Otevírá obě oči se strachem, že znovu uvidí tu bílou stěnu, která se před ním rozkládala. Hlavu má jako jeden velký bolavý střep, do něhož každou chvíli někdo tluče. Srdce má stažené neskutečným pocitem paniky, zatímco se nutí pravidelně dýchat. Když zbystří bílý strop s pochmurnou oranžovou září uprostřed, zapomene, jak se vůbec dýchá. Poznává sice, že leží, ale ta bílá stěna ho tak ochromuje, že se v jeho plicích nachází málo vzduchu. Hrozně málo vzduchu. 

Uvědomí si, že někdo drtí jeho ruku, zatímco se ozývá šeptání a chlácholivá slova. Přinutí se tedy mírně naklonit hlavu do strany, kde nachází ustaraný a unavený obličej svého nejlepšího přítele, který sedí vedle postele. Panika se zmírní a on může zase pravidelně usměrňovat respiraci. Vzápětí mu i dochází předešlé události.

Byl vysvobozen federály. Nakonec se jim přece jen povedlo dostat ho z toho proklatého vězení Brennerových. Znovu však pocítí strach a pohlédne na Marka ještě s větší vervou. Zatkli Liama, který mu chtěl na poslední chvíli pomoci. Který držel nůž pod krkem svého bratra a sliboval mu smrt, pokud by jim nepomohl. Slyší i slova, kterými ho William obdařil před tím, než vůbec zaútočil. Že pokud mu ani on sám nerozváže jazyk, pak s ním Brenner skoncuje. 

„Buď v klidu," utěšuje ho Mark tichým a jemným hlasem. Jeho stisk ještě víc zesílí. Pamatuje si na časy, kdy tohle Mark dělával. Bylo to v čas, kdy dostával panické ataky zničehonic. Kdy provozovali nějakou činnost, ovšem na Alexe to přišlo. Mark ho vždy buď objal nebo ho prostě chytil za ruku, klidně i na veřejnosti, aby se Alex cítil alespoň trochu v bezpečí. A ono to zabíralo. Teď je to však jiné. Nemá strach ani o sebe, ani o svou matku. Tady jde o Liama. O jeho Liama. „Tvoje máma i Lisa jsou v pořádku. Lisu hlídají moji rodiče a tvoji mámu jsem poslal domů spát. Byla tu celý týden."

Přesně jak Alex předpokládal, Mark má za to, že se Alex strachuje o svou rodinu. Ten pocit, že jsou obě ženy v pořádku ho sice trošku uklidňuje, avšak obraz Liama mu nedává pokoje. Musí ze sebe nějak dostat slova. Nemluvil od té doby, co ho Brenner zamkl v tom sklepení či co to bylo. Nemluvil s nikým, neodpovídal. Mlčel jako hrob. 

Pak si však uvědomuje, co Mark řekl a snaží se vytáhnout na posteli výš, aby mu viděl do obličeje pořádně a mohl vnímat každý detail. Prý tu byla jeho matka celý týden. Celý týden. To spal tak dlouho? Ano, sice potřeboval uvolnit své zbité a potlučené tělo a oddat se příjemnému, ničemu neškodícímu spánku, ale že by spal týden v kuse? To je přece nesmysl.

„Po tom, co jsi omdlel v sanitce," pouští se Mark do vyprávění, zatímco se Alexovi povede mírně se vytáhnout. Celé tělo má však jako jeden ohořelý uhlík. Zničený a popálený. Sílu do žil mu však vhání fakt, že jeho zmrzačená noha je obalena sádrou. Prsty na ní cítí, takže se pomalu uzdravuje. Další element k uklidnění. To jde však vedle, zajímá ho, co mu Mark sdělí, „tě nemohli probudit. Napojili tě na přístroje, ale tvoje tělo bylo bez reakce. Doslova, během jízdy do nemocnice tě museli oživovat. Povedlo se jim to, ale přišli na to, že máš vnitřní krvácení a dvě žeberní kosti zlomený. Nebyli si jistí, jestli ti jedna z nich neprotrhla plíci. Vezli tě rovnou na sál. Nakonec to dopadlo dobře, ale když ses neprobouzel ani po dvou dnech, přesto, že přístroje hlásili, že máš vše v normě, snažili se přijít na to, co je tou příčinou. Upadl jsi do kómatu."

Neví, jestli je toho na něj moc, ale rozhodně si přijde, jako kdyby na něj spadla tíha celého světa. Poslouchat, co se s ním dělo, zatímco on byl ztracen v černé tmě, která jako by trvala jen malou chvíli. 

„Už uběhl týden a půl od toho, co tu ležíš," sleduje, jak si Mark utře zvlhlé oči do rukávu volné ruky. „Byl to ten nejhorší tejden v celým mým posraným životě." Pokud někdy pochyboval o Markovi, pak by se měl okamžitě sfackovat. Ten kluk tu pro něj byl už od malička. Od malička mu pomáhal a bránil ho před dětmi, které mu chtěly ublížit. Namočil se do věcí, do nichž se namáčet vůbec nemusel. Byl to on, kdo z něj z části i udělal osobu, jíž je dnes. Dříve ho pokládal za někoho, kdo má jen hezkou tvářičku a záleží mu jen na sexu. Kdyby potkal své staré já, zakroutí mu za to krkem. 

„Už jsem v pořádku," jeho hlas je slabý a tichý, Mark ovšem přesto slyší, co mu Alex sděluje. Ten se snaží nepatrně usmát, alespoň letmo a opravdu se mu to daří. Sice napíná snad tisíc bolavých svalů ve tváři, ale i přesto to pro Marka udělá. Usměje se, přičemž zesílí stisk na Markově ruce. „A – a Liam?"

Pořád před sebou vidí, jak se mu mladý aristokrat snažil pomoci. Jak přitiskl svého překvapeného bratra na zeď a tím malým nožem se ho snažil vysvobodit. Chtěl ho zachránit i přese všechno. I přesto, že spolu hráli jen špinavou hru a že o něm Alex nikdy neuvažoval v tom dobrém světle. Z části si uvědomuje, že mu Liam mohl pomoci daleko dříve, než to zašlo tak daleko. Další jeho část se však dokáže zžít s tím, co musel Liam pociťovat. Kdyby mu pomohl, přišel by o rodinu, zázemí, peníze a vliv. O všechno, na co byl doposud zvyklý. Mohl ho v tom vězení nechat zabít a shnít. Mohl ho sebou strhnout dolů, jako nějaká lavina. Neudělal to.

„Soud proběhne dneska," odvětí Mark už klidněji. „Dvakrát ho odročili, protože Jessica dvakrát omdlela. Pro Liama celý soud vypadá nadějně. Byl to totiž on, kdo federálům pomohl."

„Co?" nezadrží se a zatlačí na hlasivky více, než by měl. Mark ho spraží varovným pohledem. Úplně vidí, jak by ho starostlivě praštil, kdyby mohl. 

„No," poškrábe se volnou rukou v rozcuchaných a mastných vlasech, „federálové do světa vypustili zprávu o mém dopadení," Williamova slova o tom, že Mark skončil ve vězení, jako by je slyšel, „aby zmátli celý Rockwell. Chtěli starostu uklidnit, aby ho nachytali přímo při zločinu. Večer před pátračkou někdo na jejich linku volal. Nějaké neznámé číslo. Muž s hlubokým hlasem za sluchátkem jim řekl, že pokud mají něco v plánu, musí si pospíšit, protože se tě chystají zabít. Federálové na nic nečekali a vyrazili. Jejich technik dostal za úkol rozšifrovat souřadnice toho čísla a zjistil, že skryté číslo patří Liamu Brennerovi. Hlavní detektiv, kterej to celý vedl, pak Liamovi zpět volal a navedl ho, co dělat. Liam ti měl jít na pomoct časně ráno, kdy se předpokládalo, že přijedeme, aby policie pak mohla předložit důkaz, že on v tom s Brennerovými nejel. Nikdo ale netušil, že ho tam najdou s nožem u Williamova krku. Zřejmě nakonec nepočítal s tím, že by to někdo stihl a rozhodl se vzít spravedlnost do vlastních rukou."

Zní to, jako by to bylo vystřižené z nějaké akční romance. Milenec se vydává na záchranu své polovičky. I když je to krajně nemístné v tuhle chvíli, vžene mu to nepatrný úsměv na rty. Představa toho, že se majestátní Liam Brenner, chladná skořápka původně bez jakékoliv duše, bije za jeho záchranu, ho hřeje přímo u srdce.

„Pravděpodobně to ale nebude hrát roli a Liam bude zproštěn obvinění," pokračuje Mark, který si nevšímá Alexova přihlouplého úsměvu. Jako by mu viděl do hlavy. „Jessice hrozí maximálně rok, protože o všem věděla a nikoho neinformovala. Liam by byl na tom stejně, kdyby jim nezavolal, nesnažil se tě dostat ven a nedodal další důkazy o těch zfixlovaných volbách. Will se starostou na tom ale tak dobře jako ti dva nebudou."

Slyšet, že starosta skončí za mřížemi je pro něj jako úleva. Netuší, co by se stalo, kdyby mu nakonec nic nedokázali a on by dál běhal po světě, jako kdyby nikdy nic neprovedl. Doufá však, že tam bude dostatečně dlouho a že už se k takové moci nikdy nedostane. Zaslouží si to. Tohle ho mělo potkat daleko dříve. 

„Co jim trvalo tak dlouho, než naplánovali tu akci?" další z řady otázek, které se mu v hlavě hromadí. Potřebuje odpovědi na tolik věcí. Na tolik nevyřčených dotazů. 

„Šlo o to, že si důkazy ještě několikrát ověřovali," odpovídá bez čekání Mark. „Na ten úkol, sesadit Brennera z politické funkce, bylo nasazeno spousta lidí. Opravdu velká spousta, viděl jsem seznam. Někteří z nich prostě selhali, jiní jim přinesli nedostatečné důkazy a jiní zase falešné. Od té doby si museli vše ověřovat. Trvalo jim to bezmála dva dny, než zjistili, že všechno, co jsme nastřádali, je svatosvatá pravda. Pak se rozdělili na dva týmy, jeden se okamžitě vydal do San Diega, aby osvobodil to sanatorium, ve kterým držel Brenner spoustu lidí z Rockwellu, ale i z jiných měst. Druhej tým plánoval zákrok v Rockwellu."

„Takže Ava už je na svobodě?" nestihne se zastavit. Jak se však zdálo, Mark se svým vysvětlování a odpovídáním k předchozí otázce skončil. 

„Ano," kývne s mírným úsměvem na tváři. „A řeknu ti, je to docela mrška zákeřná. Když se dozvěděla o tom, že na tebe ušili boudu, pobila dva hlídače i přes to, že chodí o berlích."

Alex se neudrží a vyprskne nahlas smíchy. Jako by ji viděl. Celé tělo se mu však napne bolestí nesnesitelných rozměrů. Rychle se proto donutí přestat smát, ale svou představu Avy, co by bojovnice, si uschová na později. Až se s ní uvidí. 

„A pokud by tě zajímalo, jak dopadl Matt, raději se ani neptej," Markův výraz potemní, přičemž Alex zpozorní natolik, že se i ta představa Avy rozplývá. Další dotaz, který mu bude zodpovězen. „Našli ho mrtvýho v Contigu hned po konci Halloweenský párty. Všichni byli neskutečně opilí a mysleli si, že jen omdlel. Když se pak sál vyprázdnil, zjistili, že je mrtvý. Pitva ukázala, že byl otrávenej jedem. Nejspíš na krysy."

„Ale kdo by měl důvod ho otrávit?" zeptá se Alex nechápavě. 

„Fakt tě nikdo nenapadá?" zeptá se ironicky Mark. „Kámo, sice jsme vymysleli geniální plán a dostali jsme kriminálníka konečně za mříže, ale občas jsi neskutečně natvrdlej! Matt toho věděl až moc. Věděl víc, než většina lidí, takže se ho starosta potřeboval i zbavit. Matt byl mladej a Brenner by ho musel hlídat celej život. A to se mu nejspíš nechtělo. Takže stačilo přinutit někoho penězmi, aby ho otrávil."

„Třeba máš až moc bujnou fantazii," odvětí Alex, ale i jemu ta teorie nepřipadá ani z poloviny tak směšná. A ačkoliv by měl cítit zadostiučinění, že Matt dostal, co si zasloužil, stejně ho svírá pocit lítosti. Znal Mattovu dobrou stránku. Byl chytrý, pozorný a v mnoha ohledech si s ním rozuměl.

„Možná," mykne Mark rameny, „v tomhle městě ale nikdy nevíš. Každopádně i to Brennerovi bude přišitý. Udělal jsem si dost kámošů na policajtech, takže jsem informovanej."

„Jen se nenaparuj," usměje se a snaží se zahnat ten pocit lítosti. Matt by ho klidně nechal zemřít kvůli penězům. Takový člověk si jeho lítost nezaslouží. Dostal, co chtěl. Není důvod ho litovat. „Mám pro tebe úkol, když máš tolik kámošů na fízlech."

„Jakej zas?" zeptá se Mark na oko otráveně. Atmosféra je najednou uvolněnější a dodává Alexovi sílu na to pokračovat dál. 

„Potřebuju," nasadí jen ztěžka kamenný výraz, aby Marka trochu poškádlil, „abys mě odsud dostal na ten soud. Potřebuju u toho bejt."

„Než ty se naděješ kamaráde," vidí na něm, jakou má chuť ho praštit do ramene, tak, jak to Mark dělává vždy, „tak já jsem o deset kroků dopředu. Jsem domluvenej s doktory i poliši, že když se do tý doby vzbudíš, doprovodí tě tam celá eskorta. Všichni totiž uznali, že bude dobrý, když se ukážeš na veřejnosti jako ten, co tohle celý ziscenoval."

***

Jak Mark řekl, tak se taky stalo a on sedí před soudní síní a čeká na začátek procesu. Vzhledem k vážnosti jeho zranění, se policii ani na poslední chvíli nepodařilo protlačit Alexe jako hlavního svědka, tudíž vše bude pozorovat jako divák. Společnost mu dělá tolik lidí, že by je ani na prstech obou horních končetin nedokázal spočítat. Většina za ním chodí s obdivnými gratulacemi, ale jen málokdo dokáže proniknout přes obrovskou ostrahu policejních agentů, kteří ho hlídají jako oko v hlavě. 

Jeho matka, která ho snad ubobjímala k smrti, mu vysvětlila, že pořád není o všem jisté a že ani zdaleka nemají vyhráno, protože po Rockwellu stále chodí Brennerovi poskoci a přívrženci, kteří věří, že se z toho jejich šéf dostane. Pokud se však tak nestane, Alex s Markem, jakožto dvě hlavní tváře celého tohoto procesu, můžou být hlavními oběťmi celého jejich cirkusu. 

Setkal se i s Avou, která mlčky sedí vedle něj. Moc slov neprohodili, jen se objali, Ava mu sdělila, že věděla na jakou kartu vsadit a zároveň se omluvila za to všechno, čím ho protáhla. Prozradila mu také, že vlastně neměla vůbec žádnou jistotu, že pátrá, ale doufala, že když mu pošle ty dopisy, mohl by s tím začít. On ji na oplátku sdělil, že po tom incidentu nepolevil a začal společně s Markem pátrat po důkazech. Pak jejich konverzace utichla. 

S malou Lisou se stále ještě neviděl a nemůže se dočkat, až si její křehké tělíčko přivine do své náruče. Uvědomil si, že jestli je potřeba někoho chránit, pak je to právě ona, protože ona představuje světlo po dlouhé, temné a bezesné noci. Příslib toho, že může být vždy dobře, pokud je člověk schopný o to bojovat. 

Policie dopadla přibližně sto padesát Brennerových lidí, kteří čekají na rozsudek stejně, jako celá Brennerova rodina. To je však Alexovi naprosto jedno. Dokud neuslyší, jak z toho vyvázne Liam, nedá si pokoje.

Zničehonic se zpoza těch všech policistů vyřítí Mark, který vypadá, jako by viděl ducha. Alexovým tělem projede ostrá bolest. Bojí se, že nese nějaké špatné zprávy, když míří přímo k němu. Dokonce ucítí i to, že si jeho nejlepší přítel získal Avinu pozornost. 

„Hej," šeptne potichu, přičemž usedne na prázdné místo vedle Alexe, který mu věnuje svou celkovou pozornost. Mark se celý natřásá a z toho důvodu Alex usuzuje, že to špatná zpráva nebude. Pokaždé, když se Mark natřásá a jeho výraz je plný jiskřiček, které jako by kolem jeho obličeje kroužily, přináší vždy nějakou strhující informaci. Ne však špatnou. „Doslechl jsem se, že dneska to bude fakt krátký."

„Jak krátký?" vmísí se okamžitě Ava do konverzace. Předběhla tak jeho samotného s tím samým dotazem. Zrak každopádně upírá na Marka, který, jako by se ani nemohl dočkat, až jim to své tajemství sdělí. 

„Jde o to, že porota už rozhodla, takže až jednání začne, bude vlastně i konec, protože soudkyně okamžitě vynese rozsudky," objasní jim Mark. Alexem znovu projede bolest, když se snaží pohodlně usadit. I když ho lékaři pustili, naléhali na něj, ať nic ze svých zranění nepodceňuje. Prý se zatím hojí dobře, ale může se stát, že kdykoliv nastane komplikace a to oni nechtějí. Stejně tak, jako to nechce ani on sám. 

„Jak je to možný?" sykne bolestí, ale zeptat se musel. Zkrátka celý on.

Mark se na něj starostlivě a podezřívavě podívá. Tak, jako pokaždé od chvíle, kdy Alex byť jen mírně a nepatrně naznačí nějakou bolest. Jako by jeho přítel čekal, kdy se mu zase složí před očima. 

„Jde o to, že všichni svědci, do jednoho, si přáli zůstat před světem v anonymitě, takže si s nimi soudkyně, s každým zvlášť, sjedanala osobní schůzku. Byla u toho i porota. Žádný výslech ani výpovědi nejsou za potřebí. Prý mají tolik důkazů, kolik potřebují, aby padly ty nespravedlivější tresty."

Jako kdyby někdo tušil, o čem se ti tři baví, se otevře soudní síň, do níž se začnou hrnout lidi z města. Jeden po druhém. Skoro jako by v síni rozdávali něco zadarmo. Alex se opře do opěradla, což následuje další vlna bolesti, díky níž sykne, a vstane, přičemž Mark neotálí ani minutu a pomáhá mu na nohy. Ava už stojí opřená o berlích a pomalu stoupá na jednu nohu a pak zase na tu druhou. Což mu připomíná, že s ní vůbec nehovořil o jejím zdravotním stavu. 

Netrvá dlouho a s Markovou pomocí dosedá na poslední volná místa v síni, zatímco sleduje, jak se jeden na druhého mačkají. Policie musí lidi usměrňovat a ti, co už se do sálu prostě nevejdou, nabádá k tomu, aby odešli. Vypadá to, jako by najednou byli všichni zvědaví, co se stane jejich starostovi. Teď už bývalému nejspíš. 

Alex opře berle vedle sebe a prohlíží si okolí. Tolik mu to připomíná den soudu jeho otce. Seděl v první lavici, hned před tím dřevěným nízkým plotem, který je odděloval od účastníků řízení. Pozoroval matku, která seděla na levé straně sálu, zatímco obžalovaný otec seděl na druhé. Soud proběhl také velmi rychle. Po několika otázkách, které mu sociální pracovnice a psycholožka v jednom položila, byl soud ukončen s rozsudkem vinný v plném rozsahu. Odsoudili ho na pět let za těžké ublížení na zdraví, a domácí fyzické i psychické týrání. Po tolika letech měli vyhráno.

Dnes tu sedí skoro zmrzačený, ale živý s tím samým pocitem, jako tenkrát. Že se konečně všechno stane normálním. Že už se nebude muset ničeho bát. A že nebude muset předstírat. Kdyby o tom měl napsat nějakou esej, ani by nevěděl, jak ten pocit do slov formulovat. Přijde mu, že je to takřka nemožné. Stejně nemožných se však zdálo i pár posledních týdnů. A nakonec se staly skutečností. 

Dveře od síně se zavírají, přičemž ze dveří za soudcovskou katedrou vychází žena s vysokým drdolem, nalíčená a vystoupá až ke své židli, čímž odhalí ten dlouhý soudcovský hábit. Všichni, včetně něj, jsou povinni povstat. Následovně jsou vyzváni k tomu, aby usedli.

Otevírají se dveře na pravé straně sálu a dovnitř vkročí hned několik osob. První je policista, jenž vede Liama s pouty na rukách. Někdo, jako by přiškrtil Alexovo srdce. Jenže Liam se nerozhlíží, má svůj typický chladný výraz a vztyčenou hlavu. Ukazuje, že i když prohrál, prohrál s grácií.

Další na scénu vstupuje William vedený taktéž jedním policistou. Will má hlavu sklopenou k zemi a vypadá to, jako by se měl každou chvílí rozbrečet. Za ním následuje Jessica, která je celá pobledlá, jako kdyby spatřila mrtvolu. A poslední, kdo je veden hned třemi policisty ve svém novém převlečení, které se skládá z vězeňsky oranžových kalhot a stejně zbarveného trika, je starosta. Na rozdíl od ostatních má spoutané i nohy. Ve tváři je však stejně klidný, jako si ho Alex pamatuje z jeho pracovny. Z těch vzpomínek mu naskočí husí kůže. 

Soudkyně vyjmenovává platné právní předpisy podle nichž je toto veřejné jednání zahájeno, zatímco Alex pozoruje Liama, který sedí na kraji po pravé straně. Strana obžalovaných. Na sucho polkne, přičemž krve by se v něm nedořezal. 

„V rámci těchto platných právních norem jsme stanovili rozsudky pro všechny obžalované. Pro Jessicu Rochardovou, Liama Brennera, Williama Brennera a Petera Brenera," vyjmenuje je soudkyně všechny. „Porota i já jsme vyslechli všechny svědky, prošli jsme veškeré důkazy a na základě nich jsme rozhodli takto, prosím všechny, povstaňte a vyslechněte rozsudek," Alex se znovu jen stěží postaví. Mark ho přidržuje, což sice zmírňuje bolest, ale té on vůbec nepřikládá žádnou váhu. Liam se z této šlamastyky musí dostat. „Liam Brenner, narozený třetího března roku dva tisíce jeden, je zproštěn veškerých vznesených obvinění. Na základě důkazů bylo zjištěno, že pan Brenner se přímo neúčastnil žádného protiprávního jednání a v konečném důsledku nakonec pomohl dopadnout pachatele."

Alex by nejraději vypískl, ví však, že se prozatím musí držet zpět. Svou radost si bude užívat mimo soudní síň. Nějací dva postarší lidé si nahlas oddechnou, což zaujme Alexovu pozornost. Ne však na dlouho, soudkyně totiž ještě neskončila. 

„Jessica Rochardová,  narozena jako Gideonová sedmnáctého prosince roku devatenácet sedmdesát pět, se odsuzuje k jednomu roku podmíněného trestu prospěšných prací. Na základě důkazů bylo prokázáno, že ačkoliv se paní Rochardová neúčastnila přímo jakéhokoliv protiprávního jednání, věděla o něm a podporovala ho. Pokud se paní Rochardová dopustíte sebemenšího prohřešku proti zákonu, čeká vás pět let za mřížemi."

Netrvá ani minutu, když se ozve zalapání po dechu a Jessica končí bez známek života v policistově náručí. Soudkyně však jen protočí očima a chystá se číst dál.

„William Brenner, vlastním příjmením Rochard, narozený dvacátého pátého prosince roku dva tisíce, se odsuzuje k sedmi letům vězení, bezpodmínečně za těžké ublížení na zdraví, spáchání trestného činu vraždy a v napomáhání k neodůvodněnému obohacování. Po čtyřech letech máte právo podat odvolání na dřívější propuštění za ukázkové chování."

Zepředu se neprodleně ozve hlasitý vzlyk, který je však hned potlačen samotným strůjcem. Kdo by čekal, že i takhle silný hráč, jako je William Brenner, skončí se slzy na krajíčku. Že bude vzlykat před celým městem jako malé dítě. Sedm let za mřížemi však Alexovi nepřijde jako spravedlivý trest. 

„Peter William Brenner, narozen třináctého dubna roku devatenácet sedmdesát dva, se odsuzuje k výjimečnému trestu odnětí svobody se sazbou dvaceti pěti let, počínajíc tímto okamžikem a automaticky tak přichází o politickou imunitu. Peter Brenner se dopustil krádeží a finančních podvodů, vydírání, zastrašování, plánování vraždy, spáchání trestného činu vraždy, falšování volební kampaně, neodůvodněného obohacování a manipulace s úředníky města. Pane Brennere, tato sazba je bezpodmínečná. Stejně jako váš biologický syn William, máte po nějakém čase, u vás to činí třináct let, právo podat odvolání k nejvyššímu soudu. Pochybuji však, že k vaší žádosti s vašimi přečiny bude přihlídnuto."

Peter Brenner, bývalý starosta Rockwellu, právě skončil za mřížemi nejspíš už do své smrti. Když ho však tak Alex pozoruje, jeho tvář je neměnná a stále si udržuje ledový klid. Jako by mu nedocházelo, že tohle je konec celého jeho bytí. A Alex se neudrží a zákeřně se usměje, protože tohle je ten nejspravedlivější trest, jaký kdy slyšel někoho vyslovit. 

„Tímto případ prohlašuji za uzavřený, děkuji," soudkyně kývne do davu a následně se otočí, přičemž zmizí za těmi dřevěnými dveřmi za pultem. Sálem se rozezní debatování, zatímco policisté odvádí polovinu obžalovaných pryč a té druhé sundávají pouta. Alex sleduje Liama, kterak si promne pohmožděné zápěstí a otočí se směrem k odcházejícímu davu. Netrvá to ani minutu, než se jejich zorničky spojí.

Alex nasadí úsměv i přesto, jak ho svaly na obličeji stále pálí. Liam nepatrně kývne jeho směrem, přičemž mu daruje nepatrný úsměv. Kruhy pod očima Alexovi dokazují, že plavovlas delší dobu nespal. Liam svůj pohled nakonec odvrátí, načež ho přesune na dva postarší lidi. Jsou to ti dva, co si oddychli, když si vyslechli jeho rozsudek. Nebo spíš zproštění obvinění.

Liam je vypuštěn mezi lidi a ti dva starci ho okamžitě objímají. Poznává na něm rozpaky, což ho docela i pobaví. Z jeho srdce jako by spadl nějaký obrovský balvan, když je Liam volný. Sice si bude muset zvykat na nový život, ale aspoň bude moci skoncovat s přetvářkou. Což ho přivádí k otázce, co je všechny do budoucna potká, když je všemu konec. A najednou mu dochází zásadní myšlenka, která kazí veškerou jeho radost. Co když tímhle Liama ztratí nadobro?