochodovala do zahrady, dřív, než kdokoliv stačil cokoliv namítnout. Připadalo mi, že dále od ostatních se mi dýchalo o něco lépe, jako bych byla po celou dobu čajového dýchánku sešněrována v korzetu. Rukama jsem si zoufale vjela do už tak rozcuchaných světlých vlasů.
​„Co mám jenom dělat?" zamumlala jsem si sama pro sebe.
​„Cokoliv jen chceš," odpověděl mi příchozí hlas náhle.
​Rty se mi automaticky zkroutily do úsměvu. Otočila jsem se na tetu, která mě stejně jako obvykle přišla povzbudit.
​„To se lehce řekne," povzdechla jsem si a oříškové oči zabodla ke špičkám chodidel. „Všechno je to složité..."
​„Copak?" Opatrně si přisedla na lavičku. „Stalo se něco?" V jejím hlasu byla zapsána upřímná starost, avšak i přes obavy na mě nenaléhala. Vždycky respektovala, když jsem o něčem nechtěla mluvit, což je důvod, proč jsem si s Alison rozuměla víc než s vlastní matkou. Na rozdíl od ní, ona mě nikdy do ničeho nenutila. „Jsi dospělá - máš právo na vlastní rozhodnutí," byla slova, která vždycky říkávala.
​„Nevím," pokrčila jsem rameny. Na krátký okamžik jsem se zahleděla někam do dálky. Po chvíli jsem se však pustila do vyprávění. Alison byla jediným člověkem, před nímž jsem se nebála odhalit své nejniternější pocity. Svěřování a vysvětlování svého stanoviska ostatním lidem pro mě nikdy nebylo snadné, ovšem ona představovala onu výjimku potvrzující pravidlo.
​„Víš, teto," začala jsem nesměle, „v poslední době uvažuju, že se s Johnem rozejdu."
​Alison povytáhla dokonale upravené obočí. „Pročpak? Stalo se něco mezi vámi?"
​Zkousla jsem si ret. „No... ne tak úplně. Připadá mi, že není tím správným člověkem pro mě. Ze začátku náš vztah byl, pravda, nádherný. Jenomže..." Na chvilku jsem zaváhala. Mluvit o křehkých počátcích naší lásky, dá-li se to tak nazvat, nebylo jednoduché.
​„Nemusíš mi to říkat, jestli nechceš," pravila mírným tónem Alison a její klidný pohled mi dodal kuráž.
​„To je dobrý." Polkla jsem knedlík, který se mi vytvořil v krku a pokračovala. „Problém je v tom, že jsem si uvědomila... Že jsem Johna asi nikdy doopravdy nemilovala," zašeptala jsem. „Tedy, samozřejmě, mám ho ráda. Je to můj dlouholetý kamarád z dětství. Ale láska?" Hluboce jsem si povzdechla a začala navíjet pramínek vlasů okolo ukazováčku. Byl to můj způsob, jak se uklidnit.
​„Představa, že bych s ním měla strávit celý život, mě nepředstavitelně děsí," řekla jsem s upřímností. „Hodně myslím na Samuela, mého prvního... kluka." Přes tvář mi mimoděk přejel úsměv. Nevěděla jsem, jestli bych měla Sama nazývat přímo bývalým, když jsme spolu v podstatě nikdy oficiálně nechodili, ale i přesto ve mně převládal pocit, že vztah s ním byl o mnoho intenzivnější. „Toho jsem kdysi odmítla kvůli tehdejšímu stěhování a zároveň i Johnovi. A v posledních dnech toho lituju. Neuvěřitelně mi Sam chybí. Měli jsme mnoho společného, podporoval mě ve všem, co jsem dělala." Zoufalým pohledem jsem přejela k Alison. „A taky... byl to první kluk, kterého jsem políbila," přiznala jsem s mírným začervenáním.
​„Pokračuj," vyzvala mě teta a já poznala, že je zvědavá víc, než dávala najevo.
​„Mám pocit, že tehdy, před těmi lety, se během toho polibku něco ve mně změnilo." Zhluboka jsem se nadechla a v mysli se přenesla do toho okamžiku.
​Samův byt na okraji města. Mezi námi se vznášela napjatá atmosféra. Sam měl prudkou, výbušnou povahu, takže hádky byly časté, ale stejně rychle, jak vzplanul, tak i vychladl. Hleděl na mě svýma zoufalýma obsidiánovýma očima plnýma bolesti. Byla to chvíle, kdy jsem mu vysvětlovala, že se stěhujeme do jiného města a nemůžeme se tak dál vídat. Myslela jsem si, že k němu nic necítím a utnutí tohoto prazvláštního vztahu bude jednoduché. Domnívala jsem se, že John všechny mé jizvy zahojí. Nikdy v životě jsem se nemýlila víc.
​V jednom okamžiku se naše rty spojily a já ztratila pojem o čase. Na tu krátkou chvilku jsem pocítila něco, co jsem do té doby neznala.
​Přenesla jsem se opět do současnosti. „Nový vztah by neměl sloužit jako náplast za ten předchozí," konstatovala jsem smutně a pomalu se vrátila zpět domů.

Prosím, bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋

První polibek – bloncka8

Naše pohledy se střetnou a v ten moment, jakoby se zastavil čas a všechno kolem přestalo existovat. Zarazí se v půlce věty a já se dokážu soustředit jen na něj a jeho dokonale tvarované rty. Váhavě a trochu nervózně se ke mně začne naklánět, aby překonal tu malou vzdálenost, která mezi námi je, a přitom ze mě nespouští ani na chvíli pohled. Nakonec ale oči přivře a konečně se rty lehce dotkne těch mých.

Začne se ode mě pomalu odtahovat a zkoumavě mě pozoruje, aby přišel na to, jak na ten letmý polibek budu reagovat. Já jsem přitom stále lapená v té krásné pasti blankytně modrých očí. Opatrně mu položím svou ruku na tvář a natáhnu se zpátky blíž k němu, abych proměnila mezeru mezi námi v další políbení. Jen další letmý polibek, po kterém on získá jistotu, přitáhne si mě rukama blíž a polibek postupně promění v naléhavé a toužebné líbání.

„Nechceš se na chvilku projít?" vyrazí ze sebe zadýchaně a já na jeho nabídku přikývnu. Procházka po krásné večerní přírodě nám jistě příjde vhod. S Kamilem jsem se seznámila teprve před pár hodinami na kamarádčině oslavě narozenin. Ani nevím, jak jsem se sem, z chalupy na zahradní houpačku pro více lidí, dostala a kde se tu se mnou vzal Kamil. Alkoholové opojení mi však přišlo vhod, protože se mi Kamil od prvního okamžiku líbil. A já po nějaké době vykládání zapomněla na své pravidlo, nezkoušet někoho v opilosti svádět.

Podám mu ruku a nechám si pomoct zvednout se z houpačky na nohy. Ruku v ruce se vydáme prašnou cestičkou od chaty směrem k malému lesíku, odkud se ozývá houkání ptáků. Cítím se tak šťastná, jako už hrozně dlouho ne. Kamil mi celou dobu procházky něco vypráví a prokládá své povídání jedním vtipem za druhým. Připadám si jako malá holka, která se poprvé v životě zamiluje do kluka, který jí otevře dveře.

Dojdeme ke kraji lesa a cestu nám osvětluje měsíc v úplňku. Chci se zastavit a vydat se na cestu zpátky k chalupě, ale Kamil mě zastaví.

„Je nádherně vidět a v lese jsem v noci nikdy nebyl. Nechceš se tam podívat?" špitne mi sladce do  ucha a já jeho šarmu naprosto propadnu. Prodereme se zarostlým krajem lesa a spokojeně se na něj usměju. Stromy vůbec nevypadají zlověstně, jak jsem si původně myslela, ale působí nádherně tajemným dojmem a jejich koruny si šeptají pod náporem letního větříku.

Kamil si mě za ruku přitáhne k sobě, prudce mě políbí a snaží se jazykem prodrat cestu do mé pusy. Své ruce přesune na můj zadek, který mi trochu zmáčkne a z úst mu vyjde slastné zaúpění. Než se naděju mám sundané tričko a on mi hladí prsa přes podprsenku a nakonec zamíří rukou k lemu mých kalhot. To mě probere z alkoholového opojení a rázem vystřízlivým.

„Kamile, ne. Já nechci!" zakňourám směrem k němu a snažím se ho odstrčit, ale on se místo toho natáhne k zapínání mé podprsenky, aby ji rozepl.

„Kamile, vážně přestaň!" zakřičím na něj ale nemám proti němu žádnou šanci na obranu.

„Tak proč si sem chodila? To jsi vážně tak hloupá, že sis myslela, že si budeme v lese jen povídat, nebo co? Teď už máš smůlu, neměla sis se mnou zahrávat," odvětí mi, v očích se mu zlověstně zablýskne a pokračuje v líbání mého krku při čemž my jeho slizkýma rukama přejíždí po mém polonahém těle. V očích mě zaštípou slzy a snažím se mu všemožně vykroutit, ale on mě nenechá. Nakonec ho kopnu vší silou mezi nohy a on se s bolestnou grimasou ve tváři skácí k zemi.

Využiju situace a dám se na útěk. On mě ale začne pořvávat nadávky a výhružky, které se po chvíli začnou přibližovat. Dohání mě. Otočím hlavu směrem, odkud ho slyším, ale u toho běžím stále dopředu, takže si nevšimnu stromu, který se přede mnou vynoří a vší rychlostí do něj narazím.

Když otevřu oči, zabodají mě do nich ostré sluneční paprsky. Pomalu se posadím a bolí mě každý pohyb, každá část mého těla. Pohledem k němu sjedu a zjistím, že jsem úplně nahá a mé oblečení se válí okolo mě. Rozvzpomenu se na zážitky předchozí noci a z očí se mi vyderou slzy.


Prosím, bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋💋