Čas plynul, já oslavila patnácté narozeniny. Harrymu už táhlo na 19. Dokončil školu, ale na otázky ohledně budoucnosti odpovídal vyhýbavě. Pořád to byl ten stejný Harry, pomáhal mi s úkoly, povídal si se mnou....

Už byl večer, oblékla jsem si noční košili a lehla si do postele. Byla jsem poměrně smutná. Dneska se Harry choval jinak. Byl odtažitý a ani se na mě neusmál. Chtěla jsem mu jako vždy zamávat na dobrou noc, ale v jeho okně byly zataženy záclony. To bylo zvláštní, za tu sobu co tu bydlel si Harry záclony NIKDY nezatáhl. Udělala jsem snad něco špatně, je to něco co jsem řekla? V očích mě pálily neposedné slzy. Co když Harry zjistil, že k němu možná cítím něco víc? Chvilku jsem se ještě dívala ven do sychravého počasí. Byla zima a pršelo jako z konve.

Jelikož jsem byla unavená, tak jsem si lehla do postele a rozhodla, to všechno zaspat.
To se mi, ale nepovedlo. Najednou jsem uslyšela tlumenou ránu a po chvíli zaklepání. Rychle jsem vrhla pohled k oknu a tam za sklem dřepěl Harry. Rychle jsem vyskočila z postele a běžela za ním. Otevřela jsem okno. "Pro Boha Harry!" Zvolala jsem. Mezi našima oknama byla položena dřevěná deska. "Ahoj Taylor." Usmál se a nervózně si prohrábl své promočené vlasy. Byl celý mokrý, pršelo docela hustě.

"Donesu ti ručník...proč jsi sem vlastně lezl?" Chtěla jsem doběhnout pro ručník, ale Harry chytil mou ruku a tím mě zastavil. "Taylor počkej." Zašeptal.

"Copak?" Usmála jsem se  a sedla si vedle něj na parapet. 

"Taylor promiň, že jsem dneska s tebou moc nemluvil, víš..." Mluvil potichu a díval se na zem. "Moji rodiče se rozhodli, že musím jet na studie do zahraničí. Musím odjet zítra." Řekl a podíval se na mě. 

Měla jsem pocit jako by mě někdo kopl do břicha. Začalo mě bolet na hrudi a v očích zase začaly pálit slzy. Nechtěla jsem aby odjel. 

"A jsi rád?" zeptala jsem se. Nechtěla jsem být soběstředná, pokud bude šťastný musím být silná.

"Právě, že ne!" Vyhrkl a zesílil stisk na mých rukou. "Proto jsem byl tak zamlklý. Já odsud nechci." 

Už jsem slzy pustila a volně mi stékaly po tvářích.

"Neplač." Harry natáhl ruku, setřel mi pár slz z tváře a palcem mě po ni pohladil.

"Nechci hlavně od tebe Taylor." Zašeptal a podíval se mi do očí. Chvíli jsem se dívala do jeho zelených duhovek dokud mě nepolíbil. Přitiskl své rty na ty mé, ani jsem se nestihla leknout. Byli studené a mokré od deště, ale byla to ta nejlepší věc, kterou jsem kdy zažila. V břiše mi vystřelilo tisíce motýlků a já jen zavřela oči a užívala si ten nádherný pocit.

Po chvilce se Harry odtáhl. Chvíli se na mě tázavě díval, ale protože mě dobře znal v mžiku pochopil jak se věci mají u mě. Já pořád nemohla uvěřit tomu, že to udělal.

"Počkáš na mě Taylor?" Zašeptal. "Počkáš ty na mě?" Odpověděla jsem otázkou. Harry by spíš měl čekat na mě vzhledem k tomu, že on  už byl dospělý a mě bylo teprve 15. "Počkám a dojedu si pro tebe třeba na konec světa." Řekl a usmál se.

"Zatím sbohem." Hlesla jsem. "Sbohem lásko." Odpověděl a přitáhl si mě do objetí. Pevně jsem ho držela i když jsem se zamokřila. Bylo mi na jednu stranu smutno, že odjíždí a na druhou stranu jsem byla nejšťastnější člověk na světě. Harry povolil stisk a odtáhl se. Políbil mě na tvář a v mžiku bez úrazu přelezl zpět do svého pokoje.

Já vůbec nevím co sem mám psát. :D co myslíte, že bude dál ha ha :D

Jsem unavená.

ahoj XD

Meg