Známá neznámá – rebellious7

Můj milý živote, tohle vypadá na další nudnou rodinnou oslavu, která se zapíše do historie svou naprostou zbytečností a jako neskutečná otrava.

Narozeniny by si měl každý člověk užívat. Je to přese jen jednou za rok, tak proč to pořádně nerozjet, že? U nás tohle neplatí. Stačila by jedna návštěva a prosili byste všechny svaté, abyste sem už nemuseli. 

Narozeniny jsou fajn, proti nim nic nemám. Ty dárky taky většinou nejsou k zahození, a to nemluvím o báječných zákuscích, po kterých se jen zapráší. Přece jen je tady jedno ale.

Patřím snad do té nejvíce nezajímavé rodiny pod sluncem. Vážně.

Kde začít?

Babi s dědou, tátovi rodiče, jsou typičtí senioři – křížovky a heřmánkový čaj. Další tátův bratr Jo s manželkou Selenou. Dva vědci, co se hledali, až se našli. V bílých pláštích chodí snad i nakupovat. Pak jsou tu jejich děti – mí povedení bratranci Barry a Liam. Horší jak jejich rodiče. Nos pořád zabořený v knize a když se jich zeptáte, co čtou, odpálkují vás s tím, že byste tomu stejně nerozuměli.

Pokračujeme v krasojízdě. Táta má ještě sestru – teta Alice. Učí ve školce a já si myslím, že to v hlavě nemá úplně v pořádku. Je mi šestnáct a ona mi pořád nosí piškoty. Mámino dvojče, strejda Matty, pracuje jako knihovník. Já mám ale radši jeho manželku Lenny.

Lenny trochu vybočuje z normálu tím, že má fialové vlasy a piercing v nose. Jinak zase nic moc. Na prodavačce v drogerii asi nemůže být nic pozoruhodného. Jejich dcera Amanda studuje filozofii na výšce a naposledy jsem ji viděla před třemi lety.

Udělala dobře, když se přestěhovala. Nemusí chodit na rodinné oslavy.

Následuje tedy můj starší brácha Thomas. Ajťák, který bez notebooku neudělá ani krok. Malá Lily je zatím ještě školkové děcko, přesto začíná chytat móresy naší rodiny a dala se na shlédnutí všech filmů o recyklaci plastů, které byly kdy natočené.

Potom to dopadá tak, že se sama dívám na Disneyovky.

Naši jsou kapitola sama o sobě. Máma výživová poradkyně a táta spravuje pračky. A spolu chodí na jógu. Hrůza.

To nejlepší nakonec. Babička Shelly.

Řeknu vám, na světě nenajdete lepšího člověka, než je babička Shelly. Ta jediná je z celé naší pošahané rodinky aspoň trochu normální a dokonce zajímavá.

Jako mladá pracovala v cirkuse. Dělala se slony a na rameni jí sedával barevný papoušek, kterému říkala Gilbert. Stejně jako se jmenoval děda. Bylo to totiž v době, kdy do něj byla až po uši zamilovaná.

Už odmalička jsem hltala její historky o cestách po světě, o všemožných vystoupeních a neskutečných akrobatických tricích. Díky ní mi nezakrněl mozek a nestalo se ze mě tělo bez duše, tak jako z ostatních.

,,Země volá Judy," mávne mi před očima čísi ruka. Okamžitě se proberu z hlubokého znudění, když mi dojde, kdo to je.

,,Babi!" vykřiknu a pověsím se jí kolem krku. ,,Holka, ty už nejsi nejmenší a já nejsem nejmladší. Takže mě prosím tebe pusť," směje se babička.

Uchechtnu se, ale přesto ji přestanu dusit.

,,Nad čím jsi přemýšlela?" posadí se na mé dosavadní místo, takže si musím sednout na koberec před ní. ,,Nad tím, že tohle bude – jak je známo – opět a zase naprosto nezáživná oslava s nejnudnější rodinou na světě," zamrmlám a složím nohy do tureckého sedu.

,,Tím chceš říct, že já jsem nudná?" nadzvedne babi jedno obočí. 

,,To bych si nedovolila," uculím se. ,,Jen vím, čím je má familie známá..." pokrčím rameny a ohlédnu se za sebe. V tichu, které by na oslavě narozenin nemělo nastat, tam všichni sedí a nevnímají své okolí. Jako banda bláznů, opravdu.

,,Známá? A ty si myslíš, Judy, že je doopravdy znáš, když takhle mluvíš?" nahne se ke mně babička blíž a podá mi přitom malou krabičku. ,,Mimochodem všechno nejlepší." Kývnutím hlavy jí poděkuju, ale zaměřím se na to, co předtím vypustila z úst.

,,Vždyť jsem tady s nimi už šestnáct let. Já si myslím, že je znám až moc dobře," odfrknu si a znechuceně odtrhnu oči od rodinného kroužku, který postrádá jakoukoliv jiskru.

,,Fajn," položí si babi ruce na opěrky křesla. ,,Věděla jsi, že tvoje máma chtěla být profesionální krasobruslařkou? Nebo že Lenny byla členkou punkrockové skupiny, než se vdala za Mattyho?"

Koukám na ni s bradou někde u kolen. ,,Cože?"

,,Třeba by tě mohlo zajímat, že Lily tajně doufá, že ji vezmeš do kina na Příběh hraček. Nebo že Alice miluje Metallicu," pokračuje babička ve výčtu abnormalit naší rodiny. ,,Pořád si myslíš, že je všechny znáš?"

Zakroutím hlavou. ,,Moje rodina mi teď připadá tak nějak známá neznámá. Vždyť já o nich skoro nic nevím!" chytím se za hlavu.

,,Tak využij toho, že máš narozky a jako dárek si přej, ať ti o sobě vypráví!" odežene mě pohybem ruky pryč a já nečekám a jdu zjišťovat odpovědi. 

Třeba jen moje rodinka nebude tak nudná, jak jsem si myslela.

Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

Známá neznámá - Kalokagathia0

Země známá jako stará neznámá
pod náporem lásky se lehce chvěla
Ztrácela, ztrácela sebe ve vesmíru,
když vícekrát již nevěřila v sílu míru

Konec světa, to prý nás čeká
Konec života, ten nás láká
Konec náš, konec nás zláká
Konec světa život ti odláká

Měli jsme možnost, měli jsme tu žít
Vícekrát nám nedovolí vášnivě bdít
Bdít či snít
Snít či bdít
Být nebo bít
Bít sebe
Bít tebe
Nebo
Nebe

Nevděční,
ach, my nevděčníci!
Hříšní jako nevěřící,
dobro tvé neměřící
ve svitu měsíčním

Byla možnost, byla volba,
však nebyla jsem volná
Nebyla jsem volná,
nebyla jsem svá
Nebyla jsem tvá

Byla jsem pro tebe známá neznámá -
Nijak tebou milovaná
Jen tebou ponížená
Jako známá neznámá
Byla jsem tebou zlomená
Poničená
Plačtivá
Zničená

Já - leč mnohdy tak známá
Já
Byla jsem
Ti
Neznámá

Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

Známá neznámá - Černáslunečnice7

Známá žena,
jež se zdá být neznámá,
nemůže být má manželka,
či osudová láska,
tu bych si přece pamatoval.

Nevzpomínám si, že ji znám,
okolí mi oponuje ale jinak.
Prý jsme spolu prožili nejeden rok,
když nám autonehoda zkazila život.

Otupělost zaplnila mou mysl,
bolest mi protínala nejednou tělo.
Toto jest začátek všech krušných chvil,
vysnil jsem si město,
kde lásku svou jsem nadobro opustil.

Úzkost, bolest,
vše hrozné pocity,
lži a intriky od doktorů zmizely.

Stále jsem nepřišel,
kdo byla ta žena,
co se mi zdála být známá,
přesto tak vzdálená a neznámá.

Jednou ji možná pozná,
až přijde do jeho nového domova.
Nová země ho vítá,
jako nového syna.

Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

Známá neznámá – havran2

Byla pro mě známá, setkal jsem se s ní již kolikrát. Přesto svým způsobem i neznámá.

Kdyby mi to dovolila, rád bych ji někdy poznal víc. Ale když už na první pohled působila natolik tajemně, že jsem nikdy absolutně nevěděl, jestli se vůbec o nějaké prolomení ledů pokoušet.

Již delší dobu si v hlavě střádal velmi barvité scénáře, jak s ní jednou, až bych se odvážil, navázal kontakt. Jenže ona vždy vzbuzovala takový respekt, že jsem najednou na všechny své plány zapomněl a jal se radši klidit někam do kouta.

Pokaždé na mě jaksi působila, jak kdyby jí nezbývalo málo, aby ruku položila na kolt, který nosila u pasu, a vytasila na každého zkřížícího jí cestu. Navíc – kdo by se s ní chtěl konfrontovat? Černé šaty, klobouk hluboce posazený do čela, šátek přes obličej – už ten oděv z ní dělal postavu s dosti hrozivým zjevem.

Přesto mne neustále něčím fascinovala, pročež jsem si někdy kdysi dal za cíl dobýt její srdce. Žádná jiná žena ve městě mě totiž nelákala jako tato. Proto já na ni také hleděl tak zálibně, kdykoliv vyjela z domu na svém ušlechtilém vraníkovi.

Jenže, mnohokrát jsem přemýšlel, jestli opravdu byla drsná jen navenek, nebo i zevnitř.

Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

Známa neznáma - Nylien4

Tichá hudba v kaviarni mu pomáhala sústrediť sa na písanie. Pravidelné ťukanie do klávesnice ho upokojovalo a tešil sa zo svojej produktivity. Bol to už nejaký čas, odkedy sa mu podarilo spájať slová do viet.

Kým však teraz pil kávu a opretý do stoličky pozoroval okolie, spočinul mu zrak na osamelom dievčati za stolom. Jej vlasy svietili do okolia svojou modrou farbou. Mala ich krátke po bradu a celá jej tvár bola veľmi jemná – malý nos, veľké tmavé oči, úzke pery. Vytvorilo to kombináciu, ktorá ho na chvíľu očarila natoľko, že vošla do jeho predstáv a pomohla mu vytvoriť začiatok príbehu.

Keď v ten večer skončil, spokojne sa natiahol. Dievča tam ešte stále bolo. Zachytil jej pohľad a usmial sa. Nechal na stole pri odchode nejaké drobné navyše a keď prechádzal okolo jej stola, prehodil: „Pomohli ste mi sa znovu rozpísať. Nabudúce Vám tú kávu zaplatím."

„Taká ponuka sa nedá odmietnuť," uklonila sa hravo hlavou a vyprevadila ho pohľadom.

***

O niekoľko dní neskôr sedel v kaviarni a pokračoval v písaní. Dážď vonku dokazoval svoju vládu neutíchajúcim bubnovaním a jeho trochu boleli kosti. Už boli nejaký čas zahojené, ale v takomto počasí sa bolesť občas stále ozývala. Masíroval si stehno a trochu sa mračil sústredením, ako hľadel do svojich zapísaných strán.

Zvonček na dverách sa ozval, keď niekto vošiel dovnútra a on automaticky zdvihol hlavu. K stolu sa usadilo dievča s modrými vlasmi, ktoré sa trochu otriaslo od zimy a usmialo, keď zachytilo jeho pohľad. Zmätene na ňu hľadel. Nielen že mu bola známa, ale aj dievča v jeho príbehu malo modré vlasy. A jej tvár bola opísaná presne rovnako. Bolo to, akoby vyšla z jeho knihy. Na chvíľu mu to zatočilo realitou a tak od nej odtrhol zrak a radšej sa napil kávy.

Prišlo mu to ako zázrak, že je jeho vymyslené dievča skutočné. Bol však vždy ostýchavý a tak za celý čas nenabral odvahu ísť za ňou. Až keď si zbalil veci, pristavil sa pri jej stole. „Vyzeráte úplne ako dievča z môjho príbehu. Dáte mi možnosť Vás spoznať aj naozaj?"

„Veľmi rada," kývla mu hlavou a to gesto mu prišlo zvláštne známe.

„Nabudúce, keď sa stretneme, Vás pozývam na kávu," odvetil, než sa rozlúčil a vyšiel von do tmy a dažďa.

Chvíľu za ním hľadela, po úsmeve už ani stopy.

***

„To čo vždy?" spýtala sa ho čašníčka s úsmevom a on prikývol, kým rozkladal svoje veci pri svojom obvyklom stole. V tejto kaviarni sa mu písalo najlepšie. A niečo ho sem lákalo, niečo, na čo si nikdy nevedel spomenúť ani to pomenovať.

Aj teraz sa rozložil pri káve a otvorenom notebooku. Príbeh modrovlasého dievčata sa blížil ku koncu a jemu to bolo ľúto. Cítil sa s ňou zvláštne blízky.

Preto mu srdce na chvíľu zovrelo a zalial ho neurčitý nával pocitov, keď ju odrazu uvidel ako sedí za stolom. Pri pohľade do tmavých oči toho reálneho dievčaťa ho zalialo teplo. Tá neznáma vyzeralo veľmi známo – pripísal to tomu, ako veľmi sa podobala na dievča v jeho príbehu. Toto skutočné však nepoznal a chcel to zmeniť. Preto keď odchádzal, pozval ju na kávu. Veril, že sa tu znovu stretnú.

***

Sledovala ako zmizol v tme vonku tak ako každý večer. Po tom, čo ju pozval na kávu ako každý večer. A ako vždy, keď sa zobudí, zabudne aj na to aj na ňu.

On pre ňu bol jej životom. Ona preňho len známou neznámou.

Po tej osudnej noci a nehode stratil pamäť. Na radosť všetkých sa mu však začala vracať a spomenul si na všetko – okrem nej. Čakala, že sa to napraví, ale nič také sa nestalo. Doktor to prisúdil traume – keď ju videl vážne zranenú vedľa seba, traumatizovalo ho to natoľko, že jeho mozog tú spomienku chcel vylúčiť. No vylúčil aj všetky ostatné spomienky na ňu.

S jeho rodinou aj doktormi sa zhodli, že najlepšie bude, ak ho nechá ísť. Žil normálny a plnohodnotný život. Jediné čo jeho pamäť nedokázala udržať, bola ona. Tak mu mala uvoľniť miesto, aby si ju zaplnil niekým iným.

Nič nebolo boľavejšie. Zatiaľ, než odíde úplne, však našla aspoň tento kompromis – odkedy ho tu prvýkrát náhodne stretla a on ju pozval na kávu, už dávno zadupala svoju nádej, že by si to na druhý deň mohol pamätať. Boli spolu zaseknutí v tomto ich prvom zoznámení sa a ju to zabíjalo – dokola zažívať tú nádej, že možno spolu raz naozaj budú piť kávu. No chodila sem znovu a znovu ako feťák po dávku.

Teraz už mala veci zbalené a bývanie zariadené inde. Dnes sa prišla rozlúčiť. Chcela naposledy vidieť ten očarený pohľad v jeho očiach a snívať o tom, že jedného dňa by znovu mohla byť aj ona jeho životom. Vedela však, že zostane len známou neznámou.

Zaplatila za kávu, odišla a už sa nikdy viac nevrátila. A on si nikdy nespomenul.

Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

Známá neznámá - Popelnice21

"Já nechci s NIKÝM MLUVIT!"
"Dobře, Diano, nemusíš."
"NIKOHO NEBUDETE POUŠTĚT DO MÉHO POKOJE!"
"Jistě, madam, připomenu vám jen, že v osm hodin máte setkání s fanoušky - "
"To snad NE! JÁ TAM NECHCI!" Rozbrečela se Diana.
"Bohužel tam musíte, paní Známá, máme to domluvené s tiskem, jinak se o vás nevyjádří dobře - ."
"Ježíši Kriste, novináři! Fanoušci, novináři, TY, MÁM VÁS PLNÝ ZUBY!" Řvala Diana z plných plic.
Mike si utřel plivance z oka a pokračoval chladně. "Zajistím vám klid do osmi. Pak nastupujete jako Diana Známá."
"ONI MĚ VŮBEC NEZNAJÍ! JÁ JSEM ZCELA NEZNÁMÁ OSOBA, ŽENA, KERÁ CHCE JEN KLID!"
"Hezký odpočinek, madam." Mike zavřel dveře od hotelového apartmánu. "Celebrity." Pomyslel si, zatímco obrátil oči v sloup. Sledoval prostor chodeb a výtahů. Musel si dávat velký pozor, předvečer v Athénách se někomu podařilo proniknout do lobby Dianniného soukromého apartmánu.

"Už jde?"
"Ne, ještě ne."
"Terko, pohni sebou, já ji nevidím."
"Vždyť tu ještě není."
"Snad si na ni budu moci sáhnout - !"
Přerušil ji nadšený hlas moderátora. "Dámy a pánové, prosím, přivítejte našeho miláčka, hvězdu filmových pláten, Dianu Známou!"
Diana vešla s vskutku velkým šarmem a elegancí, jako správná herečka. Držela se zpříma, usmívala se jemně, a pózovala s každým fanouškem. Neexistovalo, že by nikomu nic ani něco nepodepsala.
"Dámy a pánové, posaďte se, posaďte se! Nyní vám dáme prostor, vám, nejvěrnějším fanouškům, abyste se Diany ptali na film, produkci, zkrátka cokoli! Co se týká její slávy!" Dodal moderátor spěšně.
"Diano!"
"DIANO!"
"TADY, DIANO, DIANO, DIANO."
"Prosím pěkně, jeden po druhém, ano, děkuji, tak paní vzadu, červené šaty, ano, ANO VY, MLUVTE - !"

"Kam jedeme zítra?" Ptala se Diana Mikea otráveně, když se vrátili do hotelového apartmánu.
"Do Berlína."
"Cože, tak daleko? Neeee." Diana brečela. "Se mi nikam nechce!"
"Diano, nerad ti připomínám realitu, ale tohle je tvoje práce! Být slavnou herečkou."
"Ale vždyť jsem se narodila neznámá!"
"Co to je za argument? Teď jsi Známá!"
"Jen protože jsem si vzala Známého, jinak za svobodna jsem byla Neznámá." Mrmlala neštastně Diana. "Nezavolá, nenapíše, neozve se, trčím tu s tebou."
Mike obrátil oči v sloup. Za ty prachy si to opravdu užiješ, smál se mu kamarád, jenž mu práci dohazoval. "Možná se do tebe zamiluje."
"Mikeu, myšáčku -!" Diana po Mikeovi začala lézt. "Pojď ke mně."
"Diano, přestaň!"
"Manžel mě nudí...pojď se pomazlit!"
"A to je snad můj problém? Víš, co by se stalo, kdyby se to nikdo dozvěděl?" Mike na ni řval. "Tohle je moje práce, stejně jako to je tvoje práce, ty jedna rozmazelná, dvojtvářná..."
Diana plakala. "Ať už jsem Známá nebo Neznámá, stejně se nemám ráda."
Mike vydechl dlouze. "Jdi si lehnout. Jdu ven. Mám hlídku do rána. Zítra s tebou pojede James do Berlína."
"Mikeu!" Slyšel Mike, zatímco mířil ke dveřím. "Neopouštěj mě!" Kvičela Diana.
"S radostí tě opustím, má drahá." Šeptl, zavřel za sebou dveře, a opět vyhlížel na prázdné, opuštěné chodby.

Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.