A znovu dva vítězové, oba po pěti bodech.

Bez dechu - Hvězdář1 jeanblack2056

Leží v lese na mechu
Lidská těla bez dechu
Unavené bledé tváře
V očích chybí živá záře

Byly tady meluzíny
Utančily čeledíny
Hoši mladí, bujné kštice
Nezatančí nikdy více

Smích se změnil na lapání
Na lapání po dechu
Nad ránem se meluzíny
Vrací k svému pelechu

Noc to dlouhá byla přeci
Teď na čase je jít spát
Nechat mrtvé ležet věci
Strach by lidé měli znát

Než se zase do lesíku
Bez ostychu vypráví
Zatančí si za úplňku
A zůstanou bezhlaví

Meluzíny totiž nejsou
Ty nejhorší příšery
Pověsti se šerem nesou
Hejkal přešel přes hory

A tak zůstaň ve vesnici
Ty človíčku bezbranný
Hejkalům a šedým vlkům
Chybí lidské zábrany

Bez dechu – blackbird9

Bez dechu jsem z bezpečného úkrytu sledovala, jak běží. Řítil se po poli neuvěřitelnou rychlostí, podél křovin až ke slaměnému hradu. Byla to obrovská pyramida vystavěná ze slaměných kvádrů, připravena k vyzvednutí sedláky. Mládenec se ani neotáčel, věděl, že ho pronásledují jako lišku na honu za stejným účelem - zabít.

Za balíkovou pyramidou rostl rozlehlý tmavý háj, nebylo pochyb, že psanec poběží rovnou do jeho hlubin. Ale neudělal to. Jeho pronásledovatelé - rotu nepřátelských puškami ozbrojených vojáků už bylo vidět na obzoru, když balíky oběhl a vyšplhal po nich až k tajnému vchodu. A já byla bez dechu. Právě tam jsem se totiž krčila já. Oba jsme byli nespatřeni, zatímco když jsme se uzřeli my dva, skoro nám šokem spadla brada. Nicméně jsme měli společného nepřítele. Na poslední schod na vrchol útvaru jsem ho vytáhla za bledou košili a pak jsme se otvorem velký jako jeden balík skutáleli do útrob skrytu.

,,Co tady zrovna ty děláš?" udeřil na mě mladý muž, během toho co do vchodu zatáhl jeden z těžkých kvádrů. Uvěznil nás tam, což ovšem znamenalo, že nás odřízl od venkovního světa, což bylo momentálně jen dobře.

Nemyslela jsem si, že mě zná, ovšem já ho tak trochu ano. Vždyť byl od nás z vesnice. Proto mě více než dost překvapilo, že teď hlasitě vydechuje po dlouhém úprku před vojáky. Co udělal?!

,,Proč se za tebou ženou?" odhodlala jsem se otázat, ,,a jak to, že hned nestříleli, když mají na tebe tak spadeno?
Napadlo tě vůbec, co se stane, jestli se probijou až dovnitř, sem do skrýše?" rozmáchla jsem rukou v potemnělém prostoru velikém jako průměrná koupelna.

Povzdechl si. ,,Tak to ti sotva prozradím. Ale nestříleli, jelikož mě chtějí živého."

,,Takže rozvědka, ano?" nadzvdvihla jsem obočí. V tom okamžiku něco cvaklo. Ach ne. Uskočila jsem co nejdál mi stísněný úkryt dovolil. ,,Caspere Lerayi. Jestli mi budeš vyhrožovat, tak si buď jistý, že tvé tajemství bude celá vesnice vědět ještě před západem slunce. A pokud mě podřízneš, tak budeš vzhledem k lokaci vraždy první na listě obžalovaných."

Casper však neměl nůž, kterým by mi hrozil. Byla to ocílka, kterou zapálil pár stébel ve své dlani. Což bylo ovšem stejně nebezpečné jako nůž. Posvítil nám plamínkem do obličeje. ,,Nikomu nepovíš, že jsi mě tu viděla, a dostanu nás odsud bez rozpáranýho kožichu. Plus neprozradím, že chodíš chytat motýlky za hranici obce."

Odfrkla jsem si. ,,Tak motýlky, jo? Vsadím se, že moje práce je ještě černější než ta tvá." Jeho reakci už jsem nestihla. Venku se ozvala střelba ze samopalu.

Jedním fouknutím zhasl oheň. Opět jsem se ocitla bez dechu. ,,Nikomu ani muk, dobře?" zašeptal. ,,Tohle zvládneme, hlavně potichu."

(Zde mi messneger bohužel sežral konverzaci a nemohu autorku dohledat, pokud to čteš, ozvi se a já rada zveřejním tvůj WP profil.)