Náš plán byl následovný: (Ned dokonce i sepsal body, což bylo úplně k ničemu, ale nechala jsem ho, protože mě bavilo jeho nadšení)

Získej kafe dřív, než Is usne - jméno plánu

-Is proklouzne s termoskou a litrovou flaškou, kterou si ode mne půjčila, na druhou stranu chodby.

-Já a Peter zabavíme jakkoliv učitele, aby Is stihla z kávovaru vymáčknout nějaké kafe.

-Is proklouzne ven a já i Peter poděkujeme.

Byl to opravdu jednoduchý plán a pokazit se mohly jen dvě věci: Učitel vejde do kabinetu dřív, než já odejdu a nebo při cestě usnu. I cíl jsme si vybrali dobře, starý pan Lester nebo-li náš učitel na přírodovědu. U pana Lestera bylo stoprocentně jisté, že najdu nějaké kafe, protože i on si ho chodil několikrát za hodinu nalévat do svého hrnku a ostatní učitelé k němu často chodili, když jim došlo. Říká se o něm, že má nekonečné zásoby kafe, a že mu ještě nikdy nedošlo.

A vše taky šlo podle plánu. Schovala jsem se za roh a jakmile jsem uslyšela hlasy kluků i chraplavý a nerudný hlas učitele, po špičkách jsem se rozběhla ke kabinetu. Bylo to pro mě až moc jednoduché na rozdíl od mých normálních, složitých a hlavně nebezpečných misí. V této misi mi nešlo o krk ani o to, že by mě mohli vydírat. Šlo jen o to, že bych dostala poznámku a možná byla pár dní po škole.

Dostala jsem se do kabinetu. Dvě křesílka, stůl pod hromadou papírů a malinká kuchyňka. Nic z toho mě nezaujalo tak moc, jako krásně nablýskaný černý kávovar vystavený pro krásu očí.

Ty jo, ty už jsi z toho blouznění začala i skládat verše...říkala jsem ti, že psát básně nebo literatura ti nikdy moc nešla? ne? tak myslím, že teď je ta správná chvíle ti to říct.

,,Ne, teď je správná chvíle na to, dát si konečně kafe," zašeptala jsem a položila termosku na stůl s papíry. Jediný problém byl, že jsem nevěděla, kde můj lahodný nápoj je. Prolezla jsem všechny poličky a skříňky. Ale kam jinam by dal kafe, když ne do kuchyně?

Nakoukla jsem do pootevřených dveří, které byly mojí poslední volbou. Otevřela jsem dveře dokořán a vyvalila oči. Na zemi byly seřazené krabice plné kapslí různého druhu. Mohla bych si hodiny vybírat, jaký druh si dám. A přesně to jsem udělala.

Začala jsem probírat krabičky a hledat to s největším obsahem kofeinu. Vůbec mi nedocházelo, že kluci začínají ztrácet nápady k tématům a začínají být zoufalí. Já se dál prohrabávala několika krabicemi a hledala.

Připomněly mi to až papíry, které sletěly ze stolu na zem kvůli průvanu. Prostě celá ta kupa papírů spadla na zem a mě došlo, že mi dochází čas. Co nejrychleji jsem začala nalévat vodu do kávovaru. Nervózně jsem ťukala prsty o dřevěnou desku, kávovar se zahříval příliš dlouho. I přes to, že šlo jen o nějaký hloupý trest, jsem v sobě měla špetku adrenalinu.

Kávovar konečně cinkl a já rychle vylila půl litr do termosky. Chyběla mi už jen litrová flaška.Už jen dvakrát. Zběsile jsem se snažila naházet papíry na stůl, ale vždycky spadly na zem. Doufám, že mi nechcete říct, že pan Lester je kouzelník, když se mu všechny papíry povedou dát na hromadu a agentce se to nepodaří.

Ozvalo se druhé cinknutí a do konce mi chyběl už jen jeden půl litr. Začala jsem docela slušně panikařit, protože hlasy se stále přibližovaly a já slyšela i nějaká slova učitele, který říkal, že ho nemají otravovat. Třetí cinknutí se ozvalo jako na zavolanou a já proskočila oknem. Přesně v ten moment se prudce zabouchly dveře a a učitel něco začal mrmlat. Já byla ve dřepu nalepená na zeď pod oknem a srdce mi bilo jak splašené.

,,Ten zatracený průvan! Zase shodil všechny papíry ze stolu, ale neboj se. Já tě jednou dostanu, to ti slibuji! " Nade mnou se objevily dvě ruce, které přitáhly okna k sobě a zavřely je úplně. Proplížila jsem se za okna a vypadalo to, že vše bude v suchu, dokud jsem neuslyšela požární alarm. Dostala jsem malinký strach, že Lester si všiml nedostatku v jeho zásobách a zmáčkl i požární alarm, kterým chce všechny svolat před školu a následně je vyslechnout.

Schovala jsem si obě flašky pod černu mikinu a vyšla směrem před školu. Vyhledala jsem pohledem oba kluky. Ned si kousal nehty a Peter si rukou probíral vlasy. ,,Ty máš snad blechy?" zeptala jsem se ho těsně u ucha a ho to perfektně vyděsilo. Nahlas vypískl a objal Neda, až jsem se divila, že mu rovnou neskočilo do náruče.

,,Is! Ty jsi v pohodě!" Chytl moje tváře do rukou Ned tak, jak to dělávají babičky. ,,Proč bych neměla být v pohodě? A vlastně co tady děláme, ono opravdu hoří, nebo si Lester všiml, že se mu někdo hrabal v kabinetu?"Vytáhla jsem termosku a napila se. S lahodným povzdechem jsem mlaskla a uvědomila jsem si, že by mi ani nevadilo, kdyby Lester přišel na to, že jsem tam byla já. Za tento božský nápoj to stálo.

Přemýšlela jsem i o tom, že bych mu dobrovolně řekla, že jsem to byla já, ale v to mě zarazil Peter: ,,Uhm...No on ten požární alarm zmáčkl Ned." ,,Cože jsi udělal?!" houkla jsem potichu na Neda.

,,Já se bál, že tam zůstaneš a on na tebe přijde. Tak jsem zmáčkl ten alarm. Já za to nemůžu, že mám o tebe strach," bránil se Ned,  ,,Kdo měl taky čekat, že vyskočíš oknem. Protože to v plánu nebylo." Ukázal na papír, kde byl celý plán napsaný a vrazil mi ho před nos.,,Vidíš?"

,,Fajn. On to byl takový improvizovaný plán B. To je jedno. Kdo si dá kafe?" Vytáhla jsem flašku a oba kluci kývli, že se trochu napijí.  Mně se doplnila energie, protože to bylo hodně silný kafe, které Ned vyprskl na zem.

A tak jsme seděli na trávě, v rukou jsem měla flašku a já se cítila se šťastná. Pořád jsem v sobě měla pár kapek adrenalinu a taky jsme se ksichtili tomu, jak ředitel vysvětluje, že nechápe, jak se mohl spustit alarm. Je to jednoduché, když je váš kamarád machr přes počítače. Ale pak mi něco došlo a všechen smích se mi nakupil v hrdle, že jsem musela opravdu silně polknout, abych ho dostala pryč.

,,A co když se to dozví Fury?"

Hola hej! Nechtěla jsem vás nechat moc dlouho čekat. Popravdě, kdyby tam bylo tolik hromady kávy, tak by mě odtamtud nikdo neodtáhl :D.

Škoda, že ve škole nemáme žádného takového učitele, to bych se tam taky nejspíš vloupala.

Krásný kávou naplněný den. ♡