Čas, jako by běžel od toho zjištění mnohem rychleji. Ta beznaděj, která Alexe dusila, se úplně celá vytratila a nahradilo ji to znovuobjevené odhodlání vyhrát. Hodlal vyhrát, když měl v rukávu tolik triumfů a nehodlal se nechat nikým ani ničím zastavit. Ani svými vlastními pocity zrady, které se točily kolem Matta, jenž celou dobu dělal, jako že je jejich spojenec. Alex se snažil zachovávat přátelskou tvář, ale tím, že věděl o Mattově podvodu, to šlo zkrátka hůř. Přesto, jako by Matt nevycítil jeho nenávist. Nebo spíš mu byla jedno.

Nehodlal se nechat zastavit ani pocity kolem Liama, který kolem něj na chodbách školy kroužil, jako nějaký pták, který si vyhlídnul svou kořist. Přesto na něm Alex poznal, že je ve stresu z toho zkráceného času Willova ultimáta. A litoval ho, cítil každé jedno bodnutí ostrého předmětu do jeho srdce, když věděl, že i on si brzy zasadí ránu. Ránu, která Liama stáhne dolů.

Napsal mu esemesku, v níž ho vyzývá, aby se s ním v pět hodin večer setkal ve škole. Vzhledem k tomu, že škola je každoroční organizátor Halloweenské noci pro mladší studenty, je škola otevřená celý týden až do osmi hodin večerních. Probíhají tam přípravy na různé maškarní převleky pro profesory či různá příprava stanovišť pro stezku odvahy, která se pořádá každý rok na školním hřišti přesně o půlnoci. Škola nešetřila ani na tom, aby si najala profesionální herce z únikových her, kteří nahání opravdu strach. Pamatuje si  na svůj první ročník a stezku odvahy. Myslel si v jednu chvíli, že se do slova počůral i pokálel. Naštěstí přežil, i když se mu o tom zdálo ještě dva týdny. 

Do školy proklouznout nebyl problém. Nikdo si ho nevšímal a ti, co si ho všimli, si mysleli, že jim jde pomoct. Zaplul do učebny anglické literatury ve druhém patře a poté napsal Liamovi esemesku, že na něj čeká právě tam. 

Chodí z místa na místo a neustále kontroluje displej mobilu. V hlavě mu stále rezonuje, že už se vše blíží do finiše. A že on vyhraje, prostě musí. Pokud by selhal, pak si nad sebou podepsal oprátku a to samé nade všemi, které do toho zapletl. Mark už by se nikdy nesměl vrátit zpět, to samé jeho rodina, která by musela začít od začátku. Avu by pravděpodobně stihl daleko horší trest za ty dopisy. Stejně tak, jako jejího otce. Pokud by se starosta doslechl i o její babičce, i s tou by byl pravděpodobně amen. Pochybuje, že by starosta měl nějaké morální zásady. Jde mu jen o moc. Stejně jako jeho synovi Willovi. Jen o Liamovi si zkrátka neumí udělat pořádný obrázek. Pořád je opředený tajemstvími. 

To je možná to, co na něm Alexe celou dobu fascinuje. Ta záhadnost. To kolo bludných otázek, které se neustále točí a nutí ho hádat, co si plavovlásek v jistých situacích myslí. Netuší, kdo Liam Brenner je a je dost možné, že po dnešku už to ani nikdy nezjistí. Hodlá mu zasadit smrtící úder, s nimž ho stáhne sebou pokud to nevyjde. Musí z něj dostat cokoliv. Musí pokládat otázky přímo bez úsměvů a přetvařování. Musí ho donutit něco důležitého říct. 

Postaví se k oknu a sleduje školní pozemky, na nichž pobíhají učitelé a vymýšlí stanoviště. Lakrosové tréninky, na něž už přístup nemá, byly kvůli Halloweenu zrušené. Přišel mu o tom v pondělí ráno mail. Jako by si kouč nevymazal jeho mail ze seznamu. Možná třeba ještě počítá s tím, že se Alex sebere a bude stejně tak dobrý, jako před tím, než se všechno semlelo a on v hlavě neměl nic jiného, než případ.

Nakonec na chodbě uslyší tiché kroky, a tak usedne na lavici, zapne diktafón a mobil strčí do kapsy v mikině. Ozve se vrznutí dveří a dovnitř vstoupí pomalu a s božskou jistotou plavovlas, který ho opět ohromí tím, jak elegantně a nadpozemsky působí. Má na sobě bílou košili zastrčenou v černých společenských kalhotách. Plavé vlasy má tentokrát v rošťáckém rozcuchu a na očích brýle. Na krku se zaleskne zlatý řetízek s přívěškem prosvítajícím pod bílou košilí. 

Nejdřív to vypadá, jako by hnědovláska vůbec nezaregistroval. Vzápětí se však na něj podívá tak přímo, že ho znovu přepadnou pochybnosti k tomu, co právě provádí. Nesmí ale polevit. Ví to. Opakuje si to stále dokola. 

„Schůzka ve škole v takovou dobu?" zeptá se s mírným šibalským úsměvem, přičemž se pomalu blíží k němu. Alex ho pozoruje s kamennou tváří. „To je to nejnepravděpodobnější místo."

„A přesto jsme tu," odpoví mu Alex pevným hlasem. Tohle je předposlední tah. Pak ho bude blonďák nenávidět. Anebo to bude naopak. Kdo ví? 

Liam se ve svém kroku zrychlí, přičemž si stoupne mezi jeho roztažené nohy a chytne jeho tváře. Alex ucítí znovu tu jemnost jeho rtů, po níž by se nejraději rozpadl. Svoje ruce má však v klíně a nehodlá s nimi nikde šmátrat. Dlaně ho však svědí z toho, jak moc by chtěl. Není na to čas. 

Nakonec se od plavovláska odtrhne. Liam se na něj překvapeně podívá a Alexe znovu bodne v hrudi. Ještě více, než před tím. Znovu ta Markova slova ze začátku – nenech se do toho emočně zatáhnout. Měl ho uposlechnout. Měl svoje city usměrňovat a ne jim dávat volný průchod. Měl svůj chtíč ovládat. Teď je na to však pozdě. 

Podívá se zpříma do těch ledových očích, v nichž je najednou tolik zmatení a na jazyku ho začne svědit ta první otázka z řady.

„Kdo je Gavin Rochard?" zeptá se a po Liamově tváři přeběhne stín, který zapříčiní jeho ledový výraz. Odstoupí od něj na tři kroky, ale svůj pohled nepřerušuje. Alex ho pozoruje jako ve zpomaleném záběru, kdy Liam nasazuje opět svou neproniknutelnou a chladnou masku nadřazenosti. Přesně takovou, jako měl ten první večer v Contigu. Jejich první polibek a splynutí. 

„Nevím," odpoví syčivě. „Proč?"

„To bys měl vědět," nakloní hlavu na stranu. „Vzhledem k tomu, že je to otec tvýho nevlastního bráchy."

Další stín. Mnohem temnější. 

„Proč jsi mi dal ty peníze?!" neotálí Alex a ptá se na další otázku. Čím častěji je bude pokládat, tím je pravděpodobnější, že Liam vybuchne. 

„Odpověď už jsem ti řekl," zesílí Liamův hlas. Je najednou skálopevný. Nahání Alexovi z části i hrůzu. „Dostals zaplaceno za sex. Nic víc v tom nehledej."

„Nemám v tom hledat nic víc?" neudrží se a pobaveně se uchechtne. Jinak to totiž nešlo. Navíc celá tahle situace působí, jako by se role obrátily. Teď není v úzkých on, ale člověk před ním. „Spal jsi se mnou jen proto, abys mě odradil od vyšetřování, což se ti nepovedlo, už tenkrát ti mělo dojít, žes udělal velkou chybu a dal mi důvod, proč pátrat dál. Člověk, kterej o tebe celý čtyři roky nezavadí pohledem se najednou chce stát tvým milencem? To je docela zajímavý."

Liam nic neodpovídá, ale čím víc Alex naléhá, tím víc na něm vidí, jak se přemáhá, aby nevybuchl vzteky. Zahnal ho do úzkých. A i když ho jeho srdce bolí z toho, že ho od sebe odrazuje, musí v tom pokračovat. Musí tohle šílenství zastavit. 

„Pak se mi objeví peníze před prahem a ty se najednou chováš, jako by bylo zapotřebí mi za to zaplatit," další uchechtnutí. „Ty peníze jsi neposlal ty a nebyly za sex. Byly za to, že někdo od vás přišel na to, že na tom pořád dělám a myslel si, že se nechám umlčet špinavýma penězma, tak jako většina lidí, která něco ví. Já ale na peníze nejsem. To už jsi mohl vědět dávno."

„O co ti jde?" zeptá se Liam a založí si ruce na hrudi. 

„Jde mi o to, že chci vědět pravdu, holou pravdu o tom, kdo to Avě udělal," nakloní se, aby si dodal odvahy. Ví, že tohle je to zlomové konstatování, které by mu mělo přinést ovoce. Pokud ne, je v háji a bude si muset poradit jinak. Jenže Liam spouští své ruce dolů a najednou se prohnaně usmívá. Je zpět. Ten Liam Brenner, kterého zná. 

„Už mě to unavuje, Alexi," namítne, přičemž úsměv vystřídá chladný znuděný výraz. „Pokračuj v pátrání dál a může se stát, že někdo z tvých blízkých dopadne stejně, jako ta tvoje Ava."

S tím nasupeně vykráčí z učebny, aniž by si uvědomil, že Alexovi nahrál do karet neuvěřitelným stylem. Sice mu žádné jeho informace nepotvrdil, ani nevyvrátil, každopádně mu řekl, že se může stát něco jeho blízkým. A to znamená, že přiznal, že on ví, kdo jí to udělal, stejně tak, jako ví, co se s ní stalo. A ačkoliv ho to bolí snad ještě víc, než před chvílí, vyndává mobil z mikiny a vypíná diktafón, přičemž zjišťuje, že celá ta konverzace je perfektně slyšet. A ta poslední slova jako by vyčnívala a vyznívala ještě výhružněji, než v reálu. 

***

Otevírá domovní dveře, s nimiž silně práskne. Jeho vztek vůči Alexovi je do nebe volající. Nechal se neskutečně vyprovokovat, což mělo za následek, že si ani neuvědomuje, co Alexovi řekl. Zkrátka, jako kdyby měl neskutečný výpadek. Absolutně neví, co mu řekl a co Alexe donutilo zmrznout v sedě, když odcházel. Štve ho, že ten bídný kluk ještě nepochopil, že se ho snaží chránit. Proto mu psal tolik esemesek. Proto ho bombardoval přes messenger. Měl s ním jednat na rovinu.

Spěšně kráčí přes chodbu, když zaslechne hlasy zpoza zavřených dveří do kuchyně. Dveře u nich doma se zavírají málokdy. A jedná se většinou o otcovu pracovnu či salóny, kde bývají zavřené dveře, ne u tak často navštěvované místnosti, jako je kuchyň. Liam se rozhlédne, zda neuvidí někoho, kdo by ho mohl sledovat a přistoupí blíže, aby rozeznal, kdo tam je. Pokud jsou zavřené ty zpropadené dveře, pak se jedná o něco opravdu závažného.

„Takže proto ta zvýšená ostraha a kontrola pošty," ozve se jeho otec zadumaným hlasem. Liamovi se naježí všechny chlupy po těle. Srdce mu obalí strach. 

„Ano," odpovídá nějaký hlas, který nemůže rozeznat. Ví, že už ho někdy slyšel, ale nevybavuje si zatím tvář ani jméno. „Ochranka proto, že si myslím, že má nějaké spojence na úřadech. A pošta proto, protože mu ta holka měla psát odtamtud, kde je."

„To je nemožné," namítne jeho otec rázným tónem hlasem. Liamovy nejhorší obavy se vyplnily. Jeho otec se dozvěděl o Alexovi. „Je tam ještě větší ochranka, než tady."

„Neukazoval mi ty dopisy, přesto trval na tom, že mu napsala nějaký dopis," pokračuje ten známý hlas. Jako by měl jméno na jazyku. „Mám se prý podívat po nějakých důkazech ve vašem účetnictví, prý jste převáděl určité částky všem lidem tam za mlčení."

Najednou se rozhostí ticho. A Liam ví, že tohle je hodně špatné. Když jeho táta nemá slov, znamená to, že je to pravda. Převáděl někam částky za mlčení. Tak, jako obvykle. 

„Co ještě všechno ví?" zeptá se jeho otec napruženě. Znova mu přeběhne husina po těle. 

„Ví, kdo je nebo spíš byl Gavin Rochard," odpovídá William. Mohl to čekat, že to přijde. Will sice řekl, že mu na něm záleží, ale pokud bude muset, zbaví se Alexe jednou pro vždy. „Má kamerové záznamy z toho dne, kdy jsem přejel Avu. Ví, že jsem to byl já, protože si vyžádal kamerový záznamy i z úřadu, na kterých je Liam."

„Takže musí mít nějaké spojence na úřadě," odtuší Peter Brenner.

„Na úřadě přímo ne," namítne Matt. „Spíš mu pomáhá ten jeho kamarád. Mark Milano, nejspíš se vloupal do kanceláře svých rodičů."

„To by sedělo," reaguje pohotově otec. „Milanovi jsou mými věrnými úředníky, nikdy by mě neposlali k zemi. Jen toho jejich spratka se mi nepovedlo dostat pod dohled. Prý pro něj nebyla práce v kanceláři dostačující. Musíme se jich obou zbavit. Co nejdřív."

„Musíme počkat do prvního," odpovídá William ihned téměř hysterickým časem.

„Proč?" zvýší starosta hlas. Když se tohle stane, většinou jsou všichni malými pány. I jeho matka kdysi bývala malá, když na ní otec zakřičel. 

„Mám dohodu s Liamem, kterou nehodlám porušit," řekne William najednou pevným hlasem. „Slíbil jsem mu, že mu dám čas do konce měsíce!"

„Co s tím má společného Liam?" vyplivne jeho jméno jako by to bylo něco toxického. Liam ví, že ho otec nenávidí, protože mu svým chováním většinu času připomíná matku. A on ho nenávidí za to, že ji dohnal k sebevraždě. Navzájem se však chrání. Jenže teď si není jistý, zda bude otce chránit dál. Ne, když se všechno dozvídá už teď.

„Liam ho přiměl, aby se do něj zamiloval, hraje na tuhle strunu, proto ještě nic z toho nepoužil," zalže William. Tedy z poloviny. Neví, jestli se do něj Alex zamiloval, ale pokud má tolik důkazů a ještě je nepoužil, pak to dělá kvůli nějaké věci. Má k tomu nějaký důvod. A nejpravděpodobněji v tom budou hrát jeho city. Anebo také možná ne. Kdo ví, co se Alexovi honí hlavou.

„Patetický, jak jeho matka, zaplést do toho city," další slizká poznámka na něj a jeho matku. Nejraději by tam vtrhl a zabil ho. „Nuž dobrá. Počkáme do prvního, ale nepřejte si mě, pokud budu ztrácet čas. Nasadím pro jistotu hlídky nedaleko jejich domu, aby mě informovaly o tom, kam ten kluk jezdí a co dělá!"

„To bych také nedělal," ozve se ten hlas a Liamovi najednou docvakne, komu ten hlas patří. Jeho spolužákovi a Alexovu kamarádovi. Mattovi. „Alex je dost chytrý a všímavý. Všiml by si, že je v blízkosti jejich domu nějak moc hlídek i přesto, že je poblíž jen Contigo. Jednal by mnohem rychleji."

To zjištění ho nenechává absolutně klidného a on má chuť napsat Alexovi, ať uteče. Ať všeho nechá, vezme své blízké a zmizí z města dokud má možnost. Obaluje ho čím dál větší strach. Takový, že se na něj znovu hrne panický záchvat, který jen stěží potlačuje. 

„Co tedy vy dva navrhujete?" to je snad poprvé, co otec žádá někoho o radu. Poprvé, co to slyší. 

„Mám jeho plnou důvěru," oznámí Matt přesvědčeně. „Je jen otázka času, kdy mě poprosí, abych ho doprovodil s těmi důkazy na policii do vedlejšího města. Pak ho budete mít v hrsti."

„Dobrá tedy," jako by ho viděl před sebou. Ten jeho chladný výraz vychytralosti. „Do té doby máte tedy čas. Liamovi nikdo ani slovo, že o tom vím. Možná že ta jeho hra na zamilovanost může fungovat, i když bych tomu tolik nepřikládal váhu."

Hlasy se najednou přibližují, což značí jedno – že už odchází. Liam se rychle odebere za první roh se srdcem až v krku. Dýchá neskutečně rychle. Je to, jako by mu někdo vysával vzduch z plic. A nakonec, když stojí za rohem se slzami v očích, se svět ztrácí za roušku tmy. Jediné, co slyší, je hlasitá rána, kterou způsobil on, když dopadl hlavou na ledovou podlahu.

***

Po dlouhé době cítí jisté napětí při rodinné večeři. K večeru stačil zavolat prarodičům a v rychlosti jim říci, že se v dohledné době může stát, že je přijedou navštívit, a že jim podrobnosti vysvětlí, až po jejich příjezdu. Telefon zvedl děda, který nekladl žádné zbytečné dotazy a s prostým ano mu schválil jejich příjezd. Alex z něj měl vždy respekt, protože být vysloužilým veteránem bylo něco, co mnoho starců považovalo za ctnost. A jeho děda toho dosáhl jako jeden z nejlepších. 

Jeho matka se zdá poklidná. Vyčerpaná, ale poklidná, aniž by tušila, že za zdmi jejich domu se vyhrocuje situace, o níž nemá páru. Tím, že ji seznámí i s malou částí jejich plánu, ji vystaví nebezpečí. Je však nezbytně nutné, aby nekladla žádný odpor. Což jistě zpočátku bude. Stejně jako ho kladl Mark. Nezbude ji však nic jiného, než jeho prosby vyslechnout a splnit.

Zadívá se na malou Lisu a představí si, co by se tak asi mohlo stát, kdyby tu zůstali. Pochybuje, že by se starosta ohlížel na to, že jí ještě není ani pět let. Z fleku by ji ublížil, aby se udržel u moci. Toho muže sice nezná, ale zná spoustu jemu podobných. A všichni jsou do puntíku stejní. 

Aby přesvědčil svou matku, rozhodl se, že ji pustí tu nahrávku s Liamem. Jedině tak mu uvěří, že se děje něco nekalého. A bude ji muset i prozradit, že s ním měl poměr, čímž ji vlastně i postaví před hotovou věc. A to před fakt, že její syn je bisexuál.

„Potřebuju o něčem důležitém mluvit," rozhodne se nakonec neotálet. Času má jen málo a spousta práce je před ním. Před finišem je vždy největší nápor. „A potřebuju, abys mě vyslechla až do konce bez námitek."

Jeho matka položí příbor do talíře a se zvláštním výrazem v obličeji se na něj podívá. Jedná se o stejný výraz, jaký používala zpočátku, kdy jeho otec začal s alkoholem a agresivita prostupovala celým jeho chováním. V jejím pohledu se zračí strach a nervozita. Nic jiného.

„O co jde?" zeptá se se zatajeným dechem. Dokonce i Lisa na své vyvýšené židli odložila příbor a kouká na Alexe, jako by jí vzal vítr z plachet. Ten pohled ho obměkčuje. Nesmí polevit. 

„Jde o to, že vím, kdo Avu přejel," začne s prvním faktem. Jeho matka na něj začne konsternovaně zírat. „A to nás všechny staví do nebezpečí."

„Panebože," vydechne jeho matka. „Ty ses do něčeho zapletl?" Její hysterický hlas ho ani trochu nenechává chladným. 

„Ne do toho, do čeho si myslíš, já ji nepřejel, ani jsem v tom neměl prsty," vysvětlí klidně. „Jde o to, že Ava mi v den, kdy ji přejeli, řekla, že její táta má za úkol sesadit Brennera z funkce starosty. Ještě v ten den ji přejelo auto. Když jsem pak byl v nemocnici a Ava po operaci, pustili mě k ní."

Jako by se mu ty okamžiky ze začátku minulého měsíce přehrávaly postupně v hlavě. Jak se vzepřel starostovi. Jak mu Ava sdělila Liamovo jméno, když se jí zeptal, kdo to udělal. Jak druhý den zmizela s poslední textovkou, kterou od ní dostal. Najednou mu dochází, že Avu prozradil jistě Matt. Jak jinak by se starosta dozvěděl o tom všem. Proč by jí Will chtěl ublížit zrovna v den, kdy mu řekla o jejich plánu? Musel to být ten zmetek Matt.

„Ptal jsem se jí, kdo jí to provedl. Řekla mi jedno jediný jméno," pokračuje Alex s tím novým uvědoměním. „Myslela si, že viděla Liama Brennera. A já se pustil do vyšetřování. Ve škole jsme dostali za úkol ten projekt, jak jsem ti říkal a asi i víš, s kým jsem skončil ve dvojici."

„S mladým Brennerem," vydechne jeho matka fascinovaně. 

„Sešli jsme se ještě v ten týden, abychom dělali ten projekt," vysvětluje, „jenže o tom vlastně padlo jen pár slov. Dostali jsme se trošku do nálady a já na něj uhodil, jestli ví, kdo ji přejel. Už v tu chvíli mi bylo jasný, že Ava nelhala, a je v tom zapojenej."

A tak Alex pokračuje dál. Vysvětluje jí, že se s Liamem vyspal, a že to takhle pokračovalo ještě několikrát, aby ho přinutil se do něj zamilovat. Jeho matka v tu chvíli zůstala sedět jako opařená, skoro jako by nedýchala. 

Následně pokračoval o průběžných zjištěních, že Avu přejel William, a že auto, kterým přejeli Avu měl koupit Willův biologický otec, který je však už několik let po smrti. Sdělil jí, že má i kamerové záznamy, které hodlá použít, aby starostu zničil. Následně ji vypráví o Markovi a jeho otci, který jim s tou většinou důkazů pomohl. Vypráví ji o Liamově návštěvě i o těch penězích a poště, která přišla od Aviny babičky. A pak pokračuje tím vůbec nejdůležitějším v jejich plánu.

„Teď už nemůžu couvnout," namítá, „mám spoustu důkazů, který hodlám použít a po tobě potřebuju, abys do tý doby, než se všechno provalí, zmizela i s Lisou z města. Nejlépe už zítra večer, k prarodičům, se kterýma jsem domluvenej."

„Alexi, já..." zasekne se, jako by neměla slov. Vidí na ní, že jen stěží drží slzy, které se jí hrnou do očí. Stejně tak jako jemu. „A co ty? Pojedeš s námi!"

„Nemůžu," odvětí klidně, i když se mu třesou ruce, které má spojené pod stolem, „musím odvést pozornost. Mám nahrávku Liama, který vyhrožuje, že se vám něco stane. Tobě, Lise nebo Markovi a to nehodlám riskovat. Ty důkazy hodlám použít už na Halloween. Mark vás odveze k prarodičům a pak pojede přímo na federální policii."

„Nemůžeš tu zůstat! Pokud je to tak, jak říkáš, pak ublíží tobě!" vyjekne hystericky a slzy mají najednou volný průchod. Lisa se tváří vyděšeně a přeskakuje pohledem z ní na Alexe a zase zpět. 

„Pokud federálové budou rychlí, pak se mi nic nestane a my budeme zase spolu," reaguje na to vyrovnaně. „Není jinýho východiska, mami. Nedopustím, aby se vám něco stalo. A k prarodičům vás dostanu, i kdybych vás měl svázat a strčit vás do toho auta!" Samozřejmě to myslí obrazně, ale pokud by se jeho matka vzpírala, pak by mu nezbylo nic jiného. „Musíš to pro mě udělat."

Následně vytáhne telefon a pouští onu nahrávku. Je tam slyšet doslova i to jejich políbení. Jeho matka napjatě poslouchá, přičemž zaslechne ten výhružný podtón v Liamově hlase. Její pohled, jako by se uzamkl. Slzy však stále kanou z jejích očí. 

„Budu ti o sobě dávat každou chvíli vědět," dodá, když nahrávka skončí. „Až bude po všem, znovu se uvidíme, slibuju."

Jeho matka beze slov vstane a přejde až k němu přičemž ho se vzlykem obejme. On obtočí svoje ruce kolem jejího těla s pocitem těžkosti. Ví však, že tohle gesto naznačuje, že i tenhle boj vyhrál. Což mu usnadňuje alespoň trochu jeho další práci. Teď to jen opravdu dotáhnout do konce.