,,Je tu mlha, že není vidět na krok," otřásla se Tokimeka a přitulila se více k sestře. Ta jen kývla a hleděla skrz neprostupnou clonu do dáli. Kolem se ozývalo jen jemné šplouchání vln a nárazy dřeva o líné vlny. Motor byl vypnutý a oni v naprostém tichu proráželi vodu přídí.

Dala špičky prstů do vody a vnímala jak kolem nich proudí. Rudovláska jí napodobila a usmály se na sebe. Hleděly na své odrazy ve vodě se zamýšlenými výrazy. Tohle je vždycky uklidnilo.

 Náhle ucítila zvláštní příval energie vycházející ze špiček ponořených ve vodě. Jako by její tělo nasávalo chakru. Spěšně ruku vytáhla z vody až se loď zakymácela a převozník vztekle zabručel. Dívka chvíli vnímala jemné tepání, které jí pulzovalo až po loket a v hlavě jí to šrotovalo.

 Po očku pohlédla na Tokimeku, která měla také vytřeštěné oči na svoji ruku. Pohlédly na sebe, ani jedna nemusela nic říkat.

 Zachvěla se. Ani nevěděla jestli zimou nebo touto zvláštní událostí. Měla pocit, že se něco stane. A to něco nebude moc příjemné.

 Jako by Tokimeka poznala na co myslí, dala jí ruku na rameno: ,,Hlavu vzhůru! Vždyť jsme na naší první pořádný misi! A s tímhle si nedělej hlavu. Popovídáme si o tom někde v klidu." 

 Vděčně se pousmála a obajala ji. Bez ní by to nepřežila.

 ,,Vše v pohodě?" ozval se, pro ni už ne tolik chladný hlas.

 ,,Jasně," otočila se a usmála na mladého Uchihu.

 ,,Nechceš si sednout k nám?" dodala, když se chtěl otočit a zamířit pryč.

 ,,To teda nechce!" ozvala se rudovláska, která chlapce celou dobu vraždila pohledem. Ten jí nevěnoval ani pohled a usmál se.

 ,,Rád," bez okolků si sedl mezi Tokimeku a Kataki. Na rudovlasou kunoichi to bylo už trochu moc a nadechla se, aby dala najevo svoji nelibost.

 ,,Most už není daleko. Za chvíli jsme v zemi vln," přerušil je hluboký hlas převozníka.

 Hádka byla prozatím zažehnána a všichni tři upřeli zrak před sebe a přemýšleli. Za chvíli se před nimi začaly vynořovat obrysy obrovských pilířů.

 ,,Páni ten je obrovský!" vydechli skoro současně.

 ,,Ticho!" zasyčel na ně převozník a zlostně stáhl obočí. ,,Proč myslíte, že plujeme takhle potichu? Proč plujeme s vypnutým motorem tou hustou mlhou? Přece, aby nás neviděli!" Všichni se zastyděli a zamumlali omluvu.

 Kakashi se po dlouhé době konečně pohnul až ostatní leknutím nadskočili.

 ,,Pane Tazuno... Než doplujeme k molu chtěl bych se vás na něco zeptat."

Joooooooooooooooo jsem zase tady!! Jak já tenhle příběh miluju💖. Tak co říkáte na naší malou příhodu s vodou???