,,Takže to Fury nezjistil?" Šťastně se zeptal Peter, mezitímco já jsem usrkávala kávu se šlehačkou v té samé kavárně, jako předtím.

Byl tady dokonce i ten stejný číšník, ale dostal ze mě strach, takže se schoval do skladu. Zavrtěla jsem na otázku hlavou a Peter chvilku sledoval, jak se moje sklenička rychle vyprazdňuje.

Za ten týden se nic nezměnilo. Jen to, že moje únava dosáhla vyššího stupně a já teď tahala do školy dvou litrové flašky s kávou. Nezjistilo se, že ten požární alarm spustil Ned, takže i Ned byl v suchu a moje jediná starost, která měla váhu několik tun, byla jen moje práce. Konkrétně moje místo v práci, o které jsem mohla velmi rychle a snadně přijít.

,,A...Jak dlouho by měla trvat ta dovolená?" zeptal se nervózně Peter. Nebyl nervózní ze mě nebo z toho, že bych mu ublížila, ale z mojí únavy. Jak sám řekl, šlo to se mnou z kopce a i já sama nad sebou ztrácela kontrolu.

Občas jsem nevnímala tak moc, že jsem se mohla i 7x podívat na mobil, ale stejně jsem nevěděla kolik je hodin. ,,Nat bude pryč ještě asi měsíc, u Tonyho to nikdy není jisté a ostatní agenti ještě 2 týdny. Můžu se zeptat, nemáte energetickou tyčinku?" koukla jsem se na servírku, ale k mé smůle jen zavrtěla hlavou.

,,Is, tohle už dál nejde. Jak dlouho jsi nespala?" Rozhodil rukama a z jeho vrchovaté limonády se kousek vylilo stranou, když rukávem zavadil o sklenici. Já se na něj krátce podívala a vzala si do ruky nápojový lístek, kde jsem se zaměřila na nabídku káv.

Klížily se mi oči a já nerozpoznávala malá písmenka a ani složení, protože já nutně potřebovala vědět, ve kterém je víc kofeinu. Už ani silné kafe od pana Lestera nestačilo k mému přežití. ,,Přesně 2 dny a..," zaměřila jsem se na hodinky, ,,41 minut a 27 vteřin. Nemohl bys mi to přečíst?" Ukázala jsem na lístek.

,,Potřebuješ se pořádně vyspat. A to hned. Dneska máš mít kvůli mě a té schůzce volno, ne?" Z té vzdálenosti, ve které jsem držela lístek mi ho začal číst. Ach jo, proč zrovna on musí mít vylepšený zrak? ,,Pokud se vrátím na základnu, tak mě určitě ještě někam pošle. Ale jinak bych volno mít měla." Snažila jsem se ho poslouchat, ale jeho hlas působil tak sladkým, tichým a uspávacím dojmem. Zdálo se mi, že zpívá ukolébavku a moje hlava začala nevědomě klesat směrem ke stolu. Probudil mě z polo spánku až prudký náraz do stolu a já zkřivila obličej.

,,Tohle je dneska už po 7., co jsi se bouchla čelem o desku stolu. " Připomenul a já nad tím jen mávla rukou. Popravě by mi ani nevadilo, kdybych tady usnula, protože přesně to jsem taky měla v plánu. Strávit tady hodně dlouhou dobu a vrátit se jak nejpozději to půjde, abych nedostala ještě dvou hodinový trénink s nějakou misí.

Nebo by mi Fury dal za úkol zase jet přes celý New York, nakoupit v jeho oblíbeném obchodě, čekat hodinovou frontu, kdy mi padala hlava na nějakého chlapa a u placení jsem skoro usnula, a nakonec zjistit, že poslední autobus jel před půl hodinou a já budu muset jít pěšky. Přesně jako včera.

,,Tak jo. Tak mi řekni, co jsi celou dobu dělal. Vím, že bych tě měla sledovat a dávat na tebe pozor, ale vůbec to nestíhám a nezvládám to. Proto jen doufám, že mi říkáš vše a nepouštíš se do nějakých blbin," zaskuhrala jsem a vzala si zápisník s tužkou. Fury mi sice řekl, že ho musím donutit, aby mi věřil, ale já jsem v posledních pár dnech bez nápadů a nevím, jak to mám udělat.

Byla jsem i tak zoufalá, že jsem na internetu začala hledat stránky: Jak donutit puberťáka, aby vám věřil. Byly tam jen takové ty typické blbosti a stránka maminek, kde se o tom dohadovaly. Takže mě napadla poslední možnost: Doufat, že když mu věřím já a nechávám mu volnost, tak on mi to bude oplácet tím, že se do ničeho většího nebude pouštět sám. Taky jsem mu víc začala věřit po tom, co mi řekl o tom gangu v ten den kávové loupeže u pana Lestera.

,,No...nic moc zajímavého. V pondělí jsem donesl nákup jedné babičce, protože byla nemocná a poprosila mě o to. V úterý jsem pomohl policii chytit jednoho chlápka. Ve středu jsem nikde nebyl, stavěli jsme s Nedem nové lego a koukali u toho na filmy. Ve čtvrtek se nic nestalo. A o víkendu jsem byl s May u její kamarádky." pohrával si s brčkem, a já se to snažila nějak čitelně zapsat. I to se v poslední době zdálo těžší, než kdykoli před tím.

,,Čauves! Tak jak jste pokročili s Isabeliným výcvikem, jak se stát dobrým puberťákem?" koukal na nás oba Jerry, zatímco mi naznačil, abych se odsunula víc k vitríně. ,,Petere, tohle je otravný agent Jerry. Jerry, to je Peter. Jo a mimochodem pořád nechápu, proč víc rozumíš  puberťákům a umíš se s nimi bavit ty, když ti je skoro třicet a mě šestnáct."

,,Jo, to ty se tady teď právě učíš, kočko," řekl Jerry stále hrající puberťáka. Kdyby ho nehrál, tak by řekl něco jako: ,,To se teď právě učíte, agentko Romanovová." V podstatě je úplně stejný a vážný jako ostatní agenti, jen má obličej malého dítěte. A funguje na něj to kouzlo, že jakmile vyjde ven, tak se stane nebojácným, namyšleným  a drzým puberťákem.

,,No nic, ale musím ti něco vyřídit od Friťáka," to je naše přezdívka pro Furyho, ,,Chce, aby jsi zašla do toho obchodu jako včera a koupila mu přesně to stejné. Občas mi přijde, že fakt bere něco silnýho, ale je to Friťák, že? Tak zdar, potkáme se v ředitelně." A ředitelna je přezdívka pro kancelář šéfa. Jerry odešel pryč a Peter po mně hodil dost velký nechápavý pohled na to, že jsem věděla, že tomuhle porozumět je pro něj těžší, než matika a fyzika dohromady.

,,Musím jít Furymu nakoupit nějaký věcičky do obchodu vzdáleného přes celý město. A jak vidím ten čas," zamžourala jsem znovu na mobil, ,, tak po cestě zpátky půjdu pěšky." Chvilku jsem na něj zírala a snažila se přijít na způsob, jak se dostat tam a zpět. ,,Dej mi facku," řekla jsem jako poslední rozhodnutí.

,,Cože?! Ne! Proč?" ,,Protože se potřebuji probrat, nebo máš snad hroudu energetických tyčinek, které mi dáš?" Při těchto slovech se mi rozsvítilo. Vzpomněla jsem si na automat s tyčinkami a energetickými nápoji, do kterého jsem včera narazila, protože jsem při cestě už zase usínala. Spadla jsem na zem a rozsypal se mi nákup, a proto jsem do toho automatu kopla. Přece nemá mi stát v cestě, když jde šíleně unavená agentka z mise zvané nákup, ne?

,,Tak....Tak já tě tam hodím. Ale facku ti dávat nebudu." Rozhodl a já věděla, že tu facku opravdu nedostanu. Povzdychla jsem si a stáhla se a svoji polovinu. ,, Počkej, ty mě tam hodíš? Pokud jsem si zjistila správně, tak řidičák ani auto nemáš."

,,To sis zjistila správně, ale....."

Že já se vůbec ptala.....

Hezký den, milí čtenáři. Furymu bych pro nákup rozhodně nechtěla chodit. Doufám, že jsem vás aspoň trochu napnula. Budete si prostě muset počkat na další část.

Juli♡