Podivná krabička – havran2

Na půdě jistého starého domu se nacházela podivná krabička. Kolovaly o ní historky, že od doby, co ji sem někdo dal, už pak na toto místo nikdo nevkročil – to protože se bál, aby náhodou nepřišel k nějaké vážné úhoně. Její uložení se totiž dávalo do souvislosti se záhadnou vraždou jedné dívky z nedalekého okolí.

Juraj však chtěl oné záhadě přijít na kloub. Jaksi se velice zajímal o nejrůznější tajemství, rád četl strašidelné legendy a nejen ty.

Jedné noci tedy vyrazil s baterkou v ruce. Viděl opuštěnou chatrč s otevřenými dveřmi i okny. Ohlédl se kolem sebe. Když zjistil, že byl vzduch čistý, vstoupil opatrně dovnitř.

Vzápětí šel po schodech nahoru. Leč cesta do podkroví se pro návštěvníka stala poměrně strastiplnou – vedly do něj totiž dřevěné schody, které buďto vrzaly, nebo se jich pár po došlápnutí na ně dokonce i propadlo. Ještě, že se aspoň dalo se nějak držet za zábradlí jakžtakž sloužící svému účelu, přestože se mu chvílemi pod rukou kymácelo.

Mladík se po chvíli konečně dostal, kam potřeboval. Oddechl si, že zůstal v pořádku. Jen se sem tam o něco lehce škrábl, nic víc.

Posvítil si a rozhlédl se po prostoru, načež uviděl cosi vypadající jako krabička. Vyhlížela však dost podivně, protože spíš připomínala rakvičku. Dokonce se na jejím víku vyjímal symbol kříže!

Juraje se začaly zmocňovat obavy, zda vůbec onu věc prozkoumat. Přitom mu už příliš nezbývalo!

Kráčel tedy až k té podivnosti. Pomalu ji otevíral. Úplně cítil své klepající se ruce i se celý potil.

Div neomdlel, jakmile spatřil její obsah. Uvnitř se totiž nacházela hadrová panenka zavražděné dívky, natěsno svázaná nějakou přízí s hřebíkem zapíchnutým přímo do hrudi.

Nález přesně odpovídal fotografii oběti v novinách! Měla odřeniny na těle od provazů, krvácející ránu na srdci. Současně ležela v krabici dost připomínající rakev! Stejně jako nalezená figurka!

Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

Podivná krabička - Popelnice21

Dotazník - Zapadáte do krabičky?

Dámy a pánové, ve jménu Instituce Udávání životního stylu nám dovolte vám položit pár otázek, abychom mohli zjistit, jestli zapadáte do společnosti, nebo ne. Děkujeme za čas, který jste věnovali vyplňování dotazníku. Vážíme si toho, a obzvláště těch, kteří zapadají.

Vyberte správnou možnost.

1. Děti by měly mít minimálně
4 kroužky
8 kroužků
1 kroužek
žádný, nemusí mít kroužky

2. Děti by měly mít na vysvědčení
samé jedničky
maximálně dvojky
maximálně jednu trojku
na známkách nezáleží

3. Děti by měly chodit na gymnázia protože
gymnázium je připraví na život
na gymnáziu jsou lepší lidé
gymnázium je pro chytré
nemusí chodit na gymnázium, jsou i jiné možnosti vzdělání

4. V 18ti letech by měl člověk

mít maturitu
připravovat se na vysokou
vědět, co chce se svým životem dělat
rozhlížet se a pozorovat

5. Pokud není člověk na vysoké škole, nebo na ni nechodil, tak:

je hloupý
mu utíkají nejlepší léta
by se měl okamžitě přihlásit
to ještě nic neznamená, vzdělání není život

6. Do 30ti let by žena měla mít dítě, protože

prostě musí
už ji tikají biologické hodinky
každá žena musí mít dítě
to není pravda

7. V létě se jezdí

na dovolenou
na koni
do zahraničí
nikam, chci klid

8. Musíme zapadat, protože

jinak nejde žít
jsme všichni stejní
je to nejlepší
je to cesta nejmenšího odporu

Dámy a pánové, děkujeme za čestné vyplnění dotazníku. Můžete se těšit na naši zpětnou vazbu, ve které se dozvíte, zda-li zapadáte, nebo ne.

----

"Mami, já jsem v práci vyplňovala tak divný dotazník. Opravdu podivný."
"Opravdu, Lili? Co v něm bylo?"
"No, měli jsme vyplňovat otázky, které se zaměřovaly na životní styl."
"No a?"
"No všechny otázky byly zvláštní, ale hlavně šlo o to, že se zaměřovaly na to, jestli zapadáš, nebo ne."
"Do čeho zapadáš, Lili?"
"No to je právě ono, mami. Šlo podle mě o to, jestli zapadáš do podivné krabičky, která je sice populární a rádoby mocná, ale to nemění nic na tom, že je podivná."
"Jsem ráda, že přemýšlíš sama za sebe, Lili."
"Díky mami. Akorát nám pošlou odpověď, zda-li zapadáme nebo ne." Řekla Lili vyplašeně.
"No a? Já tě mám ráda, ať už patříš do krabičky, nebo si svobodně lítáš jako pták."
"Díky mami. Cítím to stejně k tobě."
"Kdybys nezapadala, tak si holt budeme žít - jinak."
"Mami! To už děláme!" Smála se Lili zcela svobodně.

Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

Podivná krabička – rebellious7

Mrzneme. Mrzne celý svět. A v důsledku čeho? Jedné zpropadené podivné krabičky...

...

,,Co to tady máme, Hillová?"
Na vteřinu vzhlédnu od své práce. ,,Nemám tušení, pane. Přivezli to z kriminálky. Prý to našli v bytě toho chlápka, co zavraždil ty dvě číšnice. Lager? Liger? Tak nějak se jmenoval," odpovím.

,,Profesor Adam Lehrer.
Jméno nesmírně chytrého člověka," řekne po chvíli zamyšlení Richard Potts.

Pod doktorem Pottsem pracuju už pět let. Za tu dobu nám laborkou prošlo tolik podivných věciček, že už je ani nepočítám. Tahle krabička je ale nějakým způsobem jiná.

,,Ale taky vraha," pokývám hlavou a opatrně rukama v chirurgických rukavicích ohmatávám předmět ve tvaru krychle.

,,Proč by měl být zrovna tento box naší prací? Je na něm něco důležitého, divného, zajímavého?" usadí se doktor po mé pravici a vytrhne mi krabičku z rukou.

,,Zatím jsem nenašla nic, co by tomu nasvědčovalo," pokrčím rameny, ,,ale na té krabičce mi něco nesedí. Už jen kvůli tomu, že ji měl Lehrer schovanou v trezoru, na jehož odemčení bylo potřeba tří na sobě nezávislých kódů. A taky se mi nelíbí ty rytiny na jejích stranách," ukážu na jemné vrypy v kovovém plášti.

,,Vypadá to na nějakou slitinu olova," přemýšlí nahlas Potts. ,,Ano, je vcelku těžká. Ale bude tam něco víc, její povrch nejde nijak narušit. Proto mi nesedí, jak se tam dostaly ty čmáranice," shrnu své prozatímní pozorování a ukážu na načiní, kterým jsem se snažila jakkoliv povrch boxu narušit.

,,To máte pravdu, Hillová. Ale něco Vám uniká. Tohle nejsou totiž jen ledajaké klikyháky," přejede po jedné straně krabičky. ,,Tohle jsou runy."

,,Runy?"

,,Ano, přesně tak. Runy. Dejte mi deset minut a já Vám řeknu, co se tam píše."

...

,,Už jste zvědavá?" zahlaholí doktor Potts, když se po hodině opět objeví v laboratoři.

,,Ani ne. Těch Vašich deset minut se nějak protáhlo, nemyslíte?" odpovím, přesto však začnu schovávat práci, kterou jsem si v mezičase čekání na přeložení run našla. Nemůžu se dočkat, až se dozvím, co na té podivné krabičce stojí.

,,No jo, vyšel jsem ze cviku. Runy jsem naposledy překládal před dvaceti lety ve Švédsku," omluvně se na mě usměje a pokyne mi, ať si k němu přisednu k malému stolku u stěny.

,,Takže. Krabička má – jako každá krychle – šest stěn. To znamená šest různých slov. Vezměte si papír a tužku," řekne. Hned popadnu psací potřeby a s očekáváním velkého objevu napjatě čekám, co mi doktor sdělí.

,,První stěna nese slovo mráz," řekne a já slovo napíšu pod číslo jedna. ,,Na druhé je pomsta. Třetí skrývá slovo život, čtvrtá lekci. Na páté stěně je lidstvo. A šestá odkrývá slovo smrt," řekne doktor Potts.

Když se zadívám na daná slova, napadají mě jen další otázky. ,,A co teď?" zeptám se nejistě. Nevidím jediné vodítko, jak s daným objevem naložit.

,,Slečno Hillová, už jste měla tu čest pracovat s Meg 5?" Nechápavě nadzvednu obočí. ,,Takže ne. Pojďte za mnou," mávne rukou, druhou popadne kovovou kostku a já mu jsem v patách s podivnými slovy napsanými na kusu kartonu.

Před dveřmi vytáhne doktor Potts svazek klíčů. Po chvíli hledání nalezne ten správný a sekundu na to cvakne zámek. Místnost se rozsvítí a ozve se robotický hlas: ,,Vítejte, Richarde Pottsi. Vítám i Vás, slečno Margareth Hillová."

Leknutím poskočím. Snažím se najít původce hlasu, ale zastaví mě doktorův smích. ,,Jen klid, to je Meg 5." Ukáže na počítač před sebou. Ono mě to zná...?

,,Zdravím Meg. Máme tady šest slov, která by spolu měla nějak souviset, ale nevíme jak. Zařídíš to?" promluví před obrazovkou doktor a Meg mu pohotově odpoví. ,,Samozřejmě. Zadejte slova," řekne a na obrazovce vyskočí kurzor.

,,Do toho, Hillová," pobídne mě doktor Potts a já začnu vyťukávat slova do klávesnice. Když se na monitoru objeví všechna, Meg nás ujistí, že za chvíli souvislost nalezne.

Posadíme se na koženou sedačku a vyčkáváme. Po pěti minutách se ozve zapípání.

,,Nalezena spojitost," oznámí Meg a na obrazovce se objeví věta. ,,Přečtěte to," řekne doktor. Přijdu k Meg a zaostřím na mě už známá slova, avšak v jiném pořadí.

,,Nechť lidstvo pocítí životní lekci, ať pomsta má smrt mrazem přivodí," vydechnu. Co to ale znamená? Jaká pomsta?

,,Hillová!" vykřikne doktor Potts. Ukáže na kovovou krychli ve svých rukou, která se modře rozzářila.

Zmateně se podívám zpět na doktora. ,,Co se to děje?" vykřiknu.

Má otázka ale zůstane nezodpovězena, protože mě k zemi sejme obrovská tlaková vlna. A první, co ucítím, když se proberu, je neuvěřitelná zima.

...

Od smrti doktora Richarda Pottse, kterého mráz vycházející z krabičky okamžitě zabil, jsem se vedoucí oddělení podivných jevů stala já. Jenže každé další ráno, kdy se probouzím do většího mrazu, než byl předchozího dne, ztrácím naději, že naleznu řešení tohoto problému.

Podivná krabička se stala začátkem zkázy lidstva.

A přestože se snažím, stále je celému světu větší a větší zima.

Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

Podivná krabička - Nylien4

V múzeu bola posledný rok skrytá podivná krabička. Bola podivná tým, že bola úplne obyčajná - čierna, bez znakov, trochu ošúchaná – a predsa sa tam jedného dňa zjavila vo vysoko stráženej sekcii bez stopy a s varovaním, že v nej čaká celý nový svet nekonečných možností. Ale že to je len na vlastné riziko.

A práve to, že to môže byť nebezpečné, zastavilo zvedavých pracovníkov od toho, aby ju rovno otvorili. Boli teda informované autority a následne povolaní najrôznejší vedci, vysoko-postavení členovia vlády a orgánov, vyšetrovatelia, teoretici. Všemožní ľudia, ktorí mali za úlohu zistiť, čo sa to v nej záhadnej krabičke skrýva, než ju otvoria. A rovnako tak prísť na to, kto ju tam mohol priniesť.

Už existovali všemožné teórie, ktoré nevylučovali ani cestovanie časom, alternatívne reality alebo mimozemšťanov. Verejnosť sa to dozvedela tiež, keď informácie unikli cez jedného z pracovníkov a tak sa teraz celý svet zaoberal jednou malou podivnou krabičkou. Kamaráti sa o tom rozprávali, študenti vymýšľali svety, ktoré sa tam mohli skrývať, muži pri pive si vymieňali svoje pravdy, o ktorých boli presvedčení, že budú tou správnou teóriou. Niekoľkí odvážlivci sa tam aj pokúsili vkradnúť a skúsiť si nový svet na vlastnej koži.

Po celom svete tak ľudia vymýšľali a vymýšľali. Už v ich predstavivosti existovali všemožné nové bytosti a rastliny a tvory a existencie. Snáď ešte nikdy sa toľko ľudí neponáralo do svojej hlavy a teórií a predstavivosti ako keď sa snažili prísť na to, čo sa to nachádza v krabičke. Aj tí čo nečítali a čo nevedeli dovtedy premýšľať nad iným ako každodennými vecami, teraz otvorili svoje mysle, aby sa mohli pridať do okolitého teoretizovania a pokúsiť sa vymyslieť to, čo sa ukáže ako pravda.

A konečne po roku prišiel ten čas, kedy svet so zatajeným dychom sledoval v živom vysielaní ako sa ide krabička otvoriť. Nechýbali prichystaní ozbrojenci s namierenými zbraňami v prípade hrozby, najvyšší predstavitelia vlády, ktorí mali za úlohu reprezentovať a tlmočníci čo ovládali aj už neexistujúce a dávne jazyky. Na najznámejšie teórie boli vypísané stávky a ľudia nedočkavo čakali, či sa práve tá ich potvrdí a aký iný svet ich čaká a čo sa stane s týmto v ktorom sú.

Na chvíľu teda celý svet zadržal dych, keď sa krabička konečne otvorila. A aké bolo každého prekvapenie, keď v nej... nebolo nič. Iba jeden papierik, na ktorom stálo: „V tejto krabičke sa po celý čas skrývala len vaša fantázia, ktorá je tým najväčším a najkrajším novým svetom, aký môže existovať. Niekedy originálnym, inokedy nebezpečným, ale najčastejšie krásnym a čarovným. A to najlepšie na tom? Môžete do neho vstúpiť hocikedy. Aj bez podivnej krabičky."

Tak skončila záhada krabičky. Veľa ľudí bolo sklamaných, niektorých to pobavilo, iní sa z toho poučili alebo získali iný pohľad na veci. Ďalších to zmiatlo alebo aj nahnevalo – napríklad všetkých tých ľudí, ktorí rok pracovali na odhalení, čo sa v nej skrýva a obzvlášť autority, ktoré si teraz pripadali hlúpo, že sa tým tak vážne vôbec zaoberali. Pravdou však bolo, že jedna obyčajná krabička prinútila všetkých ľudí ponoriť sa do nového sveta bez toho, aby museli vojsť kamkoľvek inam, než do vlastnej hlavy. A veľa z nich tak konečne objavilo čaro fantázie a uvedomilo si, že na vytvorenie nového sveta netreba žiadnych cestovateľov časom ani mimozemšťanov. Stačí len pár myšlienok a zatvorené oči.

Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

Podivná krabička - Kalokagathia0

Ve vzduchu se k mému citlivému čumáčku line vůně sušeného chleba, semínek a zrníček, sýra a dobrot, které mám nejraději. Ta podivná krabička mě přilákala svým specifickým pižmem, které se v ní ukrývalo. Byla celá z třpytivých nitek, které mezi sebou tančily a splývaly tak v jakousi krásnou, ale podivnou krabičku, připomínající křišťálový šperk ukrytý v záhadné kleci. Upoutala moji pozornost, až jsem k ní přicupitala do velice intimní blízkosti. Vyzvala jsem své tělo, aby vylezlo po té krabičce vzhůru a slezlo do nitra útrob tajemství, která v sobě skrývala. Ocitla jsem se v chutné pokladnici těch nejrozmanitějších pochutin, které zde byly nachystaný pouze a jenom pro mé chuťově buňky. Až jsem skončila s ochutnání všechno, co jsem ochutnat chtěla, rozhodla jsem se jít opět o dům dál. Ale nešlo to. Trychtýřovitý otvor v té podivné krabičce, kterým jsem sem sklouzla, byl moc zkosený a kluzký, že po něm mé maličkaté myší nožičky neodvratně klouzaly dolů.

***

Obklopila mě tma, když mě něčí ruka vyzdvihla a vytáhla mě tím kluzkým otvorem opět ven. Kratičkou chvíli jsem letěla. Pak jsem se ocitla v místnosti pokryté stromovou kůrou, kterou dokola obklopovaly kamenité hory, kusy obrovských travnatých stromů a gigantických kamenitých zrnek písku. Kolem dokola místnost tvořily skleněné průhledné stěny, které začínaly těsně u kůrové podestýlky a končily kdesi v temných korunách travnatých stromů, kam jsem ani nedohlédla.

Rozhodla jsem se místnost prozkoumat a najít cestu ven. Cítila jsem se jako myš v teráriu. Myš, která hledá cestu ven z labyrintu. Z labyrintu chodeb, tajných cestiček - kde není cesty úniku.

***

„Sssss, pojď ke mě." Zasyčel hlas znějící ze skalního úkrytu. Jeho hlas byl těžký, tuhý a předpovídal smrt všeho živého.

Utíkala jsem na opačnou stranu, než mi nohy stačily. Hadí hlas se nesl za mým zátylkem a smrtelně se ho držel zuby na mém těle. Hrůza mnou cloumala sem a tam. Hruď se mi pod náporem hlubokých a zběsilých nádechů zvedala nahoru a dolů.

„Jen pojď blíž, neboj se," zasyčel, „budeš mi chutnat. Tvé sladce prokrvené tělíčko! Ohhh, jak to bude křupat v mých ústech."

Strach mě celičkou zahltil, mé maličké nožičky se zpomalily hrůzou a zmrazila jsem se na místě jako solný sloup.

„Myslíš si, myško, že tě z té podivné krabičky zachránili jen tak? Ne! Zachránili tě, aby tě darovali mě - hadímu králi, kterému vzdávají hold. Obětují tě ve jménu vyššího dobra. Ve jménu pochoutky, která mě zasytí, ssss."

Pohled mi padl na hada, který se nade mnou tyčil jako sopka. Věděla jsem, že je se mnou ámen. Slast z podivné krabičky se během pár minut proměnila v hrozivý boj o život, který nemohl skončit výhrou pro mojí malou, nijakou myší dušičku.

Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.