Víkend se přehoupl zpět do pracovního týdne a on jako tělo bez duše bloumá po školních chodbách. Přijde mu divné, že je tu najednou sám. Většinu času mu hlavně v pondělí dělá společnost Ava, která tu však není a on se zastavuje sám u automatu na kávu, kam vhází kovové mince a nemůže se dočkat, až ho ten kofeinový nápoj alespoň trochu oživí.

Netuší, jak se v pátek večer vůbec dostal domů a ani neví, kam se poděl víkend, který strávil uzavřený ve své vlastní hlavě s myšlenkami na ten okamžik, kdy propadl vášni a nechával se ji unést. Neustále před očima viděl plavovláskovo nahé tělo, to jak zkušeně se na něm pohyboval, jak rychle a zároveň toužebně to vše proběhlo. Jak se odrážel jeho vlastní chtíč v Liamovi. Nemohl na to přestat myslet. Zdálo se mu o tom, dokonce ani v práci nedával pozor na to, jak komu vrací. To se také setkalo s menším mankem, které si v sobotu vydělal. Jindy by nadával a křičel, teď mu to však bylo jedno. Liam Brenner v něm něco probudil a on vůbec netuší o co se jedná.

V neděli večer, když se u něj zastavil Mark, mu vše pověděl. Mark ho však zastavil v půlce vyprávění s tím, že vše viděl na kamerových záznamech z pánských toalet. A že kdyby to nebyl zrovna on, použije je, aby uškodil jak Liamovi, tak jeho otci. Alex mu popsal i to, jak se po tom styku cítí. Jak na to nedokáže přestat myslet a že vlastně netuší, jak má pokračovat dál. Úplně mu vypadlo z hlavy, že se vlastně Markovi nikdy nesvěřil se svou bisexualitou. Jenže jak se zdálo, jeho nejlepšího přítele to nijak nerozhodilo. Dokonce nebyl ani překvapený. Jako by to už nějaký čas tušil.

Poradil mu jen jediné – aby se nenechal do té hry emočně zatáhnout. Liam tím sexem odstartoval hru na kočku a myš. Odstartoval tím hru s vlastním potěšením a Mark Alexovi sdělil, že on si musí nastavit svá vlastní pravidla. Zvolil si tu nejhorší a nejriskantnější cestu. Přes sex, který ledacos sám způsobí. Jenže podle Marka v tom Liam bude chtít pokračovat. Protože když mu popisoval následné chování Liama, bylo to, jako by se ani on nedokázal soustředit na probíhající párty. Jako by byl duchem někde jinde. Když Mark odešel, Alex si neustále opakoval slova, která mu řekl hned na začátku. Aby se do toho nenechal emočně zatáhnout. Nesmí dát najevo nic, než pouhou nenávist, kterou by měl stále cítit. A on ji cítí, to ano, jen ne v takovém měřítku.

Vchází do třídy IT techniky ve třetím patře, kde celý jejich den začíná a do očí ho uhodí ty majestátně plavé vlasy. Nevšímá si však Liama, který se baví s Jacksonem a už zbystřil jeho přítomnost a místo toho si sedá vedle Matta, který ho jen neslyšně pozdraví. Matt se stále dívá na neobsazené místo, které tu zeje po Avě a to hnědovláska znovu donutí, aby se podíval na Liama, který mu pohled oplácí s nepovšimnutým poloúsměvem. Pro to prázdné místo ho nenávidí. A hodlá ho nenávidět dál. Nehledě na to, jak jejich špinavá hra bude probíhat dál. Nesmí se do toho nechat emočně zatáhnout. Všechno, co dělá, dělá čistě jen pro Avu, jejího otce a také pro své svědomí.

„Psala ti?" ptá se ho Matt rozrušeně. Kruhy pod očima vypovídají o tom, že celou noc nespal. Matt by pro své přátele udělal maximum. Alex ho sice bere spíš jen jako člověka, s nimž se baví jen ve škole a to jen díky lakrosu, ale i tak musí uznat, že je to člověk, kterého jen tak nepotkáte na ulici. Je to dobrák od kosti. Vysvětluje to prakticky i fakt, že nespal kvůli své kamarádce.

„Jen v to ráno, od tý doby mi od ní žádná zpráva nepřišla," odpovídá, načež usedá ke svému laptopu a zapíná ho. Z tašky si vytáhne potřebnou učebnici, když ho do očí uhodí onen deník, do něhož neudělal ani čárku, i když o Liamovi už zjistil pár choulostivých věcí, kterými by ho představil. Je to člověk, který se nebojí ušpinit si ruce. Je to člověk, který se neštítí lhát. Je manipulativní. A skrývá se v něm zlo. Čiré zlo.

Vždy zastával názor, že každý člověk v sobě má půlku dobra a půlku zla. I přes to, čím vším si ve své ranní pubertě prošel, věřil, že i v jeho otci se ukrývá dobro. Schované za tou rouškou alkoholu. Vždyť by si ho matka tenkrát nevzala, kdyby v něm to dobro nebylo. Jenže ať je Liam Brenner kdokoliv, není v něm ani špetka dobra. Znovu se mu před oči dostanou vzpomínky na ten vášnivý sex. Bylo to tak spontánní a tak nečekané. Nevěděl, že po něm touží, dokud neokusil ty jeho hebké rty. Přesto, toužit po zlu, je jako toužit po samotném ďáblu. Nepřicházející v úvahu.

„Ani já a ani David o ní nic nevíme," řekne sklesle Matt a prohrábne si své zrzavé vlasy. „Čekal jsem, že přes víkend odhalí, kdo to udělal. Našli ale jen to auto."

„Našli auto?" zaujme Alexe. Na zprávy neměl čas koukat a vlastně ani nečekal žádný další vývoj v tom případě. Pokud v tom měl prsty starosta a jeho syn to auto doopravdy řídil, jak tvrdila Ava, pak se vše ututlá a do týdne o tom nikdo ani nepromluví. Jak se však zdá, někdo udělal chybu, protože pokud se chtěl zbavit důkazů – což vlastně začalo několik hodin po tom incidentu, kdy starosta zaplatil Avě operaci, aby jejího otce umlčel – neodvedl svou práci zrovna dobře. A pokud to auto řídil opravdu Liam, pak nebude tak mazaný, jak si o sobě myslí, že je.

„Jo," odpoví potichu Matt. „Bylo odstavený na tý velký louce za městem, co tam Brenner plánuje postavit ten obchoďák. Policajti ho našli v sobotu. Prý ho pachatelé polili benzínem, ale nezapálili. Když pak dávali večerní zprávy, některý z policistů si nedaleko od toho auta zapálil cigaretu, přičemž nedopalek způsobil výbuch. Několik policejních chlapů je v ohrožení života. Samo sebou neřekli přímo, že to byl jeden z policajtů, ale všem to došlo, když na tu louku nikdo nevkročil už celý léta. Mám takovej pocit, že to bylo naschvál."

„Proč myslíš?" zeptá se, ačkoliv sám pomyslel na to, že to někdo musel udělat úmyslně. Brenner má pod palcem veškeré složky. Někteří policisté možná neví o jeho plánu o útoku na šerifa a jeho dceru, takže se do vyšetřování pustili po hlavě. Další část policejní ostrahy to však musela vědět, třeba dostali připlaceno, takže to vše udělali nenápadně. Jako nehodu. Docela by to i sedělo. Otázkou však je, jestli to auto opravdu řídil Liam.

Není to jeho styl. Všichni o něm vědí, že když něco dělá, dělá to precizně a čistě. Bez jakýchkoliv chyb. Jak jednou sám o sobě prohlásil, on nikdy nechybuje a všichni to pokládají za pravdu. Navíc jediná jeho chyba byla v pátek, že se prozradil tím svým výrazem. Možná to auto neřídil, ale jak mu pověděl, ví kdo ho řídil.

„Táta, jak víš, má svůj autobazar. Prodává tam jednou, maximálně dvakrát ojetý auta. Když vysílali tu reportáž, že ho našli, poznal ho," pokračuje Matt nehledě na to, že už zazvonilo. „V záznamech o koupi pak našel jméno Gavin Rochard, a tak se rozhodl zavolat starostovi i policii, že může nabídnout nějaké poznatky k případu. Starosta přijel až k nám. Vedl konverzaci jenom s mým tátou. Od tý doby u nás nepadlo ani slovo o tom autě ani o tom případu."

„Jen tak?" oba chlapci se postaví, když do třídy vstoupí profesor na IT technologie. Nevěnují mu však jinou pozornost. Alex je zapálený pro další poznatky. Musí nasbírat veškeré informace a pak se pustit do hledání důkazů.

„Jen tak, jako kdyby se to nestalo. Zkoušel jsem to jméno najít na netu, přece jen Rochard není tak obvyklý jméno, hlavně ne v Rockwellu. Našlo mi to ale jenom nějakýho staršího chlapíka, kterej už je několik let po smrti," vypraví Matt dál. Oba chlapci si sednou ignorujíc profesora, který si jich ani nevšímá a sám zapíná svůj laptop. „Zkoušel jsem tátu nějak přemluvit, ať mi ještě jednou ukáže ty záznamy o koupi, ale řekl, že už je nemá a že si teď povede úplně nový seznam. Chtěl jsem s tím podpisem dojít totiž k písmoznalci, kterej by dokázal říct, kdo to ve skutečnosti byl. Jenže teď dojdu maximálně do prdele, když jsem prohledal celej barák a ten seznam nikde není."

„Podpisem?" zeptá se.

„Ano, když někdo koupí auto, táta si zapíše jeho jméno do takovýho deníku, kde to dá pak tomu dotyčnýmu podepsat, aby nevznikly komplikace. Z tý písemný databáze si to pak předělá do svýho souboru v kompu, jenže tam už ten podpis není," odpovídá ještě tišším hlasem Matt. „Zdá se, že starosta chce ututlat všechno kolem toho, protože v tý nehodě měl prsty. Musel se dozvědět, že Avin táta má najít nějaký důkaz o těch zfalšovaných volbách."

Chce se tak moc Mattovi svěřit s tím vším, co zatím ví. Nikomu kromě Marka však nic říkat nebude. Alespoň do určité doby, kdy nebude potřebovat daleko větší pomoc. Ví, že až se starosta dozví, že mu jde po krku chudý kluk, půjde po něm. Bez jakýchkoliv výhrad. Nebude těžké se ho zbavit. V tu chvíli bude potřebovat lidi do pojistky. A vzhledem k tomu, že se dospělí starosty bojí, to všechno budou muset vzít do rukou dospívající v jeho věku.

„Vy dva už byste mohli laskavě věnovat svou pozornost výuce, co vy na to?" ozve se zepředu hrubý hlas profesora, načež oba dva přesunou své zraky na něj. Kouká přímo na Alexe, i když se bavili oba dva. Jako by věděl, co spolu probírali. Jako by tušil, že Alex nabírá informace. Vzápětí se však zpleská. Začíná být paranoidní. A to hodně. Otočí hlavu na Liama, který si ho s přimhouřenými kukadly prohlíží. Liam to auto řídit nemohl. Sice ho Ava viděla, ale mohla mít také zkreslenou představu. Blond kluků s modrýma očima a sinalou pletí je po městě více, než dost. Když ho ale tedy neřídil Liam, tak kdo?

***

Kdo je Gavin Rochard? Tahle otázka mu v hlavě leží pomalu celé školní vyučování, na nějž se prakticky vůbec nesoustředí. Už několikrát dostal pokáráno, zatímco se ocital pod palebným pohledem Liama. Jako by i on tušil, že se po tom případu pořád pídí. Snažil se vymyslet nějaké spojitosti mezi vším tím, co věděl a v něčem mu to sedělo, ale v něčem ty teorie byly až moc přikrášlené.

Věděl, že šerif dostal za úkol srazit Brennera z jeho postu. Úkol přišel od celostátní utajené policie. Brenner vyhrožoval šerifovi, Liam pak k pohrůžce přidal ohrožení Avy. Když Ava seznámila jeho s plánem, ještě v ten den ji přejelo auto. S úmyslem zabít ji nebo šerifa? To bylo ve hvězdách. Dále věděl, že Ava viděla řídit to auto Liama, jenže Liam svou práci vykonává vždy bez pochyby, tudíž by auto nenechal na opuštěné louce za městem. Dále by ho nepolil benzínem, aniž by ho zapálil. To zkrátka nebyl jeho styl. Nechali by tím za sebou spoustu důkazů. Starosta má pod palcem policii. Nejspíš polovina z nich ví, co je v sázce, a tak práci dokončili za toho, kdo ve skutečnosti auto řídil. Ten zpropadený vůz koupil nějaký Gavin Rochard, který není vedený v databázi obyvatel – nikoho o hodině historie s takovým jménem nenašel . Starosta navštívil Mattova otce, který dané auto prodal, aby si s ním promluvil. Od té doby není po seznamu kupujících ani památky. Největší otazník tak leží nad dvěma otázkami – kdo je Gavin Rochard a kdo ve skutečnosti řídil to auto?

„Koukám, že dneska nemáš svůj den," ozve se zpoza jeho zad zrovna, když zazvoní. Otočí se od své černě zbarvené skříňky. Spatří Liama, kterak naklání hlavu a s vyzývavým pohledem si ho prohlíží. Nejraději by mu natáhl. Ovšem část jeho osoby ho chce znovu tak náruživě políbit. Ty oči ho k tomu doslova vybízí.

Otočí se zpět ke své skříňce naprosto ignorujíc jeho poznámku nebo přítomnost. Stále ho však cítí. A teď se ho i bytostně dotýkají ony vzpomínky z toho proklatého večera. Nejraději by se propadl do země. V uších mu rezonují Markova slova – nenech se do toho emočně zatáhnout. Nenechá. Nesmí.

„Možná proto, že ve třídě sedím s někým, kdo může za to, že moje kamarádka má zmrzačený nohy," odpovídá nakonec a snaží se tvářit, že je nad věcí. Zavře skříňku a otočí se zpět na plavovláska. Tomu úsměv zamrzl na tváři, přesto to vypadá, jako by ho k něčemu vyzýval.

Propichují se pohledem, nehledě na to, že už je dávno po zvonění a oni přijdou pozdě na poslední hodinu. Alexovi to je naprosto jedno, nenechá Liama vyhrát. Musí ho srazit na kolena dříve, než se to podaří jemu.

„Řekl jsem ti, že já v tom prsty nemám," reaguje nakonec Liam a založí si ruce na hrudi. Jeho chlad je zpět. Stejně jako ta odtažitost, kterou z něj cítí.

„Ano," usměje se Alex. „Stejně tak, jako jsi řekl, že víš, kdo to udělal. Někdo s tvým postavením by to měl jít nahlásit na policii."

„Řekl jsem to proto, že tě to vzrušovalo," daruje mu úsměv i on a letmo sklouzne pohledem do jeho rozkroku a zase zpátky k očím. „Nebo snad nemám pravdu?" udělá krok k němu, přičemž se Alex brání zuby nehty, aby se nenechal vykolejit. „Nevzrušovalo tě, když jsem řekl, že vím, kdo to udělal?"

Alex mlčí, protože by lhal, kdyby řekl, že ho to kapánek nevzrušilo. Vlastně ta slova odstartovala šílenství, kterému se pak oddávali na záchodech. Tomu šílenství, které se Alexovi tolik zamlouvalo, a které vyplavilo na povrch jeho dlouho potlačovanou touhu po starostově synovi. Už jen to, že s ním mluví na chodbách školy ho vzrušuje. Nedá na sobě však nic znát.

„Tak vidíš," usměje se ještě zákeřněji aristokrat a rukou pohladí Alexe po prsním svalu, který je zahalený béžovým trikem. „Nevěděl jsem, že jsi až tak smyslnej. Kdyby jo, zajímal bych se o tebe daleko dřív. A ne jen kvůli nějakýmu pitomýmu projektu."

Alex silně uchopí jeho ruku a odstrčí ji od sebe, přičemž s blesky v očích nakonec odstrčí i Liama, který se zdá překvapený. Úsměv z jeho tváře však neklesá. Skoro to vypadá, jako by Alex zareagoval přesně tak, jak chtěl. Skoro.

„Nejsem idiot, ze kterýho si budeš dělat vola," sykne nepřístupně. „Možná, že vlastníte tohle město, ale mě si jen tak nepřivlastníš." A s těmi slovy Liama obchází a odebírá se do třídy, s hlavou plnou myšlenek, jak se všechno mele neskutečným tempem.

***

„Teď budeš píchat s ním?" ozve se zpoza rohu, načež z něj vyjde jeho nevlastní bratr, nad nímž protočí oči. Kráčí k němu neskutečně pomalým tempem, zatímco Liam má možnost prohlédnout si podobné rysy, jaké má on sám. Sice jsou nevlastní, ale pochybuje, že celkově. Jeho bratr je jen o necelý rok starší (v prváku propadl a chodí do vedlejší třídy čtvrtého ročníku) – což by splňovalo období, kdy otec podváděl jeho matku – a mají stejně modré oči a stejně sněhové vlasy, jako měl kdysi i jejich otec. Nebude jen tak nevlastní. Aspoň ne z otcovy strany. „Nevíš, do koho bys zatnul ty svoje drápy, viď?"

„Dělám to kvůli tobě!" zasyčí naštvaným hlasem a rozejde se směrem ke schodům do čtvrtého patra, kam se právě odebral i Alex. „Ten kluk má podezření, že jsem to auto řídil já. Ta holka tě musela vidět a splíst si tě se mnou!"

„Proč to jednoduše neřekneš tátovi?" zeptá se lehkovážným tónem jeho společník. Nejraději by ho zabil. „Ten už by se o něj postaral."

„Protože nechci, aby dopadl jako ta holka!" odsekne. „Už tak by to vzbudilo podezření, že se dvěma teenagerům ze stejné sorty lidí něco stalo! Federálové maj na tátu spadeno a kdyby se to doslechli, sesadili by ho z funkce i přes nedostatek důkazů."

„Podáváš to chytře, bratříčku," zasměje se starší z Brennerů. Otec ho adoptoval ještě před tím, než ho vůbec nastěhoval k sobě domů. Tedy takhle mu to řekli. „Ale oba dost dobře víme, že se ti líbí. A že ti na otcově postavení zase tolik nezáleží. A já jako správný spojenec svýho malýho brášky tátovi taky nic neřeknu."

„Ale?" položí dotaz Liam s vytyčeným obočí. V případě jeho bratra, Willa, to má vždy nějaké ale.

„Chytrej kluk," sklopí hlavu a zasměje se. „Máš na to jen dobu toho stupidního projektu. Dva měsíce. Pokud se dozvím, že se po tom dál pídí, budu ho muset nechat odstranit z cesty. Stejně tak, jako tu holku."

S tím se William otáčí a odchází směrem ke schodišti, které vede dolů. Liam tak zůstává osamocený a říká si, do jaké pasti se to dostal. Pokud se o tom všem dozví jeho otec, mohlo by se totiž stát, že nejen Alex, ale i on za to draze zaplatí. A neví proč, ale necítí potřebu primárně chránit sebe. Po tom incidentu s tou dívkou, Avou, totiž ví, že nechce, aby se někomu dalšímu cokoliv stalo.

***

Tak vás vítám u další kapitolky. Příběh se posouvá dál a další věci se na sebe kupí. Jak jsem na začátku zmiňovala, dostane se vám i Liamův pohled na věc. Na scénu se totiž dostává další hráč a to ten s nejvíce maskami v celém příběhu. Jak jste tedy pochopili, auto, které přejelo Avu, neřídil Liam, ale jeho nevlastní bratr William. A Liam zřejmě nebude to zlé sémě, za nějž se prezentuje.

Proč jsem se rozhodla odtajnit prakticky na začátku příběhu, kdo způsobil celý ten rozruch? Protože jsem z toho nechtěla udělat detektivku. Několikrát jsem se o něco podobného pokoušela, ale prostě mi to nevychází - na některé žánry zkrátka nejsem stavěná. Wicked Game jsou spíš jako hra na kočku a myš. Teď ale záleží, kdo je kočkou a kdo myší. Snad jsem vás tím od příběhu neodradila.

Chci vám poděkovat za podporu. A budu se na vás těšit zase příště! Zatím se mějte a nabírejte síly v těchto bláznivých hektických časech. <3