*omlouvám se za chyby...psáno na mobilu

"Nechce se mi tam."
"Nikomu se tam nechce."
Seděli jsme všichni na korbě velkého armádního vozu. Trochu jsme se na aebe mačkali. Uniformy byli těžké ještě se vším vybavením, které jsme museli mít, ale po výcviku jsme na to byli zvyklí.
"Sakra teď už to vážně jde do tuhýho." Odfrkl si Alex a popotáhnul ze své malé cigarety.
"Ani o tom nemluv." Hlesl buřtík Bill a zadíval se někam do dálky.

Cesta byla plná děr, kamení a kaluží, takže to s námi pěkně házelo. Kam jen oko dohlédlo bylo bahno, pár stanů amezi nimi cesty rozježděné velkými koli neohrabaných armádních vozů. Proudy vojáku jelo nebo kráčelo někam daleko na bojiště, nebo hromady jejich těl odváželi pryč.

Možná takhke odvezou i nás, třeba už se domů nedostaneme, ale zkončíme tady, někde na bojišti.

***

"Pořádně se najezte před prvním výstupem." Nakazoval poručík, když nám kuchaři každému nalévali do ešusů prazvláštní kaši, která měla představovat gulášovou polévku. Sedl jsem si na trávu vedle zrzka Jacka. Byl mi z celé jednotky nejbližší a dost jsme si rozuměli.
"Jak se cítíš?" Zeptal se.
"Popravďě ani nevím." Přiznal jsem a oba jsme se zasmáli.
"Asi tak." Povzdychl si.
"Mít tak křídla a letět. Ti ptáci žádnou válku nemají." Pronesl jsem při pohledu na hejno ptáků nad našimi hlav
ami, které táhlo někam na jih.
"Vím kam bys letěl." Zasmál se Jack.
"Hah, opravdu?"
"Do New Yorku za Taylor."
Zasmál jsem se. Je to pravda a on to věděl a utahoval si ze mě.
"Jen nedělej, vsadím se, že na tebe doma taky někdo čeká." Řekl jsem a usrkl si polévky.
"Hm čeká." Odpověděl a usmál se.
"Jmenuje se Susanna a vzali jsme se těsně před tím, než jsem narukoval. Zvládá to snad líp než já, holka moje statečná."
"Za chvíli se k ní vrátíš neboj a budete mít nejhezčí dětičky." Zasmál jsem se a poplácal ho po rameni.
"Až přijedu, tak už tam jedno bude." Řekl pyšně.
"No nee, vy jste na to šli rychle." Podivil jsem se.
"Harolde nech si poznámky!" Drcl do mě loktem a naoko se zamračil.
"Tak promiň."
Oba jsme se zasmáli a pokračovali ve svém jídle i hloubavých myšlenkách o ptacích a válce.

***

Uběhli čtyři dny. Čtyři dny na bojišti a čtyři dny hrůzy. Ztratili jsme několik mužů, ale zatím jsme měli nad nepřáteli docela navrch.
"Nenechte se odradit chlapci. To nejhorší nás teprve čeká!" Promlouval k nám seržant.
"Ještě jsme nedobili jejich opevnění. Jdeme!" Řekl a my se znovu vydali do zákopů před nepřátelskou armádu. Znovu to střílení, bolest, strach.

Pohled "nikoho"

První náboj byl vystřelen, po něm se strhl déšť dalších. Z obou stran. Některé minuli a některé zabily či zranili nějakou živou bytost. Ať už němce, nebo američana.

Smrtící vřava pokračovala. Vojáci na sebe pokřikovali povely, ranění křičeli bolestí a volali o pomoc. Zdravotníci se snažili odvézt raněné tak, aby se sami nestali terčem nepřátelské kulky. Někteří se ukryli za hromadami sutě či mrtvých těl a stříleli jeden náboj za druhým, jiní vyskakovali ze zákopů a odráželi zpět nepřátelské granáty.

Harry ležel vedle Alexe a Jacka za hromadou hlíny a sutě, snažili se strefovat do nepřátelských odstřelovačů, aby umožnili cestu blíže k jejich pevnosti.
"Mám ho." Hlesl Alex, když strefil podledního v jejich pruhu.
"Jdeme." Řekl Jack a všichni tři se zvedli. Popoběhli o kousek blíže směrem k pevnosti a rychle se schovali za další hromadu.
Mezitím odklizené nepřátelské odstřelovače nahradili nový.
Znovu se jich museli zbavit. Tento proces se opakoval několikrát. Zdálo se, že nikdy nezkončí.
Občas někde poblíž vybuchl granát a to nepřidávalo na soustředěnosti ani jednoho z mužů.
"Jdeme." Hlesl znovu Jack a poukázal na další hromadu před nimi. Všichni tři se zvedli a přikrčeni se blížili k novému úkrytu, nebyli však dostatečně rychlí. Dvěma nepřátelským vojínům stačilo jen trochu posunout hlaveň kulometu, zmáčknout spoušť a smršť patron zasáhla trojici krčících se mužů. Nepomohlo dát si ruce před obličej, nebo si lehnout na zem. Všichni tři se skáceli k zemi za hromadu, která měla být jejich úkrytem.

Včera v noci jsem se zvedla a napsala dvě kapitoly. Z ničeho nic. Tak to u mě holt bývá a strašně se omlouvám těm, kterým slibuju Pain Kink a furt nic... eva__styles 😀 Opravdu se budu snažit, ale zase nechci aby ta kapitola stála za starou bačkoru.

No, jak jste si ráčili všimnout, popisování boje mi moc nejde....tak se omlouvám...moc tam toho už nebude. :D

Děkuji a love ya alll!!! ❤❤❤