DEN SOUDU

Pohled Louis

Právě sedím v soudní síni a čekám až začne soud. Williama teď hlídá teta se strejdou. Sue je tady se mnou.

„Neboj dobře to dopadne" utěšovala mě

„Doufám"

----------------------

Pohled Bee

Vedli mě do soudní síně. Hned ve předu jsem viděla Louise se Sue. Posadili jsme se a soud mohl začít.

Seděla jsem tam a ani to nevnímala. Já vím lidé většinou vnímají soudy a zvláště ty své, ale já jsem prostě já.

„Slečna Bee Ross půjde do vězení na dva roky. A na tak málo protože šlo o sebeobranu a za druhé šlo psychické poblouznění. Soud je u konce"řekla soudkyně a bouchla kladívkem do stolu. Mě opět odváděli pryč ze soudní místnosti. Na Louise ani na Sue jsem neměla sílu se podívat, ale cítila jsem na sobě jejich pohledy. Co se mnou teď bude? Opakovala se mi pořád v hlavě jedna a ta samá otázka. A v cele budu beztak s nějakou úchylnou ženskou, která pořád posiluje nebo s nějakou, která je emo založená. Jsem ale ráda, že je to pouze na dva roky kdyby nešlo o tu sebeobranu mohla jsem klidně dostat o několik let víc.

„Tak slečno Ross toto je teď váš dvouletý domov." Ukázal na dveře policista. Dveře otevřel a mě se naskytl pohled na celkem hodně uklizenou celu s ubrusem na stole a....květinami? Ano, vážně to jsou květiny.

„Ahoj, ahoj, ahoj ráda tě poznávám já jsem Becky" začala se mnou třást rukou zelenooká dívčina. To jméno mi, však něco připomíná Becky, Becky, ale ne to je BECKY! Ta Becky, kterou jsem potkala u doktora když jsem šla zjistit jestli jsem těhotná. Ale teď byla jiná. Místo krásných dlouhých vlasů měla mikádo a její vážný, mladý pohled vystřídal šílený a ustaraný.

„Slečno Awes!" okřikl ji policista a nechal nás o samotě.

„Becky?" podívala jsem se na ni nevěřícně a ona se na mě podívala

„Já jsem Bee. Viděli jsme se u doktorky asi před rokem vyprávěla si mi o Emily" jakmile jsem řekla slovo Emily byla zase zpátky. Ten její pohled.

„Bee? Si to vážně ty? Co se stalo? Co si udělala?" Začala na mě chrlit otázky

„No já zabila svého exsnoubence, protože mi chtěl vzít syna" odvrátila jsem ohled a setřela si slzu, která se dostala ven z mého oka.

„Takže máš syna?" zeptala se a já přikývla

„A co tady děláš ty?"

„No pamatuješ si na Emily?" podívala se na mě nervozně

„Panebože ty si ji zabila?" vyjela jsem na ni

„Ne to bych nikdy neudělala. Udělal to můj přítel a narafičil to tak aby to vypadalo, že jsem to udělala já" přikývla jsem

„Chlapi jsou svině" kopla naštvaně do stolu Becky a šla si sednout za mnou na postel.

„Ne nejsou" objala mě okolo ramen a podívala se na mě

„Jak to myslíš?"

„Když potkáš toho pravého, který pro tebe udělá první poslední. Který tě miluje tak moc, že tu sílu by neporazilo ani stádo zuřících býků tak nejsou"

„Ano, ale musíš ho potkat" podívala se na mě smutně

„Becky, si nádherná a to, že ti to s touhle obludou nevyšlo neznamená že nikdy nepotkáš pravou lásku. Emily už ti tam nahoře někoho vybírá" usmála jsem se na ni a ona na mě

---

„Slečno Ross?" oslovil mě hlídač a já se na něj podívala.

„Máte tady návštěvu, pojďte se mnou" zvedla jsem se a následovala ho. Šli jsme dlouhou chodbou až jsme došli do nějaké místnosti kde seděla Sue.

„Bee?" podívala se na mě uslzenými oči

„Sue" objala jsem ji, ale hlídač nás od sebe hned odtrhnul.

„Jak se máš?" zeptala se

„Ujde to a co ty?"

„Jo v pohodě. Hele támhle ten chlápek" ukázala na teď už jiného strážníka. Mladého a hezkého.

„Sue!" okřikla jsem ji po tichu

„No co? Ty máš Louise a Willi...." Nedořekla větu protože uviděla můj obličej.

„Promiň. Ale Bee on tě miluje, miluje tě víc než cokoliv na světě. Ty a William to pro vás Louis žije."

„Dámy už to ukončete" okřikl nás strážník a my se rozloučili.