Maya:

Jimin mě pevněji objal, aby mi zajisti pocit bezpečí a ti ostatní se mě nemohli ani dotknout, ale byli jsme jen dva proti třem. Jimin stále držel zbraň a snažil se, aby se mu netřepali ruce. „Jeden krok blíže a střelím tě Sugo." vyhrožoval mu. Podívala jsem se na Taeho a najednou se vedle mě rychle Jungkook pohnul a už jsem cítila u hlavy jeho zbraň. „Dej tu zbraň dolů Jimine nebo ji střelím." řekl a já polkla. Vážně by to udělal. Neopovážila jsem se ani pohnout, stačil by jen mlý pohyb a způsobilo by to tragickou událost. „Ty ji nezastřelíš Jungkooku ani jeden z vás." řekl klidně. Jungkook se pousmál na ostatní. „Ale kdo říkal, že Mayu zastřelím, já ji jen střelím, přesně sem." řekl a přemístil zbraň na moje bříško. Vždyť to dítě ještě není ani dítě, ani jestě neexistuje a oni už si myslí, že mají právo mi ho vzít? Najednou jsem sebrala odvahu a zbraň ne zbraň jsem Jungkookovi vlepila facku a vykopla jsem mu zbraň z ruky, ale bylo to k ničemu, protože zbraň skončila hned u Taeho nohy. Klidně ji zvedl a udělal krok k nám. Jimin nečekal a střelil ho do ruky. Vyjekla jsem Suga se na mě vrhl a Jungkook se začal prát s Jiminem o zbraň. Nakonec Jimin prohrál. Ležel na zemi a Jungkook mu dával pár ran pěstí. Chtěla jsem křičet ať toho nechají, chtěla jsem křičet o pomoc, ale Suga mi zakryl ústa. 

Kousla jsem ho, ale přišel Tae a vytáhl roubík. Dal mi ho a mezi tím se přidržoval krvácející ruku. Pálili mě oči z toho jak jsem brečela. Suga mi přivázal ruce za záda a s Taem mě zvednuli na nohy. „To stačí Jungkooku, teď se musíš postarat o Mayu." řekl Tae a vyměnili si mě. Jimin byl na pokraji sil. Tekla mu všude po tváři krev. Byl to hrozný pohled a já s tím nemohla nic dělat, i když jsem se jim snažila vysmeknout. „Moc rád bych teď viděl tvůj obličej, když Jimin bude umírat, ale nemáme moc času." pošeptal mi do ucha a já se ještě víc rozbrečela a ještě více jsem se snažila dostat z jejich sevření. Tae k němu přistoupil a nezraněnou rukou mu uštědřil další ránu. Srazil ho zpátky na kolena. Pak se Tae otočil ke mě a usmál se. Zase ten bláznivý úsměv. „Uvidíme se později Mayo." řekl Tae a vytáhl zbraň. Mezi tím mě už Suga a Jungkook táhli dovnitř ložnice a do domu. Bránila jsem se a snažila, ale neměla jsem šanci. Naposledy jsem zahlédla jak Tae namířil zbraň na Jimina a pak už mi zmizeli z očí. Protáhli mě kolem tvrdě spícího Rapmona, proč musel chlastat, vždycky když usnul po alkoholu nikdo ho nevzbudí, i kdyby slyšel výstřely. Snažila jsem se udělat různé zvuky, dokonce se mi podařilo i shodit vázu, ale Rapmon si je zamlaskal a spal dál. Pak mě oba vyvedli z domu a než mě nastrčili do auta uslyšela jsem výstřel. Podívala jsem se za zvukem a doufala jsem, že...snad Taeho přemohl, třeba je tu malá šance, že přežil. „Sedni!" nařídil mi Suga a posadil mě na zadní sedadlo. Vedle mě si sedl Jungkook a zamknul dveře, když nastoupil za volant i Suga. Ani nepočkali na Taeho a už vyjeli. Začalo do toho pršet a já ještě z dálky zahlédla, že někdo vyběhl z domu. Snad to byl Jimin.

Jeli jsme strašně dlouhou cestu v autě. Stále pršelo a já z toho počasí usnula, když jsem se probrala stále jsme jeli a už jsem konečně měla sundaný roubík. Jungkook měl v uších sluchátka a koukal ven z okna a přitom se na mě sem tam podíval jestli něco nezkouším. Suga stále sledoval cestu a občas se podíval na mě do zrcátka. „Potřebovala bych zastavit." řekla jsem a Jungkook si vyndal sluchátka z uší. „To je pěkně stará technika a navíc už jsme skoro na místě." řekl. „Už jen pár minut Mayo." Naštvaně jsem si zkřížila ruce na prsou a dívala se z okna. Stále jsem myslela na Jimina a zase se mi začali řinout slzy do očí. Najednou mi Jungkook dal do jednoho ucha svoje sluchátko a já slyšela jeho hudbu. Byla to smutná písnička. Ještě víc mě rozbrečela. „Neboj Mayo, taky je mi Jimina trošku líto, ale stál nám v cestě a brzy na něj určitě zapomeneš." řekl a chtěl mě obejmout, ale praštila jsem ho a on se už ke mě neodvážil přiblížit. Suga se na nás díval v zrcátku a pak najednou vykřikl. „Sakra někdo nás sleduje!" řekl a odbočil  na další křižovatce doprava. „Kam to jedeš?"

„Musíme ho setřást." řekl a než se Jungkook stačil podívat dozadu kdo to je ozval se výstřel a zadním oknem prolítla kulka, roztříštila trošku sklo a nechala tam dírku. Sklonila jsem hlavu a stejně tak Jungkook, ale Suga zaskuhral bolestí. Kulka totiž trefila jeho rameno. Najednou to bylo všechno rychlé, Suga se rozhodl auto zastavit hned na kraji silnice a ať už to byl kdokoliv, rovnou mu čelit. Jenže než stačil něco říct, okamžitě, jak vylezl z auta padl na zem. Byl to další výstřel a tentokrát Sugu trefila kulka přímo do hlavy. Jungkook zanadával a já jsem raději nemluvila. Doufala jsem, že je to Jimin, jestli se teď ale objeví Tae je jasné, že to Jimin nemohl přežít. Prosím ať je to Jimin.

Ale na okénko zaklepal Tae. Moje tělo zkamenělo. To není možné. Tae měl zavázanou ruku a usmíval se na nás. Jungkook mu otevřel a když vyšel Tae mu jednu vrazil. „Jak jste mě tam mohli nechat! Hmm to bylo součástí plánu? Co kdyby tě Suga převezl? Co kdyby se všechno posralo ještě víc?!" křičel na něj a já je pozorovala slzy v očích. Přemítala jsem si všechno, co jsem s Jiminem zažila. Ani jsem nepostřehla, že se za mnou otevřeli dveře auta a někdo mě vytáhl ven. Nechtěla jsem ty zrádce vidět. Nechtěla jsem se jim podívat do očí. A najednou mě někdo objal. „Pane bože díky bohu, že jsi v bezpečí." řekl velice známí hlas. Myslela jsem, že sním. Že snad spím, ale stál tam. Sice měl na tváři několik zranění a krvácel, ale jeho úsměv mi dával najevo, že je v pořádku. „Proč brečíš?" řekl a chytil mě za hlavu a položil si ji na svou hruď."

„Protože jsem se bála, že už tě nikdy neuvidím, že už tě nikdy neuslyším dýchat, že naše dítě bude bez otce." řekla jsem slabě. Za sebou jsem zaslechla hlasy, jak Tae stále nadává na Jungkooka a on na něj. „Vidíš to jak je vystrašená? To jsi to musel hrát až tak moc věrohodně." řekl Jungkook.„A ty sis nemohl odpustit ty rány do Jiminova obličeje?" řekl Tae. A najednou se začali smát. „Nemohl, stále žárlím, že mi Mayu vzal." řekl pobaveně Jungkook a Jimin se na ně usmál. „Usměj se více." řekla jsem a pozorovala ho. „Ale proč?" zeptal se když jsem se dotkla jeho rtů prsty. „Protože to nutí mé srdce více tlouct a konečně jsem našla klid, že jsi naživu, že jsi tady se mnou." řekla jsem a on se tedy usmál víc. 

Jimin:

Když Mayu odtáhli Tae vystřelil směrem k lesu. Zvedl jsem se a měl jsem o ni starost. Co když nám to Suga nezbaštil a zbaví se Jungkooka. Pobízel jsem Taeho ať už jde, ať s něm ona nezůstane sama, kdyby se Jungkookovi něco stalo, ale pak přiběhl zpátky, že už odjeli. „Sakra musíme je opatrně sledovat, jinak je to v háji. Podíval jsem se ještě na spícího Rapmona a běželi jsme do auta.

Celé hodiny jsme je sledovali, naštěstí nás v tom počasí nebylo moc vidět, ještě, že Jungkook má u sebe štěnici. Tak je můžeme v pohodě sledovat. A pak jsme se nechali odhalit, Tae rovnou vystřelil, říkal jsem mu, že je to riskantní, že může trefit Mayu nebo Jungkooka, ale Tae prostě vystřelil a já mu vynadal. „Ale prosím tě vidím, kde mají hlavy ne? A navíc mi máš ještě splácet to jak jsem ti Mayu dovedl zpátky, že jsem sehrál takovou scénu, abych se přidat na Sugovu stranu." řekl Tae. „Ale dal jsi mi dnes pěstí to ti nestačilo, jako splacení dluhu?" Tae se usmál a zakroutil hlavou.  „Neboj potom si řekni o co chceš." a Tae se zasmál. Suga najednou auto zastavil a Tae se připravil, chtěl jsem s ním ještě mluvit, ale zase Tae zasáhl svou nedočkavostí. „Ale co by sis ním povídal, chce zabít to dítě a pokud ho nezabijeme první Maya to odskáče." dořekl to a vystřelil ani se Suga nestačil narovnat a už byl na zemi. Pak přiběhl k autu a vytáhl Jungkooka. Sice to bylo pár hodin co jsem Mayu neviděl, ale strašně mi chyběla. Vysedl jsem z auta a přišel k jejím dveřím, byla k nim zády a měla tvář ve dlaních. Brečela, stále tomu nerozuměla. Musím ji rychle utišit. Otevřel jsem a vytáhl ji zmrznou ven. Nepodívala se na mě, protože byla v takovém šoku, že si myslela, že je to nějakej další hajz. „Pane bože díky bohu, že jsi v bezpečí."nic jiného mě nenapadlo říct. Hned jsem ji objal a snažil se ji zahřát a zastavit to jak se třepala. Tak moc jsi mi chyběla. Teď už budeš v bezpečí.