,,Ale proč tam musím jít?!"

,,Protože to potřebujeme!" Rozhodila jsem rukama. Ned je prostě Ned a ...Argh! Musí mít vždycky na ně otázku? Nemůže to někdy vynechat? Ne, on musí do všeho mluvit a všechno komentovat.

,,Nechápu, proč to potřebujete, ale chtěl jsem se zeptat, proč tam musím zrovna já?" Ukázal na sebe rukou a zvedl obočí. Peter mě chytil za pas, abych mu něco neudělala, protože já už se rozebíhala, že mu z hlavy vymlátím Star wars.

Vzpírala jsem se i Peterovi, ale díky jeho super-síle mě v klidu držel dál. Chytil mě rukama okolo pasu a přitiskl si mě na sebe. Přestala jsem se vzpírat, zrudla a opatrně na něj otočila hlavu. Taky nabral rudou barvu a přestal mě k sobě tisknout, ale nepustil mě.

Klid, zachovej klid! Sice tě teď okolo pasu drží kluk, který je roztomilý a ty k němu něco cítíš a na tom místě, kde tě drží, máš husí kůži a....Panika! Zapínám stav nouze!

,,Protože potřebujeme elektroniku. Já mám doma tablet, který je z blešáku a Is nemá vůbec nic. A ty jsi jediný, kdo má funkční počítač a ještě k tomu nový. Navíc ty zůstaneš pak pěkně doma a my ten gang půjdeme zastavit. Jen potřebujeme, aby ses naboural do jejich systému. Mezitím budeme hlídat, jestli se někdo neblíží, dobře? Protože ty by ses ubránit nedokázal," vysvětlil Peter a taky se snažil zachovat klid, tak mě rychle pustil a podíval se na zem.

Řekni něco vtipného! Cokoliv! Přece to nenecháš jen tak být!

,,Jak se máš?" Usmála jsem se mile na Peter, ale pak si uvědomila, že to asi nebylo úplně vtipné. Vykulila jsem oči a podívala se na zem. Kanál! Prosebně jsem na něj koukala, jakoby mi mohl snad pomoct. Začala jsem přemýšlet o tom, jestli do něj nemůžu vlézt a udělat si v něm nový domov s kamarádem krysou.

Bože co to bylo?! Ty ses teď vážně zeptala na to, jak se má? Víc ztrapnit ses nemohla?

,,Fajn, tak tam zajdu, ale vy dva budete pořádně hlídat," řekl Ned a my oba jsme na něj nastejno otočili hlavy. Ned se na nás šklebil a ďábelsky se usmíval. Začínala jsem se bát, co nám chce udělat, ale on jen kolem nás prošel, bouchl do Peterova ramene. Něco mu pošeptal a Peter ještě víc zrudl.

Chvilku jsme v tichosti stáli a mě hlásek, který mi nadával, začal lézt na nervy, tak jsem promluvila. ,,Uh..no..Máme hlídat, tak pojď." Kývla jsem hlavou k zelnému keři. Jen pokýval hlavou a pomalu se k němu rozešel.

Začali jsme se za něj soukat, ale hádejte co se ozvalo? Moje karma. Keřík byl moc malý pro nás oba a byl tady jediný.Oba jsem se na sebe podívali a zase hned odvrátili zrak.

Hlavně klid. Jen je vedle tebe on a...

,,Budu...si tě muset vzít na klín," zašeptal skoro neslyšitelně. Chvilku jsem na něj zírala, a když mi došlo, co dělám, jen jsem pomalu kývla hlavou. ,,Eh...jasně." Snažila jsem se znít normálně. Proč agenty neučili, jak jednat v trapných situacích? Hlásku, potřebuji radu!

     .............

A najednou ti rady došly, jo? Zajímavé, že zrovna teď, když mi jindy do všeho pořád mluvíš. Jsi horší, než Ned, když mluví o Star wars! Nebo ne, nic není horšího, než Ned mluvící o Star wars.

Peter ke mně pomalu natáhl ruce  a stáhl si mě na klín. Držel mě okolo pasu a dýchal mi teplý vzduch na krk. Cítila jsem jen to místo, na které mi dýchal. Zapomněla jsem na chvíli dýchat a jen zírala před sebe.

Wow, takhle zpocené ruce jsi nikdy neměla.

A teď se najednou ozveš. Vsadím se, že Peter má hodný hlásek, který mu pomáhá na rozdíl od tebe.

Konečně jsem se nadechla, ale zakázala jsem si otočit hlavu. Už takhle jsem k němu byla tak blízko, že by stačil jediný pohyb k tomu, abych se hlavou dotýkala jeho nosu nebo obličeje. Ne, proč to říkám? Díky tomu začínám vyšilovat ještě víc a z mých rukou se stává hrouda potu. Nemohl by mě Stark zase shodit do kanálu, jak to udělal kdysi? Teď by se mi to hodilo...

,,J-jak to vypadá s rt- teda s Nedem?!" zeptal se po chvíli Peter. Co chtěl říct? Rt- co? Ne, tebe se raději neptám, hlásku. Ty mlč.

Vyklonila jsem se z keře ven a nakoukla do oken domu. Ned byl vevnitř u počítače a auto jeho rodičů před domem zatím nestálo. ,,Zatím dobrý." Přestala jsem se soustředit na Petera a dech na krku a místo toho se věnovala hlídání...Nebo jsem se aspoň snažila.

,,Is? No..já jen...že když n-někdo řekne nebo udělá něco trapného, t-tak,"hlasitě polkl, ,,Se ho nikdy neptej, jak se má. R-raději nic neříkej."  Znovu jsem zčervenala a jen pokývala hlavou.

Dneska jsi stoprocentně překonala rekord v počtu zrudnutí za den! Gratuluji!

Haha, moc vtipné. Ale pomoc by se hodila, nemyslíš?

Ještě chvíli jsem seděla na jeho klíně a koukala na Nedův dům, ale auto nepřijíždělo. Nakonec vyšel Ned ven s popsaným papírkem. Skrčila jsem se a nadšeně otočila hlavu na Petera ,,Ned to zvládl a nese......ten papírek."

Panika nejvyšší úrovně. Žádám všechny emoce na ředitelství! Hned teď!

Ozývalo se mi v hlavě pořád dokola. A co že se vlastně stalo? Otočila jsem na něj hlavu! Takže teď jsem mu zírala do očí, dělí nás od sebe pár centimetrů dýcháme si vzájemně do obličejů.

Máš šanci, Is! Polib ho a zahoď jednou to svoje ego, které jsi získala od Starka. Ty víš, že ho máš víc ráda, než jen jako parťáka....

Opravdu jsem nad tím začala přemýšlet. Zastavilo se mi srdce a já potřebovala dýchat, ale nevěděla jsem jak. Celou dobu jsme si zírali do očí, v nichž měl malé jiskřičky. Nejspíš má hlásek pravdu, asi ho mám ráda víc než.....O svatý Thore, on se začal přibližovat!

Nebo si to nepřiznávej a zdrhej do kanálu za krysou! Na tohle nejsi připravená!

Rychle jsem vstala a odkašlala si. Z jeho očí se vytratily jiskřičky a on se na mě jen trochu pousmál, pak taky vstal a začal se koukat na špičky bot. Pamatovala jsem na jeho radu a už se ho na nic raději neptala. Jen jsem se nechala pohltit trapným tichem.

,,Tady máte ty místa a taky..." Podal nám papír a tašku. Pomalu jsem ji otevřela a na nás vykouklo jídlo i s dvěma flaškami pití, nějaké peníze v sáčku a lékárnička. ,,Díky, Nede. Vrátím ti pak ty peníze." Slíbila jsem mu, i když jsem nevěděla, jestli mu je dokážu vrátit. Fury nedává moc vysoký plat.

,,Jasně, hlavně se vraťte, ať se můžeme kouknout na další díl Star wars." Uchechtla jsem se a pokývala hlavou. ,,A na vteřinku si ho vypůjčím." Vzal Petera za rameno a odtáhl pryč. Chvilku se dohadovali a já na ně koukala. 

Určitě s ním řeší holku, jinak by se tak nečervenal. Ale kdo to může být...A co když je to ta holka, které pomáhal najít sešit? Ta byla docela hezká. A nebo má ještě jinou kamarádku, i když...Ne, to nemá, protože většinu času s ním trávíš ty...

Ne, já to nebudu. Vždyť ho nemám ani ráda...

A už zase si lžeš...Děláš ty něco jiného? Říkáš, že jsi agentka a to je lež. Teď zase tvrdíš, že ho nemáš ráda, i když někde hluboko víš, že máš. Skoro jsi ho políbila, nebo jsi nad tím aspoň přemýšlela...No to je jedno, ale už si to přiznej!

Nebo je snad lepší adept na políbení ta krysa?

,,Takže, kam půjdeme?" Podívala jsem se na Petera, který už zase stál přede mnou a usmíval se. Ned mi jen zamával a zmizel v domě. Kdy se stihli rozloučit? To přemýšlím tak dlouho?

,,Už se stmívá, musíme něco najít na přespání. A možná bys mohl dát vědět May, že jsme v pořádku."

,,A ošetříme ti tu ránu." Ukázal na moje rameno, které pořád krvácelo. ,,I tu na krku, všiml jsem si jí, když..No když jsme byli za tím keřem." Sáhla jsem si rukou do vlasů, a když jsem ucítila ránu, znovu jsem ruku stáhla. Bylo na ní trochu krve, tak jsem usoudila, že to nebude až tak hrozné.

To jsi říkala i minule. Nebo chceš snad znovu zkolabovat?  A mimochodem, kdyby byl tvůj parťák krysa v kanalizaci, tak by ti to rameno spíš zakousla, než ti ho obvázala. A to je další důvod, proč v souboji Peter versus krysa vede Peter.

Ty v tom máš nějak jasno, hlásku. Navíc kdo řekl, že chci políbit krysu? Fuj!

Ha! Takže Peter vyhrál! Já si to myslela! Ale tu krysu necháme jako zálohu, kdyby tě Peter odmítl, dobře? Pak do toho kanálu můžeš! A měla jsi Petera políbit....

To tys řekla, ať uteču do kanálu za krysou! A já tě poslechla!

Já? Takže já za všechno můžu?! Neměla jsi chtít tu krysu!

Ale já krysu nechci!!

Hledali jsme místo docela dlouho a já se celou cestu dohadovala s hláskem o tom, že jsem krysu nechtěla. Pff! Je horší než Stark, když se hádá s kapitánem, A to kvůli nim dokonce vypukl ten souboj na letišti!

Našli v tmavé uličce otevřené dveře, které vedly do obyčejné místnosti. Něco jako malý sklep, akorát že v místnosti nic nebylo. Byla opravdu hodně malá, ale s vysokým stropem. Nasoukali jsme se nějak dovnitř.

Peter zavřel dveře a já se opřela o zeď, po které jsem sjela dolů. Chodili jsme několik hodin, chůze mi nijak nevadí, ale z ramena pořád tekla krev a hlava se taky začala ozývat.

,,Ukaž." Odsunul mě od zdi, sám si na to místo sedl a začal mi ošetřovat ránu na hlavě, a pak i rameno. Ani mi nevadilo, že jsem před ním byla jen v tílku, měla jsem totiž mnohem větší problém s unavenýma očima. Každou chvíli se mi zavíraly a já je se to snažila přemáhat.

Taky to bylo hlavně tím, že jsem neměla za odpoledne ani jednu kávu.

,,Hotovo," zašeptal a já se ihned nahrnula ke zdi a opřela se o ni. ,,Díky, já jsem jenom unavená a.." Něco jsem zabručela, protože mi mysl začala odcházet. ,,Nevadí, když si lehnu, že?" Ani jsem nečekala na odpověď a lehla si na jeho klín, kde jsem se uvelebila.

Ještě jsem zachytila jeho úsměv na rtech, a že mě začal hladit po vlasech, než jsem dočista usnula.

,,Dobrou noc, Is, sladké sny."

A jsem tady zase! Mám otázku, dost blbou otázku, ale...Koho by jste si vybrali ? Krysu nebo Petera? Já stoprocentně Petera!

Taky chci všem moc poděkovat za ohlasy! kniha už má 1k shlédnutí! Nemůžu tomu tak trochu uvěřit. Myslela jsem, že kniha bude mít třeba 500 shlédnutí, až ji dopíšu. A když byla asi 15 kapitola, tak tam už bylo 1k! Moc děkuji, že tuhle knihu čtete, záleží mi na tom. ❤

Hezký den všem a ještě jednou děkuji. Bez vás bych to nedokázala! ♡