,,Získat nám čas."

Pamatujete, když jsem vám říkala, že mi neprohledali kapsy, a že je tohle hodně primitivní gang?

Než mě sem přinesli, nejspíš mě převlékli z černo-oranžového oblečení do tohoto. Černého. Mám na sobě plandavé oblečení po někom jiném, ani trochu v něm nevypadám jako agentka, ale to je stejně jedno.

Iris, ty nejsi agen-

Ještě jsem, až po tomhle jde moje práce k Hulkovi na rozmlácení.

Hele, Is. Mám docela dobrý nápad. Mohli bychom Hulkovi založit firmu. Bude se jmenovat ,,Hulkova demolice" A bude bourat spadlé baráky a...

To je dobrý nápad...Pokud někdo zjistí, kde Hulk je, tak jsem pro. Možná bychom mohli udělat i nějaké logo, což můžu zařadit k malování. To je v mém sloupečku Thorovsky božské. Vždycky jsem chtěla zkusit malovat.

Jo! A můžeme vytvořit i třeba...

,,Is! Co s tím časem?" Začal do mě šťouchat Peter a já se probrala. Ten čas...Aha. Já bych na něj zapomněla. Takže zpátky k vysvětlování.

Takže mám na sobě černé oblečení po někom větším. Rukávy i nohavice mi plandají, ale je to výhoda. Spoutali mi ruce dozadu. A co je vzadu? Kapsa. Ano, další kapsa. Teda dvě kapsy, ale ta jedna je důležitější. Je v ní rozbitý kapesní nožík. Ostrý, rozbitý nožík.

Pořád je tam ostrá hrana, kterou potřebuji. Takže mezitímco se tady tenhle vykecával, já si vzala nožík a začala přeřezávat pouta. V hlavě se mi přitom opakovala slova Starka a já musela uznat, že v tomhle má pravdu.

Padouši se moc vykecávají  a dávají tak čas super-hrdinům a agentům.

Měla bys mu později poděkovat, že ti dal tolik času na-

,,Is! Začíná to být trapné.." zavrčel Peter skrz zaťaté zuby. Trhla jsem sebou a rozhlédla se. Má pravdu, všichni na mě zírají se zvednutým obočím a čekají. Uh, to úplně v plánu nebylo, ale...

,,Dobře. Vzdávám se. Nevím, na co jsem chtěla čas. Stejně to tlačítko nezachráním..." Mrmlala jsem se sklopenou hlavou, a když se mi všichni začali smát, Peter mohl vidět můj úšklebek.

Šéf gangu se otočil na kamery. ,,A to se jí říká agentka, dámy a pánové. Takové trdlo." Smál se dál do kamer, ostatní moc nedávali pozor a já se rychle nahnula k Peterovi a taky mu začala přeřezávat pouta.

,,Musíš zneškodnit to tlačítko, jasné? Já nevím, jaké drátky jsou k čemu, ty to zvládneš," špitla jsem, když měl přeřezané jednou pouto. Občas je obrovské štěstí, že Peter...Uhm, můj kluk je génius. Jak mu teď mám vlastně říkat? Doteď byl pro mě parťák a kamarád. Mám mu říkat kluku? Sakra, já nevím, jak říkat....přítelovi? Proč mi to Peter nevysvětlil dřív?

Něco chtěl říct, ale já ho umlčela. ,,Říkala jsem, že to tlačítko nezachráním!" Křikla jsem, aby mě všichni slyšeli. Zase se otočili na mě a já se proklínala, že jsem odmítla Starka, když mi chtěl vysvětlovat projevy na veřejnosti.

,,Ale neřekla jsem, že to tlačítko nezničím...." Co nejrychleji jsem hodila zničený kapesní nožík a on se zabodl přímo do břicha šéfa. Ten vykřikl bolestí a začal se choulit do klubíčka. Vyběhla jsem k tlačítku s myšlenkou, že ho budu chránit svým vlastním tělem. Nemůžu si dovolit, aby zabili několik sto tisíc, možná miliónů, obyvatel.

Myslela jsem, že budou aspoň trochu fér, ale oni ne. Místo jednoho bojovníka po druhém, se na mě namačkali všichni a snažili se mě dostat. Když jsem chtěla udělat první kop, ozvalo se moje zesláblé tělo a já věděla, že za chvilku je se mnou ámen. Rozhodně budu chodit do posilky i po tom, co nebudu agentka.

Snažila jsem se jim zasazovat nejtvrdší údery, které jsem zvládla. Někteří padli na zem hned a zůstali omráčení, ale většina se buď zvedla, nebo jim moje kopy a pěsti nic neudělaly. Byl to nejhorší boj, jaký jsem kdy zažila. Sice to nebyli profesionální gangsteři, ale hrnuli si na mě najednou. A protože všude máchali zbraněmi, kopali okolo sebe a dokonce stříleli skrz sebe, působili jako obrovský mlátící stroj.

Nikdy jsem neměla takový strach. Vždy jsem věděla, kde mám uskočit, kde mám jít a koho fláknout prvního. Ale přes ně, přes tyto amatéry, jsem se nemohla ani hnout a neviděla víc než pár centimetrů před sebe a na tlačítko.

Fury nás vždycky cvičil tak, že budeme připravení na všechno. Přes rozvázání uzlů, otevírání zámku, hackování, až k tomu, jak dát někam nějakou štěnici nebo zavirovat klidně dvě  stě tisíc počítačů najednou.  Přes bojová umění, práci v terénu, řízení vrtulníku.

Ale na tohle jsem připravená nebyla.

Nebyla jsem připravená na to, že budu zachraňovat milióny lidí. Nebyla jsem připravená na amatérský mlátící stroj, se kterým nic neuděláte, i kdyby jste se vážně snažili. Nic z tohohle jsme netrénovali.

Nevěděla jsem, co mám udělat dál.

Peter klečel u tlačítka a křičel na mě, abych slyšela, že je to složité tlačítko a chvíli mu to potrvá. Snažil se mi pomáhat a sem tam odrazil nějakého protivníka, ale spíš se snažil zneškodni to tlačítko. A taky se o mě bál. Pořád kontroloval situaci a každou chvíli se rozhlédl. 5íkal, kam mám uhnout, kam dát ruku a z jaké strany se blíží protivník.

Ale oni se neblížili jen z jedné strany, ale ze všech. Proto jsem do třiceti vteřin byla unavená, zmlácená, z nosu mi tekla krev a měla jsem chuť padnout zaživa. Každou vteřinu jsem dostala několik ran, ale já se pořád držela.

Myslela jsem, že nemůže už nic horšího přijít. Ale přišlo. Drobek.

Procpal se dopředu a vrhl se na mě. Byl dost rychlý, ostatní mě taky pořád mlátili a tak jsem několikrát skončila na zemi a Peter musel odrážet lidi místo mě, než jsem se zvedla. Když mě tvrdě bouchl drobek a já spadla, ucítila jsem zlomené žebro. Určitě to je žebro. Už jsem neměla chuť se zvednout.

Issss! Dělej, vstávej. Když teď zůstaneš ležet, zemřeš, což by skoro nikomu nevadilo, ale byla by horší katastrofa. Peter by ti už nikdy nedal pusu! Tu jemnou, sladkou, obyčejnou-

To mě dostalo na nohy tak rychle, že se mi povedlo shodit dva muže. ,,Petere! Jakmile bude konec, tak mi dlužíš několik hodně polibků," křikla jsem k němu. On se jen usmál takovým tím svým úsměvem a podíval se na mě zasněným pohledem, což se mu vrátilo tak, že ho někdo přetáhl přes hlavu.

Uchechtla jsem se. ,,Nech si to na potom, fajn?" Sice nebyl nejlepší čas na vtípky, ale já umírám, jsem nervózní a začínám se chovat jako Scott. Takže jo, na vtípky je v téhle situaci ten nejvyšší čas.

,,Poslední dva dráty!" Uslyšela jsem po pěti minutách, kdy už jsem sotva vnímala. Cítila jsem jen pulzující tělo a všechny zlomeniny i naražené kosti. Nikdy mi nebylo tak zle. Nejspíš mám horečku, celá hořím. Často zakopávám o dlouhé kalhoty, naštěstí dlouhými rukávy se mi občas povede někoho bouchnout, i když koho omráčí kus obyčejné látky?

,,Vydrž. No tak, Is. Vydrž to!" Ječela jsem sama na sebe, když mi začaly selhávat i moje vlastní svaly a chvaty. Chtěla jsem zvednout ruku, ale prostě to nešlo. Peter by mi teď určitě začal vykládat něco o tom, že to je přetížení těla a takové ty chytré věci. úplně ho slyším a vidím a...

,,Au! Sakra, soustřeď se!" Nožem mi jeden muž řízl do ramene a to už jsem tušila, že je se mnou konec. Zakopla jsem o vlastní nohu a málem se svalila na zem, ale akorát mě chytil Peter, a když uviděl moje zranění, naštvaně zavrčel.

,,Ne,ne. Peter, prosím. Ty dráty, rychle. Já to zvládnu." Znovu jsem se postavila na nohy, ale nic. Už jsem nikomu nedokázala dát úder, jen jsem se vyhýbala a jich stále přibývalo.

,,Mám to!" křikl Peter, když tlačítko přestalo svítit. Všichni ztuhli na místě, ale já si jen oddychla a posadila se na zem. Zavřela jsem oči a jen čekala na to, až se stane zázrak. Třeba přiletí Thor nebo někdo, kdo nám pomůže, ale bylo v místnosti jen hrobové ticho.

,,Žiješ?! Prosím, žij!" zaječel mi do ucha nešťastně Peter. Trhla jsem sebou a ihned otevřela oči. ,,Jo! Jo, žiju! Ale už mi hlavně neřvi do ucha!" Přikryla jsem si rukama uši, kdyby se náhodou rozhodl zničit mi ušní bubínky.

,,Oh, díky Thorovi!" Objal mě, jak nejpevněji mohl. ,,Bylo by smutný, kdyby moje holka hned v první den umřela." Zasmál se potichu a já jen protočila oči.

,,Tak díky za povzbuzení, parťáku."

,,No to snad ne! Jste jen ubohá banda neschopných pitomců! Vy si prostě necháte rozbít to nejdůležitější tlačítko na světě za několik milionů prachů! Víte, jak bych byl slavný! Nejobávanější gang v historii a vy to takhle zkazíte?!" Jejich šéf začal řvát na ten mlátící stroj, který mě málem zabil.

,,Úplně neschopní nejsou," šeptla jsem si pro sebe, ale poslouchala další jeho nadávky.

,,Tak je za tohle aspoň zabijte! Protože kvůli nim jste dostali padáka!" Ukázal na nás a já ztuhla. Už se nedokážu ani hnout a ještě po nás mají jít?

Drobek na nás zamířil pistolí a Peter mě stiskl k sobě. ,,Já tě nedám." Pevně zavřel oči a držel mě v náruči. A přesně v tu chvíli přišlo něco velmi nečekaného.

Výstřel.

Ale nepatřil Drobkovi.

,,Jak dlouho už tam stojíš?" Podívala jsem se na Starka, který musel samozřejmě mít elegantní a specifický nástup na scénu. Za ním se objevilo pár agentů Shieldu a začali mlátit muže z gangu

,,Takových 10 minut. Musím říct, že to bylo působivé, ale můj nástup byl lepší." Pomohl Peterovi zvednout na nohy a on jen svěsil hlavu. On tam stál deset minut, mezitímco já skoro umřela? Jen kvůli nástupu?

,,Jsi pitomec."

,,Ale tento pitomec konečně dosáhl svého cíle." Pochlubil se a sletěl na zem. Nechápavě jsem se na něj podívala, zatímco mě jeden agent začal ošetřovat. ,,Pamatuješ na to, jak jsem si povídal s Visionem v kuchyni?"

,,Jo, ale....Počkej, jak víš, že jsem to slyšela?"

,,Nevím, ale teď jsi se prozradila." Ušklíbl se. ,,Na tomhle by jsi měla ještě zapracovat, ale vlastně nemusíš, když už nebudeš agentka. Říkal jsem mu, že to někomu možná řeknu, pamatuješ? A tento geniální plán je úspěšně u konce."

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, jak to myslí. Vyvalila jsem na něj oči. ,,Ty jsi...ty jsi řekl Peterovi o tom, ať mě sleduje jen kvůli tomu, aby jsi nás dal později dohromady?"

,,No konečně to mému zrzavému Irsku došlo." Podrbal mě ve vlasech. ,,Teď jsi šťastná a lepíte se k sobě s Peterem jako se tvoje růžové třpytky nalepily na iron-mana. Génius se nezapře." Pochválil se a já z něj zase cítila to jeho pověstné ego.

,,Já-"

,,Pane Starku, nechte si to na později." Podíval se na něj Fury jedním okem a mně přihodil infarkt. On je tady. Teď a tady mě vyhodí. Před Peterem, přede všemi ostatními agenty. Stark co nejrychleji odešel, ale Peter se ani nehnul z místa.

,,Agentko Romanovová? Doufám, že vám je jasné, že jste porušila většinu pravidel a i slib, že nikomu neprozradíte vaši identitu. A teď o tom najednou ví celý svět. Vysvětlení, prosím." Čekal, co řeknu, ale já jen sklopila hlavu a zírala do země. Peter mě chtěl začít obhajovat, ale Fury ho jednoduše umlčel a spojil si ruce za zády.

,,Ale také je pravda, že jste zachránila tady Spider-manovi identitu. Gratuluji, agentko, zachránila jste miliony lidí." Zvedla jsem k němu hlavu. To mě právě pochválil? To chce říct, že....On mě pochválil?

,,Ale to nemění nic na tom, že až se zotavíte, dostavíte se do mé kanceláře a tam probereme různé věci. Jako to, že vás připíši na listinu padlých agentů." Zdůraznil, otočil se na patě a prostě odešel.

Je konec.

Sklopila jsem hlavu, ale byla jsem v pohodě. Žádný smutek ani výčitky. Vlastně jsem byla ráda, že se celý svět dozvěděl to, kdo jsem. Byla jsem ráda, že jsem zachránila několik miliónů lidí a Petera.

,,Mrzí mě to." Sedl si naproti mě Peter a objal mě. Věděl, že mi to až tak nevadí, ale stejně jsem cítila, že mě chce utěšit. Zavřela jsem oči a jednou rukou ho taky objala okolo ramen.

,,Díky...díky, Is," šeptl po chvíli.

,,Zachránila jsi mě."

,,Zachránila jsi nás."

Je konec. Is má pravdu, ještě pár kapitol a tahle kniha bude taky u konce.

Jak jste spokojeni s vyřešením? Já to raději nebudu hodnotit a počkám si na vaše názory :D

Krásný den všem ♡♡♡