Jako by jeho náladu někdo zmrazil v čase. Od té doby, co mu Ava sdělila jeho úkol, chodí jako tělo bez duše a snaží se vymyslet, jak z toho jejího plánu vykličkovat, aniž by se do těchto věcí musel plést. Ava slíbila svému otci, že se do toho dobrovolně zaplete sama. Možná kdyby promluvil s jejím otcem, mohl by z toho nenápadně vykličkovat. A možná je to také špatný nápad, protože by Ava mohla vypustit do světa důkazy, aby zničila jeho reputaci, kterou zastiňuje to, jak mizerně na tom jeho rodina je a jaké tužby má on sám. Ava je schopná čehokoliv, o tom se přesvědčil už v druhém ročníku, kdy nechala kolovat fotku Selmy Gravevové, jejich bývalé spolužačky, kde Selma poskytuje Jacksonovi prvotřídní orální sex. Tu fotku vyfotila v druhém ročníku a stále se tvářila jako Selmina přítelkyně. Jenže, když se Selma dostávala do merku právě hvězdné čtyřky a pomalu se z nich stávala pětka, zatímco ji začala odsouvat do pozadí, Ava nechala po celé škole kolovat tu nesmírně nechutnou fotografii, kde je Selmin obličej pokryt Jacksonovým spermatem.

Škola ji tenkrát vyloučila a Jackson měl namále. Na školních pozemcích je totiž výhradný zákaz jakéhokoliv sexuálního styku pod podmínkou vyloučení. Všichni o tom byli obeznámeni už na začátku jejich středoškolské kariéry. Škola si potřebovala a stále potřebuje držet prestižní tvář a otěhotnění studentky by ji reputaci zmařilo. A Ava moc dobře věděla, co to Selmě způsobí. Jacksona zachránili jeho rodiče a od té doby se drží ve škole zpátky. 

Ava se mu později svěřila, že to právě ona potopila svou nejlepší přítelkyni, jako pomstu za její zradu. Selma totiž od začátku vykřikovala, že by své přátele nikdy nenechala na holičkách. Alex moc dobře věděl, že pro Avu byla záchranným bodem, protože v té době trpěla depresemi – zemřela ji matka – a ona potřebovala nějakou oporu. Na Selmu to ale bylo příliš velké sousto a chtěla se dostat mezi smetánku středoškolské společnosti. Byla od toho jen krůček a na to její kamarádka čekala. Pak už bylo po všem. Graveovi se krátce po tom incidentu z města vystěhovali. 

„Počkej!" zakřičí na něj právě jeho kamarádka. On však dál pokračuje v chůzi na poslední hodinu. Nemá v plánu se s ní bavit. Ne teď. Nechce ji ani vidět. „Tak slyšíš, stůj!"

Chytne ho za ruku, načež se postaví před něj. Jako obvykle je celá v černém. Dlouhé černé vlasy má rozpuštěné a padají ji na koženou bundu, zatímco její sinalá tvář svítí přímo jemu do očí. Kdyby mohl, rozkřičí se na ní. Proč s ní musel přijít do styku zrovna on? Proč zrovna na něj sehnala nějakou páku?!

„Chci se ti omluvit," vypadne z ní, ale Alex ani za mák nevěří její omluvě. Ví, že se v ní skrývá proradné stvoření schované za maskou vlídné přítelkyně. On ji však nic neudělal, aby ho vydírala. „Podala jsem to špatně a je mi to líto, ale potřebuju tvojí pomoc. Táta má ten případ na stole bez mála dva měsíce a ještě s ním nepohnul. Když to nevyřeší, hrozí mu vyhazov z funkce, což se mu nehodí, když chce za dva roky kandidovat na místo starosty. Takže jsem se rozhodla, že mu pomůžu já. A pomůžu mu tak, že využiju tý ubohý sázky a namočím tě do toho taky."

„Samozřejmě, protože na mě máš páku co?" zeptá se jí s posměchem. „Já tě beru jako kamarádku, která jako jediná ví o mým tajemství a ty se mě snažíš vydírat!"

„Nechci tě vydírat, to jsem myslela tím, že jsem to podala špatně," zakroutí hlavou naléhavě. „Ten záznam z kamery jsem stejně vymazala, nikdo nebude vědět o tvých choutkách. Já jen potřebuju pomoct, jako tvoje kámoška. Nechci to probírat tady, takže budu ráda, když na mě před školou počkáš a všechno ti vysvětlím. Beztak ti dojde, proč žádám tebe o tuhle laskavost, až na týhle hodině."

„Co vy dva tady kujete?" vyskočí na jeho záda Matt, který se zdá z toho všeho ve svém živlu. Alexovi je však na zvracení a místo nějakých slov Mattovu ruku ze svého ramena sejme, zatímco obejde Avu a chystá se jít na poslední hodinu, kde by prý měl vše pochopit.

Nevěří, že by ten záznam vymazala. Vždyť přece proto mu tenkrát volala. Aby ho obeznámila, že na něj má páku a v případě, kdy udělá něco podobného, jako Selma, ji hodlá použít. A ta příležitost se jí naskytla právě teď, když její táta může přijít o práci. Nechce se do ničeho z toho zaplétat. A už vůbec ne být v merku starosty. Ne, nemá v plánu na sebe strhávat pozornost. Musí se z toho všeho dostat ven. Za každou cenu.

Vstupuje do třídy, přičemž vidí spoustu lidí namáčknutých na nástěnce v zadní části. Na sociologii mají třídního profesora, který se vyznačuje tím, že každou hodinu vylepuje nový zasedací pořádek na nástěnku. Kráčí tedy k tomu hloučku, aby se podíval, kde bude sedět on, když se jeho pohled opět střetne s tím Liamovým, který jako kdyby věděl, o co ho Ava žádala. 

Znovu vytasí obočí nahoru, zatímco Alex sklopí pohled. Je to vůbec poprvé, co před někým ze třídy ukazuje, že není pořád ten zábavný člověk, ale že i on má nějaké své meze. Nakonec se dostane přímo před nástěnku, kde pochopí, proč na něj Liam Brenner takhle koukal. Tak vyzývavě. Jeho jméno je totiž hned vedle toho Liamova, což značí, že dnešní hodinu sociologie stráví spolu v lavici. Což je vůbec poprvé za celé ty čtyři roky. 

Otočí se k poslední lavici, kam Liam usedl a připravuje si věci, v momentě, kdy začne zvonit. Kolem něj projde Ava, která na něj kývne a jemu možná dochází, co myslela tím, že na téhle hodině pochopí. Možná to, že bude sedět vedle Liama, ho má přivést na nějaké stopy, což je směšné uvažování, když vezme v potaz, že Liam během své středoškolské kariéry nemluví s nikým jiným, než s těmi třemi vyvolenými. Udržuje si svou pomyslnou bublinu, tak proč by do ní měl pouštět zrovna jeho? Kvůli zasedacímu pořádku? To je více, než směšné. 

Do třídy vstoupí profesor a Alex se s tryskami u zadnice přesune na volné místo vedle Liama, načež se postaví jako všichni ostatní. Když je profesor vybídne, aby se posadili, cítí, jak si ho Liam prohlíží, a tak se na něj také podívá. Chlad. Nic jiného ho z toho pohledu neobaluje. Jen ta neskutečně ledová zima zapichující se do všech jeho svalů.

Odvrátí pohled, než umrzne a ve třídě vyhledá znovu Avu, která se dívá jejich směrem. Sama sedí vedle Samanthy, která si ji absolutně nevšímá a jen čeká, co vypadne z jejich tichého učitele, jenž má v ruce zelené jablko. 

Profesor Harrington si na každou svou hodinu, kterou má se svou kmenovou třídou, bere jablko, které pak celou hodinu jí. Chudáci z prvních lavic pak odcházejí s poprskanými školními pomůckami a je jen zázrak, když nemají poprskané oblečení. Jednou jim vyprávěl, že jíst jablko při hodině zklidňuje nervozitu z toho, že ho žáci budou šikanovat. Sdělil jim to minulý školní rok, kdy si byl jistý, že ve třídě nemá žádné šikanátory, kteří by se postarali o jeho psychický kolaps. Do hlavy se mu při té vzpomínce dostává obraz Avy. Není přímo šikanátor, ale je to prohnaná a prolhaná mrcha. 

„Tato hodina bude vskutku jiná," postrčí si dioptrické brýle nahoru, aby na všechny lépe viděl, „už jen tím, jak jste rozesazeni. Protože další dva měsíce žádný nový zasedací pořádek nedostanete."

Alexovi se zamotá hlava. Bude dva měsíce sedět v lavici s někým, koho prakticky vůbec nezná. Ví jen mediální fakta, která kolují po městě, tak stejně jako ví, že Liam Brenner je sakra nebezpečný protihráč. Už jen z toho důvodu, od koho pochází. Cítí na sobě jeho pohled. 

„A můžete nám laskavě vysvětlit důvod takového divadla?" zeptá se Kirsten Bellová, sedící vedle Matta, který je celý bez sebe. Matt se nikdy netajil tím, že se mu líbí obě děvčata z hvězdné čtyřky. Navíc, Kirsten, ačkoliv je naprosto povrchní, namyšlená a v praktickém životě nepoužitelná, je velmi krásná. Nebo alespoň ten make up z ní dělá krasavici. 

„Samozřejmě slečno Bellová," usměje se na ni a naschvál kousne do jablka přímo u její lavice. Alex se pro sebe potutelně zasměje. Něco mu říká, že teď si to jablko nosí, aby trestal studenty, kteří jsou na něj drzí. A její otázka byla podaná drzým tónem. „Vaším úkolem, celé ty dva měsíce tohoto zasedacího pořádku, bude vypracovat projekt o tom druhém. Připravíte si prezentaci se základními fakty plus o nějakých další věcech, které pak budete prezentovat před třídou. Prostě se jedná o projekt, v němž musíte poznat svého spolužáka. A vybral jsem takové dvojice, u nichž jsem si všiml, že mají nulovou interakci."

„A nemyslel jste třeba na to, že když mají nulovou interakci, tak se prostě nechtějí poznat?" zeptá se samotný Liam hlubokým hlasem, který kontrastuje s jeho zevnějškem. Alex se na něj překvapeně podívá, ovšem blonďák si ho nevšímá a upírá své modré oči na profesora, který se pořád vlídně usmívá. Alex stále vstřebává profesorova slova, která zapadají do Aviných slov. Beztak ti dojde, proč žádám tebe o tuhle laskavost, až na týhle hodině.

Nějakým záhadným způsobem věděla, že se tohle stane. Věděla, že Harrington tohle plánoval a věděla, že on bude přiřazen do dvojice s Liamem. Ale jak? Nikdo neměl nejmenší tušení, co se chystá! Je ale pravda, že Ava je vždy o krok napřed. Má to po svém otci, který prý už v mládí věděl daleko víc, než všichni ostatní. Ava se zřejmě rozhodla jít v jeho šlépějích. 

„Ovšemže, ale to mi nepřijde správné," odpovídá profesor a pohledem projíždí po třídě. „Čeká vás plánování spousty akcí, jako je stužkovaná, maturitní ples, poslední zvonění. Musíte být jako třída semknutí. Vás, pane Brennere, bych přiřadil hned ke spoustě vašich spolužáků, protože jak jsem si všiml, nebavíte se skoro s nikým."

„Mám pro to své důvody," odsekne ledově chlapec sedící vedle něj. 

„Ty důvody ovšem nepatří mezi školní zdi," vřelý hlas pana Harringtona tomu dodává jen na vážnosti. „Každopádně jsem vás přiřadil k vašemu protipólu. Pan Flynn je zjevný opak vaší osoby a já jsem zvědav, jak se zrovna vy dva s celou prací poperete."

„Nemusíte se bát," reaguje na to Liam s proradným úsměvem. Má veškerou pozornost třídy. „Náš projekt bude stejně tak zbytečný, jako celá tato hodina. Ale pro vaše uspokojení se do toho s Flynnem pustíme moc rádi. Alespoň jeden druhému ukážeme důvody, proč z nás nikdy nebudou přátelé."

„Jen neříkejte dvakrát, pane Brennere," usměje se vědoucně profesor, přehlížejíc poznámku o zbytečné hodině. „Praktikoval jsem tento projekt už pětkrát, pokaždé ve čtvrtém ročníku, takže vím o čem mluvím. Tady vám rozdám deníky, do nichž si budete zapisovat své poznatky o tom druhém. Na konci ten deník odevzdáváte zpět pro kontrolu. Takže si nedělejte poznámky, o nichž nechci nic vědět."

Profesor začne obcházet třídu a rozdávat slibované deníky, zatímco Alex zírá na Avu, která se na něj každou chvíli otáčí. Pochopil, proč si ho vybrala. Nějakým záhadným způsobem věděla, že Alex skončí s Liamem ve dvojici. Nějak i musela tušit, že s ním bude ve dvojici další dva měsíce. Otázkou však je, kde to zjistila. Co ví, policejní složky nemají právo nahlížet do průběhu výuky ani nijak zasahovat do normálního chodu školy. Policie je tu takřka bezbranná, tudíž od svého otce to vědět nemohla. Je však spousta způsobů, kudy se Ava vydala, aby získala potřebné informace. Zřejmě mu vše vysvětlí po škole. 

„Doporučuji vám se scházet pravidelně alespoň jednou týdně mimo školu, abyste poznali obzory a okolí svého partnera," pokračuje dál Harrington po rozdání deníků. „Nechci po vás povrchní prezentaci, kde bude jen jméno, věk a další všeobecné informace o tom daném člověku. Chci, abyste nám ho představili jako celek. Aby každý věděl, kdo je ta osoba. Samozřejmě tajemství uvádět nemusíte, to už by bylo přes čáru."

Tajemství. To je to slovo, kterým je Liam Brenner opředený. Nikdo ze třídy, snad ani jeho nejbližší přátelé, neví, kdo je ve skutečnosti. On sám nemá ponětí za jaký konec to vzít. Tohle, i bez toho Avina úkolu, bude velmi těžký úkol k rozlousknutí. 

„Vemte to třeba podle sociálních sítí. Všiml jsem si, že mezi vámi teď hodně frčí ten instagram či jak se to jmenuje, pojměte to tedy z tohoto stylu. Jaké koníčky se na profilu vašeho protějška objevují, jaké fotografie rád přidává. Využijte všeho na maximum," vysvětluje profesor další kámen úrazu. Liam Brenner má instagram, ovšem jeho účet je uzamčený a blonďák si důkladně vybírá, komu ho ukáže a propustí do svého soukromí. On nebyl jedním z těch vyvolených, kteří by prošli takzvaným autorizačním kolem. 

„Uzávěrka je desátého listopadu, což je přesně za dva měsíce," dodává k pokynům. „Ti, kdo se na prezentaci vybodnou a odprezentují tu jen povrchní fakta, dostanou nedostatečnou a neprojdou k maturitě. Věřte mi, že se o to postarám a je mi úplně jedno, kdo je vaším otcem či matkou. Tento úkol splníte všichni a splníte ho řádně, jinak se rozlučte s maturitními zkouškami na jaře."

Jeho starý úsměv bude pronásledovat Alexe ještě hodně dlouho. Stejně tak, jako to poslední oznámení. Pokud se totiž nedostane k maturitě na první pokus, ten druhý a ty další si pak bude muset zaplatit ze své vlastní kapsy. A vzhledem k tomu, že Liam Brenner je uzamčená truhla bez klíče, která se má stát jeho zkázou na všech frontách, se začíná utápět v prolézající se depresi. 

„Můžete začít vypracovávat své plány už teď, já vyřeším docházku," sedne si za svou katedru, zatímco od některých stolů se začnou ozývat první dávky konverzace. Ovšem Alexův stůl není jedním z nich. Svůj pohled stočí opět na Avu, která se překvapeně kouká ke katedře. Ať už věděla cokoliv, netušila, že podmínky projektu budou tak těžké. A že pokud se projekt Harringtonovi líbit nebude, k maturitě se nedostane. Jí to však může být jedno, pochází z bohaté rodiny, její matka jí zanechala dědictví předávané po generace ženám v její rodině. Bude si moci zaplatit tolik pokusů, kolik bude chtít. Navíc její otec, jakožto městský šerif, taktéž bere nemalou výplatu.

Ovšem jeho matka jako pomocná síla v základním školství pokryje sotva nájem, s čímž jí samozřejmě pomáhá on se svou brigádou na benzínové pumpě. Nic navíc jim však ani z těch dvou výplat nezbývá. A když se občas stane, že mají nějaký přeplatek, dávají si ho stranou, aby měli zase na měsíce, kdy jim hrozí nedoplatky.

Židle vedle něj zaskřípe a on se probere ze své panické hrůzy, přičemž se podívá na Liama, jehož hlava je natočena na něj. Ledově modré oči se zabodávají do jeho příjemně teplých duhovek. Nechápe, jak z někoho může sálat takový klid a zároveň to v ostatních vyvolávat napětí. 

„Abychom si rozuměli, Flynne," vyplivne jeho jméno, jako by to bylo něco jedovatého. Hlas má pevný, nezlomný. Držení těla perfektní a bílou tvář bez jediného uhru. Pokud někdo splňuje chladnou představu dokonalosti, pak Liam je jedním z možných kandidátů na sjednocení té představy. V Alexovi vyvolává dokonce i strach. Polovičně za to může ten Avin úkol. Nezhostí se ho však. Bude mít co dělat, aby vypracoval ten projekt a ne, aby u toho sbíral špinavé důkazy proti starému Brennerovi. „Nejraději bych ten projekt vůbec nedělal. Ne s tebou tedy. Nezajímáš mě, ani to kým jsi. Takže to uděláme následovně."

„Na někoho, kdo nemá skoro žádný kamarády si hraješ na drsňáka," reaguje na to vyrovnaně Alex, ačkoliv uvnitř panikaří. Nikdy to při konverzaci s člověkem ještě nezažil, pokud se nejednalo o nějakou autoritu, která opravdu vzbuzovala respekt. 

„Nepotřebuji kamarády pro to, abych věděl, že mám v rukou moc. Každopádně to někdo, jako ty, nemůže pochopit," odpovídá na to s úšklebkem. „Nemíním s tebou ztrácet čas, takže si prostě ta fakta budeme posílat přes messenger. Nemám zájem se s tebou stýkat, ani s tebou nějak plánovat nějaký nesmyslný projekt. Je ti to jasné?"

Alex musí obdivovat jeho nadřazenost oproti němu. Jako kdyby věděl o tom, že Alex nemá žádný majetek, kterým by mu mohl konkurovat. Co však má, je charisma, které se dokáže lehce vyrovnat s tím plavovláskovým. Proto se na něj zářivě usměje a zklidní svoje útroby. 

„A teď mě poslouchej ty," natočí hlavu na stranu. „Nejsem další z těch idiotů, co tě budou poslouchat na slovo jen kvůli tomu, že tvůj otec má nějakou moc. Tu moc má on, ne ty. Tudíž to uděláme následovně," odkašle si, přičemž na sobě cítí Avin pohled. A nejen její. „Budeme se scházet každý pátek po škole, místo navrhni ty. Nerupnu ze žádnýho předmětu jen kvůli tomu, že si honíš ego. Já taky nemám v plánu se s tebou nějak přátelíčkovat, na to mám svou hrdost. Ale ten projekt vypracujeme a vypracujeme ho řádně. Nemíním maturitu promrhat jen kvůli tomu, že si myslíš, že se tě bojím."

Zpoza dveří se ozve hlasité zvonění. Alexe to překvapí, ale nedává na sobě nic znát. Sice mu přijde, jako by pětačtyřicet minut ani neuběhlo, ale budiž. Alespoň má pro dnešek padla od školy. 

„Řeknu ti totiž tajemství, Brennere," šeptne. Liamův výraz je plný chladu a částečné zloby, což Alexe uklidňuje a těší zároveň. „Já z tebe strach nemám."

A s tím sbírá všechny své věci, přehazuje si přezky batohu přes ramena a s prohnaným úsměvem obchází šokovaného blonďáka. Lhal, když řekl, že nemá strach, ovšem to nepříteli nemíní ukázat. Do dnešního dne proti plavovláskovi nic neměl. Po jedné krátké konverzaci však v sobě cítí odpor k jeho osobě. Tím si je teď stoprocentně jistý.