Pokrok 2: Rasy
A jsme tady. Takové docela ošemetné téma, protože...
Takže. Pokud se rozhodnete, že vás svět nebude jenom o lidech, určitě budete potřebovat víc ras. Ať už si vezmete ty, které jsou už dávno všude, jako elfy, trpaslíky, půl elfy, půl trpaslíky, víly, skřítky, orky a whatever, nebo si vytvoříte vlastní, ať už jen třeba odrůdy nových elfů... Třeba jako "Sluneční elf" a "Měsíční elf", nebo třeba polodraky, polodémony...
Prvním krokem při vytváření vlastní rasy je jejich vzhled. Mají být vysocí? S tmavě modrou kůží a dlouhýma ušima? Nebo se začíná rasovými vlastnostmi, a od těch pak odvíjíte vzhled. Vaše rasa je plná vzteklých válečníků? To budou nejspíš dost robustní a svalnatý. Je vaše rasa spíše národem kouzelníků? To budou asi docela chytří, ne?
Co se snažím říct... Vzhled jiných ras není úplně důležitý při jejich tvorbě. Důležité jsou hlavně "rasové předpoklady", jako že lidi umí všechno, ale nejsou ve všem vynikající, zatímco elfové jsou skvělí mágové, ale horší bojovníci. Další takové věci jsou například zvyky rasy, jejich domovy, víra, předpojatost vůči jiným rasám, (měsíční elfové nesnáší sluneční etc.) a atributy. Třeba takový trpaslíci mají vlohy k síle, ale ne k obratnosti. Budou mít dost válečníků, ale o dost míň lovců a tak.
Ale teď si to trochu rozebereme na příkladech.
Lesní elfové
Národ vznešený, jako jejich arogance. Ve světě jsou opěvováni za jejich lukostřelecký um, soulad s přírodou a vegetariánství.
Kdysi dávno se banda elfů rozhodla žít v lese. Ono proto se taky teď jmenuji lesní elfové, to dává smysl, že jo. Odřízli se od světa a žili si vlastní spokojený život v lesích, dokud se zase nezačalo něco dít.
Vzhledem k jejich agilní stavbě těla a dlouhými roky strávených v lesích se většina elfů učí zacházet s lukem, stopovat zvěř a podobné dovednosti již od útlého věku.
Uctívají bohyni přírody, Příroture. Nevěří magii, neboť podle nich kazí duši a krade fotky. Myslí si, že jsou nadřazení všem ostatním rasám, neboť jsou krásní, dlouhověcí a velmi inteligentní.
Ostatní rasy jsou pro ně barbaři, neboť stále kácí stromy, jedí maso a neustále válčí mezi sebou. Nejvíce však nenávidí své bratry, Polní elfy, protože jsou pořád zhulení.
Žijí až tisíc let, dospělosti dosahují ve třiceti.
Tady někde je prostor pro historii rasy, kdo a jak jim vládne a podobně.
Druhý příklad, tentokrát se jedná o moji rasu.
Drakonid (polodrak) [pracovní název]
Drakonidi jsou kříženci draka a smrtelné rasy. Už na jejich těle je poznat, že jim v žilách koluje krev magických stvoření. Jejich nohy jsou pokryté šupinami a jsou stavěné stejně jako ty dračí. Nad koleny jim šupiny přechází na kůži.
Podobně to mají s rukami. Jejich prsty jsou delší, zakončené ostrými drápy a pokryté šupinami. Na hřbetě rukou mohou mít i kostěné výstupky, všelijak nebezpečné. Nad lokty přichází o šupiny a dále mají kůži.
Nejzajímavější však jsou jejich oči, neboť ty dědí po svých dračích rodičích. Ostrá barva duhovky, doplněná "hadí" zornicí vytváří docela strašidelnou vizáž.
Pravdou je, že i přes nestvůrný zevnějšek jsou to stvoření magická, stejně jako jejich rodiče.
Drakonid se za některých okolností sám stane drakem, pokud je dostatečně starý a zkušený. Přesné podmínky takové proměny stále nejsou známy. Získá schopnost měnit se v draka, stejně jako draci mají schopnost přijmout smrtelnou podobu.
Protože jim v krvi koluje magie, Drakonidé mají skvělé předpoklady ke kouzlení. Díky tomu mají i větší výdrž a sílu, ale zase se pohybují méně obratně a jejich zvýšená fyzička je občas překážkou.
Nemohou skrýt svůj dračí původ jinak, než magií iluze, nebo když dosáhnou na přeměnu v draka.
Protože pro většinu smrtelných ras jsou draci stále divoké bestie, na drakonidy je nahlíženo s opovržením a často i nenávistí. Elfové však drakonidy uznávají a některé sekty je dokonce i uctívají jako vtělení dračích bohů.
Rodí se stejně, jako smrtelné děti. Velmi výjimečně se stává, že drakonida porodí dračice ve své lidské podobě, neboť se za dobu těhotenství nemůže proměnit.
*spoilery*
Vidíte. A najednou máte rasy! Docela unikátní. Jo, pls, nekraďte mi drakonidy.
Jako další byste se u rasy měli zaměřit na kulturu.
Kočičí národ
Čičiny žijí v souladu s přírodou, nestaví si vlastní města, místo toho žijí jako nomádi. Každý rok se celá vesnice přesouvá na jiné místo a pohled na kočičí karavany je opravdu hodně úchvatný.
Kmeny koček vedou staré kočky, řečeno šamanky, které se každé tři roky schází za svitu super měsíce, aby rokovaly o zájmech svého lidu. Neuctívají žádné bohy, protože jim to přijde cool.
Mladé Čičiny podnikají cestu po světě, aby se naučily, co a jak mají dělat a měly co předat svému kmeni.
Tak, už mě nic nenapadá, ale hlavní myšlenku chápete.
Vytvářet rasy není úplně složité, a pokud to děláte poprvé, je lepší, když se budete řídit již zavedenou rasou. Neříkám že ji máte úplně okopírovat, ale vzít si základ a dal upravovat podle svých představ. Prosím, pokud si berete i inspiraci z kultury, která reálně existuje, držte se jí.
To, že z některé kultury vezmete jednu, nebo dvě věci a upravíte je, není úplně nic špatného, ale zároveň byste se měli snažit, abyste tu kulturu, kterou využíváte, nedomrvili a neuškodili tak sobě, svému příběhu a té kultuře.
Není nic horšího, než naprostý nezájem udržet něčí kulturu. Krást se nemá a platí to i o kulturních zvycích. Hlavně, prosím, nebudete vypadat jako ignoranti. A barbaři.
Když vytváříte vlastní kulturu, která se podobá nějaké reálné, může to být složité. Někdo vás může koneckonců osočit, že vykradáte kultury. Yay.
Opravdu důležité, nehledě na to, jaký původ ta kultura má... Dbejte, aby byly rozdílné. Ano, dvě kultury se mohou podobat, ale nebudou úplně stejné. Na lidské kultury působily různé faktory, které ovlivňovaly její vývoj.
Víte, že žádná kultura na Zemi není stejná, jako ta vedle. To samé by mělo platit i pro váš svět.
Původně jsem plánoval přidat i náboženství, ale tomu se budeme věnovat jindy.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top