Pohled Petera

Odešla z pokoje a já si ho konečně prohlédl. Na stole měla nějakou složku i s počítačem, který byl bohužel na heslo. Mohl jsem říct Karen, ať ten počítač jednoduše otevře, ale je to Tonyho systém a trvalo by věky, než přijde na heslo. Ale za to jsem se koukl na složky seřazené v poličce. Byla toho pořádná kupa, třeba 150 složek, a mně se nechtělo věřit, že už dostala tolik mutantů?...lidí?... Prostě tolik zločinců. A to vypadala jako milá a tichá holka.

,, Asi by ses měl konečně naučit, že lidi nejsou takový, jak vypadají," zamumlal jsem a otevřel skříň, která byla z většiny naplněná černým oblečením a ostatní bylo trochu barevné, ale většinou to taky byly tmavé barvy. Hledal jsem nějakou skrýš, ve které by mohla mít schované něco nebezpečnějšího než jen složky.

,,Jenže kdo by do ní řekl, že je agentka Shieldu?  Nikdo...Kdybych to nevěděl, tak bych řekl, že je jen obyčejná  a hezká holka s nadáním na cvičení, protože tělocvik jí jde moc dobře....Tak mám asi jen ty složky." Koukl jsem se ještě jednou po pokoji, ale jediné vodítko byly opravdu jen papíry v dlouhé poličce.

,,H-C/L5, H-RN/CH31, H-B/N472, OR/E03." Četl jsem nahlas a přejížděl po nich prstem. Sice jsem Is nepřál, aby šla k Furymu, ale mě se to hodilo a doufal jsem, že tam zůstane co nejdéle. Až když jsem bral záznam s názvem T-KS/I242 napadlo mě, proč vůbec jí prověřuji, když už je dávno prověřena celým Shieldem. Vždyť je to dcera Black Widow! Ona nepotřebuje kontrolovat.

Vrátil jsem složku zpět a chtěl si sednout na postel se špatnou náladou, ale na to mě až moc zaujala složka na stole. Stálo na ni P/S47. Chvilku jsem natahoval a stahoval ruku k sobě. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli ji mám přečíst. Neměl bych, ale....

15.5. - Poprvé spatřen objekt

Popis objektu: Peter Parker, 15 let( 10.8.2001), 173cm, hnědé(kaštanové) vlasy a stejná barva očí. Midtownská střední, 4 lavice blíž ke dveřím, třída 2.A.

-Objekt je v utajení jako spider-man. Ke schopnostem přišel př školním výletu. Kousnutí radioaktivním pavoukem (ze složky P/S472 Od Anthonyho Edwarda Starka).

Zmrzl jsem v pohybu. Já jsem její objekt, její další projekt. Má mě zastřelit, zneškodnit? Ruce se mi začali třást. Četl jsem dál, možná je v textu napsáno, co po ní chce Fury. Pokud mě chce zabít, musím co nejrychleji zmizet a odstěhovat se k tučňákům na jižní pól.

17.5. - Objekt sledován

-Objekt P/S47 bydlí s 'teto May' ( May Parkerová- složka M-P/TS2) Rodiče jsou mrtví (Richard a May Parkerovi). (Více informací ve složkách R/P52 a M/P89). Je sirotkem a bydlí v Queensu (přesná poloha v již zmiňované P/S472).

-Baví se se studentem Nedem Leedsem(N/L84735). Ned Leeds je jediný, kdoví o jeho utajení. Nazývá se jeho dispečerem, i když není. Jejich vztahy jsou čistě kamarádské.

-Objekt má velké nadání na vědu po technické stránce. Jeho vynález zvaný 'pavučinou metač' je používán při obleku Spider-mana. Stejně jako pavučinové vlákna, která často vyrábí o hodině chemie.

-Má 'stáž' u Anthonyho Edwarda Starka (ve složce P/S472). Často se s ním snaží spojit přes Happyho Hoagana (HA/HGS734). Bez úspěchu.

-V Midtownské střední je šikanován Flashem Thompsonem (FS/TPP209) Důvod-  neznámý.Typuji aroganci a pocit povýšení. Zatím nevylučuji možnost dlouhodobého konfl.....

,,Teď hned to polož na stůl a dej ruce nad hlavu. To nesmíš číst. " Pomalu jsme se otočil. Mířila na mě pistolí. Její pohled prozrazoval jen to, že by byla schopná mě střelit. Složku jsem upustil na zem. Mám teď zemřít? Proč jsem raději neodešel dřív, stejně jsem nezjistil, co se mnou chtějí udělat.

Pohled Iris

,, Takže mě chceš zabít?" Zeptal se pořád s rukama nad hlavou a já schovala do šuplíku na otisk prstu jeho složku. To si nikdy neměl přečíst...Fury mě určitě vyhodí. A při nejhorším zabije. Ale i přes mou mizernou a naštvanou náladu jsem se musela uchechtnout.

,, Myslíš, že tě vrah nechá bloudit po pokoji s nebezpečnými zbraněmi v každém rohu? Ne samozřejmě, že tě nechci zabít....Jen...." Nebyl hloupý a já se mu musela přiznat, i když mě Fury možná rozkrájí a dá si mě k večeři. Sedla jsem si na postel a přestala na něj mířit. Viditelně si oddechl, ten kluk je tak naivní...

,,Fury mi dal za úkol tě sledovat," Připravila jsem si imaginární špunty do uší. ,,Cože? Proč?" vyjekl tak nahlas, že by to ani ty špunty nezastavili. Ječel jako holka, která si omylem spálila vlasy žehličkou. ,,Chtěl o tobě informace a taky, abych na tebe dávala pozor. A taky kdyby náhodou hrozilo, aby mohl přijít a požádat tě o pomoc. Ale nemusíš mít strach, nemá to v plánu. Prostě jsi moc mladý na to, aby jsi byl sám za sebe zodpovědný."

,, Ale tobě je taky 16!" Rozhodil rukama. ,, Jo..Ale já mám agentský výcvik na rozdíl od tebe." Usmála jsem se. Chodil po pokoji, mnul si ruku a nad něčím usilovně přemýšlel. ,,Takže ty vlastně nežiješ?" vydal ze sebe a já chvíli nevěděla, jestli je to otázka nebo si to mumlá pro sebe. Ale stejně jsem mu vysvětlila, že mluvím, chodím a dýchám, a to  jsou známky života. Takže prakticky nemůžu být mrtvá. On se na mě jen podíval pohledem, kterým nechtěl prozradit, že jsem hloupá, ale já to stejně jsem to z něj vyčetla. Sedl si rychle vedle mě na postel.

,,Jako myslím, že neděláš, nebo jsi nikdy nezkoušela dělat normální věci jako ostatní puberťáci.  Neviděla jsi ani jeden díl Star Wars a nemáš jiné zájmy, než tvoji práci. Ty prostě jen žiješ, ale život neprožíváš," řekl a zadíval se mi do očí.

,,Má pravdu, Ir. Kdo by čekal, že právě on bude vědět, co je s tvým životem špatně, že? " Vešel do pokoje Tony, opřel se o rám dveří, jak jinak než s velkým úšklebkem na tváři. Když jsem na něj zamířila pistolí, kterou jsem předtím mířila na Petera, ihned zmizel. Občas mi přijde, že právě on je ten ďáblík, který vám sedí na rameni a hádá se navzájem s andílkem. Jen v životní podobě a můžou ho slyšet i ostatní.

,,Mám nápad," objevil se ve dveřích znovu Tony. Už jsem si připravovala pistoli. ,,Víš co říkal Fury. Nesmíš na mě vytahovat pistoli." Má obrovské štěstí, že jsem ho minule nezabila, ale střelila jsem ho do ramene, takže mi Fury zakázal mířit na něj pistolí, aby se náhodou nestali další 'nehody'. 

,,Mám návrh. Každý...řekněme pátek se budete setkávat. Ty," ukázal na Petera, ,,jí pomůžeš zařadit se do života 16-letých a ty, Iris, ho nebudeš muset sledovat, protože ti vždycky přesně řekne, kde a kdy byl. Bude to výhodné pro vás oba a ani jednoho to nebude štvát, že Petere?" řekl Tony a já moc dobře věděla, co po mně chce. Abych si našla kamarády. A taky mě chce naštvat. Moc dobře totiž ví, že já prostě lidem nevěřím a sledování je to nejlepší, co můžu udělat.

,,Jo, myslím, že to bude fajn. nebudeš mě sledovat a jen napíšeš to, co ti řeknu. A já slibuji, že ti vždycky řeknu pravdu. " řekl Peter, kterému se nápad Plechovky zřejmě líbil. Ještě zvedl dva prsty na znamení, že přísahá. ,,Navíc mám v pátek čas..." ,,Jo, přesně tak, takže se vlastně uvidíte zítra. Furymu jsem to řekl a on souhlasil. Takže se měj Irsko, doprovodím Petera domů," řekl a už i s Peterem, kterého držel okolo ramen, zmizeli dřív, než jsem cokoliv řekla.

,,Ale já jsem ti neřekla, že to beru!" křikla jsem, ale bylo mi to k ničemu. Už byl dávno pryč a nejspíš se ďábelsky usmíval nad tím, jak mi to skvěle vrátil. Můj čas ještě přijde...Slibuji, že mu to vrátím. Po tomhle, po mém prozatím nevymyšleném plánu, se už o nic nepokusí. Už mi ani jednou neřekne Irsko, přísahám. Jo, ale neměla by jsi mu spíš poděkovat ?

Tak co? Žijete ještě? Já ještě jo, ale pokud to tak bude až co června, tak už stoprocentně budu dávno mrtvá. Zatím mě na živu udržují knížky, wattpad a filmy. Doufám, že se vám daří a zase příště.

Juli❤️