Maya:

Přijeli jsme na místo. Přijmula jsem nastavenou pomocnou bratrovu ruku a vysedla z auta. Upravila jsem si šaty. U vchodu jsem uviděla známé tváře. Už hodně lidí přišlo. Některé tváře jsem poznávala, byli to spolupracovníci otce nebo jen jeho přátelé. Pak jsem v davu našla Jessičin naštvaný obličej. Odvrátila jsem od ní zrak rychle prchala dovnitř. Bratr mě dovedl do místnosti, kde čekali moji rodiče. „Podívejme jak moje dceruška vypadá." řekla matka. Byla jsem velmi překvapená z jejích slov. Dokonce jsem viděla slzy v jejích očích. „Jsem ti vděčný, že jsi přišla a neudělala nějakou hloupost." řekl otec. Srdce mi poskočilo. Copak se to dnes děje? Sním snad?

 Pak někdo zaklepal na dveře a vešli Jiminovi rodiče. „O Mayo vypadáš nádherně." řekl pan Park a objal mě. Stejně tak paní Parková. „Mám tu nejlepší sestřičku." řekl bratr a objal mě kolem ramen. „Je Jimin už připravený." zeptal se jich můj otec. „Ano byl tady brzo. Přiznal se, že je velmi nervozní." řekl pan Park. Nálada mezi námi všemi byla jiná. Tak pokojná. Musím opravdu snít. „Tak už by jsme měli jít. Zavolala jsem Jessicu Mayo. Naposledy tě prohlédne a pak tě doprovodí k oltáři." zašeptala mi matka před odchodem. Bratr na mě mrkl a usmál se než všichni odešli pryč. Vydechla jsem a koukala z okna, když někdo přišel. Byla to opravdu zase Jessica. Chvíli tam jen stála a zavřela dveře. Nevěděla jsem co jí říct. „Promiň. Měla jsi to těžký, když tě Suga opustil a já se na tebe vykašlala, ale Mayo neměla jsem to taky jednoduchý. Jack..." vysoukala ze sebe. „Zapomeneme na to. Pro dnešek ti odpouštím. Prostě si splníš povinnost družičky a můžeš zase hrát, že nejsi moje kamarádka." řekla jsem chladně. Už nic neříkala.

Jimin:

Nervozně jsem si upravoval rukávy a pak motýlka. „Nebuď nervozní. Maya už dorazila." řekl Jungkook za mnou. Nadšeně jsem se na něj podíval. „Opravdu? Jak vypadá? Viděl jsi ji?" řekl jsem rychle. „Kámo viděl a musím ti říct, že vypadá úžasněji než kdy dřív. Máš štěstí." řekl a položil mi ruku na rameno. Najednou vešel do místnosti Rapmon. „Čau kámo, tak co? Už se těšíš až řekneš ano?"

„Zatraceně se těším, ale ještě víc až Maya řekne ano."

„V to doufej." řekl Jungkook.

„Proč by mi neměla říct ano?" praštil jsem ho do ramene a on se jen zasmál. 

„Pořád jsem tady já a Rapmon, to víš že jo? My by jsme ti ne neřekli." praštil jsem ho znovu a smáli jsme se. „Jo a mimochodem přišel jsem, protože všichni jsou už na místě a nevěsta připravená." řekl Rapmon a já naposledy těžce vydechl. „Dobře tak jdeme se připravit k oltáři. Budeme čekat až příjde ta krásná nevěsta." řekl Jungkook a vyšli jsme ven. Pak jsem vešel do síně plné lidí. Všichni se na nás dívali. Zdravil jsem je a pak se zastavil u oltáře. Jungkook za mnou a držel krabičku s prsteny.

Nervozně jsem přešlapoval, když se konečně rozehrála hudba. Všichni vstali. Zvedl jsem hlavu a uviděl ji. Jak pomalu vstupuje s Jessicou za ruku. Najednou jsem začal pochybovat. Zasloužím si ji vůbec? Bože je tak úžasná. Přesně to co jsem si myslel řekl Rapmon a Jungkook, kteří stáli za mnou a koukali s otevřenýma hubama. Je opravu nádherná. Nemohl jsem z ní spustit oči. A ona taky ne. Koukali jsme sobě do očí celou dobu. Když se dotkla mé ruky všichni ostatní kolem zmizeli. Bylo to jako by tam byla jen já a ona. Nervozně se usmála, můj obličej musel vypadat opravdu vtipně, když jsem na ni tak koukal. Pak jsme se otočili ke knězi.

Nakonec došlo na to nejhorší. Z čeho jsem měl nejvíce strach. „Jimine Parku, berete si zde přítomnou Mayu Blackovou za svou manželku?" Usmál jsem se nad těmi slovy. Neváhal jsem a řekl „Ano beru si tě Mayo za svou manželku." řekl jsem a jemně jsem stiskl její ruce. Jungkook přistoupil s prstýnky a já ji dal ten krásný prstýnek na její prstíček. „A vy Mayo Blacková, berete si zde přítomného Jimina Parka za svého manžela?" řekl a ona zavřela oči a zase je pomalu otevřela. Dívala se mi přímo do očí. Vyděl jsem jak polkla. A pak to konečně řekla. „Ano beru si tě Jimine za svého manžela." moje srdce poskočilo. Vzala od Jungkooka prstýnek a navlékla mi ho. „Nyní si můžete dát první manželský polibek." Ani jsem nečekal na jeho svolení a už jsem ji držel za tváře. „Můžu?" zeptal jsem se a ona lehce přikývla. Jemně jsem ji políbil. Chtěl jsem se odtáhnout, ale přitáhla mě zpátky a zase mě políbila. Všichni začali tleskat. Nikdy jsem nebyl tak šťastný.

Maya:

Nikdy jsem nebyla více šťastná. Je to pravda miluji ho. Ale ještě ti to nedám tak zadarmo Jimine. Pěkně tě poškádlím. Odtáhla jsem se od našeho druhého polibku a usmála jsem se. Všichni nám stále tleskali a vzala jsem ho za ruku. Vyšli jsme uličkou ven do připravené místnosti se stoly, kde se bude teď konat hostina. Než jsme otevřeli dveře Jimin mě zvedl do náruče a vyšly jsme dovnitř. Posadili jsme se u největšího stolu pod podiem a všichni hosti přišli také a posadili se na svá místa. 

Chvíli to trvalo. Hodně lidí chodili i k nám a gratulovali nám a dokonce přinesli i nějaké dárečky. Pak pan Park poklepal na sklenici a všichni utichli. „Tak na ty naše novomanželé." zasmál se a všichni pozvedli sklenice a napili jsme se. Pak se spustila hudba a číšníci nosili večeři. Jimin se na mě při večeři stále díval. „Nemůžu jíst, když se na mě pořád tak zamilovaně díváš."

„Dívám se na to, jak moje krásná manželka neumí jíst." řekl a než jsem se stačila zeptat proč už měl v ruce kapesníček a utíral mi ústa. „Jsi roztomilá, když jsi špinavá." řekl a já se naštvaně otočila zase k jídlu.

Po večeři nás všichni vyzvali na taneční parket. Jimin si mě přitáhl, byla jsem šíleně nervozní. Chytil mě kolem pasu. „Jimine, ale já neumím tancovat." řekla jsem a on se usmál. „To jsi mi nemohla říct? Zaplatil bych nám hodiny tance." řekl. „Co?"

„Ne buď v klidu, povedu tě." chytil mě za ruku a zvedl ji. Ještě víc si mě přitáhl i když jsem se chtěla odtáhnout. „Musíš být u mě blízko, aby jsi cítila celé moje tělo." řekl a já už se nechala vést. Všichni na nás koukali a já se na chvíli ztratila v Jiminových očích. To jak tancoval, je prostě úžasný. Ani si ho nezasloužím. Utápěli jsme se v našich očích dokud neskončila písnička. Všichni nám zatleskali a pak pustili další písničku a všichni začali tancovat. Vytáhla jsem Jimina ven z tanečního parketu. „Musím si tu délku sundat, mám ještě druhé šaty, které mi na dnešek koupil bratr. Jinak se tady upeču." řekla jsem a už jsem chtěla odejít do místnosti, kde jsem se chystala před obřadem. Ale zastavil mě. Chytil mě za ruku a naklonil se k mému uchu.

„Já ti ty šaty pomůžu sundat." pošeptal a mě přeběhla husí kůže po zádech. Z jeho hlasu...bože.