Dopiloval jejich plán k dokonalosti. Přes telefon probral s Markem, jakou část jejich plánu změnil. Nebude muset konfrontovat Williama na Halloweenské párty, místo toho sebe prozradí tím, že odešle Matta s nahrávkou Alexe, kterou pořídil. Počítá s tím, že se ta nahrávka objeví na starostově stole a ten začne jednat. Přes den si nic nedovolí, tak, jako si nedovolil k Avě. Všechno proběhne večer. V Halloweenský večer.

Tou dobou bude Alex už dávno zavřený ve svém domě a čekat. Počítá i s tím, že od té doby, co Matt předá starostovi nahrávku, bude sledovaný na každém kroku. Proto nevytáhne paty z domu. Jeho matka s Lisou a Markem budou přyč. Mark už nejspíš tou dobou bude na cestě k federálům. Všechno by mělo vyjít podle plánu. Doufá, že tomu tak opravdu bude.

Samozřejmě ví, že zdi jejich starého domu nejsou neproniknutelné, a že se dovnitř dostane zkorumpovaná policie, která ho odvede jakoby k výslechu. Nakonec však skončí někde před starostou. Počítá i s tím, že může dojít k nejhoršímu a starosta ho z fleku zastřelí. Nějakou výmluvu si však pro své počínání najde. Tou dobou už snad bude Mark na cestě zpět. S obrovskou dávkou policejních mužů a žen, kteří starostu zpacifikují.

Přemýšlel, že by mohl utéct i on. Prostě se ztratit. Jako by ani neexistoval. A schovával by se do té doby, dokud by to dobře neskončilo. Starosta by však pak nehledal jen jeho, ale všechny, kdo s ním jsou jedna ruka. Nepochybuje totiž, že Matt starostovi sdělil, s kým vším je Alex spolčený. A to ho přivedlo i k tomu, aby Markovi sdělil, aby neotálel a vzal své rodiče sebou. Nebo alespoň otce, jestliže si myslí, že jeho matka má na starostu dobrý vlil. Mark souhlasil.

Celý další den probíhá jako v mrákotách. Alex se nesoustředí ani na to, že Liam není ve škole. Pouze na to, aby večer vše dopadlo. Všichni se chovají normálně, Mark normálně pracuje, on je normálně v posilovně a cvičí, jeho matka šla normálně do práce a jak se dozvěděl od Marka, jeho otec s tím souhlasil. Matku o tom ani jeden z nich neinformovali. Celý den probíhá naprosto normálně. Potíž je v tom, že se Alexovi zdá, jako by hlídky venku byli v pozoru a zastavovali každého, kdo se jim zdá podezřelý. I jeho už dvakrát šacovali, než vešel do budovy. Bezvýsledně. Neměl u sebe nic, co by ho mohlo prozradit.

Když přišel domů, jeho matka seděla na gauči ve společnosti Lisy. Obě měly zabaleno jen pár věcí, vešlo se jim to do cestovní tašky. Matka Lisu omluví až zítra, aby někdo nenabral podezření, že se snaží utéct. V tu dobu už budou u prarodičů, kteří jim dnes ráno před tím, než šel do školy, volali. Matka jim slíbila, že jim vše vysvětlí.

Sedl si k nim a bez hlásky koukali na televizi, jako by se o nic nejednalo. Vyrušilo je až otevření venkovních dveří, do nichž pronikl Mark. Objevil se zčista jasna, přičemž jeho matka obrátila svou pozornost na něj a znovu ho objala tak silně, jako včera u večeře. K jeho překvapení se na něj vrhla i Lisa, která jako by chápala, že se nějakou dobu neuvidí. Rozbrečela se mu na rameni a kladla mu na srdce, že má být opatrný.

„Dávej na ně pozor," nabádá Marka, když stojí ve vstupních dveřích. Markův otec pomáhá jeho matce s taškou, kterou dává do kufru a následně přisedá k nim do auta. „Dojeďte v pořádku. Kdyby něco, musely jet na pohřeb prababičky, já musel zůstat kvůli škole. Tys jel jako doprovod a tvůj táta jel, protože mou prababičku znal. Nikdo by vás ale zastavovat neměl, hlídky zmizely."

Mark ho najednou silně objímá, přičemž i on obmotává své ruce kolem jeho těla. Viděl na Markovi už když vešel do dveří, že s tou návnadou stále nesouhlasí. Zůstane tady na to úplně sám. Ovšem on to bere jinak. Všichni jeho nejbližší budou v bezpečí. A zdraví. On se nějak popere se svým osudem.

„Zbourám jim to tam, když mě nebudou chtít přijmout," řekne Mark potichu v objetí. Alex se zasměje. Nepochybuje totiž, že Mark bude v takovém stresu, že toho bude schopný. „Pokud možno, dávej na sebe pozor, nenech je, aby ti něco udělali. Uteč pokud budeš muset!"

„Nic se mi nestane," namítne ihned, i když si tím není jistý. „Já mám tuhej kořínek."

Mark Alexe pouští a vychází do chladného říjnového počasí. Následně přejde k sedadlu řidiče a naposledy se na něj podívá. Alex jen kývne, slova jsou zbytečná. Plán je v chodu, teď ho ještě dotáhnout do samotného konce. Kdyby je viděla Ava, nejspíš by se jim vysmála za to dramatizování, vzápětí by si však sama uvědomila, jak těžká tato situace je.

Mark zapluje na místo, zatímco Lisa mu se smutným výrazem ve tváři mává. Alex ji pošle vzdušnou pusu, přičemž auto startuje a ještě chvíli stojí na místě. Pak se ale rozjede a Alex cítí, jak se jeho útrobami protahuje nesnesitelný pocit samoty. Pohlcuje ho jako nějaká závažná viróza, na níž neexistuje lék. Ztěžka oddechuje a zavírá dveře, upíná svou mysl k těm nejhezčím věcem, které kdy zažil. Večeře v poklidu s rodinnou. Rodinný výlet. Žertování s Markem. Liam. Liam.

***

Ráno probíhá opět tak, jako obvykle. Všude se chystají přípravy na Halloweenskou párty, Alex to však neřeší. Volá Markovi, od kterého se dozvídá, že už jsou na místě, a že se potřebuje prospat. O dvě hodiny později mu přichází zpráva, že vyráží k federálům, což je zhruba tři hodiny cesty.

Teď, když je konec školy, jde po boku Matta, kterému sdělil, že po škole s ním potřebuje něco probrat. Prochází chodbami školy, kde mimo jiné míjí i bratry Brennerovi, kterak o něčem zapáleně diskutují. Nenápadně se podívá na Matta, který však jde s kamenným výrazem a absolutně si jich nevšímá. Alex musí uznat, že je to opravdu dobrý herec.

Něco ho však na Liamovi zaujme. Jeho majestátní dokonalost totiž zmizela a nahradily ji černé kruhy pod očima, propadlé tváře a červené bělmo. Nemá na sobě nic ze svého obvyklého šatníku. Žádná košile, nýbrž vytahaná černá mikina bez jakéhokoliv nápisu. Místo kraťasů a fotbalových štulpen, jen nevýrazné modré džíny. Jako by ho někdo přes noc vyměnil.

Dochází až do školních šaten, kde se většinou kluci převlíkají na lakros. Alex za nimi zamkne dveře a z batohu vytáhne tu poslední obálku, kterou měl doma přichystanou právě pro Matta. Nachází se na ní ta nahrávka, kterou si přetáhl do počítače. Udělal z ní dvě flashky. Jednu ke všem důkazům, které předal Markovi. A tu druhou pro Matta, jako nástrahu sám na sebe. Aby si Matt myslel, že mu věří.

Matt uchopí obálku a v očích se mu zablýskne. Alex nechápe, co ho přimělo k tomu, aby byl takový, jaký je, ale nehodlá se po tom pídit. Nejspíš v tom budou stejně jen finance. Co jiného by mohlo Matta pohánět?

„V tý obálce je nahrávka, potřebuju po tobě, abys ji odeslal nějakým fikaným způsobem poštou," vysvětlí mu svůj úkol pro něj, aniž by Matt něco tušil. „Až se ti to povede, napiš mi esemesku. Stačí jen prosté hotovo."

Chce, aby mu Matt dal vědět, kdy ta obálka skončí v nesprávných nebo v tomhle případě řečeno spíš správných rukách. Až tak učiní, Alex se zabarikáduje doma a nevyleze ven, dokud nebude muset.

„Co když se mi to nepovede?" zeptá se nervózně. Alex poznává, že se jedná o hranou nervozitu. Má sto chutí mu říct, aby si podal přihlášku na hereckou školu. Raději se však drží zpět.

„Pak mi ji přines zpátky domů a vymyslíme, co dál," vytáhne z patra první odpověď, která ho napadne. Musí sám sebe pochválit, jak přesvědčivě a chytře to nahlas zní.

„Dobře," odvětí Matt zapáleně, přičemž odemkne místnost a opustí ji. Alex se sám pro sebe zasměje, jak to jde zatím všechno po másle. Teď jen přečkat poslední hodiny v klidu a míru.

***

Pokaždé, když si ho volá otec, je to kvůli něčemu závažnému, co se prakticky dotýká i jeho osoby. Kráčí s hlavou vztyčenou, i když všichni byli svědkem toho, jak zkolaboval. Naštěstí ho William probudil takřka ihned, takže to nikdo moc neřešil. Přece jen ale zbystřil, že se jeho nevlastní bratr začíná starat mnohem více, než by mu bylo příjemné. Až moc si uvědomuje, kam tohle všechno směřuje. A ví, že Will má výčitky svědomí.

Zaklepe na pracovnu starosty v nejvyšším patře úřadu, přičemž se zpoza dveří ozve docela naštvané dále. Liam vstoupí s veškerou hrdostí, kterou v sobě ještě dokáže udržet, a spatří svého otce, kterak sedí za notebookem a svými jedovatě modrými kukadly ho propichuje skrz na skrz. Už tuší, že tohle nebude jedna z těch příjemných konverzací. Stejně tak, jako začíná tušit, že se to bude týkat Alexe. Znovu ho obejme panika.

Když zavírá dveře, zbystří Williama, který si prohlíží v knihovně všechny šanony o vedení města za posledních let. Když Liam vkročí do místnosti, jako by se jeho bratr probral, uštědří mu nic neříkající pohled a zapluje na jednu z kožených židlí před otcovým stolem. Liam bere jeho příklad za svůj a usazuje se na to poslední volné místo v místnosti.

Otec zlověstně pomalu stočí svůj pohled znovu na něj. Všechny útroby se mu smrsknou do jedné. Cítí na sobě i Willův pohled, nespouští však své modré oči z těch otcových. Ví, že ho otec od smrti matky učil, jak přesvědčit nepřítele, že je silný. Říkával: „Nikdy neuhýbej pohledem. Mohl by si to vyložit způsobem, který nechceš." Od té doby se toho drží a jen jediný Alex ho donutil, aby svůj pohled odvrátil. Už od začátku mu mělo být jasné, že ten kluk je mnohem jiný, než ostatní. Že je z jiného, silnějšího,

těsta, než všichni jeho nepřátelé do té doby.

Starostovskou pracovnou se najednou rozezní jeho hlas. Vychází z notebooku. A Liama polije ledový chlad požírající jeho kosti až na dřeň.

„Už mě to unavuje, Alexi," ozývá se a jemu se vybavuje ten okamžik ve škole. Alex ho musel natáčet na diktafón. Proto se tak naléhavě ptal. Mnohem naléhavěji, než kdy před tím. „Pokračuj v pátrání dál a může se stát, že někdo z tvých blízkých skončí stejně, jako ta tvoje Ava."

„Co to má znamenat?" zeptá se tvrdým a pevným hlasem. Další pravidlo jeho otce. Ať je rozrušený sebevíc, nesmí dát najevo jediné škobrtnutí. Musí zachovat klid. Uvnitř něj, jako by se vše rozpadalo, zatímco on navenek působí chladně. Ostatně tak, jako vždy.

„To mi pověz ty," reaguje na to jeho otec se stejným klidem, přičemž zaklapává notebook, na nějž položí své paže a proplete si prsty. Vypadá jako někdo nadřazený. „Co má znamenat to, že víš o někom, kdo ví o našich jednáních a přesto jsi mi to nepřišel říct?"

Liam se podívá na Williama znechuceným pohledem. Nenávidí ho snad ještě víc, než kdykoliv před tím. Otočí se zpět na otce se stejně znechuceným pohledem.

„Proč bych ti o tom měl říkat, když jsou tu od špinavé práce jiní?" zeptá se stejně klidným tónem, jako jeho otec. „Nemusel bych se pouštět vůbec do ničeho, kdyby tenhle po sobě uklidil stopy. Měli jste počítat s tím, že to někomu dojde. Který vrah po sobě nechává vražednou zbraň?"

„Takhle se mnou mluvit nebudeš! Měls mi všechno přijít říct hned, jak ses to dozvěděl," namítne o tón vyšším hlasem nazlobeně. Liamem projíždí strach skrz na skrz, stále se však drží, aby na sobě nedal nic znát. „Máš štěstí, že je takový blb a poslal je k nám na policii, která to předala hned mě. Kdyby se to dostalo dál, vlastnoručně bych tě uškrtil. A teď vypadni, nechci na tebe ani koukat."

Liam se zvedne s hrdým výrazem ve tváři, otočí se na Williama, kterému v očích hraje lítost, on ho však znovu počastuje svým nenávistným pohledem, přičemž odchází z úřadu. Neví, co tím Alex zamýšlel, když ví, jak je celé město hlídané, a že Avin případ vešel v zapomnění. Akorát se prozradil. Teď už je ale stejně konec, Alex do pár hodin jistě zmizí nebo se mu stane nějaká nehoda. Musí ho jít varovat. Alespoň mu tím naznačí celou pravdu a dá mu možnost uniknout.

***

Odpoledne se táhne neskutečně pomalým tempem, během něhož stačil poklidit celý dům, vydrhnout všechno nádobí a přestěhovat svůj pokoj. Všechno dělal pro to, aby mu čas běžel rychleji, ovšem opak byl pravdou a někdo, jako by zkrátka ty zpropadené hodiny zmrazil. Poslední esemeska od Marka mu přišla takřka před hodinou, kdy mu hnědovlas píše, že je na místě, a že se snaží sehnat někoho, kdo na něj bude mít čas. Jeho matka mu psala, že u prarodičů je všechno v pořádku. Prý jim vše dovysvětlila a společně se snaží najít způsob, jak pomoci Markovi. Ten se však neozývá už ani jim a Alex má podezření, že se nakonec něco semlelo.

Vyčerpaně padne na sedačku v momentě, kdy mu začne zvonit telefon. Podívá se na číslo, které však nemá uložené, a tak neví, kdo mu může volat. Prst přiloží na zelený telefon a mobil si přiloží k uchu.

„Alexi," ozve se Mattův zklamaný hlas. Alex se vyšvihne do sedu a narovná jako pravítko, zatímco v pozadí slyší vyzvánění telefonů a lidské hlasy. Zní to jako stanice šerifa. „Ten důkaz si ode mě vzali, poslechli a řekli, že je nedostačující, ale že si ho nechají pro bližší prozkoumání."

Alex ví, co to bližší prozkoumání znamená. Liamova nahrávka poputuje přímo ke starostovi. Možná už tam i je, jen Matt se zdržuje na policejní stanici, aby vše působilo věrohodně a on mu na to mohl skočit. Není však tak hloupý, aby mu jen kvůli těm zvukům věřil. Důvod to může mít jakýkoliv, že je právě tam.

Naschvál vyfoukne obrovskou část vzduchu ze svých plic, aby si Matt myslel, že je frustrovaný.

„Udělal sis nějakou kopii?" zeptá se Matt do telefonu, když Alex nijak neodpovídá. Další otázka, jejíž podtext chápe. Matt se musí přesvědčit, zda si Alex neudělal kopie. Pokud by řekl, že ano, nejspíš by si starosta vyžádal prohlídku domu jen proto, aby ho mohl obrátit naruby.

„Ne," pronese na oko nasupeně, přitom je uvnitř klidný, jak jen to jde. Snaží se nemyslet na to, že mu Mark neodepisuje. Třeba ho někdo přijal a on nemá čas na jeho zprávy. Třeba už jim ukázal ty důkazy a on jim pomáhá s nějakou prací. Není tak naivní, aby si myslel, že jsou na cestě. Alex ví, že federální policie má na starosti i jiné lumpy, mnohem horší, než je jejich starosta z malého města.

„Tak to jsme v háji," zní to, jako by do něčeho bouchnul. Alex má znovu tendenci se ho zeptat, zda nechce jít studovat hereckou školu. „Co budeme dělat?"

„Něco vymyslím," odpoví mu v momentě, kdy se ozve hlasité bouchání na dveře. Alex vyskočí ze sedačky a se srdcem až v krku se jde podívat k oknu, odkud je vidět na příjezdovou cestu. Stojí tam černá audi. Ta stejná, jako má Liam, přičemž o malou chviličku uvidí i blonďáka, kterak se snaží zjistit přes okno, jestli je někdo doma. „Někdo přijel, musím končit."

Nečeká na to, co mu Matt odpoví, protože tímhle rozhovorem s ním skončil. Svou úlohu splnil a víc ho do plánu Alex nepotřebuje. To, co od něj očekával, udělal. Proto přejde s mírným úsměvem ke dveřím a vzápětí zmrzne. S Liamem se nebavil od té doby, co mu vyhrožoval. Co z něj Alex vytáhl to, co potřeboval. Liam si to s ním nejspíš přišel vyřídit.

Spěšně se zhluboka nadechne a otevře dveře. Nestačí se ani vzpamatovat a Liam do něj uhodí ramenem, zatímco vejde dovnitř s velmi naštvaným pohledem. Jako by ten kluk, kterého viděl dnes ve škole, byl jen nějaký přelud. Liam je zase oblečený přesně tak, jak se od něj očekává. Sportovní značková mikina modré barvy, černé kraťasy, i přes to, jaká venku panuje zima, a na nohách modré fotbalistické štulpny.

Alex zavře dveře a otočí se k němu.

„Co chceš?" zeptá se na oko naštvaně i on. Pokud Liam slyšel onu nahrávku a ví, co mu měli vzkázat domnělí policisté, pak musí hrát dál. Bez ohledu na to, že k Liamovi něco cítí.

Plavovlas se k němu otočí, udělá k němu tři rychlé kroky a jeho hlava je najednou natočena na stranu, přičemž ho začíná pálit levá tvář. Zavře oči a oddechne si, protože tohle gesto ho opravdu vyvedlo z rovnováhy. Nečekal, že by se ho Liam mohl dotknout hned takhle zhurta. Vlastně nečekal, že jeho dotekem bude ještě někdy obdařen. Představoval si to však jinak, kdyby se náhodou mýlil.

„Dej mi telefon!" sykne na něj zlověstně, přičemž se mu Alex zahledí do očí. Procházejí jimi blesky neusměrnitelného rázu.

„Proč?" zeptá se, i když ví, jaká je odpověď.

„Abys mě zase nenatáčel," přesně jak očekával.

„A není to jedno? Hm?" položí dotaz Alex s nervy na pochodu. Jako by ho ten dotyk opravdu vyvedl z jeho rovnováhy, kterou se snaží po celý den udržet. „Jsi zasranej syn starosty, i kdybys řekl, žes to auto vlastnoručně řídil ty, tak ti nic neudělaj!"

„A co čekáš? Že mě zavřou? Vzpamatuj se, ty debile! Taková je realita," zaťuká mu ukazováčkem několikrát do spánků, přičemž poodejde kousek a působí tak nějak nevyrovnaně. Jako by byl ve stresu. Ty kruhy pod očima mu nezmizely a Alex se začíná ptát, proč vlastně přišel.

„Realita je, že si pro mě za chvíli přijde tvůj fotřík a nejspíš se mi stane něco, jako Avě," uhodí na něj tím, co doopravdy očekává. Třeba je Liam v tak špatném rozpoložení, že ho nakonec na něco upozorní. Třeba se bude moci nějak připravit. Obrnit proti tomu, co se na něj chystá. „Stejně už jsem ztratil tímhle vyšetřováním spoustu věcí."

„To my oba," neváhá s odpovědí Liam, jenž je k němu otočen zády.

„Co jsi proboha ztratil ty?" reaguje na to s posměchem, protože si nedokáže vybavit, že by něco ztratil. On vyšetřováním přišel o lakros, přišel o svou zdravou mysl. Přišel o své srdce, které s ním kvůli Liamovi bojuje. Přišel o svůj smysl pro humor. A pokud jejich plán nevyjde, pak přijde i o rodinu.

„Tebe!" otočí se Liam tak prudce, přičemž Alex si začíná to jedno slovo stále přehrávat. Jeho srdce se rozbuší nevídaným tempem a po celém těle se mu rozlije neskutečné teplo od rychle proudící krve. Tep, jako by se zbláznil, když sleduje plavovláska, jak kráčí směrem do obýváku a on ho jako omráčený následuje.

Zůstane stát na prahu, zatímco plavovlas si stoupne k oknu, jako by vyhlížel někoho, kdo jim oběma teď hned přijde ublížit. Alex však z hlavy vypouští úplně všechno a nechává se unášet tím sladkým pocitem, že jsou jeho city opětovány. K čemu mu to však je? Nikdy spolu nebudou. Nikdy jim to nebude přáno. A on má mít v hlavě důležitější věci, než jejich vztah. Tou jedinou nahrávkou totiž skončil.

„Jediný," ozývá se Liamův zastřený hlas do ticha, „co na tomhle všivým světě, máme, jsou jen pouta, který mezi sebou utváříme. A my dva jsme si ho utvořili Alexi."

„Přes hru, nenávist a lži," vypadne z jeho úst takřka ihned. Stojí si však na svém. Zamotali se do své hry, která byla už od začátku napuštěna jedem. A oba se do ní nechali chytit.

„Ale i to je pouto," otočí se na něj. „Od tý doby, co to vím, jsem se tě od toho vyšetřování nesnažil odpudit proto, aby nikdo nepřišel na mýho tátu. Teď už to stejně všechno víš. Víš, kdo co udělal, jakou kdo s tebou hrál hru. Vsadím se, že víš i o tom zmetkovi Mattovi."

Alex se nenápadně usměje. Mark měl jako obvykle pravdu ve všem. A až se s ním znovu uvidí, bude před ním bude smeknout, protože kdyby mu nepředal onu myšlenku, že je Matt zrádce, jejich plán by ztroskotal na plné čáře.

„Ne," zakroutí hlavou, zatímco se Alex rozejde k němu, „snažil jsem se tě od toho držet dál, protože nechci, aby se ti něco stalo! Nechci, aby se stalo komukoliv z tvýho okolí něco špatnýho. Záleží mi na vás. Záleží mi na tobě."

Alex beze slov přejde k němu, pomalu, klidně, a přitiskne svoje čelo na to plavovláskovo. Působí to, jako by ho chtěl políbit, ale on ho jen naposledy potřebuje ještě cítit ve své blízkosti. Pokud jejich plán vyjde, Liam ztratí všechno a bude ho nenávidět. Je si tím jistý. Poprvé za tu dobu má pocit, jako by viděl až do jeho duše, i když má zavřené oči a jejich čela jsou přilepená k sobě.

Ta čistota, kterou oplývá, je uzamčena pod tou rouškou chladnosti a neproniknutelnosti. Ten ryzí diamant je připoután těžkými okovy reálnosti. Málokdo ji vidí. A on je šťastný, že je jedním z těch vyvolených.

„Pak si myslím," pronese šeptem, „že už je pozdě. Nezastavil bys mě, ani kdybys mě svázal a spoutal."

Liam odtrhne své čelo od toho jeho a tvrdě se zadívá do jeho očí. Je v nich nenávist k tomu, jak se Alex k celé situaci staví. Je tam strach z toho, co přijde. A vidí tam i odpor k jeho slovům. Protože jsou pravdivá a neměnná. Oba to ví. Liam to musí vědět.

Plavovlas ho obejde, zatímco Alex zůstává stát na místě. Ozve se silné bouchnutí dveří a on z okna pozoruje Liama, jenž přechází k autu, nasedá a odjíždí. Takhle jejich pouto skončilo. A ačkoliv ho to bolí, ví, že je to dobře.