Harry

"Jméno?" Otázal se zvýšeným hlasem muž v uniformě za stolem.

"Harry Edward Styles"

"Vojín Styles, pluk 2. Stan 27!" Přečetl z velkých desek.

Usmál jsem se na něj, ale zjevně mu to bylo jedno. Popadl jsem tedy svůj vojenský pytel s pár věcmi, hodil si ho přes rameno a vydal se ven z budovy najít stan 27.

Hemžilo se to tu vojáky. Někteří již pochodovali se zbraněmi ve svých plucích, někteří hledali zmateně stany, seržanti křičeli rozkazy a všude se ozývaly šťavnaté nadávky.

Našel jsem stan 27 a vešel dovnitř. Skládací vojenské postele byly seřazeny po obou stranách stanu. Hemžilo se to tu vojáky. Někteří si skládali prádlo, povídali si, četli si, hráli karty.

"Nazdar brácho, řekneš mi jméno?" Zeptal se mě hned u vchodu chlapík s rezavou kšticí a neposedným úsměvem.

"Styles" Řekl jsem dneska už asi po desáté a úsměv mu opětoval.
"Támhle..máš tam volno." Pokynul mi k jednomu volnému lůžku.
Poděkoval jsem mu a šel si odložit věci. Navzájem jsme se představili ještě s některými vojáky. Většina byla o něco starší než já, každý vypadal úplně jinak.

"Odkud jsi drobku?" Zavolal na mě jeden svalnatý borec, který si, sedě na posteli, pročítal pochybný časopis.
"Kousek od New Yorku. " Odpověděl jsem.
"Á prodavač doutníků." Uchechtl se. Jeho poznámku jsem nepochopil, ale ani jsem na to neměl čas.
"Máš doutníky?" Zvedl se na protější posteli chlapík s trochu obtloustlým břichem a lysou hlavou.
"Ty jsi vůl buřte. Byla to sranda." Štěknul po něm borec a dál so nerušeně listoval svým divným plátkem.
"Doutníky ti tu nikdo nesežene Bille." Podotkl vysoký blonďák s orlým nosem a podal tlouštíkovi cigaretu.
"Jinak já jsem Alex a tohle"- ukázal na tloušťíka- "Je Bill."

"Fuj mě ty tvoje cigára nechutnaj kurva." Odfrkl si tlouštík a cigaretu típl.
"Nereptej buřte, nebo ti vomlátim hubu, že do ní v životě doutník nestrčíš." Zavrčel Borec a dál si četl.
"Blbče." Prsknul tlouštík a zvedl se z postele.
"Komu říkaš blbec?" Zařval borec, odhodil časopis a už už by držel tloušťíka Billa pod krkem, když zrzek od vchodu zavolal: "Jde seržant, raději se uklidněte!"

Hned na to do stanu napochodoval seržant s takovou vervou, že málem zrzka srazil. Všichni jsme se rychle postavili do pozoru u našich postelí.

"Jsem seržant Simmons a pod velením poručíka Hendersona povedu tento pluk. Vláda spojených států Amerických po vás vyžaduje absolutní poslušnost a disciplínu..." Seržant začal řvát tak nahlas,  že jsm v první chvíli myslel, že ohluchnu.

"Když už jsem u disciplíny,  slyšel jsem odsud, že se snad schylovalo ke rvačce...řekne mi o tom někdo něco?" Zařval a rozhlédl se po nás.

Zastavil se u borce a zařval.:"Jméno?"
"Picard Watkins pane!" Odpověděl borec.
"P...co? Nedělejte si ze mě šoufky vojíne!
"Nedělám pane!"
"Vaši rodiče byli asi zkurveně hodně blbý, že špatně napsali jméno Richard, že?"
"Pane to je...."
"Že?" Skočil mu do řeči.
"Ano pane!"
"Mám na vás otázku vojíne Pi....to je fuk...Strhla se tu bitka?
"Ne pane!"
"Schylovalo se tu k bitce?" Nedal se seržant odbýt.
"Ano pane!"
"Ano, ne, ano ... nehrajte si tu se mnou vojíne!" Zařval seržant a kousek odešel. Zastavil se u mě a už jen cítit jeho pohled mě znervózňovalo.

"Vy jste se té bitky chtěl zůčastnit vojíne?" Zeptal se.
"Ne pane."
"Odkud jste a jak se jmenujete?"
"Jmenuji se Harry Styles a jsem z New Yorku pane."
"Prodáváte doutníky?"
Proč tu mají všichni New York spojený s doutníky? Musel jsem se nad tou poznámkou zasmát.

"Ale podívejme vojín má ďolíčky, vojín je roztomilouš!" Uchechtl se seržant.
Snažil jsem se udržet vážnou tvář,  ale to mi ďolíčky asi ještě prohloubilo.
"Jsem vám snad pro smích? Vojíne nechovejte se jako zkurvysyn!" Zařval na mě.

Seržant potom ještě obešel několik vojáků,  z buřtíka vytáhl informace o sporu, seřval borce a sebral mu časopis a zavelel, že máme být za dvě minuty venku s výzbrojí.

"Já nemám žádnou výzbroj." Špitl jsem směrem k usměvavému zrzkovi.
"Jen to říká, aby nás vystrašil..teprve nám výzbroj dá!" Zasmál se.
"Slyšte bejci...já mám provtřídní nůž ještě vod taťky ze světový války!" Holedbal se tloušťk a ulazoval nám ohromný nůž v koženém pouzdře.

"Seru ti na něj buřte!" Zasmál se borec a několik vojáků s ním.
"Hele chlapi radši už pojďte!" Zavolal blonďák Alex.

Strašně se omlouvám jestki je tohke nudný a o ničem. A taky neumím tyhle věci psát a taky se omlouvám celkově za sprostý slova, ale když se podívát na nějaký válečný filmy nebo tak, tak uvidíte, že vojáci mluvěj většinou extra sprostě XD

Jo klidně napište jestli chcete příště zase z pohledu Harryho, nebo Taylor, nebo obou XD Bohužel budu asi potom muset hodně skákat v čase.

Děkuji vám za všechno love y all♥♥♥ XD

Meg