Okamžitě seskočila ze židle a zalezla si do rohu vedle pracovního stolu, kde si objala svá kolena a nechala třes, aby jí ovládl celé tělo. Víčka pevně tiskla k sobě a odmítala připustit si skutečnost, že není úplně v pořádku. Dusivé ticho v místnosti přerušilo jen zazvonění spektrometru, jenž hlásil ukončení testování jejího vzorku krve. Chvíli se nic nedělo, ale nakonec se jeden ze dvou přítomných mužů odhodlal k chůzi a došel si pro výsledky k danému přístroji. Druhý z nich opatrně přešel k dívce a lehce ji položil ruku na rameno. Nechtěně od sebe odlepila oční víčka a upřela pohled na Starkovu klidnou tvář.

„No vidíš, stačilo pořádně vykřiknout a oči se ti zase vrátily do normálu," pronesl měkce a snažil se vypadat jako starostlivý otec.

„Nesnažte se to zlehčovat. Vím, že nejsem v pořádku a váš humor mi to skutečně neusnadňuje," prskla směrem k němu a divila se, kde se v ní vzalo tolik jízlivosti. Vždy byla k lidem vstřícná, ale teď jí to slovo ani nešlo na jazyk.

„Starku, myslím, že má Amelie pravdu. Není úplně v pořádku, což dokazují i její krevní testy." Prudce vzhlédla k doktoru Bannerovi a spatřila na jeho obličeji neklidnou vrásku. Stark k němu už stihl dojít a kontroloval naměřené hodnoty, kdežto černovláska se teprve přemlouvala, aby se zvedla ze země a šla jim alespoň trochu pomoci.

„Amelie, co máš za krevní skupinu?" zeptal se jí Bruce a studentka se snažila vzpomenout si na požadovanou informaci.

„Několikrát mi bylo řečeno B pozitivní, sama si to nepamatuju."

„To je zvláštní. Celý tvůj krevní obraz vykazuje změny. Když se podíváš sem," ukázal na levý sloupec s výsledky a grafickým znázorněním, „jako první tě asi zaskočí, že červené krvinky nepřenášejí látky z nějakého druhu prášku tak, jak by měly. Co za léky používáš?" zeptal se jí vzápětí.

„Zkoušela jsem jich mnoho, protože doktoři nedokázali přijít na správnou kombinaci, ale naposledy jsme se ustálili na prášcích na ředění krve. Měla jsem příliš vysokou srážlivost," odpověděla a snažila se přijít na to, kam tím vším mířil.

„V tom případě je mi jasné, proč ti tyto látky nyní tak škodí. Tyhle léky už potřebovat nebudeš, protože se ti srážlivost ustálila. Krvinky jsou vlastně docela vybíravé, co se přenosu týče, nemyslíš?" Jen přikývla a všimla si, že se na jeho tváři vyčaroval vlídný úsměv.

Stark je celou dobu nezaujatě pozoroval a snažil se vypadat, že ho nic z toho, co za celou dobu řekli, nezajímalo. Ovšem teď se do debaty velice ochotně zapojil a dívka jeho otázku shledala jako velmi důležitou a správnou.

„A nějaké další změny jako například fyziologické jsi neprodělala?"

„Posuďte to sami," odpověděla a sáhla si do postranní kapsy svého kabátu, který si odložila na desku pracovního stolu. Vyndala z něj peněženku a následně oběma vědátorům předala svoji fotku. Nejprve hleděli na ni, poté upřeli svou pozornost na Amelii a na jejich tvářích se postupně tvořily neklidné vrásky, obzvláště na té Bannerově. Pomalým pohybem ruky si sundal brýle a nervozitou třesoucími se prsty si přejížděl přes kořen nosu. Skousla si ret a ostražitě ho pozorovala.

„Co se děje?" kvíkla tiše, aby je nevyrušila z hlubokého zamyšlení.

„Ještě nikdy jsem nebyl svědkem tak divné živočišné transformace. Tohle vidím poprvé v životě a nevím, co si o tom mám myslet." Chápavě přikývla a pocítila, jak se jí do očí opět draly slzy. Jen silou vůle se jí je podařilo zatlačit.

„Co kdyby vás Stark doprovodil za ředitelem a já se mezitím pořádně seznámil s veškerým materiálem?" navrhl po chvilce ticha smířlivým tónem. Opět kývla a popadla do dlaní kabát. Chtěla co nejrychleji z laboratoře zmizet a nemyslet na to, co se tam stalo. Ještě ji stále v duchu strašily její děsivé oči.

„Můžeme?" zeptal se Stark a rukou jí pokynul k východu. Na nic nečekala a svižným krokem vystřelila ze dveří na chodbu. Po cestě potkávala mnoho agentů a zaměstnanců ve stejnokrojích a přála si být opět ve společnosti Natashy, která by jí v této situaci mohla věnovat několik vřelých slov. Ovšem místo milé rudovlásky si vedle ní vykračoval pohledný génius s drzým úšklebkem na tváři.

„Jak jsi vlastně přišla k tomu postižení?" vyhrkl a v očích se mu zračila zvědavost.

„Postižení?" zopakovala.

„Dokud to neovládáš, nemůžeš to brát za svoji výhodu."

„Jo tohle. Nejspíš neumím zapnout kávovar, proto jsem dostala slušnou ránu ze zásuvky a bylo hotovo," pronesla ledově chladně a v duchu si připomněla, že by si měla vytvořit univerzální větu, jejímž prostřednictvím by všem odpovídala na otázku, na níž se jí zeptal Stark.

„Takže jako malé neposlušné dítě strkáš prsty tam, kam nemáš," chtěl uzavřít věc s poněkud pohrdavým tónem, ale Amelie ho zpražila varovným pohledem.

„Nemohu za to, co se stalo a stejně to nezměním. Pokud si ze mě chceš utahovat, tak prosím, ale ne v mé přítomnosti. Sám jsi řekl, že se neumím ovládat." V tu chvíli cítila triumf na své straně, protože se jí podařilo Tonyho umlčet. Zbytek cesty šli v tichosti a ani jeden z nich nevěnoval tomu druhému nijak velkou pozornost.

Ve dveřích do zasedací kanceláře na ně narazil Steve Rogers, který chtěl původně odejít, ale jakmile je spatřil, vrátil se zpět a usadil se do křesla s měkkým polstrováním. Dívčiny paty se ozvaly mučivou bolestí, a proto v tu chvíli zatoužila plácnout sebou na židli.

Nick Fury se na ně otočil a pečlivě je zkoumal svým jedním okem, jímž těkal z černovlásky na Starka, a lehce pozdvihl obočí.

„Jak proběhly testy?" zeptal se a Tony jen tak cukl rameny místo odpovědi.

„Doktor Banner ještě stále testuje moji krev, ale prozatím vyloučil jedny z mých prášků a -"

„A nyní mohu podat mnohem důležitější informace, než jaké jsem vám doposud řekl," ozval se za ní udýchaný hlas Bruce a dívka se na něj otočila se zájmem v očích. On však svižným krokem pokračoval ke stolu, na nějž pohodil hromádku papírů a složek, obrátil se k prosklenému výklenku v místnosti a pohybem ruky na něm spustil promítání svých výzkumů a testů. Stěna fungovala jako počítačová obrazovka a Amelie úžasem otevřela ústa dokořán.

„Moje výsledky jsou více než udivující a sám zcela nerozumím tomu, co se v těle slečny Carverové děje, ale určitě na to během několika hodin přijdu. Nejprve bych se pozastavil nad důsledky, až poté se vrhnu na příčiny."

„Nuže začněte," vybídl ho Fury.

„Pokud se pořádně podíváte na obličej Amelie před nehodou s elektřinou," řekl a na stěnu promítl její fotku, „a na její tvář nyní, všimnete si mnoha fyziologických změn. Kupříkladu lícní kosti jí poměrně vystouply a tvar i barva očí jsou také zcela jiné. Taková změna mi připadá zcela nemožná zvlášť v případě, že nepodstoupila žádný zákrok plastického chirurga, jen strčila prsty do zásuvky, když to zlehčím."

„Nic není nemožné," hlesla.

„Ano, to už jsem také vzal v potaz," oznámil Banner a zašklebil se na ni, jako by byl malý kluk. „Dále jsem byl svědkem spolu se Starkem velmi zvláštního úkazu, který momentálně nemůžeme demonstrovat. Amelie se nám lehce změnila i v laboratoři."

„Lehce změnila?" zeptala se Natasha a její výraz jasně prozrazoval, že tomu ani za mák nerozumí.

„Oči mi jednoduše zčernaly. Tím myslím nejen duhovky ale i bělmo. Viděla jsem se v zrcadle." Při poslední větě se jí hlas zlomil. Steve ji konejšivě pohladil po rameni, ale ona jeho ruku setřásla. Nepotřebovala, aby jí ostatní projevovali lítost. Narovnala se jako svíčka, vypjala hrudník a bojovně vystrčila bradu připravená čelit všemu.

„Bylo to přesně jak říká, děsivý ale hustý zároveň."

„Zdržte se nevhodných komentářů, Starku," uzemnil ho Fury a vybídl Bannera, aby pokračoval.

„Jak řekla Amelie, zčernaly jí oči, ale já zatím nevím proč. Teď se podíváme na příčiny. Na obrazovce uvidíte všechny výpočty, grafy a výsledky, takže bych vám doporučoval, abyste dávali pozor."

„Nejprve mě udivila aktivita červených krvinek, které reagovaly až agresivně na látky nejmenovaného prášku proti srážlivosti krve. Doporučoval bych Amelii tyto léky zcela vysadit. Kromě toho stihl spektrometr vygenerovat její DNA a abych pravdu řekl, nikdy jsem neviděl nic tak divného, bez urážky."

Jen nad tím mávla rukou na důkaz, že je to v pořádku. Sama si studentka připadala divná a veškeré důkazy, které zde Banner podal, tomu nasvědčovaly.

„Když se podíváte pozorně, pokud se mi podaří obraz přiblížit, zjistíte, že se na její DNA vytvořila vlákna, která se postupně namotávají po celé spirále. Když se podíváte ještě blíže sem na tento kousek," prstem ukázal na onen zákrut, „budete svědky zdegenerované DNA, což má za následek Ameliiny fyziologické změny."

„Zdegenerované DNA?" zachroptěla. Nerozuměla ničemu a tahle informace jí místo odpovědi přinesla desítky otázek.

„Chápu to správně, že podle naměřených hodnot, napadl Ameliinu DNA nějaký virus, který ji celou pozměnil?" zeptal se Fury a doktor Banner jen lehce pokýval hlavou. „Ale jak se mohla elektrickým proudem nakazit tímto virem? Vždyť je to nemožné."

„To jsem si, řediteli, zpočátku taky myslel. Prošel jsem všechny známé záznamy, dokumenty i tajné zprávy veškerých nemocnic a vládních organizací, ale nikde není o druhu tohoto viru ani zmínka. Předpokládám proto, že je mimozemského původu, jinak by se přece nedokázal šířit přes elektrické vedení."

V tu chvíli toho na dívku bylo příliš, a tak se svezla podél zdi až na zem a hlavu složila do dlaní. Zhluboka dýchala a už záměrně ignorovala svůj nepravidelný tlukot srdce. Všechno bylo tak absurdní a zamotané, že se nezmohla ani na pláč, jenž by byl očekávanou reakcí. Místo toho však s ledovým pohledem vstala, zhluboka se nadechla a přešla ke stolu, kde se následně zhroutila na židli a hlavou se praštila o desku stolu, až to zadunělo.

„Myslím, že by bylo nejlepší nechat Amelii chvíli samotnou, aby se s nově nabytými informacemi vypořádala, nemyslíte?" navrhl Rogers, ovšem ředitel jeho tvrzení vyvrátil.

„Nesmysl, kapitáne. Je důležité, abychom se jejími změnami a nově nabytými schopnostmi začali okamžitě zabývat a také je musíme otestovat."

„Ne," řekla rázným tónem a umlčela Furyho, ačkoliv to bylo nanejvýš drzé a vůči jeho hodnosti i velmi opovážlivé. „Odmítám se podrobit jakýmkoli výzkumům a testování, Fury. Mám toho všeho plné zuby a z ničeho tady nejsem vůbec moudrá. Do té nehody jsem měla poklidný život a ničím se nestresovala. Chci, aby to tak zůstalo i nadále a jestli mě tady chcete jakkoli zadržet, tak leda přes moji mrtvolu." Prudce se zvedla ze židle a kdyby se jí lehce nezatočila hlava, dokázala by se v duchu i pochválit za to, že černochovi dokázala zavřít pusu.

„Carverová, zjevně vám nedochází, že váš dosavadní život dneškem končí. Nedokážete své schopnosti ovládat a můžete být nebezpečná jak pro sebe tak pro lidi kolem a ochránit lidi je mým zásadním úkolem. Proto vás z této budovy nepropustím dřív, než já sám uznám za vhodné." Fury tímto celou věc uzavřel a do vysílačky pevným hlasem oznámil, aby se do místnosti okamžitě dostavila agentka Maria Hillová.

Do dvou minut se otevřely dveře a Amelie s nepřátelským pohledem za to, že ji tady drželi i přes její protesty, koukala na nově příchozí vysokou ženu v přiléhavém tmavě modrém kompletu s černě vyšitým znakem S.H.I.E.L.D.u na pravém rameni.

„Hillová, zkontaktujte Thora. Potřebujeme zjistit, co je virus slečny Carverové zač, a chci vědět o všem, co se za poslední dvě hodiny stalo."

„Jistě pane," odvětila rázným hlasem agentka a otočila se na patě, aby odkráčela z místnosti. Ještě než však prošla východem, zaslechla dívka hřmění a světlo, které doposud pronikalo oknem, rázem potemnělo. Na obloze se stahovala bouřková mračna, mezi nimiž probleskovaly elektrické výboje. Na rukou se jí ježily chloupky, a proto se je snažila dlaněmi uhladit, marně. Najednou z nebe k zemi šlehl světelný paprsek o průměru jednoho metru, jenž se duhově blýskal, a jakmile zhasl, na místě, kam směřoval, se objevila mužská postava.

„Zdá se, že Heimdall ví o všem, co se zde děje, a ihned Thora informuje," pronesla Hillová a významně se na Furyho podívala.

Trvalo snad deset minut, než ozbrojení agenti dovedli Thora do zasedačky a černovláska si ho s obdivem v očích musela prohlédnout. Nikdy v životě by ji nenapadlo, že může být mimozemšťan tak atraktivní. Thor se pyšnil velmi vypracovanou postavou a kdyby byl ze Země, troufla by si dívka tvrdit, že bere steroidy. Kolem obličeje se mu kroutily neposedné pramínky blonďatých vlasů, které mu jinak spadaly až na ramena a vytvářely kontrast s jeho modrýma očima. Jeho zevnějšek budil královský dojem, což podtrhávalo i oblečení. Tmavé kalhoty se stejně barevným vrškem vykukovaly zespodu stříbrného, lesklého a pevného brnění a od vyztužených ramenních plátů mu až k patám sahal rudý plášť. V pravé ruce třímal stříbrné hrůzu budící kladivo, jenž mu dodávalo vzezření bojovníka.

„Heimdall postřehl, že mě potřebujete, ale stejně jsem k vám měl cestu," pronesl pevným, hlubokým hlasem.

„Jsem rád, že jsme se mohli tak narychlo setkat," odpověděl Fury a Amelie si říkala, že si na pozdravy ti dva moc nepotrpí.

„Je-li vaše záležitost naléhavá, mluvte. Počká-li to chvíli, oznámil bych radši nejprve jednu nepříliš veselou novinu."

Všichni na Thora hleděli s nedočkavým výrazem ve tváři, a proto se opět ujal slova.

„Jedná se o Lokiho. Není nám známo jak, ale uprchl z Asgardského vězení. Heimdall ho nevidí, ale máme zprávy, že se nachází znovu na Zemi."

Atmosféra v místnosti by se v tu chvíli už ani nakrájet nedala, jak byla napjatá k prasknutí. Dívka čekala, kdy povolí okolní stěny, aby se vzduch rozptýlil a poryv větru sem mohl nahnat pozitivnější náladu. Fury zavřel oko, Steve sevřel ruce v pěsti, Banner si sundal brýle a Stark? Ten se jako jediný ujal slova.

„Tak kdo jde se mnou nahánět muflona?"

Vaše Unknown Person