Všichni jsme stáli v nástupu, seržant pochodoval jako páv podél nás. Beze slov, prostě jen pochodoval a my se báli, že praskneme napjetím.

"Vojíne Buřte můžu se vás zeptat co to máte za blbost u pasu?"

"To je nůž pane."

"Nůž?" Podivil se seržant, vytáhl buřtovi nůž z pouzdra a pořádně si ho prohlédl. "Na co to máte vojíne?" Zeptal se.

"Na zabíjení pane."

"Na zabíjení? Touhle zasranou vydličkou by jste nezabil asi ani mouchu, strčte si ten nůž klidně do prdele, ale už ho ani nechci vidět!" Zakřičel a buřtův nůž odhodil někam za sebe.

"Vojíne kde máte výzbroj?" Zařval na zrzka.

 "Nemáme pane!" Odpověděl

"Vaše jméno Vojíne?"

"Hawkins pane!"

"Hawkins...správně nemáte výzbroj." Usmál se trochu, odstoupil kousek a začal k nám všem promlouvat.

"Nemáte výzbroj, protože jste jen kupa blbečků, kteří chtějí zabíjet němce nějakýma vydličkama! My teď z vás posraných blbečků uděláme pořádný chlapy, kteří zkoncujou s touhle sakra dlouhou válkou. Ale nebude to zadarmo!"

Taylor

"Taylor musíš přece něco jíst." Řekla matka a podala mi před nos talíř s nějakou omáčkou.

Zakroutila jsem hlavou.

"Taylor přestaň všechno přehánět, Harry je teď někde v táboře na cvičišti, v klidu a v bezpečí...určitě teď taky objedvá, tak nedělej jakoby umřel a jez!" Zvýšila  matka trochu hlas.

Povzdychla jsem si a začala tedy jíst. Matka má asi pravdu, že trochu přeháním, ale její poznámka mě nijak neuklidnila... To, že je Harry v táboře na cvičišti znamená, že zanedlouho půjde do nějaké bitvy a já na to nemohla ani pomyslet.

Za chvíli byl u dveří pošťák a matka tam zaběhla. Třásla jsem se nedočkavostí a doufala, že přijde dopis od Harryho. "Tady jsou noviny." Podala matka otci štůsek a otec v nich hned začal listovat. "A tady asi něco pro tebe." Řekla a hodila mi do klína hnědou obálku.

"Harry!" zvolala jsem a jala se trhat obálku. Matka jen protočila očima a zmizela v kuchyni.

Milovaná Taylor!

Ani nevíš jak moc mi chybíš, každý den se myslím jen a jen na tebe. Chybí mi tvé objetí, tvé oči, tvůj úsměv, tvoje rty.... Máme tu na pilno, každý den brzo ráno rozcvička a nemyslím rozcvička jako ve škole,  ale třeba hodinu cvičíme. Taky se učíme s různými zbraněmi,  různé taktiky boje, pravidla,  čtení map a tak. Někdy od zítřka už asi začneme s výcvikem ve zbroji. Bude to určitě mnohem větší fuška. Taky máme občas služby v kuchyni,  což mám nejraději.  Je to vtipný, ale prostě mě to baví.
No nic, nechci tě tu zahltit informacemi o sobě. Jen jsem se potřeboval vypsat chápeš?
Chybíš mi tak moc, nedokážu to ani popsat. A miluji tě každým dnem víc, i když tě nevidím. Napiš m taky, ještě můžeš,  dokud jsme v táboře.
Neboj zanedlouho tě zase budu držet v náručí uvidíš.

Tvůj

Harry

Na konci listu z hrubého hnědého papíru,  bylo nakresleno spoustu malých růžiček.
"Neboj vrátí se ti, je to silnej chlapík." Zašeptal otec. Setřela jsem si jednu neposednou slzičku a podívala se na něj. Usmíval se na mě tpoza novin.
"Děkuju tati." Usmála jsem se a běžela nahoru do pokoje rychle psát odpověď.

Harry

"Tadá poštá!" Zvolal zrzek a vstoupil do jídelního stanu.
"Neřvi zrzoune." Zabručel borec a znechuceně jedl dnešní polévku na kterou si neustále stěžoval.
Zrzek sice stišil, ale úsměv měl na tváři pořád. Jeho úsměv nikdy nic nerozházelo a často se mu proto přezdívalo dobrá nálada....pokud se mu zrovna neříkalo zrzoune.

Pochodoval kolem vojáků a pokud uviděl na nějaké obálce jméno některého z nich, poštu mu předal.
Došel i ke mě a podal mi obálku. Už. Podle krásného písma jsem poznal, že je dopis od Taylor a s neskrývanou radostí jsem se začal dobývat do obálky. Vytáhl jsem krásný bílý papír, který voněl po květinách a začal číst krásné řádky.  Dokonce byla k listu přišpendlena malá fotka.

"Hele Harold asi dostal odpověď na ty svoje romanťárny co sepisoval!" Zvolal buřt a celý pluk se na mě otočil. Zrochu jsem se začervenal a snažil se strčit dopis zpátky do obálky.
"Ukaaaž!" Zvolal Buřt a vytrhl mi dopis z ruky.
"Heej!" Zvolal jsem, ale.on se jenom zasmál a začal si číst.
"Juu hele fotka." Podotkl Alex a odepnul fotku.
"Dej kolovat!" Nařídil borec.
"Si naser, ty máš obrázků dost v tom tvojem trapným časáku." Odfrkl si další vojín a díval se Alexovi přez rameno.
"Hoši dejte to zpátky." Promluvil zrzek a poprvé jsem ho viděl bez úsměvu. Jelikož to nikdo nečekal,  tak s lehkostí dostal donrukou jak dopis, tak fotku a podal mi je.

Ostatní se se smíchem rozešli. "Díky Jacku." Usmál jsem se.
"Není zač Harry...jsou to neslušný telata, že čtou cizí dopisy." Zasmál se a oba jsme se vydali do stanu.

Jo s touhle kapitolou nejsem moc spokojená, ale alespoň se teoxhu hýbeme dál. Nevím proč ai to četli atd, ale potřebovala jsem tuhle kapitolu něčím prodloužit hah #přiznání
Příští kapitola bude možná ještě výcvik iestli chcete a pak už by se mohlo stát něco.....
XD

Děkuji za Vaše komentáře,  strašně moc to pro mě znamená ♥♥♥♥