Výtah se s cinknutím otevře, přičemž Alex prolétne chodbou, která se jen hemží lidmi. Ve většině případů se zde nachází kameramani a reportéři, kteří se snaží o tom incidentu dozvědět víc, zatímco Alex, následovaný Markem, kolem nich probíhá. Snaží se najít někoho známého, s kým by si mohl promluvit, aby se dozvěděl víc, ovšem nikdo nic neví. Jeho matka se to dozvěděla až ze státní televize v práci, když mu psala tu zprávu. Před očima stále vidí tu esemesku, která ho málem dostala do kolen. Kdyby ho Mark nevytáhl a neodvezl ho do nemocnice, neví, jak by se sem dopravil sám. Šok ho obalil do svých pevných pěstí odkud ho nechtěl pustit.

Naposledy ho tenhle šok obalil, když přišel ze školy a viděl stát svého otce nad matkou, která nevykazovala žádné známky života. Bylo to těsně před tím, než ho zatkli za ublížení na zdraví. Jeho matka měla pomlácený obličej a rozseknutou hlavu, ze které ji prýštila krev. Doktoři říkali, že to bylo o fous. Chybělo ji jen pár minut do života. Tenkrát si říkal, jaké bylo štěstí, že vyučování skončilo o dvě hodiny dříve, než mělo. Nikdy však nezapomene na tu hrůzu, když otevřel dveře a viděl ji ležet na zemi polomrtvou. Tenkrát však reagoval pohotově. Dnes by to vypadalo jinak. 

U okna ve třetím patře, kde se nachází, čekají David s Mattem, kteří se tváří jako by jim někdo vycucnul duši. Když ho zbystří, okamžitě k němu běží, zatímco on se drží, aby se nerozplakal. Nedovede si představit, že by Ava nebyla součástí jejich každodenního koloběhu. Patří k nim stejně tak, jako oni patří k ní. A pokud se jí něco stane, neodpustí si, že o ní smýšlel tak zle. 

„Víte o ní něco? Pokročili nějak?" začne se s viditelným rozrušením ptát. Mark stojící za ním mu sáhne na rameno, aby věděl, že tu má oporu, on však jeho ruku ze svého ramena sejme.

„Ne," odpovídá David pochmurně. „Podle všeho to bylo nějaký stříbrný auto, audina myslím, že říkali. Prej vyjela ze zatáčky neskutečnou rychlostí a smetla jí tak, že skončila pomalu o dva metry dál, než bylo místo srážky. Některý dokonce říkali, že tam to auto stálo celý odpoledne."

„Co tím chceš říct?" zeptá se jich, aby si to ujasnil v hlavě. Má neblahé tušení, že ví, kam to směřuje. A nejvíc ze všeho by to k tomu sedělo. 

„Že to možná bylo naplánovaný," ozývá se Mark, na něhož všichni upřou svou pozornost. On se však dívá na Alexe a dál mlčí, zatímco to vypadá, jako by se dorozumívali pouze pohledem. Alex ví, co tím chce říct. Téma, o němž se před tou esemeskou bavili, by to i potvrzovalo. Třeba ta nehoda nebyla zamýšlena na Avu, ale na jejího otce. A i když auto nesrazilo ten určený cíl, v šerifově životě to způsobí zmatek. Navíc šerif ve své funkci nemůže podat obvinění na základě dojmů. Musí mít pádné důkazy, které určitě nemá. Pokud to bylo naplánované tím člověkem, o kterém se s Markem bavili, pak bude vše pokryté rouškou záhady. 

„Dámy a pánové, poprosím vás o klid," zahřmí starostův hlas nemocnicí, zatímco se všichni podívají směrem, kde se chodba stáčí do uličky, a kde stojí všichni reportéři. Padnoucí oblek, ledový pohled a vzpřímená postava. Alexovi se do hlavy dostane myšlenka, že Liam nejspíš bude po svém otci. Vždy diplomovaný a nad věcí. Zajímalo by ho však, co tu dělá. 

Mark se skepticky otočí zpět na Alexe, jako by myslel na to samé, na co myslí on. Potřebuje vše perfektně zamaskovat, a tak se ukáže v médiích jako superhrdina. 

Alexův zrak zbystří i šerifa, kterak dosedá na lavičky a tvář má zakrytou dlaněmi. Neumí si představit jakou neskutečnou bolest právě musí prožívat. Před pár lety ztratil manželku a teď mu někdo chtěl vzít i dceru. 

„Tato strašlivá situace samozřejmě nezůstane bez odezvy a my budeme hledat pachatele, jak jen to půjde," promlouvá pan Brenner do mikrofonů pevným a silným hlasem. Je stále nad věcí. „Není možné, aby se tohle dělo v našem malém městě."

„A jak tu situaci budete řešit?" zeptá se reportérka kanálu Fox. Do hlavy se mu připlete Jackson Blackburn a jeho matka, která je ředitelkou té stanice. 

„Nasadíme veškeré vyšetřovací složky, aby vypátraly viníka, který za tento hrůzný čin ponese zodpovědnost," odpovídá s jistotou v hlase. Je opravdu skvělým řečníkem. „Naši experti už čistí záznam z kamer a zpomalují na takovou rychlost, abychom vypátraly auto podle poznávací značky. Odhadujeme, že viníka dopadneme do dvou dnů. Informujeme o tom každopádně i vedlejší města."

„Co si myslíte, že za tímhle činem může být?" zeptá se další reportér. „Podle očitých svědků to byl plánovaný útok."

„To vám nepovíme," odtuší starosta. „Práce šerifa je velmi namáhavým úkolem a vzhledem k tomu, že se jednalo o jeho dceru, je jasné, že to mohl být nějaký bývalý kriminálník, který má na jeho rodinu spadeno. Každopádně bych také rád vysvětlil, že šerifovo místo obsadí prozatímně zástupce šerifa, než se stav Avy Leerové nezlepší. To je ode mě prozatím vše."

Alexovi se sepne další mozková buňka. Starosta potřeboval dostat Avina otce z funkce a tahle nehoda mu nahrála do karet. Je více, než očividné, kam tohle celé spělo. Starosta se šerifem cítil ohrožený, tudíž se ho potřeboval nějakým způsobem zbavit. Sice ten útok nejspíš nebyl myšlený na Avu, ale i přesto starostovi jeho počínání vyšlo. Vše se mu hodilo do karet. 

Sleduje, jak světlovlasý muž přistupuje k panu Leerovi, který se na něj s odporem podívá. Ten však stejně tak rychle mizí a nahrazují ho slzy. Starosta usedá vedle něj a něco mu říká, zatímco jeho ruka s obřím prstenem na prsteníčku hladí šerifova záda. Zajímalo by ho, o čem vedou konverzaci, ovšem hluk v nemocnici je do nebe volající. Sestry mezitím vyhání novináře, kteří se jeden po druhém ztrácí v postranní uličce, až na chodbě zbydou jen on, Mark, David s Mattem a šerif se starostou. Nikdo jiný. 

Alex si znaveně sedne nedaleko od nich, aby alespoň něco zaslechl, ovšem v tu stejnou chvíli přichází doktor, který si sundává roušku. Vypadá vyčerpaně, kruhy pod očima jasně bijí do očí a na tváři se mu usadil mrtvolný výraz. Nemocnice sama o sobě představuje místo, které působí jako poslední brána před tím, než člověk umře. Ovšem doktorův výraz tento pocit v Alexovi ještě umocňuje a jemu nekontrolovatelně vytrysknou slzy v očích.

Trávil takhle bezpočet nocí po tom incidentu s jeho otcem. Bylo to skoro tři týdny, než se jeho matka probrala z kómatu. O Lisu, jeho mladší sestru, se prozatím starali prarodiče, zatímco on trávil veškerý svůj čas tady a čekal, až se jeho matka probudí. Proplakal spoustu nocí a spoustu nocí se rozčiloval na sestry, které ho vyháněly domů. Jeho matka představovala jeho domov. Nikdo to nedokázal pochopit. Ale bez mámy domov neměl. 

Šerif vyskočí na nohy, ovšem Alex sleduje starostu, jenž zůstává sedět na místě a dívá se na doktora s očividným strachem. Strachem z čeho, to je ve hvězdách. 

„Má za sebou těžkou operaci, ale probouzí se," zaslechne doktor a Alexovi spadne kámen ze srdce. „Problémem je, že už se nikdy nepostaví na nohy. Končetiny jsou zlomené na několika místech a my ve zdejší nemocnici nemáme vybavení, abychom se o tak rozsáhlé škody dokázaly postarat."

Představuje si Avu na vozíčku a udělá se mu špatně. Ava je člověk, který hýří energií, a který se nebojí konstatovat to, co si zrovna myslí. Tohle by ji změnilo k nepoznání. Nejspíš by musela chodit i na jinou školu. Oddělili by ji od nich.

Šerif se nahlas a nekontrolovatelně rozbrečí, zatímco starosta Brenner vstane, ruku opět přiloží na Leerova záda a něco potichu řekne doktorovi, který odchází do uličky, z níž přišel. Starosta se vzápětí otáčí s ledovým klidem k nim, načež nechává šerifa klesnout zpět na sedačky. V Alexovi se stáhnou útroby. Je to ten stejný pocit, jaký zažil dnes na sociologii, než konfrontoval jeho syna. Mají stejný pohled. Do puntíku. 

„Měli byste jít domů, o vaši kamarádku bude dobře postaráno. Navíc vás ráno čeká škola," stoupne si k nim a ruce si založí za záda. Jeho přístup je víceméně přívětivý, ovšem Alex se nenechává ošálit. „Stejně tam pustí maximálně jejího otce a mě."

Alex vstává přímo naproti starostovi se zabijáckým pohledem. Ta jeho vyrovnanost je něco, co začíná nenávidět. O život málem přišla jeho kamarádka a on si myslí, že ji opustí? Ne! Ani náhodou odsud neodejde, dokud ji neuvidí. 

„Jste starosta," vztyčí Alex hlavu vzhůru a promluví pevným hlasem. I tou výškou je mu Liam podobný. Jsou jako dvojčata. „Můžete zařídit, abychom se k ní dostali."

„Asi jsem se nevyjádřil dost jasně," usměje se vyrovnaně. Nejraději by mu jednu vrazil za to, jak nepatřičně to v tuhle chvíli působí. „Nikdo vás tam nepustí nejméně do zítřejšího rána. Přijďte tedy brzy ráno před školou."

„Asi jsem vám já dost jasně nenaznačil, že se odsud nehnu, dokud ji neuvidím," oponuje mu Alex. „Jste starosta, můžete zařídit, abychom se s ní viděli. Pokud ne, pak tu zůstanu až do rána."

Pan Brenner se zahledí do Alexových vzpurných očí a oddechne si. Je to takové to gesto, když dospělí narazí na cizí nevychované dítě. Je mu však jedno, že právě teď mluví s hlavou města. Potřebuje se s Avou vidět, aby mu řekla, co přesně se stalo. Aby mu to dokázala nějak objasnit. Určitě něco musela zahlédnout, než do ní to auto narazilo. 

Starosta se beze slova otočí a odejde i se šerifem směrem tam, odkud přišel ten lékař, zatímco Alex se znaveně usadí a ignoruje pohledy svých přátel. Nikdo se dosud z nich nepostavil starostovi. Ani jedinkrát, protože, přesně jako jemu, jim nahání svou ledovou klidností strach. Jenže teď je mu to fuk. Hlavní je, aby byla Ava zdravá a živá. A aby mu dokázala objasnit tolik otázek. 

***

Pohled na Avu ho doslova zlomil. Obličej na každém centimetru poškrábaný, krk zahalený krunýřem, tělo pokryté nemocniční košilí, přes níž prosvítají zašívané rány, nohy obalené v sádrách. Slzy se mu samovolně spustily po tvářích stejně jako zbytku jeho party. Samotný šerif držel její ruku a plakal, zatímco ona hleděla do stropu s mrtvolným výrazem. Alex však dokázal usoudit, že si pamatuje vše, co se stalo. A že se ještě teď vzpamatovává z šoku, že vůbec přežila.

„Zařídil jsem špičkovou operaci v San Diegu. Je to sice na tři měsíce, ale lékaři tamější nemocnice slibují výsledek jejich práce. Bude se moci znovu postavit na nohy," vysvětluje starosta, zatímco na něj všichni, kromě Alexe upírají svůj zrak. Ten jeho je propletený s tím Aviným. A Alex si uvědomuje, že starosta by to jen tak pro někoho neudělal. On ví, kdo jí to provedl, pokud to tedy nebyl on sám, o čemž dost pochybuje. Musela to být nějaká najatá osoba. Alex poznává v jejích tmavých očích to nutkání mu sdělit vše, co ví. 

„Pan Leer samozřejmě pojede s ní, aby byli pospolu, takže za tři měsíce se vaše kamarádka vrátí v plné síle," dokončuje svůj perfektní proslov. „Rozlučte se, máte tři minuty. Ava se potřebuje prospat před odletem."

Vyjde z pokoje, přičemž probodne Alexe pohledem. Ten si ho však nevšímá. Čeká jen, až s Avou zůstane v pokoji sám. Šerif odchází, aby jim dopřál trochu soukromí, zatímco kluci se snaží odlehčit situaci svým vtipkováním, že se ve starostovi spletla. Ona jim slabým hláskem řekne, ať jdou do prdele, zatímco se všichni zasmějí. Je na ní vidět, že má bolesti. Vzápětí ji kluci popřejí hodně síly a odchází ven na chodbu, kde už stojí Mark, čekající na něj. 

Alex pomalu přejde až k ní a usedne vedle postele. Chytí ji za ruku a ona mu slabě dotek oplácí. 

„Kdo to byl?" šeptne. Nemá cenu čekat, když z jejich tří minut zbývá pouhá půlminuta. Nesmí to promarnit. Protože ač oddaloval to, že se do toho nebude zaplétat, je na to příliš pozdě. Stejně by kdokoliv brzy zjistil, že on o tom ví víc, než o tom má vědět. Rozjede tuhle hru proti Brennerovým místo Avy. Dluží jí to za to, jak o ní pochyboval. Dluží jí to za veškeré proklínání, kterého se po té zpropadené hodině dopustil. 

Druhou rukou mu ukáže, ať se přisune, zatímco on tak udělá a nastaví ucho k jejím ústům. Ava s velkou námahou přisune svou hlavu k jeho uchu a pošeptá jméno, zatímco se na ní Alex otočí a stiskne ji ruku ještě silněji. Dívka na něj jen kývne a za okamžik do pokoje vstupuje doktor, který ho vyhání ven.

Alex s největším přemáháním sil překročí práh místnosti a naposledy se otočí k Avě, která mu daruje slabý úsměv. A oba ví, že teď už není cesty zpět. Pokud je totiž schopný starosta udělat tohle, pak není pochyb o tom, že se neštítí udělat horší věci. A takového člověka je radno poslat na jediné místo. Za katr. 

Ava mu pošeptala jméno, které nečekal. Za volantem totiž neseděl nikdo cizí, ale ani sám starosta. Podle Avy tam seděl jeho partner na projekt. Liam Brenner.