Zpráva z pošty ho překvapila natolik, že do konce směny nemohl přestat myslet na to, kdo mu co poslal. Nic si neobjednával, neměl na to peníze. A většinou mu veškerá pošta chodila vždy až domů do schránky, včetně balíků, které zůstávaly ležet před domem. I Marka to zmátlo, viděl to na jeho zamyšleném obličeji. Od té doby, co mu tu zprávu ukázal, spolu prakticky vůbec nepromluvili. 

Když směna skončila, Mark ho okamžitě hodil na poštu. Řekl, že počká v autě, zatímco Alex šel tak rychle, jak jen mohl, aby si tu zatracenou poštu vyzvedl. Dva balíky. Jak asi budou velké? A co v nich bude? Na krátkou chviličku se mu do hlavy vplížila Ava. Že by mu ona něco posílala? Pokud je ale hlídaná, jak by se jí asi povedlo dojít až na poštu a poslat balíky. To je záhadou. Pomyslel také na starostu. Bylo to pravděpodobné, pokud už ví o jeho plánování.

Z pořadníku si vytiskl lísteček s číslem sto osmdesát a s nelibostí zjistil, že se na poště vyskytuje více lidí, než v celém městě. Sedl si na jednu z posledních volných židlí a zrak upíral na televizor, na němž každou chvíli blikala červená světla s čísly. Přepážek je celkem sedm, ale ze všech jsou otevřené pouze tři, z nichž jedna slouží čistě na výpisy z trestních rejstříků a další podobné věci. Musel si tu zkrátka vysedět důlek, než na něj přijde řada.

Z kapsy černých džínů vytáhl svůj telefon a zjistil, že mu přišly další dvě zprávy od Liama. Nechápe, jak se někdo, jako Liam, může snížit k tomu, aby ho spamoval. Co když  ale o těch balících ví a snaží se ho upozornit? Co když dokonce ví o tom, co v nich je? Spěšně rozklikne chat s Liamem a projede všechny jeho příchozí zprávy. Nenachází se v nich však nic o tom, co by ho na poště mohlo potkat. Nachází se tam pouze zprávy typu, že to s těmi penězmi nemyslel tak, jak to podal. Že mu chtěl jen pomoci. Znovu ho v hlavě bodá myšlenka na to, že Liam nebyl ten, kdo mu peníze hodil před práh domu. Kdyby to totiž byl on, vzal by si je zpátky. Hlavně Liam nikdy nelituje svých slov a neomlouvá se. Nikdy. Jenže tyhle zprávy působí, jako by se mu nenápadně snažil omluvit. Zřejmě Liamovi někdo udělal tlustou čáru přes rozpočet, když mu ty peníze dal. Kdo to však byl?

Od přepážky se ozve podrážděný ženský hlas: „Číslo sto osmdesát!"

Alex zvedne hlavu a zjistí, že jeho číslo vyvolávaly už třikrát. To se znovu tolik zamyslel? Každopádně s tryskami u zadku vstane a přejde k přepážce číslo tři, za níž sedí žena s velkými proporcemi, rozvalená na točící židli a přes velké dioptrické brýle ho propichuje zlostným pohledem. Nespraví to ani omluva, kterou ji právě daroval. Žena se jen zašklebí a přes malou škvíru ve skle převezme jeho občanský průkaz. 

„Podle esemesky, která mi přišla dneska ráno, bych tu měl mít dva balíky," řekne, aby upoutal její pozornost, zatímco do systému zadává údaje z jeho občanského průkazu. Když se na něj stočí její vědomí, ukáže ji displej telefonu s onou zprávou z dnešního rána. 

Žena zničehonic vstane a odejde do zadní části pošty, kam mají přístup pouze zaměstnanci. Na telefonu mu cinkne další příchozí zpráva. Tedy alespoň si myslí, že je to příchozí zpráva, než se podívá na telefon a zjistí, že se jedná o upozornění z facebooku. Přejede prstem po displeji a zobrazí se mu událost. Pozvánku mu poslal samotný Jackson Blackburn, nad čímž se pozastaví. Nemá však cenu tomu teď věnovat čas. Pozvánka se týká Halloweenské párty v Contigu přesně za týden. Už o té párty mluvil i s Markem, ovšem nijak se nedomluvili. Věděl, že Mark si bere volno každý Halloween, aby si také nějakou párty užil. Letos je však všechno naruby a oni nemají zdání, zda si ještě něco někdy užijí naplno. 

Žena se vrací s menšími obálkami, které se zdají být však pořádně natřískané papíry. Kdo mu co ksakru poslal? Pozoruje, jak si žena dosedá zpět, přičemž z tiskárny, hned vedle monitoru, vyjede papír, který uchopí a přes tu škvíru mu ho podstrčí i s propiskou. 

„Dole mi podepište převzetí a zásilky jsou vaše," odsekne, přičemž Alex podepíše papír a strčí ji ho zpět. Žena mu podstrčí dopisy, Alex ji poděkuje a pozdraví, aniž by čekal na reakci a opět běží z pošty pryč. Když dosedá do auta, Mark celý nervózní vytrhne obálky z jeho rukou a zarazí se nad tím, jak je jedna z nich tlustá. Nejdřív se mu zdálo, jako by byly obě, ale ta druhá je jen vycpaná něčím, jako je práskací fólie. Ta první je však plná papírů. 

„Otevřem to teď?" zeptá se Mark nedočkavě a nohou nervózně podupává na koberečky auta. Alex není hloupý, aby otevíral neznámou poštu na veřejném místě, ještě když před budovou hlídá ostraha, která jako by ho propichovala pohledem pokaždé, když se s ní potká. Matt mu však říkal, když se mu svěřil se svým pocitem, že i na něj takhle koukají. Vlastně na všechny. Všichni jsou prý podezřelí. 

„Ne," odvětí tedy a pohlédne do jeho nervozitou stažené tváře, „otevřeme to až u mě doma, bůh ví, co to je. A myslím, že by bylo dobrý zavolat i Mattovi, aby u toho byl."

„Ne!" skoro až vykřikne Mark, který se však hned srovnává. Alexe to ale překvapí natolik, že na něj v němém gestu otevře ústa. „Promiň," namítne ihned Mark a znovu propíchne ty obálky, „ale já z toho kluka nemám dobrej pocit. Vím, že ty se s ním kamarádíš, ale nevěřím mu. Všiml sis, že těsně po tom, co jsme ho se vším seznámili, se tu objevili ty gorily? Nevím proč, ale zkrátka si myslím, že on nebude za toho, za koho se vydává."

Alex chce jeho myšlenku nedůvěru vyvrátit, ale nemůže, protože i v něm hlodá vůči Mattovi jistá pochybnost. Nastala právě po tom, co se všude po městě zvýšila ostraha. Neví, jestli mu může plně důvěřovat a chápe Marka. Tudíž jen na znamení souhlasu přikývne, načež Mark nastartuje auto a oni bez jakýchkoliv slov míří k němu domů, kde se dozví, co v těch dopisech je. Alexovi se hlavou rozezní i plán, jak ověřit Mattovu loajalitu. Sdělí to všechno Markovi ale až potom. Musí si nejdřív přečíst, co mu to přišlo, musí naplánovat, jak budou postupovat dál a teprve potom mohou uvažovat, co provedou se svou nedůvěrou k Mattovi.

Otočí dopisy, aby se podíval na adresu odesílatele. Ve škole se na elektronické komunikaci učili, že správný dopis musí být označen známkou, na přední straně obálky musí být adresa příjemce a na té zadní odesílatele, jinak to pošta nepřijme. Zvláštní však je, že ani na jedné obálce adresa odesílatele není. Tudíž se nedozví, kdo mu dopisy poslal, dokud je neotevře.

***

Vtrhnou do pokoje jako velká lavina, která se nemůže dočkat, až všechno smete sebou. Oba dva se posadí na zem a podívají se do svých očí. Připomínají se mu časy, kdy se s matkou museli schovávat za zamčenými dveřmi, aby je otec nezbil. Rozdíl byl však v tom, že tenkrát cítil nezkrotnou paniku, která se rozlézala ze všech stran až k němu. Teď spíš cítí jen neutuchající nervozitu. Nedokáže si představit, co v těch dopisech bude.

„Já otevřu ten tlustší, ty si vezmi ten s tou fólií," řekne Mark odhodlaně, přičemž sáhne po objemnější z obálek a začne trhat její vrchní díl. Alex uchopí tu s fólií uvnitř a začne i on pomalu odtrhávat vrchní díl. Srdce, jako by se samo chtělo podívat, co uvnitř je, se snaží probít si cestu ven skrz jeho hruď. Diví se, že to během tohoto měsíce ještě nestačilo udělat. Buší mu pořád rychleji a rychleji s každým zvratem. 

Nakonec vytáhne úhledně složenou fólii, nevšímajíc si Marka obklopeného samými papíry, na nichž jsou vytištěné nějaké tabulky. Rozloží fólii, přičemž najde malý lístek vzkazu a u toho složený dopis. 

Vím, že to zvládneš! A.

Srdce, jako by mu v hrudi poskočilo o deset centimetrů nahoru. Poznal by její písmo kdykoliv a kdekoliv, protože jedině ona má úhledný i škrabopis. Podle těch tahů usuzuje, že neměla moc času, aby to napsala, ale i tak ví, že to byla ona. „A" s tečkou to jen dokazuje. Iniciál jejího křestního jména.

Rozloží tedy i dopis a s rozklepanýma rukama ho uchopí silně, přičemž začne číst.

Milý chlapče,

od Avy mi před dvěma týdny přišel velmi důležitý dopis, ve kterém mi jasně vylíčila nějaké instrukce, kterým nerozumím. Co jsem však pochopila, mají ti tyhle lejstra, které jsem raději poslala odděleně od tohoto dopisu, pomoci ve svržení vašeho starosty, který uvěznil mou vnučku a syna v San Diegu v nějakém sanatoriu, které vlastní. Ava i můj syn mi mohou poslat dopis vždy jednou za měsíc s tím, že budou kontrolováni, Avě se však podařilo spřátelit s jedním z ostrahy, který dopis nekontroloval a Ava mi mohla poslat výpisy z účtů všech osob, které se v tom sanatoriu, díky vašemu starostovi, nachází. Najdeš jich tam nejméně dvacet, Ava mi psala, že vsází na to, že pokračuješ v tom, o čem jste se před její nehodou bavili. Každopádně, snad ti tohle bude stačit. K dopisu přikládám i vzkaz od Avy.

Držím palce a přeji ti hodně sil, vím, jak náročné to pro tebe musí být. Osvoboď mou vnučku, snažně tě prosím.

S pozdravem

Lena Leerová

„Jsou to nějaký výpisy z účtů, na který v jeden čas přibyly astronomický částky," prochází Mark lejstro po lejstru, nevšímajíc si zaraženého Alexe, který na něj civí s otevřenou pusou. Hlavou se mu prohání jen jedno slovo – vítězství. „Účet ale není pojmenovanej, takže bůh ví od koho to přišlo."

„Ten dopis mi poslala Avina babička," řekne rozklepaným hlasem. Upoutá svými slovy Markovu pozornost, k němuž přisune dopis od paní Leerové. Mark upustí papíry, které drží v ruce a dychtivě se začte do naškrábaného místa, zatímco Alex začne sbírat výpisy z účtů, jeden po druhém a zběžně je sledovat. Vidí, že na účet pana Leeroje byla připsána částka neuvěřitelných sedm set padesát tisíc dolarů. Srdce mu div nepukne při pohledu na tu sumu. 

„Víš, co tohle znamená, Alexi?" zvedne Mark pomalu hlavu s neuvěřitelně velkým a radostným úsměvem. „Že už můžeme jednat! Máme ten třetí důkaz!"

Mark se natáhne přes veškerý nepořádek a obejme svého přítele natolik, že Alex nestíhá vstřebávat všechny vjemy. Přenáší na něj radost a on ho proto také pevně obejme, přičemž končí pod Markovým objemným tělem. Ten však nepřestává vřískat a pištět jak nějaká školačka.

Alex si uvědomuje, že vyhráli. A má z toho opravdu radost. Jenže teď přichází ta nejhorší část. Srazit na kolena celou Brennerovu rodinu. Což znamená, že bude muset srazit i Liama. Liama, jemuž patří Alexovo srdce.

***

S Markem zkompletovali vše do jedné obálky, kterou vložili zpět pod Alexovu tiskárnu. Následně si sedli a vymysleli plán, který dotáhnou do konce. Bohužel pro Alexe se jisté věci setkaly s Markovým odporem a on ho musel přemlouvat, aby na plán vůbec přistoupil, nakonec se mu to však povedlo. 

Plán byl totiž následující – v předvečer Halloweenu se Alexova rodina ztratí nepovšimnutě z města s Markem, jakožto jejich doprovodem. Alex nejdřív vysvětlí celý plán jeho matce, které nezbývá nic jiného, než na to přistoupit. Následně Mark přijede se svým vozem a odveze jeho matku s Lisou k prarodičům o tři města dál. Alex prarodiče kontaktuje odpoledne před Halloweenem s tím, že jim řekne, že jedou na návštěvu, která je nezbytná. Zbytek jim bude muset dovysvětlit jeho matka. Mark sebou vezme obálku s důkazy, kterou následně odveze přímo na stanici federální policie, kde bude urgovat, aby se na případ okamžitě někdo podíval. Mezitím na sebe Alex upozorní tím, že řekne Williamovi, kterého konfrontuje na Halloweenské párty, že ví, co provedl a že se ho chystá udat. Jeho rodina i Mark budou z města pryč, takže jediný, kdo si to bude muset odskákat, je on, ovšem to už by se měly rozhoupat jednotky na federální policie a rozjet se přímo k nim do města. 

Alex ví, že tomu plánu pořád něco chybí. Konfrontovat Willa přede všemi bude velmi nebezpečné a takřka riskantní po všech směrech, ale nic lepšího v rukávu neměli. Pak se ovšem vrhli na otestování Mattovi důvěry, kde vymysleli, že mu pouze sdělí o daných dopisech od Avy, neřeknou mu však, co v nich vše je. Pokud se objeví  nějaký náznak, že by o dopisech někdo něco z Brennerů věděl, pak je jasné, že práskačem je on a mohl by jim usnadnit práci, kdyby mu on sám předal nějaký důkaz – samozřejmě okopírovaný. Ty pravé by měl u sebe už dávno Mark. Ví, že by tím mohl ohrozit Avu, ovšem je to to nejlepší, co mu teď mohl Alex nabídnout. Nějakým způsobem ví, že Ava na svou stranu přetáhla mnohem více lidí, takže bude těžké ji nějak ublížit, pokud za ní budou stát. 

Večer se tedy schází s Mattem, který vypadá přímo natěšený na nějaké nové pikantnosti z jejich vyšetřování. Alex mu sdělí, že ho kontaktovala Ava prostřednictvím šifrovaného dopisu. Nesděluje mu, že má výpisy, ale pouze mu říká, že mu Ava napsala o finančních částkách, které přibyly na účet všech Brennerových vězňů. Následně po něm chce, aby nějaké důkazy o účetnictví rodiny sehnal on, když jeho matka pracuje na účtárně pro samotné Brennery. 

Když se loučí, Alex si uvědomí, že mu nezbývá nic jiného, než čekat a vymýšlet, jak zdokonalit ten plán. Do hlavy se mu pořád připlétá Liam a to, že přijde o všechno, pokud to dotáhnout do konce. Jenže on musí obětovat Liamovo bohatství a svobodu pro to, aby se ve městě nedělo tolik špatných věcí. A aby lidé jako on či Ava, mohli svobodně dýchat. Lidé, kteří toho ví, až příliš a nehodí se starostovi do vínku. A proto ho napadá jistá past, kterou by na Liama mohl ušít. Musí získat ještě poslední důkaz, který však nepošle jen na federální stanici, ale také na tu jejich městskou. Aby na sebe upoutal pozornost lépe, než konfrontováním Willa, kterého vlastně ani nezná. 

O dva dny později, když se ráno vzbudí a jde do školy, uvidí všude stát policejní hlídky, které mají v rukách nějaký vzkaz. Fronta před poštou je do nebe volající a on tuší, že se něco děje. Něco, co by mohlo mít jakousi spojitost s tím, jakou past ušili na Matta. 

A když ho vzápětí kontaktuje sám Mark, ví, že se v Mattovi nespletli. Mark mu do telefonu totiž oznamuje jistou novinku, která jejich plánování však žádným způsobem neovlivní. Spíš mu to pomůže, až na sebe bude chtít urvat starostovu pozornost. 

Mark mu totiž oznamuje: „Hej, kámo, po městě se objevily výhružný vzkazy v několika desítek poštách. Starosta proto vydal pravidlo, že policie bude kontrolovat každé psaní. Ať už odchozí nebo příchozí!"

A když pak na chodbě vidí Matta, kterak se usmívá na Samanthu, ví, že vyhráli na plné čáře. Nehledě na to, co ho v blízké budoucnosti čeká.