Čas kolem jakoby se zpomalil. Sekundy ubíhaly jako hodiny, přestože se vše odehrávalo nesmírně rychle. Nikdo ani nemrkl a Zabuza stál přímo za zády geninů, míříc ostřím na starce.

 „Je konec.” Nadzvihl meč a chystal se k poslednímu úderu. Kataki se chtěla pohnout, jenže vše kolem se seběhlo neuvěřitelnou rychlostí, tak že náhle ležela bolestivě na zádech daleko od Zabuzy. Narovnala se a rozhlédla kolem sebe. Tokimeka ležela rozplácnutá kousek od ní s Tazunou a Sasuke si třel odřenou ruku. Oba byli celí.

 Okamžitě se otočila k místu kde jim hrozila smrt. Stál tam nukenin s vytřeštěným pohledem. Naprosti němu mistr Kakashi s kunaiem hluboko zaraženým do jeho břicha.   Ostří pomalu zmáčely kapky vody a v trávě vytvářely malou louži. Jenže za Kakashiho zády se objevila postava.

   „Mistře Kakashi!” zavolala Tokimeka varovně, „za vámi!”

   Bohužel bylo pozdě. Pod mistrovou rukou se roztekl vodní klon a pravý Zabuza stál za ním.

„Chcípni!” Rozmáchl se nukenin zbraní rozetl ubohého ninju přesně napůl.

 Zabuzova tvář se roztáhla v úšklebku, při pohledu na krev letící vzduchem. Kataki se musela chytit za pusu, aby nevykřikla hrůzou. To nemůže být pravda, mistr Kakashi by se nenechal jen tak zabít. Určitě má něco v rukávu, musí. I zbytek týmu nebyl schopný pohybu. Mistr Kakashi opět nezklamal. Krev s tělem se proměnila ve vodu a dopadla pokojně na zem.

 „Vodní klon? ” Hleděl Zabuza překvapeně na vodu. „Jak to dokázal?”

 Vedle dívky se ozval šramot, to se k ní připlížila Toki se stejnou otázkou jako Zabuza. „Jak to dokázal?”

 „Vypadá to, že i v té husté mlze dokázal okopírovat Zabuzovu techniku. Bohužel nemůžu přijít na to jak,” zašeptala v odpověď aniž by spustila zrak z bojiště.

Zabuza byl příliš šokován vývojem událostí, takže si Kakashiho za sebou všiml až když mu přiložil na krk ostří kunaie.

 „Nehýbej se.” Zazněla krajinou jeho slova. „Je konec.”

Taaakže... Je to tady xd
Doufám že se kapitola líbila.

Kataki+Tokimeka