Maya:

U rodičů jsem byla ještě více nervozní. Otec měl stále přísný výraz, když se podíval na mě. Matka se mnou raději ani moc nemluvila. Přidali se k nám i rodiče Jimina. Teď jsme všichni seděli kolem jednoho stolu a tiše jsme jedli. Podívala jsem se na Jimina, který spokojeně jedl a stále se usmíval. Protočila jsem očima. Proč je ze všeho tak spokojený? Zítra večer už  bude svatba a mě se to stále přehrává v hlavě. Manželství s ním? Znovu jsem se na něj podívala a tentokrát mě nachytal příčinu. Otočila jsem zrak okamžitě k jídlu a slyšela jsem jak se pro sebe potichu smál.

„Tak uvidíme se zítra na té krásné události." řekl pan Park a potřásl si námi rukou. Chtěla jsem se rozloučit už i s mými rodiči a vyrazit s Jiminem domů, ale matka mě chytila za ruku a přitáhla k sobě. „Opovaž se do svatby zmizet. Zítra za tebou dojede bratr a pomůže ti s přichystáním, možná by jsi měla ještě zavolat Jessice, tvojí kamarádce ať ti s tím pomůže." řekla a konečně mě pustila. Jen jsem ji věnovala prázdný výraz. Jimin mě k sobě přitáhl za pas a usmál se na mé rodiče. „Těším se až bude vaše dcera moje. Uvidíme se tedy zítra pane Blacku a paní Blacková." rozloučil se a políbil mojí matce ruku. Když jsem viděla její nadšený výraz měla jsem co dělat, abych zadržela smích.

Jimin:

Dorazili jsme domů a Maya mě praštila do ramene. „Hej to musíš mé matce tolik vždy podlézat." řekla a smála se. „No nic jiného neumím než lézt někomu do prdele." a chytil jsem ji kolem pasu. Přestala se smát a odtáhla se. A zase je to tady, zase musí hrát nedostupnou. „Takhle se budeš chovat i po tom co budeme konečně svoji? I po tom co porodíš mé dítě?" řekl jsem jí. „Kdo říkal, že jsem těhotná?" odpověděla a chtěla se jít zase schovat nahoru do pokoje. Chytil jsem ji za ruku. „Počkej stůj, máme ještě čas, co takhle kdyby jsme zašli koupit těhotenský test? Hm? Copak to nechceš vědět?" zarazila se. „Koupíme ho až po svatbě ano? Opravdu nemám na tohle náladu." Zasmál jsem se a pustil ji, aby mohla jít. „Takže si to dáme jako takový svatební dáreček." řekl jsem a tím jsem ji ještě více naštval. Jen protočila oči a nechala mě tam samotného. Chvíli jsem se usmíval pro sebe nad představou, jaká bude Maya výborná matka. Dokud mě nevyrušil mobil. Volal mi Rapmon. „Nazdar! Přemýšlel jsem jestli nechceš takovou malou rozlučku se svobodou. Je tady i Jungkook."

„Dobře, ale nesmím moc chlastat, jinak bych to zítra s bolestnou hlavou nezvládl, už tak musím zvládnout moji snoubenku, která má strašný nálady, poslední dobou."

Maya:

Probrala jsem se brzo ráno. Podívala jsem se rozespale po pokoji a Jimin stále nikde. Volala jsem mu včera a říkal, že je na malé rozlučce s klukama. Čekala jsem na něj do jedné ráno, ale nedošel. Možná leží někde dole? Pomyslela jsem si a vyškrábala jsem se z postele. A měla jsem pravdu ležel na gauči a chrápal. Usmála jsem se a šla si připravit čaj a snídani.

Bylo už kolem jedné hodiny odpoledne, když můj bratr zazvonil na zvonek. Jimin stále ještě spal a ani zvonek ho nevzbudil jen začal chrápat víc hlasitě. Otevřela jsem bratrovy a vesele ho přivítala. „Tak tohle je ten tvůj nastávající?" zeptal se a prohlížel si chrápajícího Jimina. „Hm krasavec co?" řekla jsem sarkasticky.

Pak jsem ho zavedla nahoru a ukázala mu šaty, které budu mít a pak jsem mu samozřejmě musela povykládat co se během několika dnů stalo. Vynechala jsem část, že bych mohla být brzy těhotná a on jen poslušně poslouchal. „A proč jsi nezavolala Jessice? Mohla nám taky pomoct." řekl, přece jen já jsem chlap nebudu ti dělat make-up a vlasy, jako to dělají družičky a kamarádky."

„Nepotřebuji družičku ani kamarádku. Nalíčím se sama a nějaký účes taky zvládnu." řekla jsem, ale znělo to smutně a to jsem nechtěla. Bratr mě chytil za tvář. „Mayo i když to nerad říkám, možná je tohle tvoje poslední svatba a ta musí být perfektní, takže jdeme do salonu. Klidně to zaplatím, ale dnes budeš vypadat úžasně. Ano?" Přikývla jsem.

„Zaplatím to já. Hlavně já chci, aby moje nevěsta vypadala úžasně." lekla jsem se Jiminova hlasu. Stál ve dveřích a pozoroval nás. „Ale ty už jsi vzhůru? Já myslela, že už se neprobudíš a budeme muset svatbu zrušit." řekl můj bratr ostře. „Kolik je vůbec hodin?.....A sakra měli by jsme se chystat obřad začne už za čtyři hodiny. A jestli chci vypadat perfektně musíme už jít." Bratr mě zatáhl za ruku a rozloučili jsme se s Jiminem. Ten mi ještě řekl ať mu neutíkám a jsem u obřadu v čas. Jen jsem zakývala na souhlas a nechala se bratrem odvést do salonu.

„Vypadáš úžasně." řekl omámený brácha. Měla jsem na sobě už šaty. Vlasy jsem měla v krásném účesu plných zlatých motýlků. Líčení samozřejmě výrazné, ale né moc. Šaty jsem si oblékla když jsme dorazili asi po dvou hodinách zpátky. Jimin už tady nebyl, přesně jak jsem předpokládala. Jeho oblek už byl také pryč, takže už vyrazil předem s klukama. „Jo vypadám úžasně, ale ty se taky už musíš připravit." řekla jsem mu a začala mu pomáhat do obleku. Nagelovala jsem mu vlasy. „A co tvoje milovaná? Proč nepřijela s tebou?"

„Víš otec to nedovolil a nechtěl dělat na tvé svatbě scénku." řekl a já se zasmála. „To bych klidně přijala. Scénka by ten celý večer zpříjemnila." a on se taky usmál. Pak mi pomohl opatrně sejít schody a nasoukat se do jeho auta. „Jsi nervozní?" zeptal se a podíval se na mě těma svýma očíčkama. „Když řeknu ano bude to znamenat, že něco k Jiminovi cítim, takže ne."

„A když už jsi se o tom zmínila, opravdu ho miluješ?"

„Ano...ne? Já nevím stále jsem na vážkách. Ale kvůli tomu v jaké jsem situaci ho nechci milovat."

„Tak i tak si ho musíš bohužel vzít, takže nezapomeň říct ano." a nastartoval auto.