,,Co to má být?" Otázal se Hokage usmívající se Tokimeky a ukázal jí fotku na jejím ninjovském průkazu. Dívka měla celý obličej pomalovaný modrými znaky a vyšpulenou pusou.
  
,,No chvíli jsem se nemohla rozhodnout jak se mám vyfotit, ale naštěstí jsem na to přišla! Že je to skvělý?! Miluju modrou!" vypískla a povyskočila půl metru nad zem.

Kataki se plácla do čela a snažila se dělat, že tu není. Nechápala proč Hokage zavolal i jí, ale radši čekala.

 ,,Tenhle průkaz je oficiální! Máš tam být prostě ty a ne směšně pomalovaná a ještě ke všemu tu fotku neseš pozdě!" zařval na ni Třetí a poté s obrátil na Kataki.

 ,,Potřebuju, abys dohlédla na to, aby měla nějakou normální fotku." Než mu stačila odpovědět, dveře do pracovny se rozlétly a vletěl do nich s řevem malý kluk.

 ,,Vyzývám tě na souboj!!!" zaječel na Hokageho a běžel k němu.

Muž si, ale jen povzdechl: ,,Už zase?"

  Tokimeka stála úplně u stolu, dost daleko od kluka a křenila se od ucha k uchu. Kataki byla nyní kousek za hnědovlasým chlapcem a pozorovala jeho běh. Ten bohužel hodně rychle končil. Hnědovlásek zakopl. O vzduch. Prostě tam nic nebylo a on se natáhl jak široký, tak dlouhý.

Takimeka se rozesmála na celé kolo a i Kataki zacukaly koutky. Kluk rychle celý rudý vstal a namířil si to k ní.

,,Ty!!! Nastražila jsi na mě past!" Zabodl Kataki prst do břicha.

 ,,Hele prcku, nevím o co ti jde, ale natáhl si se sám od sebe!" zavrčela nevrle.

 ,,A  ty se moc nesměj! Vypadáš jako čarodějnice!" osopil se na rudovlásku, která se přestala smát a taky k nim naštvaně přiběhla. On mezitím začal bušit pěstičkami do šedovlásé dívky, kterou docela naštvalo a chytila ho za límec. Tokimeka k nim přistoupila a zasyčela na kluka.

 ,,Poslyš ty skrčku...!" A chtěla mu vrazit. V tu chvíli zařval nějakej týpek, kterého si ani jedna z dvojčat předtím nevšimla.

 ,,Okamžitě ho pusťte! To je vnuk třetího Hokageho!" Obě na něj chvíli zaraženě koukaly a jejich zrak se zase stočil na kluka. Ten si všiml jejich zaseknutí a chytil se toho.

 ,,Si mě zkuste praštit jestli si troufáte!" Posmíval se, ale to už dvě pěsti neomylně mířily vzduchem k jeho tváři.

Ohayo!! Tak jaké jsou názory na tito kapitolu? Co vás zaujalo? Něco nesedí? Pište!