,,Ještě kousek, Is! To zvládneš!"

,,Říká pavouk, který mě shodil z vysokého baráku. Bez padáku! A navíc je tohle hrozně vysoko!"

Peter protočil očima a dál mě popoháněl. ,, A jsi si jistý, že jdeme do místnosti, kde má školník věci?" Řekla jsem nejistě a znovu se zastavila. Peter zavrčel a šťouchl mě do zad, abych šla dál. ,,No jo, no jo. Vždyť už jdu."

,,Jo, je to místnost školníka. Karen to několikrát prověřovala, protože ses na to zeptala už nejmíň stokrát." Protočil očima a znovu mě šťouchl do zad. ,,A pokud se budeš pořád zastavovat, tak ti zakážu všechny nápoje a s kofeinem. A i to moje kakao!" Vyhrožoval mi.

,,Cože?! Kakao?! To neeee!" zakňučela jsem.  Peter dělá vynikající kakao a je to jediná věc, kterou u něj piju. Kávu mi vždycky zakáže a stejně by mi ji nedal. Takže vždycky když přijdu, první, co musí Peter udělat, je kakao pro mě. A představa, že by mi ho nedělal...

 Začala jsem šplhat, co nejrychleji to jen šlo. Peter se uchechtnul. ,,Takhle se mi to líbí víc." Seskočil pod žebřík a koukal, jak rychle lezu nahoru.

Is!! Ó svatý Thore, Is! On se mu to takhle líbí víc!

Heh..A proč by se mu to nelíbilo víc, když konečně lezu tak rychle, jak chce?

Ale to né! Já myslela tvůj zadek! On se mu líbí ten pohled na tvůj-

Cože? Ne! Proč..?

Podívala jsem se ze žebříku dolů pod sebe, kde stál Peter a vážně na mě koukal. Když si všiml mého pohledu, jen zvedl palce na znamení, že mi to jde skvěle a mám pokračovat. Znovu jsem začala šplhat nahoru, znervózněla jsem a po chvíli mi začali po čele téct i kapičky potu. Co když má hlásek pravdu a o se vážně kouká na můj zadek?

Tak se nemáš čeho bát! Máš vysportované tělo, protože Fury a shield, takže pokud tam vážně kouká, tak se mu zaručeně líbí a-

Ale mně je jedno, jestli se mu líbí nebo ne!  Ale...zírá mi na zadek, chápeš? katastrofa!!

Začala jsem si i nervózně kousat ret a jednou rukou si otřela kapičky potu. Nabyla jsem si jistá, jestli tam vážně kouká, ale jen to, že stojí pode mnou mě rozrušovalo. Ztuhle jsem se zase pomalu vydala po žebříku nahoru.

,,Vypadá to pěkně! Už tam za chvíli budeš!" Křikl a sám mě díky přísavkám a pavučinám začal dohánět. Co vypadá pěkně? Thore, Co vypadá pěkně?! To, že jsem kousek od cíle, nebo...

Samozřejmě, že to druhé! Nechápu, proč tak panikaříš. Vždyť máš hezký zadek, hezčí než krysa, kterou jste zahlédli kousek odtud. Pche, a tu krysu sis chrěla vybrat. Vždyť jsi stejně řekla fuj, když jsi jí viděla! Každopádně... Měla bys být pyšná, že se mu líbí!

Přestaň mluvit blbosti o krysách! Proč jsme tohle pitomé téma vůbec začali rozebírat? Vždyť já žádnou krysu ani nechtěla!

Zpocená jsem dolezla až nahoru, kde mi už podával ruku Ned. Ano, máme s ním sraz, aby nás dostal až do učebny chemie. Bez toho, aby nás někdo viděl. Já vím, Ned je asi tak nenápadný jako Hulk, který se schová za knížkou a myslí si, že ho nikdo nevidí. Ale buď by nás vedl Ned a nebo ta krysa z kanálu.

I krysa je nenápadnější než Ned. Měla sis vybrat tu krysu. Tu malou špinavou krysu z kanálu. Protože není otravná, nemá ke všemu poznámky, nemluví jen o...

Dobře, dobře. Chápu. Ale už tady máme Neda, tak se s tím smiř. A pokud se nesmíříš, klidně přestaň mluvit, mně by to ani tak nevadilo...

,,Páni. Co jste tam vy dva dělali? To je v kanále takové vedro, že je Is tak zpocená?" Setřel mi Ned pár kapiček z čela a já vykulila oči. Tak řeknu, že je tam horko. No...Musím doufat, že Ned v kanalizaci nebyl, jinak..

,,Ne, byla tam spíš zima." Peter má pravdu. Musela jsem si od něj půjčit mikinu. Měla jsem pocit, že tam zmrznu a ještě do toho tam je vlhko a smrdí to tam. Jo, je blbost, aby se tam někdo zpotil.

,,Tak proč je tak zpocená! Že vy jste tam dole něco dělali?" Jeho úsměv se roztáhl do úšklebku a nezapomněl zdůraznit slovo "něco". Peter i já jsme nabrali rudou barvu a ve stejnou chvíli se na sebe podívali. Vykulila jsem oči a uhnula pohledem.

,,Ne! My jsme nic nedělali!" Řekli jsme nastejno a podívali se na sebe. Peter říkal, že když lidi řeknou větu nastejno, tak si většinou pak plácnou rukama..hmm...

Nastavila jsem ruku, abych si sním plácla, ale on se jen plácl do čela a zakňučel. Počkat, cože? Něco jsem udělala špatně? Co? Ned se na nás jen dál šklebil a podle jeho výrazu už si dělal scénáře, jak to mohlo vypadat.

,,Ne, Nede...prosím.." Došel k němu Peter a odtáhl ho za rameno dál, kde mu něco začal vysvětlovat a rozhazovat přitom rukama. Několikrát ukázali i na mě, ale to už jsem se rozhlížela, co všechno tady má školník za věci.

Koště, vysavač, hadr, kýbl, nářadí a...starý kávovar! V očích se mi začaly tvořit jiskřičky a já pomalu šla ke kávovaru. Hned vedle byly tkaničky. A měly dokonce stejnou barvu, ale byly ošoupané. Nakonec jsem usoudila, že si za ten Furyho mini-plat koupím nové. Ale nejdřív si na ně našetřím.

Tkaničky jsem vyškrtla, ale kávovar stál pořád přede mnou a já ho chtěla. Moc jsem ho chtěla. Skoro tak moc, jako chce Ned nový díl Star wars, o kterém pořád mluví. Vlastně jsem si docela podobní. Ned mluví o Star wars, já pořád o kávě....Co kdybych Nedovi řekla, že jeho oblíbená postava pije kávu? To by ji možná taky začal pít a...

,,Ani nápad!" Vytrhl mi z ruky kávovar Peter a zahodil ho tak, že se rozbil o trám dveří. Podívala jsem se na něj naštvaným a zároveň ublíženým pohledem. ,,Zakázal jsem ti to a ty jsi to slíbila." Zamračil se. ,,Ale tohle mi klidně můžeš podržet." Dal mi do ruky tašku s věcmi a i s Nedem se vyplížili na chodbu.

Znuděně jsem si sedla na sud s plastovým víkem a tašku pohodila na zem. Koukala jsem na součástky rozbitého kávovaru a skoro se rozbrečela. ,,Já vím, já vím, že jsi byl ještě mladý kávovar a nezasloužil sis to."

To teď vážně mluvíš s kávovarem?

,,Ale neboj. Vystrojím ti nádherný a úctyhodný pohřeb. Budeš hned vedle mého hrobu, slibuju. Jen se na mě prosím nezlob. Jo, je to můj parťák, ale kdo mohl tušit, že takhle krutou věc Peter udělá? Huh?"

Ehh..lidi? Ona vážně mluví na rozbité součástky...

,, On tak moc kávu jako já nemiluje, proto mu je jedno, co udělal...Ale pomstím tě! Za tak krutou věc si pomstu zaslouží. Nejdřív mu přemístím postel i s ním, když bude spát, nad studený bazén a dám mu do postele pavoučky. Až se vzbudí, lekne se pavoučků a spadne rovnou do bazénu, kde bud-"

,,Is! Poplach! Peter...." Vřítil se do dveří Ned a ani tu větu nedokázal dopovědět, protože skoro omdlíval. Sedl si...No, spíš sebou praštil do sedu o zem, až zařinčely všechny poličky a snažil se popadnout dech.

Aha..Ned nejspíš běžel, že je tak vyřízený...To bude ten poplach. Začala jsem se uklidňovat a jen se víc opřela o zeď za sudem.

,,Peter...Peter.." Zhluboka se nadechl. ,,Peter už ty pavučiny skoro měl, ale přišli tam žáci s učitelem a on se teď ve spider-obleku schovává pod stolem, ale nemá masku, protože si ji zapomněl tady a kdokoliv teď může odhalit, že je spider-man!!" Křikl panicky na jeden dech.

,,Cože?!" Rozhodila jsem rukama a chtěla se prudce zvednout, ale plastové víko prasklo a já spadla do sudu. Do něčeho mokrého v něm. Zaječela jsem a svrhla se i se sudem, jak jsem se snažila dostat pryč. Tekutina se vylila na zem a já se od ní rychle odplazila.

,,Je to voda." Na chvíli se uklidnil Ned a jen koukal na vodu a promočenou mě. Jen se usmíval, i když vůbec nevím čemu a byl klidný. Za to já jsem uvnitř sebe panikařila, ale aspoň jsem tady neměla ječícího Neda.

,,Is! Ó můj svatý spider-mane! Peter je v nebezpečí! Co když si ho někdo všimne?!" Tak nic, panikařící Ned je bohužel zpátky. I dokonce se svatým spider-manem....Sakra! Peter!

Uviděla jsem jeho masku položenou na jedné z krabic. Jak si ji mohl ten trouba zapomenout?! Pořád mluví o tom, jak je pro něj důležitá, a pak si ji jen tak zapomene? Kdo si myslí, že je?! Nějaký kluk z Queensu, který zapomíná denně domácí úkoly kvůli mnohem důležitějším věcem??

Oh, já zapomněla, že přesně to on je! ,,Mám mu říkat debil nebo..hmm..počkej. Vymyslím nějakou přezdívku, co se k němu hodí." Dělala jsem, že jsem hluboce zamyšlená. ,,Hm...Mám to! Co třeba debil?" Čekala jsem na Nedovu odpověď.

,,Říkej mu, jak chceš. Třeba debil, ale tenhle debil potřebuje pomoc!" Rozhodil rukama a čekal, co udělám. ,,Hmm.. a nebo ne. Budu mu říkat...Debil!" Řekla jsem nakonec můj velmi těžký rozsudek. Přece jen, vybrat si mezi přezdívkou debil, debil nebo debil je hrozně těžké, ne?

,,Is! Prosím, nebuď sarkastická a pomoz mu! Jinak to dopadne hrozně!" Zatřásl se mnou Ned a celou dobu mi řval do ucha. ,,Je to mnohem horší, než díl Star Wars, ve kterém-"

,,Fajn! Už jdu! Jen už nemluv o Star wars." Snažila jsem se ho umlčet, ale on mluvil o Star wars dál a i o tom, jak tragický ten díl byl.....Jsi skvělý kamarád,Nede. Peter z tebe musí mít radost. Kdo by nechtěl kamaráda, který mluví o Star wars, když vám jde skoro o všechno?

Říká ta, co mu v té situaci vybírala přezdívky mezi slovy debil, debil a debil...

,,Co dělá? Is, co děláš?!" křičel na mě Ned. Přišel až ke mně a znovu se mnou zatřásl. ,,Tak mi to řekni!" Protočila jsem očima a dál na sebe oblékala staré věci a hadry. Dokonce tady byla i černá paruka s brýlemi. Asi z karnevalu...

,,Oblékám se jako uklízečka. Půjdu za Peterem a vyženu ty žáky pryč." Popadla jsem koště a kbelík, ,,Ty je chceš zmlátit koštětem?!" Zapištěl vysokým hlasem.

,,Ne, já je nechci zmlátit , ale vyhnat.  Koštětem zmlátím jen Petera." Mile jsem se usmála a vydala se na chodbu. Kapala ze mě voda, jak jsem spadla do sudu a začala mi být i docela velká zima.

,,Jdeme na to." Rozrazila jsem dveře a s šátkem přes pusu zírala na studenty, kteří se na mě otočili. Uviděla jsem Petera pod jedním stolem a on na mě  vykulil oči, zatímco já jen nenápadně zvedla palec, že to zvládám.

,,Promiňte, tady probíhá vyučování. Potřebujete něco?" Zeptal se učitel za stolem a zvedl se. Polkla jsem, odkašlala si a změnila hlas.

,,Ale mělo tady být volno, jestli se nemýlím." Všechny jsem přejela hnusným pohledem a znovu se podívala na učitele, který kývl hlavou. ,,Tak co tady děláte?!  A hybaj ven! Já tady musím vytřít!" Ukázala jsem směrem na dveře a vytáhla na něj koště, kterým jsem učitele začala strkat ven.

,,Víte co, žáci? Rozmyslel jsem si to, půjdeme do učebny biologie, stejně tam mají lepší pomůcky a..." Znovu jsem ho šťouchla. ,,Jdeme!" křikl a jako první se vyřítil ze třídy. Všichni vyběhli hned za ním, protože nechtěli ode mě dostat koštětem. Zabouchla jsem za nimi dveře a ještě na ně něco zařvala, než jsem si sedla na stůl, oddychla si a sundala paruku.

Peter na mě děkovně a trochu vyděšeně koukal. Nakonec mi jen ukázal nabité metače pavučin a ještě další velkou zásobu, kterou vyrobil. ,,Mám to. A...díky za záchranu." Zašeptal a podíval se na mě očima štěněte, abych mu odpustila tu zapomenutou masku.

Já jen vzala do ruky koště a jemně ho flákla do boku.

,,Mám pro tebe novou přezdívku. Debil."

Takže....lidi. Chci vám hrozně moc poděkovat. Tento příběh má přes 200 hvězdiček. Bez vás bych to nedokázala, děkuji moc!♡♡

Hezký den všem!♡