Týdny běží stejně tak rychle, jako samotný čas a on proplouvá školou, prací, rodinou i celým městem, jako by v rukách nedržel už dva důkazy, které vše můžou obrátit k lepšímu. Často, během těch dalších dvou týdnů přemýšlel, kde má sehnat další důkaz. Mrzutost však nezačala upevňovat své pouto jen kolem něj, ale i kolem Marka, který je poslední týden agresivnější, než kdy dřív. Důvodem je zkracující se čas, který mají. Mysleli si, že když získali dva důkazy v tak krátkém časovém intervalu, že ten třetí a největší budou mít v rukou do týdne. Oba se však spletli.

Markův táta, seznámen s celým plánem, se pro ně snažil ukořistit další menší důkazy, aby jich měli co nejvíc. Když se s ním Alex sešel společně s Markem, přislíbil jim pomoc. Alexovi však v hlavě znělo, že i když se zdá být přátelský, pokud by došlo tvrdé na tvrdé, nechal by ho v tom utopit jen aby sebe a svého syna zachránil. Do cesty se jim však postavila další pravidla ze starostovy kanceláře. Brenner si najal ochranku, aby hlídali město před dalšími útoky. Alex v tom však viděl něco jiného.

Lidé starostovi opravdu spolkli, že když se pachatel tak dlouho schovává a může být i v jejich řadách, je bezpečnostní kontrola na místě. Nikdo však nevěděl, že samotným pachatelem je on se svým synem, a že posílená bezpečnostní opatření jim mají zabránit v tom, aby se v těch věcech nešťourali. Mark, pracující v posilovně, má kumpány starosty prakticky za zadkem, protože byla vydána vyhláška, která nařizuje chránit veškerá veřejná místa. Denně projíždí policie městem celý čas a kontroluje. Alex však ještě nezjistil, co přesně mají kontrolovat. 

S Liamem udržoval během té doby jen minimální kontakt. Po škole se totiž začal roznášet nový drb, že tenkrát se z Liamova auta ozývaly zvuky nevídané rozkoše. Někteří jedinci dokonce věděli, že byl s Liamem v autě on. Pokud však přišli na to, že spolu souložili, nikdo nic nahlas neřekl. Alex si však usmyslel, že pokud si od něj začne udržovat na nějaký čas odstup, udělá lépe. A i z toho prakticky pramení jeho frustrace, protože se mu už pomalu deset dní v kuse nezdá o ničem jiném, než jak s Liamem provozují nemravné praktiky. Jednou je to v jeho autě, podruhé dokonce ve škole, potřetí u nich doma a počtvrté dokonce na veřejném prostranství, kde je všichni pozorují. 

Jsou ale i sny, ve kterých je on s Liamem, oba oblečení, leží spolu a jen si užívají přítomnost toho druhého. Ty sny ho děsí ještě větším způsobem, než to, že starosta už možná o jeho plánu tuší. Zamotal se ve hře na kočku a myš nevídaným způsobem. Dokonce i Mark, který se snažil držet zkrátka, na něj předevčírem vyjel, že nedokáže zpracovat ani jednoho přihlouplého zbohatlického maníka. Vzápětí se mu však omluvil. On však o omluvu nestál, protože Mark měl pravdu.

Nebýt jeho otce, neměli by v ruce nic. Nebýt Matta, ten druhý důkaz by neměli ani čím podložit. Nikde totiž jméno kupce nezaznělo. V žádných médiích, zkrátka vůbec nikde. Tudíž jediným východiskem byl Matt, který se zdál zapálený pro věc stejně tak, jako on s Markem na začátku. I on se však začal pomalu schovávat do ústraní a vést svůj život tak, jako před tím, jelikož další důkaz byl v nedohlednu. 

Navíc měl Mark pravdu i v tom, že si na začátku stanovil plán, do kterého se zamotal a nemůže najít východisko. Měl přimět Liama, aby se do něj zamiloval. Jenže zatímco Liam celou dobu působí nad věcí a vypadá to, jako by jej jejich odloučení ani nijak netrápilo, on se utápí ve věčné depresi a vzteku z toho, jak moc ho chce mít u sebe a dotýkat se ho. 

„Zdáš se mi poslední dobou nějaký divný, Alexi," namítne jeho matka při večeři. Překvapeně pohlédne do jejího strhaného a unaveného obličeje, zatímco ho její modré oči propalují. Ačkoliv je jeho matce necelých čtyřicet dva let, vypadá spíš na padesát. Celé ty roky starostí se na ní podepisují, zatímco práce ji připravuje i o poslední kousky sil. Ten pohled ho doslova ničí. „Děje se něco? Máš nějaké problémy ve škole?"

Třešničkou na dortu pro něj bylo, když si ho trenér lakrosového týmu zavolal do svého kabinetu a oznámil mu, že se tým jednohlasně shodl na jeho vyhazovu. Řekl mu to necitlivým hlasem, který ho bodal do uší ještě dva dny po tom, co se to dozvěděl. Uvědomil si, že ho ten případ začal obírat o všechno, co ho do té doby definovalo. Smysl pro humor, lehkovážnost a jeho největší zapálení pro lakros. Vzal si všechnu pozornost, a proto se dá prakticky i říct, že mu je jedno, že už není v týmu. Jeho šance na sportovní školu jsou doslova mizivé, a tak nemá cenu se upínat k něčemu, co mu stejně nevyjde. Není bohatý a neměl by školu z čeho platit. 

„Jsem jen unavený," usměje se a dojí svou polévku. Jedná se o instantní nudlovou, kterou jeho mamka vyštrachala ve spíži, v níž už vůbec nic není. Zítra je den výplaty, takže možná proto je jeho matka konečně večer doma a nepracuje i přes noc, aby hlídala nějaké snobské parchanty. „Děláme na projektu, kterej se bude uzavírat za míň, než měsíc o člověku, kterýho nám přiřadil učitel. Já dostal starostova syna. Asi si to umíš představit."

„Toho staršího nebo mladšího?" ptá se, jako by na tom záleželo. Taková ona však je. Zajímá se i o to málo, co ji říká. 

„Toho mladšího," odpoví, jako by se nic nedělo, ovšem před očima se mu znovu zjeví Liam. Je jako jeho droga a on právě abstinuje. 

„Vždycky jsem si myslela, že ten mladší je spíš po svém tátovi," načne jeho mamka, která vstane ze svého místa a uchopí prázdné misky. „Ale tady Lisa," pohladí dívku po plavých vlasech, která na židli už pomalu usíná, „mi říkala, že tu byl, a že byl na ní moc hodný. Potkali jsme ho, když jsme šli právě ze školky a Lisa začala doslova jančit."

Dívka, jako by se probudila, začíná vyvracet její slova: „Nejančila jsem, jen jsem ho dlouho neviděla, a tak jsem měla radost."

„Doslova se rozpištěla přes celou ulici, až se za náma lidi otáčeli," rozesměje se Alexova matka. Jeho hlava, jako kdyby se doslova plnila těmi vzpomínkami na večer. Na večer, kdy si myslel, že viděl pravou tvář Liama Brennera. Byla to však jen další maska. Přesto se zasněně usměje. Jednalo se o jeden z nejhezčích večerů za poslední dobu. Než mu představu narušila ta příchozí zpráva od Williama. 

Lisa se zvedne ze židle a jako pravá dáma, která by se vyjádřila nepěkně, odkráčí z kuchyně, čímž oba její společníky rozesměje. Alexem najednou proudí nová vlna energie, kterou mu dodává tento typ večeří, při nichž se nakonec smějí. 

Dříve to probíhalo úplně jinak. Pokaždé, když Alex přišel ze školy, zaplul do pokoje, aby nepřekážel svému opilému otci, který se plahočil z kuchyně do obýváku a zase obráceně. Chodil si každou chvíli pro pivo, zatímco v televizi sledoval fotbalové či hokejové zápasy. Podle sezóny. Když nastal čas večeře, sešli se všichni u jednoho stolu, kde byl vzduch prosáklý alkoholem. Prakticky tak smrděl celý byt a jediný pokoj, který si uchoval alespoň trochu důstojného vzduchu, byl ten jeho.

Mlčeli. Za celou večeři neřekli ani slovo, dokud jejich otec nepromluvil jako první. Většinou se jednalo o rozkazy pro jeho matku, ať mu například podá pití nebo ať mu podá příbor a takové ty rozkazy, které by se mohly zdát normální tak před dvěma sty lety, kdy ještě ženy nemohly ani volit. Jednoho dne už to však Alex nevydržel a promluvil jako první. Neřekl ani jedno hezké slovo na účet svého otce a dokonce ho počastoval takovými nadávkami, které ani dospělý nevymyslí.

Jeho otec se rozmáchl a uhodil jednou ranou jak jeho, tak jeho matku. Zmlátil je pak oba dva a nadával u toho matce, že si ho nevychovala pořádně. Od té doby už nemluvil vůbec, když přišel domů. Věděl, že cokoliv by řekl, by jeho matku stálo i to minimum svobody, které měla. V pokoji brečel a proklínal úplně všechny za to, že je nikdo nevysvobodí z jejich proklatého života. Každou noc před spaním se modlil, aby už přišla spása. A po několika letech opravdu přišla. V čas, kdy už se plně odevzdávali svému osudu a pomalu se vzdávali.

Ani si to neuvědomil a do svých myšlenek se zahloubal natolik, že ani netuší, jak se dostal do koupelny, kde stojí celý nahý. Poslední dobou to takhle ale chodí. Zamyslí se a některé věci dělá zkrátka automaticky, aniž by se nad nimi vůbec pozastavoval. Nikomu se s tím nesvěřil, protože mu to prostě nepřijde tak důležité.

Vstoupí do sprchového koutu a nechává teplou vodu, aby ho objala silným ráměm. Stéká mu po hlavě, přes krk, hruď, břicho, intimní partie až na nohy, odkud pak mizí ve vodovodním odpadu. Je to jako Liamovy doteky, jen ne tak drsné, nýbrž jemné, jako jsou jeho rty. Znovu ho naplňuje neskutečný chtíč a on si rukou sáhne do rozkroku. Hlavou se opře o kachličkovanou zeď a pánví pohybuje přímo proti své ruce. Z hrdla se mu několikrát vydere slastné vydechnutí, zatímco uvolněně sjede s čelem připevněným na zdi a jeho slzy se začnou pomalu mísit s vodou. 

Klečí a pláče nad tím, že se do toho případu neměl nikdy plést. Měl to prostě nechat plavat, protože teď vůbec netuší, jak má pokračovat dál. Jeho čas se pomalu chýlí ke konci. Vyprší tak rychle, že se ani nenaděje a i se svou rodinou bude někde, kde je Ava se svýma zlomenýma nohama. 

A pak uslyší zvonek, který ho donutí přestat plakat, vyhoupnout se zpět na svoje nohy a vypnout vodu. Do hlavy se mu dostávají katastrofické scénáře, a tak vystoupí ze sprchového koutu, rozkrok zahalí bílým ručníkem, který mu sahá až ke kolenům a vystřelí z koupelny tak rychle, jak jen může. 

„Jdu tam!" zakřičí přes celý byt, načež narazí do venkovních dveří. Z obýváku, kam se nejspíš matka uchýlila se ozve zachrápání. Zřejmě usnula při sledování televize a proto nešla otevřít. 

Alex pomalu otevře dveře do tmy, kterou prosvěcují jen pouliční lampy. Nikdo před jejich dveřmi nestojí. Vykoukne ven, ale ulice je doslova prázdná, tedy pokud se někdo neskrývá za rohem, což nehodlá zjišťovat. Už chce zavřít, když pohlédne na zem, kde uvidí ležet nezalepenou tlustou obálku. Znovu ho obalí strach.

Ovšem uchopí ji a než si to stačí rozmyslet, zavírá dveře a nahlédne do obálky. Zmrzne v pohybu a vykulí oči. Srdce se mu rozbuší neutišitelným tlukotem. Je tohle začátek konce? Značí ta obálka to, že už brzy něco přijde?

Když totiž sáhne dovnitř a vytáhne její obsah, drží v ruce neskutečně pečlivě urovnaný balík peněz. Nikde však žádný vzkaz, který by mu alespoň něco naznačil, proč je dostali. Podívá se před sebe a pak ho napadne, že tohle nejspíš není dárek od starosty. Tohle bude dárek od Liama, který nějakým záhadným způsobem ví o tom, že to nevzdal. 

Tohle budou peníze za to, aby to vzdal a mlčel o všem, co ví.

***

„Už chápu, co má ten tvůj šamstr v jízdách na kole," pronese William, jakmile vejde do venkovních dveří. Liam stojí se založenýma rukama na hrudi a propichuje ho pohledem.

Když se jejich otec s Jessicou odebrali na nějakou večeři s přáteli z úřadu, aby jim vynahradili ten zkažený večírek, zjistil, že nejsou sami, kdo má nějaké plány. Seděl v kuchyni, když William proběhl halou, přičemž se ozvalo prásknutí dveří. On vystartoval z kuchyně, jak nejrychleji mohl, aby se podíval na příjezdovou cestu. William doslova splul s nocí díky černé mikině, jejíž kapuci si hodil přes hlavu, černým džínům a čerstvě nastříkaném kole na černo. Kdyby nesvítily lampy, neviděl by nic.

Jako by věděl, že ho skrz okna pozoruje, se na něj otočil, přičemž Liam zjistil, že jeho bratr má přes pusu roušku. Stejně jako v den, kdy se chystal umlčet samotného šerifa. Polil ho ledový chlad strachu z toho, kam jeho bratr jel. Mysl mu zastínila myšlenka na to, že se rozhodl vzít věci do vlastních rukou. Že jel ublížit Alexovi i jeho rodině. Zamrazilo ho natolik, že se přes jeho oči přehouply slzy a strop i podlaha jako by se začaly hroutit. Před sebou viděl paní Flynnovou s malou Lisou, které leží v kaluži krve. A vedle nich Alexe, živého před prahem smrti, jak vzdoruje Williamovi. Dnes, když potkal Flynnovic děvčata, ta představa byla ještě více nesnesitelná. 

„Kde jsi byl?" vyštěkne se zarudlým bělmem. Má chuť se rozeběhnout a jedinou ranou ho uzemnit. Jeho bratr si z úst sundává roušku a věnuje mu prohnaný úsměv. Jak ho nenávidí.

„Urovnat věci, které ty urovnat neumíš," zakroutí hlavou a následně projde kolem Liama, který na nic nečeká a následuje ho. Srdce se znovu obalí strachem. 

„Cos mu provedl?" hlas se mu v půlce otázky zlomí, což zapříčiní, že se jeho bratr otočí a s překvapeným úsměvem si ho prohlíží. Právě prozradil to, jak moc mu na Alexovi i jeho rodině záleží. Pokud Alex chtěl, aby se do něj zamiloval, pak vyhrál. Vyhrál na plné čáře. 

William se nahlas zasměje, což Liama vyburcuje, aby vystartoval. Rozeběhne se, chytá svého bratra pod krkem a vší silou s ním praští o zeď. Drží ho stále pod krkem namáčknutého na zdi a dívá se do stejně pronikavých očí, jaké má on sám. William se pořád usmívá od ucha k uchu.

„Že by se můj mladší bratříček zamiloval?" zeptá se sladkým hláskem. Jeho tělo je jako ochablé. A Liam si připadá, jako by hrál hru i s ním a nejen s Alexem. Kam se podívá, tam jsou nějaké zvrácené hry a jeho už to nebaví. Nebaví ho hrát. Ne, když neví, jak na tom je. 

Neodpovídá mu a se zhnuseným výrazem zmáčkne jeho hrdlo. Může ho zabít. Může to udělat a bude po problému. Alexe nechá, ať dokončí svůj plán a on bude moci konečně svobodně dýchat. Sice přijde o veškeré bohatství, přijde o rodinu a o svou budoucnost, ale co na tom záleží, když nemůže být sám sebou. Poslední dobou nad tím přemýšlí pořád. Přemýšlí nad tím, že všechny hry, které rozehrál, prostě a jednoduše vzdá. 

„Nejel jsem jim nic udělat, pokud ti jde o tohle," odstrčí ho Will, který má daleko větší sílu, než on. Sice je také hubený, ale v ranných letech chodil na krav maga. Ruce i nohy má pevné. Pevnější, než Liam. 

Liamovi se uleví. Jako by mu obrovský balvan spadl ze srdce. Alexovi ani jeho rodině se nic nestalo. Ale co pak šel dělat, když jim nic neudělal? Není pochyb, že se zapletl do toho, co tu Liam řeší takovou dobu. 

„Ani já nechci nikomu dalšímu ubližovat," namítá William, když se Liam zhroutí na zem úlevou. Hlavu má opřenou o pokrčená kolena a ztěžka vydýchává tu paniku, která se mu lepila celou dobu na paty. Najednou ho přemáhá únava. Willova slova ho však zaujmou. „Nechal jsem mu na prahu dveří dárek, kterej by ho měl umlčet. Pozoruju ho od tý doby, co jsou všude nasazený ty korby, aby hlídali město a od tý doby se drží zpátky. Ví o tom, že to není kvůli útokům, ale kvůli tomu, aby si na tátu nikdo nedovoloval ukazovat prstem. Nepřestal s tím svým stupidním vyšetřováním."

To samozřejmě všechno ví. I on si všiml, jak je Alex najednou jiný. Po městě ho člověk nezahlédne, jako jindy, v posilovně ho neviděl už dobré dva týdny. Přesně od té doby, co jsou u vstupu do budovy dva hlídači a hlídají tu ulici. Jako by se Alex snažil něco skrývat. 

„Nedělej si ale naděje," namítne William a Liam se na něj unaveně podívá. „Sice mi na tobě záleží, ale pokud nepřestane, budu muset udělat to, co jsem udělal jeho kamarádce. Ať už se ti to líbí nebo ne. Bude muset vypadnout z kola ven."

S tím ho William nechává s novou kuráží postavit se do hry, jako silný soupeř. Přiměje Alexe, aby to vzdal. Musí ho přimět. Protože pokud se tak nestane, přijde o něj. A to nesmí dopustit!