O 2 ROKY POZDĚJI

Pohled Bee

Právě mě pustili z vězení a snažím se najít náš dům, který se měl nacházet někde v této ulici. Louis za mnou byl jenom párkrát, ale už bez Williama, protože mu to zakázali. A taky tam byl párkrát, protože mu to po tom líbacím incidentu přestali dovolovat.

Jdu ulicí, ale ten dům prostě nemůžu najít. Táhnu s sebou těžkou tašku a už mě pěkně bolí ruce. Ohlédla jsem se a uviděla malý parčík, kde byli dětské prolézačky a pískoviště. Šla jsem tam k tomu blíž a uviděla na lavičce spát Louise. Ukápla mi slza. Rozhlížela jsem se po celém parčíku, ale Williama jsem neviděla. Tedy dokud jsem se pořádně nepodívala na pískoviště. Seděl tam a hrál si tam s dalšími dětmi. Přisedla jsem si k nim.

„Ahoj," oslovila jsem ho a on se na mě podíval těma krásnýma očima.

„Ahoj," usmál se na mě

„Co to stavíš?" zeptala jsem se

„Hlad" řekl a ukázal na pár báboviček

„Hrad? A kde máš maminku?" zeptala jsem se záměrně na tuto otázku.

„Nemam" řekl

„ty si tady sám?"

„Ne, on nemá maminku má jenom tatínka" řekla mi asi čtyřletá holčička

„Aha a můžu ti pomoc?" zeptala jsem se ho a on přikývl. Hráli jsme si tam a stavěli hrad na to že mu jsou dva roky je celkem chytrý.

„ja te znam" podíval se na mě vážným výrazem

„Vážně a odkud?"

„Tata ma tvou fotku na tole"

„Tvůj táta má mou fotku na stole?" zeptala jsem se, protože jsem tomu nemohla uvěřit

„Jo a zíkal ze jednou psídes a ze si moje maminka" řekl, ale díval se do země. Podívala jsem se na spícího Louise, který už ale nespal a díval se na mě dost zvláštním pohledem. Zvedla jsem se a šla k němu. Pořád na mě nevěřícně čučel.

„Co je?" zeptala jsem se s úsměvem

„Ty se jen tak zjevíš, hraješ si s naším synem a ptáš se mě co je?" zněl trošku naštvaně

„No jo" přikývla jsem

„Bože já tě miluju" řekl, zvednul se a políbil mě. Po chvilce jsme se od sebe odtáhli a podívali se na Williama, který se na nás díval jako na mě když za mnu přišli do vězení.

„Půjdeme domů" řek Louis a já přikývla vzali jsme Williama a šli. Ruku v ruce jako rodina.

O 4 ROKY POZDĚJI

Pohled Louis

„Williame, Paulie, Naty pojďte na večeři." Zavolala moje manželka na naše tři děti. Když se Bee vrátila hned jsme se vzali a narodila se nám dcerka, pojmenovali jsme ji Paulie Bianka Tomlinson. O dva roky později se nám narodila další dceruška, kterou jsme si pojmenovali Naty Adel Tomlinson.

No a teď máme společnou večeři se Sue jejím manželem Arturem, čtyřletou dcerou Christinou a dvouměsíčním synem Benjamínem. Její manžel je trošku tlustší, ale je moc hodný a je s ním sranda.

„Crrrrr" ozval se zvonek

„Louisi běž otevřít to budou Parksovi" volala na mě Bee a já šel otevřít

„Ahoj Louisi" objala mě Sue

„Ahoj Sue, čus Arture, ahoj děcka" pozdravil jsem je a oni mi pozdrav opětovali. Pozval jsem je dál a posadili jsme se ke stolu.

„Ahoooj" zakřičeli naše děti a Paulie si hned musela jít sednou za Christinou.

„Ahoj" pozdravili naši hosti sborově. Bee nám přinesla jídlo. Máme toho všichni hodně za sebou. Nikdo by nečekal, že to skončí takhle, ale jsem rád, že jsme konečně šťastní. Že všechno zlé je za námi. Robert, nemocnice, Chris a vše co nám kdy ubližovalo. Jsme šťastní a vždycky budeme.

THE END