"To rande bylo hrozný mami, prohodili jsme asi jen tři slova a to je všechno. Už tam s ním nepůjdu..." Řekla jsem hned ve dveřích a chystala jsem se vyběhnout nahoru do pokoje, ale to jsem neudělala. "Co se stalo?" Vykřikla jsem, protože jsem viděla Matku a paní Stylesovou obě se slzami v očích a otce s panem Stylesem nad novinami.

"Co se stalo?" Zašeptala jsem a vzala si od otce noviny. Na titulku stálo:

Spojené státy Americké vyhlašují Japonsku válku!

...

Na nástupišti se to hemžilo lidmi. Právě přijel vlak plný mladých chlapců v uniformách.  Mezi párou,  která se valila z vlaku zmateně běhaly lidé. Všichni se snažili najít ti svého muže, otce, syna.... Pokřikování, pláč a naříkání se ozývalo z všech stran.
Připadala jsem si jako v nějakém hrozném mlhavém snu a myslela jsem si, že hi tu mezi nimi nenajdu.

"Taylor!" Nepoznala bych ho, byl tak strašidelně stejný jako ostatní s armádní uniformou a vojínskou čepkou. Ale jeho kudrny a ďolíčky ve tvářích.... Rozeběhla jsem se do jeho otevřené náruče.

"Lásko!" Přivinul si mě k sobě, obmotal kolem mě své paže a jemně mě hladil na zádech. Uteklo mi pár slz i když jsem si ve skutečnost nedokázala uvědomit, že jde Harry pryč, do války a možná už se nikdy nevrátí. Cítila jsem se spíše jako omámená mimo realitu a chtěla jsem v jeho náručí zůstat navždycky.

Odtáhl se ode mě, setřel mi slzu z tváře a chytil mé za ruku.
"Půjdeme hm?" Usmál se.

Měli jsme poslední večeři společně my i Stylesovi dohromady. Nebo alespoň poslední před Harryho odjezdem. Nikdo o tom nemluvil a všichni se snažili být veselý. Seděla jsem na Harryho klíně a on se probíral mými vlasy. Obě matky se na nás nedívaly zrovna nadšeně, ale jak už jsem říkala - všichni byli veselý.

Nebo alespoň navenek jsme byli veselý. "Nese se to!" Zvolala paní Stylesová a s matkou přinesly na stůl pekáč s nejlepším masem, co paní Stylesová dělala vždycky jen na vánoce, a k tomu nádivku a pečené brambory.
"Ale mami, nemusela jsi kvůli mě dělat vánoce." Usmál se Harry. Zvedla jsem se a posadila se raději na svojí židli. Harry vstal a dal své matce pusu na tvář. "Vrať se prosím." Řekla jeho matka a snažila se zahnat slzy tím, že mu urovnala límeček a nedívala se do jeho Zelených očí. "Slibuju mami." Objal ji.

...

"Vrátíš?" 

"Vrátím"

"Opravdu?"

"Opravdu lásko!"

Objal mě a už musel nastoupit do vlaku, který odvážel všechny chlapce daleko, daleko někam na výcvik na nepřátelské pole.

"Taylor!" Zavolal a já rychle přiběhla k oknu ze kterého se nakláněl. "Opatruj se, jo?" Zašeptal. "Spíš ty!" Odpověděla jsem se slzami v očích, nechtěla jsem ani pomyslet na to, co ho tam čeká. "Nezapomeneš na mě a počkáš až se vrátím, viď?" Chytil mou tvář do svých velkých dlaní a díval se mi do očí.

"Neboj!" Rty se mi třásli a z očí mi tekly slzy. Jeho zelené oči se rozzářili a na tváři měl široký úsměv. "Miluju tě, hm?" Kývla jsem a užívala si polibek, kterým  spojil naše rty. Svět se v tu chvíli zastavil, ale ne na moc dlouho.

"Odjezd!" Zvolal muž s červenou čepicí a já musela od vlaku odstoupit. Možná byl tohle náš poslední polibek.