Maya:

„Prosím už zpomal." řekla jsem když Jimin do mě zase zasunul. Těžce oddechoval a já se chytila za polštář. O můj bože, orgasmus zase ve mě narůstal. Tohle bylo už třetí kolo a musím přiznat, že Jimin je v posteli bůh. „Zlato už to zase cítím." řekl a naklonil se ke mě dolů a líbal mě. Začal zpomalovat a spíše šel hlouběji. Prohrábla jsem se mu ve vlasech a zaklonila hlavu dozadu. Na chvíli přestal a pozoroval mě jak se třepu a pohybuju. Přejel mě rukama po celém těle. Zastavil se u boků a pak se sklonil, aby mi políbil bříško. Křičela jsem bolestí, protože už jsem měla zase po orgasmu a on zase začal silně přirážet, dokud se konečně taky neudělal. Těžce jsme oba vydechovali. Lehl si na můj hrudník a poslouchal mé srdce. „Proč už Mayo nepřiznáš, že mě miluješ? Už jsme spolu tolikrát spali a ty jsi mi stále neřekla tu kouzelnou větu." řekl tím svým nízkým a hrubým hlasem. Zavřela jsem oči. Teď ne Jimine, ještě ti stále nevěřím, promiň.

Probudila jsem se když jsem cítila krásnou vůni z kuchyně. Když jsem tam přišla ještě rozespalá nikdo tam nebyl a tak jsem si uždibla kousek z vajíčka, které tam smažil Jimin. Pak mě zezadu objali jeho ruce. „Moje žena už se nemůže dočkat na snídani že ano?" zašeptal mi do ucha. Usmála jsem se. „O co to je na její tváři úsměv? Asi bych tě měl takhle sexuálně unavit každý večer, aby jsi se na mě ráno usmála." Postrčila jsem ho o de mě a sedla si na židli. Dál jsem ho pozorovala, jak všechno připravil na talířky a pak mi to přinesl. „Tak dnes pojedeme na sjezdovku." řekla jsem mu. Vypadla mu vidlička z ruky. „No ty můžeš jet já se budu na tebe dívat pod svahem." Zvedla jsem obočí, když jsem se na něj podívala. Ale ale náš Jimin neumí lyžovat.

Byla jsem připravená, pořádně oblečená a pak už jen stačili lyže. Neměli jsme žádné sebou tak jsme zašli do půjčovny. „Budete oba lyžovat?" zeptal se muž. Jimin kroutil hlavou. „Ale ano, Jimin bude taky lyžovat, nějaké mu tam najděte." Chlap ho vzal dozadu a Jimin se na mě strachy podíval. Usmála jsem se a začala si obouvat lyžáky.

Vyjeli jsme sedačkou nahoru a já si zaklapla lyžáky do lyží. „Tak jedeme, nasaď si je a pojď." přikázala jsem mu. „Já to vzdávám, mám strach." řekl a koukal na sjezd dolů.„Ale nebuď mánička Jimine, jestli chceš naučím tě to." Polkl a přikývl. Když jsem ho viděla, jak se třepe, raději jsem si ty lyže zase sundala a rozhodla jsem se ho podepírat za ruce. Sjížděli jsme malý kopeček před sjezdovkou a pak jsme za vždycky šlapali nahoru. „No vidíš teď už si seš jistější tak jedeme úplně dolů nezapomeň dělat zatím obloučky ať se ti to moc nerozjede." dala jsem mu naposledy ještě radu dokud jsme se nerozjeli. Ze začátku do bylo v pohodě, ale to by nebyl JImin, kdyby nechtěl dělat zase machra. Rozjel to až moc, že nemohl ty lyže ovládat. Měl to namířeno přímo ke mě. Zastavila jsem se a rychle se ho chytila. Tak jsme oba spadli do sněhu. Ležel na mě a smál se. „Ups asi jsem to moc rozjel, ale líbí se mi to, ještě, že jsem takovej nešika." řekl a chtěl mě políbil, ale hodila jsem mu sníh do obličeje.

Snažila jsem se ho ze mě sundat, ale byl až moc těžkej. Byla jsem uvězněná. „Teď už mi neutečeš." řekl a políbil mě. Chvíli jsme se tam líbali dokud k nám nedojela horská služba, zda jsme v pořádku. Zvedli jsme se a oni nás zkontrolovali. „Díky hoši, ale myslím, že jsme v pohodě." řekl Jimin, když si všiml, jak mě ten jeden osahává. Žárlivka jeden. „Myslím, že jsme pro dnešek s lyžováním skončili Mayo." usmál se. 

Přichystala jsem nám horký čaj, když jsme dorazili do chaty. Jimin zase zapálil krb a já mu podala čaj. Poděkoval a pak se na mě díval. „Proč si nesedneš vedle mě?"

„Protože dnes mám náladu na televizi. Podíváme se co dávají." řekla jsem a zapnula ji. Posadila jsem se na pohovku a Jimin mě přikryl dekou a přitáhl si mě k sobě. Nevím, proč ale připadalo mi to tak normální, jako by jsme to dělali už roky. „Tak co tam dáme?"

„Co třeba Terminátora?" zakřičel Jimin. „Toho už jsem viděla tisíckrát něco jinýho." řekla jsem a skoro celý večer jsme argumentovali, co si pustíme. Nakonec jsme oba usnuli na gauči v objetí.

Jimin:

Probudil jsem se když jsem slyšel hlasy z koupelny. Byla to Maya, když mě uviděla ve dveřích rychle je zavřela. „Nechoď sem." řekla. Zvracela?„Ale co se děje zlato?" přišel jsem blíž ke dveřím a chytil za kliku. Pořád se ozývali ty hrozné dávící zvuky z koupeny. Otevřel jsem a konečně jsem viděl Mayu, jak sedí na zemi a naklání se nad toaletu. „Jsi v pořádku?" zeptal jsem se. Rychle spláchla a já vyděl jak je celá bledá.„Ne nejsem! Je mi strašně špatně a můžeš za to ty!" řekla a zase se naklonila zpátky, ale už nezvracela. Klekl jsem si k ní a začal ji hladit po zádech, aby se uvolnila, když zase začala zvracet přidržel jsem jí vlasy. „Jdi pryč, to je tak nechutný. Jimine nesmíš se na mě dívat, když jsem v takovém stavu."

„Ale já ti chci pomoct, čekal jsem to, vím, že v manželství nebudeme vypadat nikdy perfektně, obzvlášť když budeš asi konečně těhotná." řekl a nadšením a jí se chtělo ještě více zvracet.

Pak se celé ráno cpala všem možným, odmítla jít na sjezdovku a pak zase zvracela. No musím říct zajímavé líbánky, ale mě se to líbilo, protože jsem byl s ní pak mi řekla tu nejmilejší větu. Pozoroval jsem její ústa když to konečně řekla a pak se jí podíval do očí, jestli to opravdu myslí vážně. „Miluji tě taky Jimine." řekla a já ji podal kus své čokolády. „Konečně jsi mi to řekla. A myslela jsi to vůbec vážně nebo to bylo jen kvůli té čokoládě?" a ona se usmála. „No jasně, že kvůli čokoládě."