Ďáblova modlitba - Černáslunečnice7

Démon sedí a číhá,
na dívku od kominíka.
Uhání ji do svých spárů,
nečestnými zlaťáky jí naplnil kapsu.

Hrátky s čerty,
plátěné pytle jsou ze staré školy.
Řetězy a uhlí,
už vyšly z módy,
dneska frčí internet a zprávy.

,,Dneska se ta práce nevyplatí."
říká každý druhý,
když přichází o své živobytí,
a přechází na účetnictví, bankovnictví a jiné kšefty z vyhřátých kanceláří.

Přesto démoni rádi vzpomínají,
na staré dobré časy.

Stačilo si zatančit,
uhnat dívku k rybníčku,
kde jí přednesl svou nabídku.

Později se to změnilo na salónky,
kde se promenádovaly dámy,
pánové ve vznešených oblecích,
s nekalými úmysly,
ještě většími podvodníky a šejdíři.

Ďáblova modlitba byla svatá věc,
stejně jako bible napsaná přes noc,
jež napsal čert, ne-li démon.
Nazval ji Ďáblova bible,
vázaná z oslí kůže,
psaná husím brkem za světla svíce.

Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

Ďáblova modlitba – rebellious7

,,Tak to by mě zajímalo, do jaké prdele světa jsme se to dostali," zkřížím ruce na prsou a upřu pohled, který by v tuhle dobu mohl zabíjet, na osobu před sebou. Nebo spíš tam, kde by měla stát, protože je tu sakra tma.

,,Tak to jsi uhodnul," odfrkne si Maya.

Začnu před sebou mávat rukama abych zjistil, kde to vlastně jsme. Pokud je možné se k takové informaci vůbec dostat. Nahmatám něco měkkého.

,,Sakra! Ricku, to je můj zadek!" zasyčí mi těsně u ucha Maya, když ji pustím. ,,Sorry kotě, ale jestli sis nevšimla, není tady zrovna světlo. To znamená, že nevidím, na co šahám ani kam jdu," syknu nazpět. Ucítím, jak mě
Maya chytne za zápěstí.

,,Máš strach?" zeptám se ji a podvědomě se ušklíbnu. ,,Ne. Jen bychom se neměli rozdělit. A neříkej mi kotě," zaryje mi nehty do kůže. Ta holka má stisk, to se musí nechat. Jenže ze všech lidí, kteří na té přednášce o mýtických děsech a satanismu byli, tady se mnou musela skončit zrovna ona.

,,Jak si přeješ," zašeptám co nejvíce mírumilovným hláskem. ,,Kotě." Maya mě pleskne druhou rukou po rameni, ale žádnou další poznámkou mi to neoplatí.

S Mayou upnutou k mé pravé ruce se pomalu, krok za krokem, plížím tmou. Pořád však vidím velké nic a absolutně nemám tušení, kde bychom asi mohli být.

Když před námi v jednu chvíli něco cvakne, oba poskočíme leknutím.

,,Co to sakra bylo?" zašeptá skoro neslyšně. ,,Netuším. A nevím, jestli to chci vědět," dodám.

,,To si piště, že to nechcete vědět," řekne za námi ledový hlas, který na nás má štronzo účinek. Oba dva zamrzneme v pohybu a nemáme ani tolik odvahy, abychom vůbec dýchali.

,,Ale no tak, jen se mi ukažte," přikáže nám ten hlas. S nohama jako z rosolu se pomalu otočím o sto osmdesát stupňů. Maya celou dobu svou třesoucí se rukou nepouští tu mou.

Když už jsme oba otočeni k hlasu, za který by se nemusel stydět ani Dracula, čelem, na stěnách se jako kouzlem zažehne oheň a ozáří tak toho, kdo je tu s námi.

Těžce polknu. Maya vedle mě se roztřese jako ratlík a druhou rukou si přikryje ústa.

Před námi stojí osoba zahalená v černé kápi. Zjizvený obličej, údy dvakrát delší než tělo, nehty černé jako uhel a oči planoucí jako stovky ohňů. Chce se mi zvracet. Nic tak ohavného jsem ještě neviděl.

,,Vítejte v království temnoty, před samotným vládcem podsvětí," rozpřáhne ta bytost – je mi jasné, že tohle člověk nebude – své dlouhé ruce a roztáhne pusu do něčeho, co by asi mělo evokovat úsměv. Ukáže tak dvě řady zčernalých, avšak velmi ostrých zubů.

Nemusím se na Mayu ani podívat a je mi jasné, že je k smrti vyděšená. Protože já to cítím úplně stejně. Proč jen jsem se na tu debilní prezentaci o Satanovi přihlašoval. Jsem naprostý pitomec!

,,Na co čekáte? Pokloňte se před bohem pekel, než vás stihne smrt!" zahřmí a ukáže na zem. Překvapivě najde řeč jako první Maya.

,,Bůh je jenom jeden," špitne, aniž by zvedla hlavu.

Ďábel udělá dva kroky k nám a my reflexivně dva kroky vzad.

,,Co jsi to řekla, ty špinavé, zavrženíhodné lidské stvoření?"

Maya se napne a podívá se ďáblovi do očí. ,,Bůh je jenom jeden! Amen!" zařve poslední slovo a rychle se přežehná. I přesto, že jsem ateista, udělám to samé.

,,Co jste zač?" zeptá se ublíženým hlasem. Maya k němu přikročí se mnou v závěsu. ,,Co bys řekl?"

,,Ehm," odkašle si. Teď vypadá místo hrozivě spíš jako ze špatného hororu. Mé úvahy utne Mayino modlení. Ďábel se krčí při zemi a naříká. Kdyby mi někdo řekl, že uvidím šprťáckou holku, která donutí Satana brečet, vysmál bych se mu.

,,Prosím, dost!" kvičí. Jenže Maya neohroženě pokračuje dál. Pak začne něco breptat i ďábel.

Šokovaně na ten výjev kulím oči, stejně jako Maya, která s pusou do O pozoruje ten uzlíček krčící se v našich stínech.

,,On se snad modlí," vydechnu. Maya se uchechtne. ,,Už jsi viděl ďábla, aby se modlil?"

Ukážu před sebe. ,,Teď to vidím."

Má poslední slova, než se svět zatočí a já tvrdě dopadnu na zem. A znova nevidím na krok.

,,Au," uslyším vedle sebe. Pomůžu Mayi se postavit. Než stačím cokoliv udělat, místnost zalije světlo.

Vyjdu za Mayou na chodbu a podívám se, kde jsme to byli.

Kumbál pro uklízečky. Úžasné. Kolemjdoucí nás propichují pohledy alá To jste nemohli počkat na doma, ale já jsem rád, že jsem zase v přednáškovém centru a ne v té ďáblově kobce.

,,Nezajdeme na kávu?" nabídnu Mayi, která je z toho našeho zážitku očividně taky vyjukaná.

,,Ráda. A pak na nějaký animovaný film do kina," odpoví s úsměvem. Když ji při odchodu chytím za ruku, nijak neodporuje. Usměju se. Ten výlet do podsvětí přece jen k něčemu byl.

A na ďábla, který se modlil, nikdy nezapomenu.

Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

Diablova modlitba - Nylien4

Smiech Chaosu nech mi v ušiach znie,
bolesť jej bičom nech zakrvaví svet,
zlo v ľudských srdciach nech vrie,
úpadok nech v duši kvitne ako kvet.

Ohňom a spáleným mäsom aby zavoňali mestá,
démoni a prízraky aby prebrali vládu,
zo zatratenia aby neviedla žiadna cesta,
ľudstvo aby kráčalo v ústrety svojmu pádu.

Nech je hriech telu i mysli veliteľ,
aby Boh kričal zo svojho trónu,
nezachráni ich už milovaný spasiteľ,
dekadencia sa stane zdrojom ich kódu.

Nech mi z mäsa vyrastú znovu krídla čierne,
aby som vzlietla späť hore a zastala pred jeho kreslom,
dlaňou spálila to srdce najviac hriešne,
a zničila tento špinavý svet uzurpovaným žežlom.

Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

Ďáblova modlitba – havran2

Buď zdráv,
kníže pekel nejhlubších.
Kníže temnot největších,
buď zdráv!

Vyslyš, prosím, nyní modlitby
Tvého nejvěrnějšího služebníka,
darujícího Tobě úlitby,
vážícího si Tě jak důstojníka.

Obsypávej mě, maličkého,
veškerými radostmi i neřestmi
jak dosud, poručíka svého.
Taktéž krvavými ratolestmi.

Panovníče můj, víš, že žízním
po mladičkých a nevinných dušičkách.
Po kontraktech s nimi hladovím
při každé večeři s Tebou při svíčkách.

Pár kapek krve z prstu na smlouvu
i znamení, jež má oběť bude nosit
na sobě jak cejch navěky věků,
za toto všecko bych Tě chtěl poprosit.

Též děkuji za vše, co pro mne děláš,
že smím se pod ochranu Tvou utíkat.
Že Ty se o mne tak vroucně staráš
a mohu Tě cítit se mě dotýkat.

Chráníš mne od Pána křesťanského,
od oltářů, chrámů, Bible, Marie Panny.
Přijímáš jak tovaryše svého,
otevíráš mi ohnivého ráje brány.

Chráníš mne od svodů tohoto světa,
světa, jenž mi není předurčen.
Tebe přijímám, po křížích je veta.
Jen v Tvé roucho, Pane, jsem oblečen.

Pro Tvou velikou čest i slávu
vzývám Tě na sabatech, černých mších.
Všude šířím o Tobě zprávu
z mé lásky, Ty Nejvyšší z nejvyšších.

Já, Ďábel, posel Tvůj, se Ti klaním.
Nechť se stane vůle Tvá, Ti pravím.

Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

Ďáblova modlitba – Kalokaghatia0

Okolo vznešeně vyhlížejícího otočeného dřevěného kříže se rozhořela záře ohnivých plamenů tyčících se vysoko vzhůru až do mohutné křížové klenby kostela. Plameny neodvratně sálaly, až svou silou rozrazily několik vitráží v rozetách. Barevná sklíčka oken se zlomeně mísila v prašném popelu. Vzduchem lenivě poletovaly velké černé kousky popelu, které se s jistou lehkostí pomalu snášely k zemi jako sněhový andělé. Leč to byl maličký prostor, ne větší než pokojík novorozeně, určitá honosnost a obřadnost prolétávala v energických vlnách narážejících do skalnatého pobřeží.

Vzduchem se nesl hlas nevěstící nic dobrého. Jako křídla temnoty se usadil na svatých obrazech a obtočil se od zpovědnice až kolem celé zákristie. Zdobený oltář nabýval na své svátosti díky ohnivým rukám trčících z plamenů, které ho objímaly svými zkřivenými pařáty. Hlas, ten nicotný hlas, zaplnil chrám stejně jako se rychlostí blesku zatopí podzemní sklep povodněmi. Vycházel z hlubin světa, z hlubin pekla i nebe – pocházel z nás a procházel námi. Skrze nás, a skrze toho nejhoršího, co v sobě ukrýváme, zaplavil náš život. Pomalu nás užíral, až nás celé pozřel ve svůj hlad. Nás – ty, co jim není nic svaté a ty, kteří touží býti svatými.

Již pozdě je se litovat; tak pozdě je se bědovat! Sami jsme jej zavolali, sami jsme ho povolali. Povolali do služeb pekla, vyvolali ze služby peklu. Nač marnit čas nad litováním, nač prosit se mu o slitování?! Teď už je pozdě, teď už to nevrátíš. Je moc pozdě, a ty to dobře víš. Ale i tak ho prosíš...

Já – naplněn dýmem a naplněn zkázou – procit jsem a znovu vzešel z pradávných původů vaší bolesti, zármutku, obav a utrpení. Vy – tak bláhoví důvěrní pitomci toužící mít vše, kromě své duše – z vašich červy prolezlých srdcí probudili jste mě. Probudili a vysvobodili jsme mě – Ďábla.

A tvé srdce stále křičí a touží po Ďáblově modlitbě, jenž pohltí tě celého, celého tě pohltí:

Když zdá se ti svět opuštěný,
když zdáš se sám v sobě ztracený –
v srdci svého spojence,
v těle vášnivého milence.

Když ne já, no, když ne já –
tak nikdo jiný, nikdo – věř mi.
Věř ve mně. Věř mně,
když mrzneš ve tmě. Věř mi,
když obklíčí tě plamen tmy.

Důvěru měj i na konci světa,
důvěřuj mi na sklonku života.
Uctívej mě, když chceš být uctíván,
oslavuj mě, chceš-li být oslavován.

Pak tehdy, když slunce již nevzejde,
má armáda se do tvé duše rozjede.
My – my budeme spolu, budeme jedno,
když proměním tě ve své ničivé světlo.

Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

Ďáblova modlitba - Popelnice21

Pondělí

"Prosímtě, Ďáble?"
"Ano, Satanko?"
"Kdy učíš 3.A?"
"Hele, mám je zítra a ve čtvrtek."
"A co s nimi probíráš?"
"Teď jsme začali stylistiku. Proč?"
"Já si nevím úplně rady s tím žánrem modlitba. Jak na to jdeš?"
"Zrovna na ní dělám přípravu. Jukni se."
"No, Ďáble! To je geniální!"
Ďábel se zaculil. "Díky."
"Hele, kolikátou hodinu je máš?"
"Třetí."
"To mám zrovna volnou hodinu! Můžu se na vás přijít podívat?"
"Jistě, Satanko." Ďábel se usmál.

Úterý, 3. vyučovací hodina

"Sedněte si, děkuji." Ďábel se ujal hodiny. "Dnes tu s námi bude moje kolegyňka Satanka - učí vaši vedlejší třídu čestinu, jako já."
Satanka se usmála na třídu, jež ji broukavě pozdravila, a usadila se v zadní lavici.

Ďábel se nadechl. "V minulých hodinách jsme probírali různé stylistické útvary - jaké, prosím?"

V třídě bylo ticho.

"Anděli?"
"Ano, prosím." odpověděl Anděl drzým hlasem zrajícího mladého muže.
"Anděli, položil jsem ti otázku."
"No tak, učili jsme se něco psát, no."
"A taky číst!" Přitakala studentka jménem Maruška.
"Dost!" Ďábel bouchnul do stolu.
"Mamma mia!"
"Pepito, klid, v Česku jsou holt profesoři drsnější." uklidňoval snědého Itala Anděl, jenž s ním seděl v lavici.
"Fejeton." tiše šeptla dívka z přední lavice.
"Výborně Magdaléno." Ďábel se usmál na jemnou blondýnku, jež se začervenala.
"Jaké útvary jsme ještě probírali?" Ďábel se rozhlížel. "Lukáši? Maruško?"
"Nevím, prostě jsme četli texty, který buď byly delší, nebo kratší." Maruška znuděně odvětvila.
"Maruško, naposledy ti říkám, aby sis dělala poznámky. Víš, že sešity vybírám a známkuji na konci čtvrtletí! Chováš se jak hadrová panenka, která nic neumí a nemusí!" Ďábel se do Marušky pustil.
"Ale pane učiteli, to snad ne!" Ozval se Anděl. "Vždyť je Maruška čistá jako Panenka Marie, po které je pojmenovaná." Usmál se šibalsky. "Madre madona!" hlasitě vykřikl na Pepita.
"Bene, Madre Madona!" Ital zakřičel.
Ďábel zavřel oči a začal si něco tišet mrmlat. Stál s pažemi sepjatými k sobě, jako kdyby se modlil. Třída běsnila. Křičela, dováděla, zatímco Satanka spěchala ze zadní lavice, aby Ďábla podpořila. Zaujala stejnou pozici a mrmlala modlitbu s ním.

"Haló, co se děje?" Anděl zakřičel. Vypadal vyděšeně.
"Hoď po nich něco." Maruška křikla na Anděla.
"Mamma mia!"
"Teď ne, Pepito."

A najednou Ďábel se Satankou zvedli hlavy a s výrazem nepopsatelné bolesti začali odříkávat modlitbu:

"Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, požehnané a vyvýšené, svaté je jméno tvé."

Modlitba zněla třídou jako polední zvon v zapadlé české vesnici. Hlasitě, upozorňujíc důležitou zprávu. Modlitba zněla jako zvon jistoty. I Anděl s Maruškou utichli, zatímco Pepito sklonil pokorně hlavu, zatímco se překřížil.

"Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, požehnané a vyvýšené, svaté je jméno tvé."

Modlitba skončila, a nastal údiv, ze strany Ďábla, Satanky, Marušky, Anděla, Pepita...i Boha.

Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.

Ďáblova modlitba - crow7

Tam, kde zní ďáblova modlitba,
kde ve stínech sídlí nekonečná nicota,
tam, má drahá, věčný nářek se ozývá,
kde není jediná duše živá.

Ve stínech se nenávist skrývá,
na odpověď jí závist šeptá,
nezapleť se do jejich nití,
nikdo z ulovených se již nevrátí.

Pečlivě se prokletému místo vyhýbej,
jejich rukám nataženým uhýbej,
nenuť tvou duši konat zlo,
odtamtud není zpáteční molo.

Kde se zlo s dobrem kříží,
nikdo ze smrtelných nikdy nespatří,
jak dobro se zlem o vládu válčí,
kde jejich naděje nestačí.

Tam, odkud ďáblova modlitba zní,
nic dobrého ke světu nemíří,
stoč pryč své kroky,
ať nemusíš bojovat o nádechy.

Bodové hodnocení k tomuto příběhu sem.