Ranní směna na benzínové pumpě mu utekla nevídaným způsobem. Lidi od rána jezdili jako splašení, zatímco on nestíhal vstřebávat své vjemy. Když se ráno probudil se zazvoněním budíku, Liam už byl pryč a nenechal mu jediný vzkaz. Věděl snad o tom, že se mu Alex prohrabával v mobilu? Nemohl to vědět, vždyť tvrdě spal. Dokonce hned po tom, co Alex ulehl zpět vedle něj, začal chrápat. Trvalo to jen pár vteřin, než ofotil obrazovku s Willovou konverzací a přeposlal ji do svého telefonu. Následně fotku z Liamovy galerie vymazal a zprávy označil za nepřečtené, načež mobil vrátil zpět na stůl.

Spánek ho objal jakmile si lehl. Byl vyčerpaný do morku kosti, opět ho bolely svaly, neboť sex s Liamem v něm donutil pracovat se vším, co jeho tělo nabízelo. A že toho opravdu nebylo málo. Po směně se na kole vydal opět domů. Byl čilý a nemohl se dočkat, až se o své novinky podělí s Markem, který už na něj vlastně čekal v jeho pokoji.

Doufal, že Mark přijde také s něčím novým, ovšem ukázalo se, že prozatím Alexovi budou muset stačit jen ty kamerové záznamy, které sice byly dostačující, ale ne natolik, aby se je chystal poslat. Když ukázal Markovi ony zprávy od Willa, i jemu se to zdálo podezřelé, netušil však, o co by mohlo jít.

Teď se nervózně točí na židli, zatímco se z kuchyně ozývá rozjařený hlas jeho sestry. Netuší, na co má Liam čas už jen měsíc a také netuší, kdy se stačil vyplahočit z bytu. Nemívá tak tvrdý spánek, takže pokaždé, když kolem něj někdo kráčí, ho to zkrátka probudí. Jenže teď si ani nevybavuje, jak vlastně usnul on sám. Prostě si lehl a víc si nepamatuje. Musel být opravdu, ale opravdu vyčerpaný.

Prohlíží si pořád dokola zprávy od Williama, mračí se nad nimi a za boha se snaží zjistit, co mu uniká. Připadá si, jako by byl odpovědi daleko blíž, než si myslí, ale pokaždé, když ji chytne za pačesy, jako by mu ta mrška kluzká proklouzla mezi prsty. Nedokáže to pochopit. Něco za měsíc končí. Co? Co?!

„Je pravda, že Will včera vypadal, jako by se bavil, ale neustále se otáčel, jestli někoho nezahlídne," mykne rameny Mark. Ani on netuší, co ty zprávy znamenají. „Většinou, když přijde chlastat, tak má takovej tik, jako by mu někdo stál za zády, takže se neustále otáčí. Nepřikládal jsem tomu nějakou váhu. Navíc jsem si ho radši držel od těla a celý večer předstíral, jakože mám moc práce."

Nediví se mu. I on by předstíral. Jasně na té kameře poznali tu plavou kštici s modrými kukadly. Liam to být nemohl a i když je ve městě poměrně dost kluků s blonďatými vlasy a modrýma očima, stejně si je jistý, že to byl on. Nikdo jiný totiž neměl větší motiv. Vykonat špinavou práci pro svého otce. Jen měsíc.

Najednou tu odpověď zná. Ví, na co má Liam měsíc. Nebo si to alespoň myslí. Překvapeně se podívá na svého nejlepšího přítele, který jako by rozuměl jeho pohledu. Jako by věděl, že na to Alex přišel. Je to vlastně i očividné z toho jeho překvapeného a ochromeného výrazu.

„Máš to, že jo?" zeptá se s výrazným strachem v hlase Mark, zatímco Alex jen přikývne. Že byl tak pošetilý a neuvědomil si to hned. Liam odtušil, po jejich včerejším setkání dopoledne, že přes sex se k Alexovi nedostane, aby ho ovládal. A tak zkusil jinou variantu. Emoce.

Liam zřejmě tušil, že Alex už doma nebude sám. Možná se chtěl seznámit s celou jeho rodinou. Jako by najednou všechno dávalo smysl. Vždyť mu včera přece řekl, že by bylo dobré, kdyby byl trochu upřímný nebo alespoň něco v tom smyslu. Liam si to zřejmě po svém odchodu nechal odležet a uvědomil si, na čem Alexovi záleží nejvíc. Na rodině. A pokud se seznámí s jeho rodinou a bude působit jako jiný člověk, pak by se Alex nechal ovlivnit. Což se nestalo, i když na to myslel. Byl to všechno jen plán. To včerejší Liamovo chování nebylo jeho pravé. Byl to jen herecký výkon, aby ho dostal tam, kam chtěl.

„Tak řekneš mi to už?" vyjede na něj nervózně Mark, který si začíná okusovat nehty. Alex na něj znovu pohlédne a to uvědomění ho bolí tak neskutečně moc, že má pocit, jako by se mu mělo roztříštit srdce na milion kousků. Nenech se do toho emočně zatáhnout.

„Liam s Willem nejspíš uzavřeli dohodu," odpovídá nepřítomně. „Liam mě má asi svézt ze správný cesty. Nejspíš mě má i odradit od toho vyšetřování a pokud se mu to nepovede, Will řekne všechno jejich tátovi. A má na to měsíc, protože za měsíc a pár dní, asi, končí ten náš společnej projekt."

Mark se na něj užasle podívá a i on se tváří, jako by mu to zapadalo. I s tím jeho včerejším hlídáním okolí. Každopádně jeho výraz ani trošku nenastiňuje Alexovu situaci uvnitř. Srdce, jako by mu doslova hořelo, zatímco oči ho pálí od toho, jak se snaží potlačit slzy. Myslel si, že je to skutečné. To, jak se Liam včera choval. To, jak upřímný se zdál. Jenže celé je to pořád jen hra. A on mu vlastně sám řekl, že jedinou hru, kterou hraje, je ta s ním. Pořád hrají. A ačkoliv si Liam myslí, že nejspíš vyhrál, nemá ani zdání jaký vztek to probouzí v Alexovi.

„To je ale docela super ne?" zeptá se natěšeně Mark, jako nějaké malé dítě, které se chystá do lunaparku.

„V čem je to super?" vyletí z Alexe překvapená otázka, přičemž se na svého přítele mračí.

„Tak za prvé," stoupne si Mark, aby si dodal na důležitosti a vyšvihne ukazováček pravé ruky nahoru, „teď víš, kolik máš času na to, abys to celý dotáhl do konce. Za druhý," prostředníček, „víš, že Liam má na krku Willovo ultimátum, takže je v pořádném stresu, čehož se dá ve správný čas patřičně využít. Za třetí," prsteníček, „máš jistotu, že starosta ještě celej měsíc nebude tušit absolutně nic, co se týče tvojí osoby. A za čtvrtý," malíček, „o tobě Liam nikomu, kromě Willa, nic neřekl. Možná na to Will přišel sám, takže si tě Liam chtěl nechat jako tajemství."

„V čem mi má ten čtvrtej důvod pomoct?" položí další zmatený dotaz, ale uvědomuje si, že Mark má v těch zbylých třech pravdu. Má tedy jistotu, že starý Brenner neví nic. Ví, kolik má času na to, aby našel dostatek důkazů. A ví, že Liam je ve stresu stejně jako on, čehož, jak řekl Mark, se bude dát ve správný čas využít. Bude stačit, když se časomíra toho všeho bude ztenčovat a on pak na něj uhodí. Při tom posledním bodě z Markova vykládání faktů na stůl se Alexovi znovu rozbušilo srdce.

Mark nakloní hlavu na stranu a vědoucně našpulí rty, což Alexe děsí. Nejen, že děsí, pokaždé, když tohle Mark udělá, mu řekne něco, co ho nenechá chladným.

„Přede mnou nemusíš předstírat, Alexi," zakroutí hlavou. „Znám tě jako svý boty a znám i ten tvůj pohled."

„O čem to mluvíš?" Samozřejmě, že ví, o čem mluví. Ví to moc dobře. Mluví o jeho pocitech k Liamovi. O tom, jaký vztah si k němu našel a jak se ho jeho city snaží v tuhle chvíli zabít za to, že se ho snaží zničit.

Mark neodpoví a jen zakroutí hlavou, načež mávne rukou. Ale naznačuje mu tím, že o jeho citech pro Liama ví. Že ví o tom, že mu na něj i přes to všechno začalo záležet. A co ho děsí vůbec nejvíc – že se mu Liam nedostal jen pod kůži, ale také do srdce. Že se do Liama Brennera zamiloval.

***

Paprsky slunce by správně měly vytvářet teplo, ovšem on žádné necítí, když kouká z okna ve svém pokoji. Objímá ho chlad, zatímco hlavou mu putuje tisíce myšlenek. Jsou tak nespořádané, že neví, které se má věnovat dříve. Jako tsunami, které po sobě zanechává jen neskutečný nepořádek. A on neví, co si s tím vším má počít.

Cítí na svých rtech chuť těch jeho, zatímco na své bělostné kůži pociťuje každý jeho dotyk. Srdce mu při tom buší jako splašené a on se to všechno snaží nějakým způsobem podchytit a zdevastovat. Zamotal se do své vlastní hry takovým způsobem, který se mu ani trochu nepozdává. Měl jsi s ním jen pohrát a až by byla hrozba zažehnána, tehdy ho poslat do horoucích pekel. Jenže teď má pocit, že když ho tam pošle, chce jít s ním. Kamkoliv, kam je cesty zavedou.

„Nečekal jsem, že budeš tak brzo vzhůru," ozve se od dveří Willův hlas, který ho poleká. Četl jeho zprávy. Nelíbí se mu, že má nad ním jeho bratr takovou moc. Nikdy neměl rád, když nad ním někdo dokázal převzít kontrolu a využívat ho. Will to ze všech uměl vždycky nejlépe. Stejně jako jeho otec. Další známka toho, že si nebudou tak nevlastní, jak tvrdí papíry. „Zřejmě jsi měl pernou noc."

Will se zašklebí a Liam přesune zrak zpět na zahradu jejich domu. Vybavuje si dojmy z prvního dne. Dříve bydleli v o něco menším domě, kousek za úřadem. Měli však stejně velkou zahradu. Když jeho otec dokázal vyhrát volby, i přes nepřízeň osudu, nastěhovali se sem a poprvé, když navštívil tento pokoj, věděl, že je stvořen pro něj. Že ta velká francouzská okna tu slouží pro to, aby u nich mohl rozjímat, když nebude ve své kůži. Tak, jak je tomu zrovna dnes.

„Nemohl jsi spát nebo co?" dodá Will dotaz. Liam, aniž by se na něj podíval, ví, že se prohnaně usmívá. Vlastně ho neviděl nikdy dělat nic jiného, jen se usmívat.

„Mohl bys laskavě přejít k věci? Nemám na tebe náladu," odsekne podrážděně. Zavře oči a spěšně se nadechne. Nezvládá ten hlas, který mu šeptá Alexovo jméno a všechno, co se stane, až mu vyprší čas a Will o všem poví otci.

„Tady je někdo dneska pěkně napruženej," další uchechtnutí, které se plavovláskovi hnusí. „Chtěl jsem se jen zeptat, jak pokračuje ta tvoje hra s Flynnem. Musí to bejt docela vážný, když jsi byl u něj doma."

Will je jeden z těch lidí, kteří jsou o krok napřed. Jsou tak naučení od otce. Vždy museli být o krok napřed, než jejich přátelé i nepřátelé. Vždy museli vědět a umět vše dřív, než ostatní. Jak jim otec vštěpoval do hlavy – nepřítel čeká, až pozná vaši slabinu, zatímco vy už tu jeho znáte. Drží se toho pravidla dodnes. Jenže nejhorší na tom je, že jeho největší slabinou v tento moment, je jeho nepřítel.

„Pokud se ptáš na to, jestli se v tom přestane šťourat, pak je odpovědí ano," namítá Liam na jeho poznámku, načež odvrátí zrak od okna a přesune se do křesla. Sleduje Willův skeptický posměch. Má ho zapsaný v očích.

„A na to jsi přišel sám nebo ti to řekl?" zeptá se nevinným hláskem, který Liama dohání k nepříčetnosti. Uvědomuje si, jak hloupě by znělo, kdyby mu řekl, že mu to Alex sdělil sám. Proto mlčí, což se setkává se salvou smíchu. Nepřipadá mu to zábavné a jistě ani Willovi ne, ale Liam přišel už dávno na to, že jeho bratr v sobě nemá ani špetku osobnosti. Je to jen herec. Ke každému vlivnému se chová tak, jak se od něj čeká. K přátelům se chová tak, jak po něm chtějí. A nepřátelům nabízí neskutečnou škálu masek, které si nasazuje. Nikdo netuší, kdo je William Brenner ve skutečnosti. Jen on. Will je hráč a pro dosažení svého cíle obětuje cokoliv a kohokoliv. Je přesně jako jejich otec.

„Jsi tak naivní, bratříčku," podívá se lítostivým pohledem a pak se znovu rozesměje, Liam mlčí. „Pokud ti to řekl sám, pak je velmi zajímavé, že včera jsem ti napsal zprávu o tom, že už ti zbývá jen měsíc. Přečtená byla ani ne za pět minut, tudíž jsem čekal nějakou odpověď. Vzápětí se však přečtení vytratilo bůh ví kam a objevilo se tam až pět minut před tím, než jsi dorazil domů. Což je skoro o čtyři hodiny později. Předpokládám, že jsi spal, zatímco on se ti naboural do mobilu."

Jeho tělem se prožene tak nelidský strach, že sebou cukne. Zároveň ho však zabolí na hrudi z toho, že se nechal opravdu nachytat nepřítelem. Věřil mu, když řekl, že svou snahu vzdal. A spálil se. Pokud je to opravdu tak, jak Will říká, pak by se dozvěděl o tom, že v tom měli prsty a jeho snaha by přišla vniveč. A jeho začíná soužit strach z toho, co si na něj Will vymyslel tentokrát.

„Říkám ti to naposledy," Willův výraz ztvrdne a úsměv naprosto zmizí z jeho tváře. Tohle je ten pravý William Brenner. „Pokud nejsi dost schopný na to, abys ho spacifikoval ty, udělám to sám. Stačí se jen nenápadně zmínit před otcem a on i jeho celá rodina skončí přesně tam, kde měli bejt už od začátku jeho slídění. Snaž se, jinak si to odskáčeš taky!"

S těmi slovy ho tam zanechává vyšťaveného do morku kosti. Neví, co má dělat dál, každopádně, jestliže Alex hraje hru dál, bude ji hrát i on. Tak, aniž by tušil, že on o jeho stále přetrvávajícím plánu ví.

***

Úterý ráno na něj zaútočilo dříve, než by čekal. Celou neděli a pondělí, hned po práci, přemýšlel nad tím, jaký bude jeho další tah. Musel hrát, jakože o ničem neví. Že netuší, kolik času má a jakou páku mu ta jedna esemeska od Willa dala do rukávu. Může za ní tahat. Chvilkami však byl plný beznaděje, protože ačkoliv si myslí, že to Liam celé předstíral, nějaká jeho část chce věřit tomu, že Liam je opravdu takový, jaký byl, když si hrál s jeho malou sestrou. Že to je opravdu člověk s emocemi a city. Už ví, proč mu Mark říká, aby se do toho nenechal emočně zatáhnout. Akorát ho tyhle myšlenky a teorie oslabují v přesvědčení, že to, co dělá, je pro dobro všech.

Ze skříňky vytahuje učebnici, načež se o samotě plahočí do třetího patra na první hodinu. V druhé ruce drží kelímek s kávou, který vlastně nepotřebuje, protože je nějakým zvláštním způsobem nabytý energií až po okraj. Může za to možná to odhodlání, že když má v ruce nějaký důkaz, už může jednat. I kdyby mu celý plán nevyšel do puntíku, oslabí starostu a to je jeho záměr. Alespoň zasadit nějakou ránu.

Kráčí přes chodbu, když se v polovině kroku zastaví, protože mu v kapse zavibroval mobil. Snaží se ho vytáhnout, zatímco se vedle něj s pozdravem zastaví Matt, který vypadá opět více, než unaveně. Od Marka věděl, že Matt se v Contigu promenáduje už dva celé víkendy za sebou, a že od té doby, co Ava odjela, se chová jinak. Mnohem víc rozvášněněji, než dříve.

Vytáhne mobil zrovna ve chvíli, kdy se z druhé strany chodby, na které jsou schody z horních pater, ladným krokem vyproducíruje Liam s majestátním pohledem, upravený od hlavy až k patě se svým typicky chladným poloúsměvem, zatímco mu Kirsten Bellová něco vysvětluje. Přestává vnímat Matta, který mu něco vypráví, zatímco jako omráčený putuje ke třídě stejným způsobem, jako Liam.

U dveří se zastaví, aby pustil několik holek, za něž se ihned zařadí Kirsten i Liamem. Kirsten neustále něco mluví, stejně jako Matt, zatímco Alex hltá plavovláskovy hladové oči, které se po něm nenápadně oženou, přičemž si Liam mírně skousne ret. Ten kluk ví, jak ho ovládat, ovšem on také ví, jak ovládat jeho. A není nejlepšího způsobu, než ten jeho chtivý pohled nakonec ignorovat.

Vkročí tedy do třídy, znovu se všemi smysli nastraženými na sto procent a přečte si zprávu od Marka, která ho absolutně nenechává chladným. A při které pociťuje zvláštní směsici vzrušení, radosti a také strachu z toho, jakým směrem ho tato indície bude nasměrovávat.

Mark mu totiž napsal, že už ví, kdo je Gavin Rochard. Dotyčný, který kupoval auto, jímž byla Ava přejeta.