,,Takže mi chcete říct, o vaší identitě ví spider-manův kámoš? Tak to si rovnou z mojí tajné společnosti můžu udělat otevřenou cestovku, nemyslíte? " řekl Fury a dal přitom důraz na slovo tajný a společnost.

Ned se o tom sice dozvěděl omylem, a oba se mi znovu omluvili, ale to nemění nic na tom, že trest si za to odpykám já. V tu chvíli jsem si do deníčku v hlavě napsala přes všechny stránky jeden velký nápis: POMSTA STARKOVI. Kdyby on nedomluvil tyhle setkání a vlastně ani Peterovi neřekl, že má na mě dát pozor, tak bych teď měla pořád utajenou identitu a Fury si ze Shieldu nechtěl udělat cestovku.

,,Mrzí mě to, pane. Ale Edward 'Ned' Leeds slíbil, že to nikomu neřekne. Předpokládám, že mu můžeme věřit, když dokázal udržet i tajemství o identitě Spider-mana." Snažila jsem se zamluvit nápad s jeho cestovkou. Už jsem před očima viděla reklamu na cestovku 'Shield'. Děsilo by mě, kdybych s nimi letěla letadlem a najednou se ozvalo: ,,Ale mladá slečna Romanovová. Jsem rád, že s námi letíte. S námi jste vždy v bezpečí." A vedle mě se objevil Fury v kostýmu pilota. Otřásla jsem se, když se mi v hlavě vytvořila i představa Furyho jako letušky s krátkou sukní a s vozíkem, který by tlačil před sebou a snažil se mile usmívat. Fury se mile usmívat prostě neumí.

,,Ale už se skoro několikrát prokecl, agentko! Ned Leeds pro nás je nebezpečný tím, že vše může vyzradit. Co když se dá na stranu zla, hm? Nebo bude chtít být slavný, a tak tohle řekne nějakým televizním novinám? Co hodláte dělat pak, agentko Romanovová?" Moje jméno řekl s takovým odporem, že se mi nechtělo věřit, že mě před pár minutami pokládal za jednu z jeho nejlepších agentek. Sklopila jsem hlavu k zemi a prosila Neda, aby nechtěl být slavný, a aby byl třeba tím dispečerem, který je sice nesmírně otravný, ale nic neprozradí.

Možná bych ho mohla naučit nějakou 'agentskou' přísahu, kterou si vymyslím a on bude tak nadšený, že ji nikdy nebude chtít porušit. I když znám Neda tak krátce, tak vím, že je jako malý kluk, pro kterého je nejcennější tajemství kamaráda nebo sběratelská lego kostička, které každý den slibuje věrnost a možná se k ní i modlí.

,,Tak mi aspoň řekněte, jak to vypadá s naším mladým pavoučkem. Včera jste s ním poprvé měla schůzku, že? Tak co chystá?" povzdychl si Fury a zhoupl se na židli. ,,Nechystá se na nic nebezpečného. Nejspíš bude jako vždy pomáhat babičkám a kočkám ze stromu."

,,To vám jen slíbil, že? Ale jak mu můžete věřit? Co když právě teď plánuje důležitou a nebezpečnou akci a já o tom nic nevím?" Zamžoural na mě okem a otevřel nějakou složku, kterou začal vyplňovat. Doufala jsem, že to není právě ten papír, kterým propustil už několik neschopných agentů. A ještě víc jsem doufala, že tam právě teď nepíše moje jméno.

,,Slíbil, že kdyby se dělo něco špatného, nebo tam byla nějaká větší loupež, hořel velký panelák, nebo podobně, tak mi dá vědět." Až teď jsem si uvědomila, jak moc nejistě to musí znít. Opravdu by mi dal Peter vědět? Nešel by do toho sám, protože by chtěl dokázat, že je dost schopný to zvládnou sám?

,,A vy tomu věříte? Popravdě, tohle bych od vás nečekal, Iris. Jste jedna z nejlepších agentek, jak víte, a vy věříte puberťákovi, kterému nevěřím já ani Tony Stark?" odmlčel se a čekal na mou odpověď. Ale já jen mlčela a koukala na boty, které mi najednou přišli opravdu velmi zajímavé.

Tu šmouhu by sis měla vyčistit. Teď to vypadá tak, že nejsi ani schopná vyčistit si boty. Kdyby na to přišla Nat, tak bys už teď běhala několik koleček v tělocvičně. Všimla sis, že ty tkaničky mají vlastně dvě barvy? Jo, vypadají skoro stejně, ale ta jedna je světlejší. Vypadaly by to boty lépe se světlou nebo tmavou tkaničkou? Nebo nějako barevnou?

,,Radím vám dobře agentko. Pokud nechcete své jméno vidět napsané ve jménech vyhozených agentů, tak by jste si u něj měla najít důvěru. Prostě si zařiďte to, že si budete jistá, že by vám zavolal, kdyby se dělo něco nad jeho síly. Musíte ho donutit k tomu, aby vám věřil. Staňte se jeho kamarádkou, mně je opravdu jedno, jak to uděláte, ale je to vaše práce, tak si to zařiďte." Zněl pořád stejně vyrovnaně, ale v jeho oku se blýskaly blesky. Pokývala jsem hlavou. Měl pravdu. Musí si ke mně najít důvěru. Ale jak to mám udělat?

,,Víte, nelíbil se mi Starkův plán, když mi říkal o těchto schůzkách. Chtěl jsem na něj křičet ještě víc a měl jsem chuť ho vyhodit, ale Stark je pro nás důležitý a to, že lidem leze na nervy je u něj normální. Věřím, že i vy s tím máte zkušenosti." Tímto odkazoval na všechny naše spory, které skončily monoklem u oka.

,,Ale pak zmínil, že pavouček by vás za to zase přivedl do života puberťáků. Netvrdím, že svou práci a předstírání puberťačky děláte špatně, ale já z vás potřebuji udělat profíka. Potřebuji, aby jste zapadla, aby jste se s nimi uměla bavit takovým způsobem, že z nich dostanete věci, které potřebuji zjistit. A to vy, milá agentko, neumíte." koukal na mě ještě pár vteřin. Potom mi pokynul ke dveřím a já podle jeho přání odešla.

Cítila jsem se naprosto pod čáru. Trapně, špatně a jako neschopný člověk. Jako nějaká hračka, se kterou si někdo hraje. Jako ten čertík v krabičce.

Až teď jsem pochopila, proč lidi chodí od Furyho se slzami v očích nebo hlubokou depresí. Já jsem vždycky plnila svou práci perfektně, takže neměl nejmenší důvod mi něco takového říkat. Prostě mě nechal odejít s čistý svědomím.

Ale teď jsem selhala. Udělala jsem jednu věc jinak, než si přál on. Proto mi rozdrtil všechno sebevědomí na prach. Zničil všechny představy o tom, že jsem ve své práci nebo v čemkoliv  jiném dobrá. Prostě to jedním mávnutím zakopal do země a nechal mě, abych si vypila pěkně hořký čaj.

,, A nezapomeňte si to zařídit. Opravdu nerad bych napsal vaše jméno k těm neschopným agentům, milá Iris."

Fury dokáže být drsný 😬

Tady vám přidávám trailer, se kterým mi pomohla @Werca13  Děkuji moc 😍❤️❤️

https://youtu.be/T0xkPoEJtIc

(Nahrála jsem ho i nahoru, protože s tím mám občas problémy😅)

Je to můj první trailer, takže doufám, že se aspoň trochu povedl 😅

Zůstaňte zdraví a doma 😘
Juli❤️