Uběhlo teprve půl hodiny od Willova odchodu, když se Alison začala probírat. „Podívejte, probouzí se!" Hermiona se štěstím rozplakala a spontánně objala Draca, jenž byl nejblíž. „Ali, jak je ti?" zeptal se Severus a opět ji pohladil po vlasech. „Kde to jsem?" zeptala se a zmateně se rozhlížela kolem. Vzápětí se prudce rozkašlala. Harry se ihned zvedl a podal jí sklenici vody. Alison ji vděčně přijala a se Severusovou pomocí se pomalu napila.

Dveře od kanceláře se otevřely a na ošetřovnu vešla madame Pomfreyová. „Výborně, probrala jste se dříve, než jsem čekala, slečno. Jste bojovnice." usmála se a diagnostickým kouzlem zkontrolovala její stav.

„Will! Kde je Will?" náhle jí po tváři přeběhl strach a začala se zběsile rozhlížet. „Není tady, ale neboj se, za chvíli-" snažila se jí uchlácholit Hermiona, ale Alison jen dál vyděšeně kroutila hlavou a pokoušela se vstát z postele. „Musím ho najít! Musím ho varovat, musím." po tváři jí zoufale tekly slzy.

„Varovat? Před kým? Co se děje, Alison?" zeptal se Severus, který už také začínal lehce panikařit. „Clint! Slyšela jsem ho, jak v jedné z učeben mluví s Voldemortem. Chtějí ublížit Willovi, aby se dostali k Harrymu! Musíme mu pomoci, Severusi, musíme ho varovat." naplno plakala a zalykala se vlastními slzami. Než stačil kdokoli zareagovat, byl už Harry na nohou a sprintem vybíhal z ošetřovny. Ostatní se okamžitě zvedli. „Poppy, dohlídni na ni, já musím najít svého syna." nečekal na odpověď a spolu s Dracem a Hermionou se rozeběhli za Harrym.

Schody braly po třech a bylo jim naprosto jedno, pokud spadnou, nebo porazí nějaké brnění. Uháněli směrem ke kuchyni, když v dálce zaslechli výkřik.

„Ne! Harryho nedostaneš. Nikdy!" Severusovo i Harryho srdce se málem hrůzou zastavilo. Přidali na tempu, běžíc za Willovým hlasem. Doběhli na místo kousek od kuchyně. Will už tu nebyl. Pouze jeho hůlka a košík s jídlem, jehož obsah byl všude kolem.

Severus se sehl a sebral hůlku svého syna. V krku obrovský knedlík, jenž mu znemožňoval cokoli vyslovit. Rozhlédl se. „Hranice!" na nic nečekali a rozeběhli se ven na školní pozemky. Hned jak prošli branou, uviděli dvě vzdalující se postavy, sotva pár kroků od hranic.

„WILLE!" v Harryho hlase byla slyšet stejně zoufalá bezmoc, jakou pociťoval Severus v srdci. Neschopni udělat cokoli, co by mohlo Willa zachránit, sledovali, jak se s ním Clint přemístil neznámo kam.

Harry padl na kolena do trávy a pěstmi tvrdě bušil do země. „WILLE!" pláč už byl téměř hysterický. Severus pohledem vyhledal Draca. „Najděte ředitele. Řekněte mu, co se stalo. Ať si promluví s Alison o tom, co slyšela. Jděte, hned." oba dva, bledí jako křídy, se rozeběhli zpět do hradu. Severus si pomalu klekl před Harryho a položil mu ruku na rameno.

„Harry, bude v pořádku. Musíš věrit, že to zvládne. Will je neuvěřitelně silný, to víme oba." Harry opět vzlykl a podíval se na svého profesora. „My se tu bavíme, zatímco on může už kdekoli trpět. Jak jsme mohli být tak slepí? Jak jsem ho mohl nechat odejít?" Severus mu stiskl rameno ještě silněji. „Nic se mu nestane. Najdu ho. Mám pár nápadů, kam ho mohl vzít. Najdu ho, okamžitě." rozhodl se v ten moment. Nemůže čekat na Brumbála. Ne, když jeho syn někde právě teď možná snáší to hrozné mučení. V tomhle měl Potter pravdu. Oni se tu baví, zatímco Will... Potřásl hlavou. Musí jednat, a to hned. V hlavě se zamyslel nad prvním možným místem, kde by Willa mohl držet. Malfoy Manor.

Než se však stačil přemístit, uchopila jeho hábit ruka zlatého chlapce. Severus Snape a Harry Potter se přemístili.
--------------------------------------------------------------

Stále svázaný dopadl na tvrdou zem. Na čele ucítit teplo, jenž značilo, že mu po něm stéká krev. Nejspíš se při pádu ošklivě uhodil ho hlavy. Zamžoural do tmy a snažil se zaostřit prostředí okolo sebe. Byl si vědom toho, že leží na chladné zemi, jenž je tvrdá a připadá mu jako kámen. Pocítil vlhkost vsakující se do jeho oblečení. Chlad, všudypřítomný a tak siný, že se okamžitě roztřásl po celém těle. Všude byla tma. Nebyl schopen zaostřit zrak, aby zjistil kde se nachází.

„No vida, jaký vzácný host." Will se při zvuku toho hlasu roztřásl ještě víc. Syčivý a chladný hlas jako tento, patřil pouze jediné osobě. Jeho domněnky se potvrdily v okamžiku, kdy prostor ozářilo světlo z hůlky.

Ležel na chladné, kamenité zemi na jakémsi ostrůvku uvnitř jeskyně. Všude okolo byla voda, jenž občas vyšplouchla na souš. Proto měl mokré šaty. Kousek od něho, se o kus kamene ledabyle opíral Clint a škodolibě se usmíval. Opatrně vzhlédl a setkal se s pohledem rudých očí.

Voldemort seděl v jakémsi provizorním trůnu, vedle něčeho, co by se dalo přirovnat k míse. „Jsem moc rád, že si se k nám připojil chlapče." protáhl a naklonil hlavu na stranu. „Musím přiznat, že už naprosto chápu, co na tobě ten Potterovic spratek vidí. Máš stejné charizma jako tvůj otec. Dokonce i když ležíš svázán, promočený a od krve na zemi."

Willovi se samým odporem zvedl žaludek. „Vím, o co ti jde. A nepodaří se ti to." plivl a upřel na něj pohled plný znechucení. Voldemort se jen arogantně zasmál „Skutečně? Oba dva víme, že zatímco si tu takhle hezky povídáme, tě minimálně dvě osoby už dávno hledají. A až tě najdou, budu na ně připravený."

Willova pleť nabrala ještě bledší odstín. Znal Harryho i svého otce opravdu dobře, takže věděl, že má Voldemort pravdu. „Ale než dorazí, můžeme si zatím alespoň trochu pohrát, co ty na to?" ušklíbl se a namířil na Willa svou hůlku. „CRUCIO!"