Pohled Bee

Seděla jsem ve svém pokoji a přemýšlela o mém rozhovoru s Louisem. Docela mi to psychicky pomohlo. Z mého přemýšlení mě vytrhl zvuk otevírajících se dveří a v nich Becky, kterou přivedl strážník.

„Kde si byla?" zeptala jsem se a ona si unaveně sedla na postel.

„Přišla za mnou moje sestra." Řekla a lehla si

„Aha. Za mnou dneska přišel přítel, ale ty z té návštěvy moc nadšeně nevypadáš"

„Taky nadšená nejsem. Vždycky když za mnou přijde všechno mi vyčítá."

„Aha"

„Bee jsem moc ráda, že si tu se mnou" usmála se na mě

„Já taky. Alespoň tady nejsem s nějakým úchylem." Obě jsme se usmáli. Becky je podle mě fajn osoba. Po chvilce jsme šli spát.

--------

Probudila jsem se, se skvělou náladou. Dívala jsem se do stěny takže na Becky jsem neviděla a ani jsem neslyšela žádné hlasy takže ještě spala. Po chvilce mě z mého civění do stěny vyrušil tvrdý náraz dveří a v nich několik policistů. Někteří se zbraněmi někteří bez nich. Viděla jsem i Chrise. Koukala jsem na ně jako vyoraná myš. Jeden z nich ke mně přišel, tvrdě mě chytil, nasadil pouta a táhnul pryč.

„Co to děláte? Pustě mě!" Křičela jsem ale marně.

„Nic neříkejte všechno co řeknete může být použito proti vám." Řekl ten co mě držel. Já pochopila celou situaci až když jsem se podívala na spící Becky. Navždy spící Becky. Měla otevřené oči a mezi nimi ránu od kudly. Hnusný pohled. Ale co chtějí ode mě? Nic jsem neudělala.

----------

Teď sedím ve vyslíchací místnosti. Na pravé straně je velké zrcadlo, což znamená, že na druhé straně nás někdo vidí i slyší. Uprostřed malý čtverný stůl s lampičkou. Na jedná straně sedím já a na druhá žena s mužem. U dveří stojí jeden ze strážníků.

„Slečno Ross, neslyšela jste v noci něco?" zeptala se mě ta žena.

„Ne, paní. Neslyšela." Dívala jsem se do země

„Omlouváme se zapomněli jsme se vám představit. Já jsem poručnice Works a to je strážmistr Lulek" uchechtla jsem se nad jeho příjmením. No co uchechtla, chytila jsem tam záchvat smíchu jako nějaký malý děcko. Ale když jsem uviděla jejich pohledy okamžitě jsem přestala.

„Omlouvám se." řekla jsem

„Co se tedy stalo slečně Awes?" zeptal se mě pan Lulek. Bože to příjmení mě jednou dostane do hrobu.

„Já nevím spala jsem"

„Nelžete!" zařval na mě Lulek.

„Já nelžu!" řekla jsem stejně mile jako on

„Klid! Slečno Ross, pravdu" pobídla mě poručnice Works

„Já vám říkám pravdu. Spala jsem, probudila jsem se a v tu ránu přiletíte vy."

„Řeknu vám to takhle...." Odmlčela se

„U oběti se našla zbraň" vytáhla luxusní nůž v sáčku.

„A jsou na ní vaše otisky." Dodal pan Lulek

„Já s tím nemám vůbec nic společného a kde bych tady přišla k tomuhle."

„To je pravda Bobe kde by to vzala?" oslovila paní Works Boba. Takže on se jmenuje Bob Lulek.

„Nech toho." Řekl jí

„Zatýkáme vás za vraždu Becky Awes. Odveďte ji." Řekl ten hnusnej chlap a strážník co stál u dveří mě odvedl. Panebože. Proč zrovna já?

----------------------

Pohled Louis

Seděl jsem na gauči a choval Williama. Před chvílí tady byli kluci a Liam ho začal oslovovat Liame. Zeptal jsem se ho proč to dělá a on řekl že to jsou poslední čtyři písmenka v jeho jméně. Zajímavý poznatek.

„Pane, pane Tomlinsone!" Přiběhla Megan a v ruce držela telefon.

„Co se děje?" Zeptal jsem se

„Bee opět zatknuli."

„Panebože proč?"

„Za vraždu její spolubydlící. Měl by jste tam jet." Já na nic nečekal a skočil do auta.

Přijel jsem tam a hned jsem šel do soudní místnosti. Já vím je to nějak na rychlo, ale tahle věznice je celkově nějaká divná.Uviděl jsem Sue a hned k ní přiběhl.

„Co tady děláš?" Zeptal jsem se

„Byla jsem u Chrise a najednou tahle zpráva. Honem pojď" zavedla mě dovnitř. Bee stála ještě u dveří s nějakým strážníkem. Domluvil jsem se s ním a s Bee si na rychlo promluvil. Brečela.

„Bee! Co blbneš!" zakřičel jsem na ní a chytl jí ruce, které jsem si následně přitiskl k tělu.

„Louisi. Já to neudělala!" Nevím proč, ale nevěřil jsem jí.

„Louisi, že mi věříš. Že jo?" Podíval jsem se takovým pohledem,který jasně říkal že ne.

„Louisi? Louisi ty mi nevěříš!"

„Ne Bee já ti věřím, ale nevím. Já vážně nevím co si mám myslet."

„Víš co? Nech mě napokoji! Už s tebou nechci nic mít! Ty zrádce!" Odstrčila mě a šla ke strážníkovi. Ten jí odvedl na její místo a soud mohl začít. Teď jsem jako malý dítě brečel i já.

������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������