V pět budu čekat v Contigu. Buď tam na čas.

Tahle zpráva mu přišla během třetí vyučovací hodiny a ani nemusel hádat, od koho mu přišla, než vůbec odemknul ten zpropadený telefon. Liam Brenner. Alex doslova zapomněl, že mu při úterní hodině sociologie řekl, že se budou scházet po škole. Liamovi zřejmě nedošlo, co znamená po škole, ale jemu to absolutně nevadilo. Včerejškem se rozehrála hra, kterou hodlal vyhrát. Za každou cenu. Dostane ho do kolen stejně tak, jako oni dostali celou jeho partu. O to se vlastnoručně postará.

Nervózně přechází po svém pokoji, zatímco nasává ten klid všude kolem. Jeho mamka hlídá opět ve školní družině za příplatek, navíc má sebou i jeho mladší sestru, tudíž je doma úplně sám. Je pátek večer, což znamená, že Mark má od čtyř směnu právě v již zmíněném baru. Je zhruba za patnáct minut pět, což je ještě dostatek času, když si vezme, že bar je za rohem jejich ulice. 

„Tohle zvládneš," postaví se před zrcadlo, kde se prohlíží. Hnědé vlasy má vyčesané směrem nahoru, zatímco jeho tělo zahaluje modrá mikina a černé džíny. Všechno je podtrhnuto černými boty s třemi bílými pruhy značky adidas. Ačkoliv si říkal, že se nehodlá fintit pro někoho, jako je Liam, nechce vedle něj vypadat jako hastroš. A i když je módní ikonou po celé škole Kirsten, Liam by ji mohl hravě konkurovat. Nejen, že totiž chodí oblečený pokaždé, jako kdyby se chystal na nějakou veledůležitou akci, ale vše, doslova vše, mu sluší.

Většinou nosí košile a k nim přiléhavé džíny. Někdy však zvolí i sportovnější způsob oblékání, jako je například mikina, stejně zbarvené kraťasy, které jsou doplněné dlouhými fotbalovými štulpnami. Ovšem Liam není sportovní typ. Ani trochu. Veškeré to oblečení má jen zmást lidi kolem něj, kteří si myslí, že je neporazitelný. Do nedávna ho i docela obdivoval. S jakou vznešeností chodí po chodbách a jak si od každého udržuje odstup. Teď ho však nenávidí. Veškerou jeho představu dokonalosti. 

„Zvládneš to!" propíchne sám sebe hnědými bulvami, načež se otočí a sejde schody do předsíně, odkud se odebírá ke dveřím a do večerního světla. Ví, že neměl kývnout na Contigo vzhledem k jeho finanční situaci, má však ještě naspořené nějaké peníze, které si bere sebou pro případ nouze. Ví, že plavovlas si bude moci dovolit naprosto cokoliv. Každičkou lahev drahého alkoholu i nealkoholického nápoje. Za rozkradené peníze z městské kasy. Ta představa ho najednou užírá.

Chápe každičký vztek, který k Brennerovým Ava chovala. Vždyť veškeré daně, které odvádí, jdou většina z nich do kapsy tomu šmejdovi, který se neštítí přejet mladou dívku. Chodí vznešeně a naparuje se, jako by nebyl stejný smrtelník, jako všichni ostatní. Jenže on najde jejich slabinu. Jich obou. Donutí Liama, aby mu řekl pravdu. Aby se mu u toho díval do očí a řekl mu o každičkém podvodu, kterého se jeho otec dopustil.

Zachází za roh ulice, kde uvidí černý bar s bílým blikajícím názvem Contigo. Je sice ještě moc brzy, za pár hodin tu však bude narváno k prasknutí. Všichni moc dobře ví, že v páteční večery tu bývá daleko nejvíce hostů. A všichni přichází až kolem osmé. To už bude dávno doma. V posteli, kout plány na jejich další setkání.

Vejde dovnitř, do spoře osvětlené chodbičky, v níž je jen okénko a vedle něj schody vedoucí do taneční haly. Okénko je zavřené, vstup se vybírá jen při zvláštních příležitostech jako například při tématické párty nebo nějakých městských akcích zakončených diskotékou. Většinou jsou to akce, z nichž chtějí pořadatelé vytřískat majlant. A opravdu se jim to daří. 

Sejde černé schody pomalu dolů, do sálu, kde jsou sotva tři lidi, počítajíc i Marka za barem, který všechno připravuje na večerní nával. Zběžně na něj mávne, zatímco úplně v horním boxu, který je o pět schodů výš, než ty normální, a který slouží pro VIP, což jsou právě bohatá děcka, sedí on v černé košili rozepnuté na dva knoflíky, černých džínách a černých botách. Vlasy má tak, jako pokaždé, na svém místě, žádný netrčí ani nečouhá a s prohnaným úsměvem si stoupá, když ho zbystří. Alex se zhluboka nadechne a rozejde se směrem k onomu boxu, zatímco Markovy oči ho pronásledují.

Vystoupá po těch pěti schodech nahoru, zatímco Liam ukáže směrem k baru dva vztyčené prsty, čímž naznačuje, že si přeje dva panáky. Zajímalo by ho, co má ten proradný starostův syn za lubem. Obzvlášť, když své modré oči zabodne do něj a prohloubí svůj úsměv. 

„Vsadím se, že v tomhle boxu jsi ještě nebyl," namítne, načež se elegantně usadí na sedačku vpravo. Alex zaujme místo naproti němu a zahledí se mu do očí, které jako by ho hypnotizovaly. Ta černá vykresluje jejich chlad a nedotknutelnost. Tu nedotknutelnost, kterou se Alex pokusí zbořit. Ví, že to nebude dnes, zítra ani pozítří. Ovšem čas přináší ovoce. A on jen domyslí svůj plán, jak ho přivést do kolen. 

„To máš pravdu," odpoví s úsměvem a sklopí pohled k černému stolu mezi nimi. „Já nemám zapotřebí ukazovat lidem, že jsem něco víc. Já lidmi nepohrdám."

„Pak jsi ještě hloupější, než jsem si myslel," odpovídá bez jakéhokoliv čekání, zatímco k nim přichází Mark a postaví doprostřed stolu dvě štamprle zelené tekutiny, přičemž nenápadně mrkne na Alexe. Odebírá se pryč a Liam nakloní hlavu do strany s tím zákeřným úsměvem. Pořád vypadá, jako kdyby věděl o všem. Pořád působí, jako by ho měl přečteného až do morku kosti. Alexe to rozčiluje. „ Harrington říkal, že ty a já jsme naprosté protipóly. Proč si myslíš, že to řekl?"

Není to otázka ze zvědavosti. Ani náhodou. Alex moc dobře ví, že Liam vidí jejich rozdílnost. Zatímco on je chladná skořápka bez špetky emocí, Alex je jako oheň, který sebou bere jen ty, kteří mu ublíží. Díky němu je jeho otec ve vězení. A brzy tam pošle dalšího z nevyvedených otců. Odpověď pro Liama však má. A doufá, že ho tím alespoň vyvede z rovnováhy, když už nic jiného. 

„Protože já jsem člověk, zatímco ty jsi chodící tělo bez duše. Jsi jako naprogramovaná hračka bez citů," odpovídá s potměšilým úsměvem. Pokud ho však nějak vykolejil, nedává to nijak znát. A jeho nenávist vůči mladému Brennerovi ještě víc stoupá. 

Nepřestává ho sledovat, zatímco svými kostnatými prsty uchopí frťan a znovu nakloní hlavu. Vypadá to, jako by ho sváděl. 

„Nepřipiješ si na večer plný upřímnosti?" zeptá se potměšile a pozoruje každou jednu grimasu v jeho tváři. Alex se nepatrně ošije a nakonec se natáhne pro nádobu s tou hořkosladkou tekutinou, která znovu zalepí jeho ústa. Musí se však ovládat, zítra ráno vstává na brigádu. A nehodlá se opít do stavu, kdy nebude vnímat nic a nikoho.

„Spíš bych připil na faleš, s níž dnes trávím svůj drahocenný večer," vyzvedne nádobku a než by řekl švec ji do sebe celou kopne. To se však nedá říct o Liamovi, který pomalu zaklání hlavu a nechává si tekutinu sklouznout do krku. I tohle gesto působí tak strašně pod kontrolou. Navíc mu přijde, že ty jeho narážky s ním vůbec nic nedělají. A to ho vytáčí doslova k nepříčetnosti. 

Liam položí prázdný frťan na stůl a znovu se zadívá do jeho hnědých očí. Alexem projede lavina vzrušení. Ten pohled je plný něčeho, co by rád rozlouskl. Co by nejraději rozlomil vejpůl. 

„Víš," pronese po hodné chvíli ticha, kdy stačil na Marka ukázat další dva prsty, „tvoje urážky jsou pro mě jako rajská hudba. Dokazují mi to, jak strašně lidem, jako jsi ty, ležím v žaludku."

„Lidem, jako jsem já?" zeptá se Alex s vytyčeným obočím. 

„Chudákům," odvětí ihned. Nebere ani ohled na to, že Mark je u stolu a překvapeně pokládá další rundu na stůl. Bez jakéhokoliv posunku odchází, zatímco Liam nečeká a natáhne se pro další frťan. „Lidem bez peněz."

Alex zmrzne v sedě. Sice si hned uvědomí svou chybu, a tak zaplaší prvotní mrákoty, ale mělo mu dojít, že starostův syn bude vědět o jejich finanční situaci. Vždyť dostal stipendium na základě doporučení ředitele ze základní školy, který to nejprve musel probrat s předešlým starostou. Vedou se o tom záznamy, k nimž mají další starostové přístup. Otázkou však je, proč ho Liam nikdy neprozradil. Jeho otec je ve funkci dva roky. Tudíž Liam ví nejméně alespoň rok o jeho situaci. 

„Četl jsem tvůj spis, měl jsi výborné výsledky na základní škole a dostal jsi stipendium, aby ses dostal tam, kde já už měl místo dávno," pokračuje Liam s nádobkou v ruce. „Vím o tobě spoustu věcí, Flynne. Nepotřebuju dělat žádný projekt, abych věděl, kdo jsi. A máš můj obdiv i přes to, v čem vyrůstáš, opravdu ano. Ale se mnou zkrátka bojovat nemůžeš. Já jsem o level výš. Daleko výš."

„Právě proto z toho svýho stupínku jednou spadneš," natáhne se naštvaně po nádobce s alkoholem a celou ji do sebe hodí, přičemž ji s třísknutím vrátí zpět na stůl. Místo, aby on dokázal vytočit jeho, ho Brenner znovu dostal. „Už jenom díky tomu, jakou chybu jsi udělal."

Liam nasadí svůj zvědavý výraz a taktéž vypije svou tekutinu, načež se u nich objeví Mark s celou lahví. Neví, kdy se stalo, že mu to Liam ukázal posunkem, ale najednou alkohol vítá. Zastřené přemýšlení ho přivádí na jiné cesty, jak toho hada před sebou dopálit. Nemusí se tolik soustředit na tok svých myšlenek. 

„Chybu?" zeptá se, přičemž vezme celou lahev a dolije jim. Alex za celý den nic nejedl, takže se mu tekutina dostává do oběhového systému daleko rychleji, než normálně. A stejně tak působí i člověk sedící naproti němu, který už se neusmívá zákeřně, nýbrž pobaveně. „Chyba byla jedině ta, že jsem k tobě byl až moc příkrý. Slyšel jsem o tom, jak ses včera postavil mému otci. To si většina lidí nedovolí a já smekám."

Alex se znovu napije zelené tekutiny a probodává ho svým kamenným výrazem. Nesmí ho nechat vyhrát. Nesmí!

„Šlo o mou kamarádku," odpovídá. „Je mi jedno, jestli přede mnou bude stát doktor, policajt nebo samotnej starosta. Nikdo mi nebude zabraňovat v tom, abych ji viděl. Což mě přivádí k tomu – kdo řídil to auto, který ji přejelo?"

Poprvé Liamův úsměv zamrzá. Alex se usměje, zatímco probodává Liama pohledem. Ten, jako kdyby se vzpamatoval, nasadí svůj obvyklý výraz netečnosti, načež ho vystřídá široký úsměv. Alex ví, že nejspíš udělal chybu a prozradil se. Něco mu však říká, že jemu se jen tak něco nestane. On Liama zaujal. A to je co říct. 

Blonďák se nakloní až k němu, načež ze svých úst dostane: „Možná by ses mohl zajímat spíš o to, co se stane tobě, když se po tom budeš pídit."

Kdyby nahrával, má vyhráno na plné čáře a nemusel by se tím případem vlastně vůbec zabývat. Sleduje Liama, jak do sebe poprvé kopne celé štamprle naráz a vstává ze svého místa. Schází těch pět schůdků a zastaví se pod nimi, přičemž se přes rameno otočí na Alexe. Čímž ho vlastně vybízí, aby ho následoval. Alex neváhá a zhypnotizovaně vstane. 

Následuje Liama až na záchod a když se za nimi zavírají dveře, Liam se opře o černou zeď a hladově se na Alexe podívá. Ten v samém otupění přejde až přímo k němu. Jeho rty jsou najednou fascinující. Ta jejich chladnost. Ten pokřivený úsměv je tak přitažlivý. 

„Přejel jsi jí ty?" zeptá se šeptem, zatímco se neovládne a prstem přejede po spodním rtu aristokrata, který se zahledí do jeho očí. 

„Ne," odpovídá a odstrčí ho, zatímco otevře další dveře vedoucí přímo do kabinek. Alex za ním vstoupí a zamkne dveře. Má takovou chuť s ním praštit. A stejně tak si teď v alkoholovém opojení uvědomuje, že ho chce teď a tady. A zatímco on stojí u dveří, Liam se v půlce kroku zastaví a znovu se na něj otočí přes rameno. Jako by se ujišťoval, že je stále tu. „Ale vím, kdo ho řídil."

Tahle slova Alexe vyhecují natolik, že se rychle rozejde směrem k plavovláskovi, kterého chytne pod krkem a přišpendlí ho k černé zdi. Jejich rty jsou od sebe jen kousíček a Alex vpíjí svoje duhovky do těch modrých, které najednou nejsou ani z poloviny tak chladné, jako normálně. Jejich rozkroky jsou namáčknuté na sobě a Alex ví, že blonďák ho chce stejným způsobem, jako on chce jeho.

„Opravdu mě chceš uškrtit?" zeptá se svůdným hlasem aristokrat. „Nebo bys raději dělal něco jiného?" sáhne do jeho rozkroku a Alex se neudrží a přitiskne své rty k těm jeho, přičemž se s ním roztočí celý svět. Ten polibek je neskutečně napulzovaný vášní, která se zmocňuje celého hnědovláskova těla. Mezi nimi začíná souhra, kdy se jeden jazyk snaží přebít ten druhý. Každopádně nachází stejnou cestu, zatímco Alex ho svým tělem uvězní ke zdi, odkud nemá úniku. 

„Chci znát pravdu," odlepí své rty od těch jeho, zatímco plavovlas ho odstrčí a s obrovskou vervou se i s ním otočí a namáčkne ho na zeď. Alex samým vzrušením zaúpí, když plavovlas vyhrne mikinu i s tričkem a přetáhne mu obě věci přes hlavu, načež je hodí za sebe. Jeho rty se znovu přisají na ty jeho v ještě vášnivější polibku. Pulzuje mezi nimi neskutečná energie. Taková, jakou hnědovlásek ještě nikdy nezažil. 

„A já chci, abys mě ojel," dostane se mu nečekané odpovědi, načež ho plavovlas chytí pod krkem a neskutečnou silou ho hodí do otevřené kabinky, kde si hnědovlas neovladatelně sedá na zavřené prkénko. Nestíhá však ani vstřebat veškeré překvapení, když si na něj Liam sedne a znovu přisaje své chtivé rty na ty jeho. Rukama mu přejíždí po odhalené hrudi, načež svým zadkem začne přes kalhoty dráždit obsah jeho rozkroku.

Alex hlasitě vydechne do polibku, což blonďák ocení chtivým úsměvem. Následně se postaví, strhne ze sebe košili a začne rozepínat pásek u kalhot jednou rukou, zatímco tou druhou vytáhne malou, skoro neviditelnou lahvičku lubrikantu. Alex se na něj s překvapením, které na malou chvíli překryje ono vzrušení, podívá. 

„Nosíš to u sebe pořád?" zeptá se, zapomínajíc na svůj cíl. Tahle hra ho baví. Mnohem víc, než ta u stolu. Možná je to tím alkoholem a možná i tím, že po Liamovi toužil už delší dobu. Přitahoval ho dokonce silněji, než Mark. Jen si to sám v sobě popíral, protože netušil, zda si ho plavovlas vůbec někdy všimne. 

„Pořád," odvětí Liam a jeho kalhoty spadnou na zem, přičemž z nich ladně vyklouzne. Klekne si před Alexe, kterého zase naplňuje vzrušení a vášeň. Liam rozepíná jeho pásek a jediným trhnutím sejme jeho kalhoty až ke kotníkům i s boxerkami. Alexe úplně dopálí, když si Liam zkousne spodní ret, zatímco jeho modré duhovky míří přímo do jeho rozkroku. 

A když Liam skončí s přípravami a usedne zpět na hnědovláska, Alex se začíná hroutit pod přívalem rozkoše. Liam při každé příležitosti líbá jeho rty, zatímco se jejich vzdechy překrývají a plují po celých toaletách jako sehrané vlny uspokojení. Liam se pohybuje tak ladně, že to vypadá, jako kdyby se vlastně vůbec nenamáhal. Občas zaklání hlavu, zatímco nehty své pravé ruky zabodává do Alexových prsních svalů.

Cítí přirozenou živočišnost. Takovou, jakou ještě nikdy s nikým nepocítil. Rozléhá se po jeho těle, jako se ozvěny valí po skalách a přerušují ticho. Ještě nikdy nic podobného nezažil. Ještě nikdy s nikým nezažil to, co mu zde ukazuje plavovlásek, který ho se zastřeným pohledem pozoruje, zatímco zrychluje tempo a tím nabírají na síle i jejich hlasité výdechy.

Nakonec se ozve jednotný křik, když oba ve stejnou chvíli dojdou toho vytouženého stavu. Každý však jiným způsobem. Zatímco výsledek Liamovi ruční práce končí na Alexově ulepeném a zpoceném těle, Alexova vzrušenost skončila uvnitř plavovláska, který dál sedí na jeho rozkroku a užívá si ten pocit, jímž si právě prošli.

A pak se Alex ztrácí v pomyslné mlze, která ho unáší do jiných končin.

***

Jak jsem slibovala již na začátku, tento příběh bude obsahovat trošku lechtivější scény, než na jaké jste ode mě zvyklí. Snažila jsem se však nezacházet moc do detailů, protože nechci, aby to působilo jako nějaké knižní porno. To vůbec ne. Celá kapitola je tak trochu víc inspirována jednou scénou ze seriálu Élite. Pro mě vůbec nejpřekvapivější scéna v celém seriálu.

Každopádně doufám, že vás kapitola neodradila, a že budete pokračovat dál, protože Alex se rozhodně nevzdává. Jen se mu situace trochu komplikuje. Nebo snad ne? Uvidíte sami.

Pro dnes je to ode mě vše. Pokud byste měli nějaký dotaz, stačí napsat tady anebo na mém instagramovém profilu, kde se toho o příběhu dozvíte více. Moc děkuji za vaši podporu a budu se těšit u další kapitolky. Zatím se mějte. <3