,,Máte všechno, slečno Iris?"

Ano, slyšíte správně, už žádná agentka, ale jen slečna Iris.

,,Myslím, že ano." Naposledy jsem se rozhlédla po mém prázdném pokoji. Nikdy tady nebylo moc věcí, ale ten pohled mě malinko děsil. Prožila jsem tady celé dětství a teď, když už nejsem agentka, tak....

,,Tak to abychom šli." Doslova mě vyhnal z mého pokoje a zavřel dveře. Povzdechla jsem si. Někdy bych si přála, aby byl Fury soucitnější. Ale aspoň to mám za sebou. Možná, kdyby mě nevystrkal Fury, tak bych tam byla až do večera. Vzpomínky jsou zrádné, vždycky se kvůli nim zdržíte....Uhm...To je možná důvod, proč mám tolik krásných jizev...Prostě vzpomínky.

A ldyž už jsme u těch vzpomínek....

Včera jsem si šla koupit ledové kafe. Já vím, slíbila jsem Peterovi, že s tím přestanu, ale naposledy, slibuji! Všichni lidi se na mě divně koukali. Několikrát jsem si kontrolovala oblečení a zastavovala se snad u každé výlohy, abych zjistila, jestli nemám něco na tváři, na oblečení, nebo se jim jen nelíbí moje trochu rozdílné tkaničky. A pak za mnou přišel nějaký kluk, že se chce vyfotit.

Vrátila jsem se k Furymu se 3. hodinovým zpoždění. Nebyl úplně nadšený, ale já za ten hlouček lidí nemůžu. Nechtěla jsem je odstrkovat nebo je uspávat, tak jsem se s nimi vyfotila. Někdo mi dokonce řekl, že jsem fotogenická....Že bych přemluvila Petera, aby mě vyfotil? Vlastně mám jen pár fotek a všechny jako agentka a teď si můžu udělat nějaké normální, ne?

Ale víte, co je na tom nejhorší? Ne, Fury mě nevyhodil kvůli tomu, že jsem přišla pozdě. Ale nekoupila jsem si to ledové kafe! Chápete to? Zůstalo tam v tom stroji a smutně se na mě koukalo, jak odcházím. Nemohla jsem si ho koupit, protože jsem utratila poslední peníze za tužku, abych se lidem mohla podepsat.

Tady je aspoň vidět, jak moc hodná jsi. Ty ty lidi zachraňuješ, protože..viděla jsi toho chlápka, který skoro omdléval, když tě viděl a ty ses mu rychle podepsala? Zachránila jsi mu život!

Ne, ty nemůžeš být potichu, že?

Ne, protože tě musím varovat! Ty holky u toho módního obchodu si všimly, že máš jinou tkaničku! Víš kolikrát jsem tě na to upozorňovala? Říkám ti to pořád a..

,,Jste v pořádku, Iris?" Zvedla jsem pohled z tkaniček na Furyho, který se na mě koukal úplně stejně jako vždy. S kamenným obličejem. ,,Samozřejmě."Zalhala jsem. Kdo by byl v pořádku, když opouští celou svou rodinu. Ano, i Starka. Nikdo by to nečekal, dokonce ani já sama, ale bude mi chybět.

,,V tom případě." Ukázal rukou na cestu a já se s kufrem a krabicí v ruce vydala za ním. Věděla jsem, kam vede. Do jeho kanceláře, do Friťákovy ředitelny. A tam, kde vše začíná a končí....No dobře, většinou to je tak, že vás nejdřív unesou, pak s pytlem na obličeji převezou do jeho kanceláře a tam vám dají docela laciné kafe a zeptají se, jestli nechcete být agent.

Milé, že?

Koukala jsem na všechny ty agenty, kteří na mě smutně kývali hlavami nebo si dávaly ruce na pravou hruď, že mi vzdávají hold. Bylo to jako můj pohřeb. Já tady neznala nikoho, ale všichni mě znali jako jednu z nejlepších agentek, které kdy byly. Dokonce i Maria Hillová mi pokývala hlavou. Nečekala jsem to.

Prohlédla jsem si Furyho kancelář a než jsem se stihla podívat na výhled, dal přede mě papír. Papír z mojí nejhorší bývalou můrou. List padlých agentů. Podepsaný druhým ředitelem. I s razítkem. Několik vteřin jsem koukala na můj obrázek, který byl přilepený k papíru a hned pod tím tučně moje jméno.

Takhle je to lepší Iris. Už sis to rozmyslela a stejně by to nešlo vrátit zpět. Víš co? Možná přemluvíš Petera, že máš zlomené agentské srdíčko, a že nutně potřebuješ kafe. Tu lahodnou tekutinu, kterou....

,, Tenhle papír vypovídá vše o vašich činech. Nerad to říkám, ale jste padlá agentka. Chtěl jsem Vám ho jen ukázat, abyste mi věřila, milá slečno Romanovová" Sklopila jsem hlavu k zemi a pokývala hlavou. Fury ten papír dal do složky s názvem ,,Padlí agenti". Jakmile složku zavřel, věděla jsem, že je konec.

Odteď jsem už jen Iris Romanovová. Obyčejná holka.

Dal mi ještě pár papírů na podepsání, že nic nikomu neprozradím o Shieldu ani o ničem spojené s prací agentky. Mohla bych to nepodepsat, ale vím jak by o dopadlo. Drželi by mě tady. Udělali by cokoliv, abych hlavně nemluvila. Takže bylo jednoduší to podepsat a prostě odejít.

Celou cestu k výtahu jsem šla před Furym a rozhlížela se na všechny strany. Chci si to tady zapamatovat. Tonyho laboratoř, kanceláře, chodby. Těsně před výtahem jsem se zastavila u prosklené zdi a zdívala se na výhled.

Jako malá jsem tady byla pořád, když jsem nemohla spát. Stoupla jsem si tady a v noci koukala na hvězdy.

Přes sklo přeběhl Spider-man a já se usmála. Nejspíš mě viděl, tak mi chtěl dát vědět, že je tu se mnou, ale když si všiml Furyho, raději zmizel, jinak by se zdržel déle. Celý Peter. Od doby, co jsme se naposledy viděli uběhlo několik dnů, protože jsem se musela zotavit a rozloučit s Nat a Tonym.

,,Tak vidím, že budete mít teď jinou zábavu. Ale dejte vědět, kdybyste se nudila. Stark si z vás rád udělá pokusného králíka," prohlásil se stejnou kamennou tváří, ale já se zasmála. S Peterem se nudit rozhodně nebudu, mám ten seznam a navíc nejspíš budu další sousedský hrdina. Těším se na to, co mě čeká. I když si zase na chvíli užít Starkova ega, není špatný nápad, pokud mě nerozloží na kostičky.

Znovu jsem se podívala na výhled. Fury si stoupl vedle mě a tohle bylo poprvé, co nic nenamítal. Co v klidu stál a nehonil mě do práce. Prostě si jen stoupl a koukal se mnou. Byl to zvláštní pocit, ale bylo to poprvé, co jsem cítila, že není jen ten zlý šéf z práce.

Nemohla jsem přestat myslet na ten list. Nevím proč, ale pořád se mi na něm něco nezdálo.

A ty to nevidíš? Vždyť to byla ta nejhorší fotka, kterou tam mohl dá. Měla jsi tam mastné vlasy a bylo ti asi čtrnáct. A vsadím se, že ty tkaničky a všechno....

,,Podepsáno druhým ředitelem" Zamumlala jsem. Podepsáno druhým ředitelem. Jen místo-ředitel, je podřazený Furymu. Nepodepsal to Fury, což znamená...

,,Zasloužíte si dlouhodobou dovolenou, agentko." Otočila jsem na něj hlavu, ale on jen pořád sledoval okolí. Ale všimla jsem si jednoho. Měl na rtech malinký úsměv. Nebyl skoro vidět, ale byl tam.

Přesměroval pohled na mě. ,,Rád Vás zase někdy uvidím. Třeba až budeme potřebovat zachránit svět."

Překvapeně jsem na něj vykulila oči. Ten papír nepodepsal on, ale druhý ředitel. A to znamená, že pokud mě Fury bude chtít zpět, tak ten papír stačí jednoduše roztrhat. Není to oficiální. Není to navždy.

Můžu se ještě vrátit.

,,Ale teď si užijte dovolenou. Užijte si Váš opravdový život, slečno. To je rozkaz." Podíval se na mě způsobem, kterým se na vás koukají rodiče, když něco myslí vážně. Na tváři se mi sám od sebe rozlil úsměv. neskrývala jsem už před ním nadšení jako dřív. Pokývala jsem nadšeně hlavou. ,,Užiji. Přísahám."

,,A neříkám to moc často, ale....budete mi chybět." Dal mi ruku na rameno a mrkl na mě jedním okem, než se otočil a rychlým krokem šel zase k sobě do kanceláře. Všichni ho cestou obskakovali a zdravili ho, ale já se jen usmívala a sledovala, jak se za ním zavírají dveře.

Nikdy jsem neměla ráda, jak je Fury nepředvídatelný. Nikdy nevíte, co od něj čekat.

A já čekala, že mě vyhodí, ale jeho nepředvídatelnost....Je od teď mojí nejoblíbenější vlastností.

Naposledy jsem se rozhlédla okolo sebe, na agenty, kanceláře i na laborku Starka. S ním jsem se už rozloučila. Chtěl mi udělat velkou rozlučku, ale já odmítla, takže slavil sám. Slavil sám, aneb opil se. Takže se nemůžete divit, že spí na stole, na hlavě má narozeninovou čepičku, z pusy mu teče slina a v ruce drží láhev piva.

Zasmála jsem se, když jsem si všimla růžového a třpytivého iron-mana mé vlastní výroby, který si tam jen tak stál v rohu místnosti. Nejspíš Tonymu taky budu chybět, i když by to sám nikdy nepřiznal.

Hluboký nádech a výdech. Takhle mě to vždycky učila Nat, než jsem šla na misi. ,,Hluboce se nadechni a vydechni, budeš mít lepší pocit," říkala mi. Měla pravdu, vždy mi po tom bylo líp. A je mi líp i teď.

A já mám pře sebou tu nejdůležitější misi.

Misi zvanou Život.

Toto ještě není poslední kapitola. Můžete se těšit na krátký epilog, který bude úplné zakončení příběhu. To je tak šílené. Konec příběhu. Prostě The End. Nikdy bych neřekla, že dokončím nějaký příběh a už vůbec ne tenhle. Wow....nevím, co k tomu říct.

Už jsem vám chtěla začít děkovat, ale nechám si to až nakonec :D

Krásný den♡♡