Loki:

Vkrást se do Ameliina bytu se zdálo jako dobrý nápad, dokud se neobjevila ve dveřích a nespatřila jednoho bojovníka z řad Ezgiů. Patřil mezi výše postavené, takže jsem poté absolvoval několik nepříjemných rozhovorů se Starším, ale musel mou rukou zemřít, abych si u dívky vybudoval status ochránce. V jejích vyděšených očích se leskla neznámá síla, o níž jsem dosud nevěděl, ale jakmile se proti mé výhružce o vymazání paměti bránila elektrickými schopnostmi, pochopil jsem, že má v minulosti vyslaná kletba nezasáhla Thora, nýbrž tuto nevinnou mladou ženu. Nejprve jsem litoval, že jsem se nepojistil, abych bratrovi způsobil skutečnou újmu, ale nakonec jsem pochopil, že se v černovlásce skrývá neuvěřitelná a nebezpečná zbraň, kterou budu muset za každou cenu využít.

Od té doby se mé plánování zcela změnilo. Pozoroval jsem ji na každém kroku a pečlivě ji hlídal. Kdysi dávno bych se sám sobě hnusil, že se upínám k nějaké Pozemšťance stejně jako Thor k Jane, ale já na rozdíl od bratra neplýtval emocemi. Proto jsem se k tomu odhodlal.

Ezgiové se k Zemi blížili každým dnem, ale i tak nebyli dost rychlí. Fury nechal Amelii zatknout jen z toho důvodu, že na svou obranu použila utajované schopnosti a já se o nich dozvěděl. Nemohl jsem dovolit, aby můj triumf a zároveň i objekt zájmu zamknuli někam do podzemí, kam bych se bez silné armády nedostal. Musel jsem jednat a to hned. V iluzi Stevena Rogerse jsem se propašoval do cely, kde ji věznili. Zaraženě hleděla na svůj odraz v zrcadle a roztřesenou rukou si mezi prsty proplétala stříbřité vlasy. Oči se jí zakalily nejen slzami, ale i mrtvolným povlakem, z něhož mi přeběhl mráz po zádech. Používání schopností ji vysilovalo a ona o tom neměla tušení. Její hostitelské tělo bylo příliš slabé, o čemž se nemohla dozvědět ani z těch nejlepších pozemských testů. Kouzlo, které se do ní otisklo, bylo velice silné a mocné, proto jsem ji musel dostat do bezpečí co nejrychleji.

Po krátkém rozhovoru s Furym, kdy jsem použil přesně stanovené množství manipulace, se mi podařilo sjednat její propuštění. Z budovy Triskelionu jsem prchl přímo do svého úkrytu, jejž mi zřídila Hydra, opět díky vydírání. Abych pravdu řekl, kdybych mohl své žezlo získat jinak, nikdy bych si s touto organizací nic nezačal. Poslední dobou mi totiž kladla různá ultimáta a podmínky, které jsem musel vyplnit. Ale jakožto bůh se přeci déle nebudu zabývat špinavou prací neschopných Midgarďanů. Měli by se mi klanět!

„Už vidíme letoun S.H.I.E.L.D.u, pane. Vše je připraveno."

„Výborně, show může začít. A vy mi zmizte z očí," štěkl jsem na korpulentní dámu v růžovém kostýmku a se zářivě modrýma očima. Zřejmě patřila k některému z politiků, které jsem unesl.

Nad Manhattonem se vznášel prach a dým z čadících budov, ale i tak se agentům podařilo přistát. Jakmile všichni vyskákali na rozpraskaný beton a zaujali bojovou formaci, přivítal jsem je. Amelie se klepala vztekem a hrozivě na mě pohlížela, když v rukách třímala kovový bič. Jeho jednotlivé kroužky a spoje prskaly pod silou proudu, jejž do nich dívka pouštěla. Kéž by tak neplýtvala svou životadárnou silou. Kéž by věděla, jak si tím zkracuje čas, který zde ještě bude moci strávit.

Když se proti Avengers z ulic vyřítil dav osob se zbraněmi v rukách, mohl jsem v jejich tvářích spatřit bezmoc a zoufalství. Všem bylo jasné, že jim nemohou zkřivit ani jediný vlas na hlavě, jinak by se z nich stali zločinci, jenže černovláska i v nouzi dokázala použít svůj chytrý mozek. Vyslala do jedné z ulic silnou dávku proudu, který pokryl silnici i chodníky jako koberec. Jakmile se dotkl kotníku prvního zmanipulovaného politika, muž sebou začal třepat, až mu z úst létaly sliny. V očích se mu střídala ledová modř s jeho pravou oříškovou hnědí, dokud se mu panenky neprotočily v sloup a nepadl k zemi, kde sebou ještě nepatrnou chvíli házel. Poté se k zemi skácela celá další řada lidí, až se proud dostal k mému prvnímu holografickému já. Stálo mě to poměrně velké množství energie, abych hologram udržel při životě, ale nakonec se ukázalo, že to nemá cenu. První skupina byla poražena, ale další se rychle přibližovaly.

Kapitán Amerika se oháněl štítem, aby vykryl kulky, které létaly vzduchem, a současně s ním zuřivě máchal nad hlavou, aby zastrašil nepřítele. Vypadal tak legračně, když svou sílu nemohl využít k pravé podstatě věci. Vždy ji používal k zabíjení, teď vypadal jako zmatený klaun.

Iron Man létal nad hlavami v davu a udával přesné pozice jednotlivých střelců, stanovoval souřadnice a snažil se vymyslet lepší plán než jeho velitel. Obvyklé kousavé poznámky si ušetřil, poněvadž na ně ve vypjaté situaci evidentně zapomněl.

Doktora Bannera musela rudovlasá Natasha odvést pryč, jinak by rozmetal zbytky budov a aut na všechny světové strany. Jeho zelený primitivní mozek nedokázal pochopit, že cíle, které na něj útočí, nesmí zabít. Jak se ukázalo, lidé proti lidem odvedli mnohem lepší práci, než jsem čekal.

Těsně kolem hlavy mi proletěl šíp a druhý zařinčel o jeden ze zlatých rohů mé přilbice. V uších mi zapískalo a to mě vrátilo do reality. Můj bývalý známý Clint Barton odhalil, který z bohů lží je ten pravý, a nyní mě zasypával sprškou smrtících šípů. Pozvedl jsem proti němu kopí, abych ho smetl z výškové budovy jednou provždy, když v tom nad našimi hlavami potemnělo. Obloha se zatáhla a černý dusivý prach zahalil slunce. Vypadalo to, jako by vybuchla sopka a zastínila jediný zdroj světla a tepla pro tuto planetu, ovšem skutečnost byla jiná a pro obyvatele Země mnohem hrozivější. Vysoko v nadhlavníku se pomalu objevovala příď uhlově černé mimozemské lodi, z níž se po chvíli vynořila laserová děla. Jaké klišé! Uprostřed trupu se pomalu, jako ústa staré ženy, otevřela prostorná brána, ze které vyletělo na dva tucty uzavřených vajec. Po přistání se na jejich povrchu rozzářily fialové šupiny, z nichž se po otevření linul příšerný zápach. Ezgiové byli zde a netvářili se zrovna přívětivě. Jejich dvojité jazyky divoce kmitaly a rozzuřené oční bulvy hledaly nepřítele. Teleportoval jsem se do bezpečí vyvýšené budovy a sledoval zápas pod sebou.

Amelie Carver:

Nebe zčernalo během desetiny sekundy a vzduch se naplnil chladem. Zadýchané dívce se před ústy srážel dech ve vodní páru. Do sluchátka v uchu Hillová křičela: „Neidentifikovatelný objekt! Opakuji neidentifikovatelný objekt a stále se přibližuje. Nereaguje na naše vysílání, potvrzuji útok!" Amelie byla vzteky tak bez sebe, že si malou vysílačku vytrhla a vší silou na ni dupla. Odpovědí jí byl jekot od jejích spolubojovníků, kterým se hlavou rozezněla zpětná vazba.

K zemi se sneslo přes dva a půl tuctu podivných objektů, které připomínaly vejce. Po jejich otevření se do ovzduší dostaly páchnoucí výpary a ze zažloutlého kouře vylezla mimozemská stvoření totožná s těmi z Pentagonu. Tyto obludy se ovšem mohly pyšnit už na pohled mnohem odolnějším brněním a silnějšími zbraněmi. Všechny jejich hlavy se zaměřily na černovlásku, jež v ruce třímala kovový bič a bedlivě je pozorovala. Ihned jí bylo jasné, že se jim buď postaví, nebo uteče. Ovšem to nemohla dopustit. Musela ukázat, co v ní je, aby Lokimu vytřela zrak. Kdy ti začalo záležet na tom, co si myslí Loki?!

„Am! Napravo!" zakřičel Steve, ale to už ji zasáhla mohutná končetina do spánku. Ani si nevšimla, kde se tam vzala, ale ta rána ji skácela k zemi. Před očima se jí roztančily hvězdy, tudíž si neuvědomila, že ji kapitán vytáhl zpět na nohy. Do ucha jí opatrně vložil nové sluchátko a setřel pramínek krve z tváře.

„Musíš s námi zůstat v kontaktu, jinak nemáme šanci se domluvit," promluvil potichu a hodil štít na jednu stvůru, které okamžitě rozrazil lebku. „Pokus se z Lokiho moci dostat co nejvíc lidí. Natasha jim dává vlastní elektrošoky, ale ty jich můžeš vyřídit víc najednou."

Černovláska mu slíbila, že bude opatrná, a pak se otočila čelem k přibíhajícímu davu. Před nimi ovšem stála téměř neprostupná bariéra mimozemských potvor, které si ji pohrdlivě měřily. V rukou třímaly prapodivné zbraně, s nimiž na Amelii okamžitě zamířily. Dívka uchopila bič pevněji, přehodila si ho z jedné ruky do druhé, poté se napřáhla a silně jím máchla.

PRÁSK! A jedna stvůra ležela na zemi spálená.

PRÁSK! A z dalšího mimozemšťana zbylo jen několik ohořelých kusů.

PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! Vzduch pod náporem biče vibroval a jeho jednotlivé elektrony se málem vytrhávaly z krystalových mřížek svých atomů. Nepřátelé ztráceli hlavy jednu po druhé a vydávali nepřirozené skřeky, ze kterých člověku mrazilo v zádech. Amelie se oháněla svou smrtící zbraní čím dál tím rychleji, až si probojovala cestu k vládním hodnostářům.

„Nikde nevidím Lokiho. Zdá se, že zrušil i své hologramy," oznámil stroze Barton a požádal Starka, aby ho vynesl na ještě vyšší budovu.

„Tak je vrátíme do reality, co říkáš?" nadhodila zvesela Natasha, jež se zničehonic objevila po dívčině levici a akorát včas uskočila stranou před dalším prásknutím. Společně se rozeběhly proti posledním dvěma stvůrám a odpravily je na onen svět. Rusovláska se pověsila na krk jednomu dvoumetrovému černochovi a pustila mu do těla pořádnou dávku šoků. Amelie stočila bič do kroužku, zajistila oba konce izolační sponou a hodila si ho přes rameno. Z dlaní pak pouštěla pod nohy všech zmanipulovaných proud tak silný, aby je na dvacet minut vyřadila z provozu.

„Loki je v budově před vámi," zkonstatoval Stark prostě a vzápětí se celému týmu Avengers v uších rozezněla píseň od AC/DC. Tony si prostě musel za každou cenu zpříjemňovat život, i když o něj mohl v blízké době přijít.

Děvčata na nic nečekala a vyrazila sprintem k domu, v němž se měl bůh lží schovávat. Za nimi se odehrávala bitva, jež se postupně měnila ve výhru S.H.I.E.L.D.u. Nepřátelé mohli vypadat hrůzostrašně, ale bylo jich příliš málo. Po cestě se k nim připojil i Steven s Bartonem, takže se mohli vzájemně krýt.

Uvnitř to vypadalo jako po výbuchu. Betonové sloupce se čas od času zachvěly, jak na ně dopadala nerovnoměrně rozložená váha rozpadající se výškové budovy. Výtahy ležely pomačkané a prohnuté ve vstupní hale a kolem nich se válela zpřetrhaná ocelová lana. Střepiny křupaly skupině pod nohama, tudíž jim stěžovaly tichý postup a připravily je o moment překvapení. Schodiště bylo na mnoha místech nestabilní a natolik poničené, že si museli vzájemně pomáhat, aby ho překonali. Nakonec se vyškrábali do posledního patra, které ještě zůstalo v celku, v němž se díky troskám nedalo skoro ani hnout. Strop se drolil a postupně se v něm vytvářely stále větší trhliny.

„Je to příliš nebezpečné, měli bychom se stáhnout," navrhl Steven, načež se celá skupina, až na Amelii, skácela k zemi vlivem Lokiho kouzel.

„Ale kapitáne, nesmíte odejít tak rychle, ani jsme si nestačili promluvit."

„My si nepřišli promluvit!" prskla černovláska, strhla si z ramene bič a během vteřiny ho rozvinula, aby bohovi lží pohrozila. Na jeho tváři se mihl nervózní škleb, když si všiml nebezpečné zbraně, ale rychle se ovládl.

„Jsem rád, že už je ti lépe, Carverová. Vlastně jsem ani nevěřil, že se z toho tak rychle dostaneš," řekl Loki obdivně a ukázal jí zdvižený palec. Dívka se však zatvářila nechápavě. Absolutně netušila, co tím myslel.

„Proč by mi nemělo být dobře?"

Bůh lží na ni jen vykulil oči, a poté se zahleděl na Stevena, který přešlápl na místě. „Vy jste jí to neřekli?"

„Co mi měli říct?" zvýšila hlas a odstrčila z ramene Bartonovu dlaň.

„Přestaňte se s ním vybavovat, Carverová, a splňte úkol!" štěkl Fury do vysílačky, což černovlásku utvrdilo v tom, že před ní tají něco velkého.

„Zabili tvou matku, Am," zašeptal Loki a honem uskočil stranou, protože na místo, kde prve stál, dopadl proudem rozžhavený bič.

„LHÁŘI!" zavřískla Amelie a pokusila se ho trefit ještě jednou. „Má matka žije, oni ti to potvrdí!" Z úst jejích přátel však nevyšla ani hláska.

„Vaše matka zahynula při nehodě. Chtěli jsme ji převést na bezpečné místo, ale naši skupinu kdosi napadl, nedalo se nic dělat," vysvětlit Fury bez známky emocí. Tak chladně a stručně jí to podal a ani se nenamáhal její bolest nějak snížit.

„Am, já-"

„Vypadni, Rogersi!" zavřeštěla, uskočila stranou a pomocí biče strhla sloupy, které podpíraly strop, k zemi. Moc dobře věděla, že je to nezavalí, jen se od nich chtěla odtrhnout. Jakmile prach usedl, rozplakala se tak usedavě, že jí byla Lokiho přítomnost naprosto ukradená.

„Zradili tě, Carverová,"

„Zmlkni! Ty nejsi o nic lepší," zasípala bezmocně a roztřásla se jako osika. Nedokázala si připustit, že by měla být její matka mrtvá, ani to, že by jí její přátelé lhali. Nebo to nebyli přátelé? Vždyť Steven se o ni staral a byl k ní tak vstřícný. Nebo to dělal jen proto, aby ulevil svému svědomí, že patří k těm, kteří její matku zabili? Chtěl to snad odčinit tím, že jí poplete hlavu?

„Všichni to jsou zrádci. Vždycky jim šlo jen o mé schopnosti,"

„A o ně jde i nám, sssmrtelnice," zasyčel kdosi vedle jejího ucha. Amelie se napřímila, ale v tu chvíli ji cosi popadlo za vlasy a ruce a přimáčklo k zemi. Svým hekáním se snažila získat Lokiho vysvětlení, ale bůh lží ležel na zemi ve stejně zkroucené poloze. Své žezlo již po ruce neměl, místo něj ho totiž třímala jedna z mimozemských oblud.

„Zabil jssi vnuka Ssstarššího a za to zaplatíššš, čerrve." Poté se ozvala tupá rána a černovlasý muž ztratil vědomí.

„Co to-" zasípala dívka, a poté po úderu do spánku upadla do tmy.

A/N: K této kapitole vlastně ani nemám co říct, tak snad se líbí. :)