A tohle je zase co?

Černá oblaka?

To jsem jako v pekle nebo...Počkej, než začneš protestovat, že ty za nic nemůžeš a řvát tady, tak by možná bylo dobré, kdyby jsi zkontrolovala, jestli to náhodou není jen...

Malinko jsem pohnula hlavou a podívala se před sebe. Jo, tak to byl jen černý strop. A já už myslela, že budu muset jít nadávat Luciferovi za to, že se stal omyl a já rozhodně nemám co v pekle dělat. A možná ho i zmlátit, kdyby mě nechtěl pustit do nebe....

,,Už by se mohli probudit." Naklonila jsem ještě trochu opatrně hlavu, abych viděla zdroj hlasu. Dva muži, jeden bílý s tetováním na krku a druhý černý s vousy.

,,Jo, to už říkáš půl hodiny, Joshi."

,,Já jsem vzhůru," odpovím a oni se na mě zaraženě podívají. ,,Jen oni dva...na to nejsou zvyklí." Kouknu vedle na Petera a Neda. Nedovi teče u pusy slina a chrápe. Peter spí jako beránek a tulí se k Nedovi. Kdybych mohla, plácnu se do hlavy, protože tihle dva mi ničí mou skvělou reputaci.

,,Agenti umí předstírat spánek," řeknu, když na mě nechápavě koukají. Ale ty jsi spala, možná jsi i něco mumlala ze spánku o kávě, jako to děláš vždycky a...

,,Ale vy jste ještě žádného agenta očividně nepotkali." Odpovím si sama na otázku, ale oni stejně zakývají hlavami, že agent u nich ještě nebyl.

Z nich dostaneš všechno, vždyť odpovídají sami, to je tahle společnost opravdu tak primitivní. Ale to je jedno, teď koukni na toho Petera. No není k sežrání, když spí? já bych řekla, že....

Právě sedíme někde u zdi, kde je kovová tyč. Na rukou máme pouta, která jsou k té tyči připoutaná tak, abychom nemohli uniknout. Heh, vsadím se, že na té tyči jsou sprostá slova jako vždy. Snažila jsem se otočit, ale neviděla jsem na ní, tak jsem si naštvaně odfrkla.

Zatímco si Peter a Ned dávají šlofíka, já už promýšlím únikový plán. Ale abych ho mohla uskutečnit, potřebuji, aby byli oba vzhůru. Takže teď mi zbývá už jen čekat.....No dobře, popravdě Ned nemusí být vzhůru, stejně by vše jen komentoval a překážel tady, ale já se s ním nechci tahat, pokud ho vůbec unesu...

,,Už se nám probudili?" Vešel do místnosti muž, nejspíš velitel. Byl vysoký, ale neměl skoro žádné svaly. Měl krátké černé vlasy sčesané dozadu, na rukou několik zlatých prstenů, okolo krku náhrdelníky a v uších několik náušnic. Okolo sebe měl několik poskoků se zbraněmi.

,,Hele, tady je naše malá holčička," řekl a podíval se mi do očí, když já nadzvedla obočí. Holčička? Co prosím? Já nejsem žádná jejich malá holčička! Jsem agentka nejvyššího stupně a....no I když tímhle si taky nejsem teď úplně jistá....Takže budu raději mlčet, to je dobrý plán, ne?

Počkat?! Takže jsem nebo nejsem agentka? Začala jsem se hádat sama se sebou, což jak mi později došlo, ti chlapi přesně chtěli. Chtěli mě rozhodit, abych se nesoustředila, jako to chtějí vždycky padouši a protivníci. Proto jsem nasadila irona-manovu masku a nebojácně se mu koukala do očí, aby se mě lekl. Dobře, nemám jeho masku, ale znělo to dobře, ne?

Zacouval pár kroků dozadu a podíval se na své chlapy. Že mi to nedošlo dřív. Jasně, že jsem se takhle měla tvářit od začátku, vždyť je to jen nějaká banda lidí, kteří si myslí,  jak velcí jsou super-padouši. Proč mi to jen nedošlo?

Protože nejsi agentka..

,,Nepomáháš mi!" zasyčela jsem sama k sobě. ,,Vážně sis nemohla najít lepší příležitost?" zavrčím nesrozumitelně na můj úžasný hlásek a všichni se na mě zmateně podívají. Protočím oči a kouknu na velitele. ,, Co po mně a mých...," kouknu na Neda a Petera, ,,A po nich chcete?"

,,Zapletli jste se do něčeho, do čeho jste se zaplést neměli. Nebo ty," vezme můj obličej do jeho dlaní, ,,Ses zapletla a jim jsi to řekla. A my nemůžeme dovolit, aby se to dozvěděli nějaké světové zdroje, třeba Shield nebo FBI..."

,,Pozdě," Skočila jsem mu do řeči. Chvilku na mě bez emocí koukal, dokud se nerozčílil a nezatlačil prudce mou hlavu naproti zdi. Sykla jsem, cítila jsem někde ve vlasech trochu krve, která mi nepříjemně stékala na krk.

Trochu víc jsem se přitlačila ke zdi a narovnala se. Sáhla jsem si do zadní kapsy, kde mám vždycky vlásenky.

Hňupové, vůbec mi neprohledali kapsy. Asi bude náhoda, že se z nich stal gang.

Vytáhla jsem vlásenku a pomalu jsem se pomocí ní snažila otevřít pouta. Ten jejich velitel mezitím chodil po místnosti a měl co dělat, aby si nevytrhal vlasy. Ucítila jsem vedle sebe pohyb a uviděla zmateného Petera. Rychle se odtáhl od Neda a otočil se na mě.

,,Probuď ho." Ukázala jsem na Neda a dál se snažila otevřít pouta. Peter se k němu a něco mu zašeptal do ucha. Slyšela jsem jen slovo Star wars. Ned přestál chrápat, vykulil oči a okamžitě se posadil do sedu. Co jiného jsem taky mohla čekat....

Všichni se na něj otočili. ,,Kámo! Já myslel, že to je pravda..." Houkl na Petera a vydýchával se z šoku. Jasně, Star Wars je mnohem důležitější, než moje znovu krvácející rameno a už i hlava.

Moment, rameno! Koukla jsem se na něj a z něho už zase pomalu odkapávala krev. Měla bych říct Furymu, aby už konečně vyměnil ty doktory, protože kvůli nim nejspíš brzy umřu. Pokud neumřu dřív, než se odsud dostanu...heh...

,, Takže vy!" Ukázal na nás tři. Já v tu chvíli ucítila menší lupnutí a pohnula volnou rukou. Snažila jsem se zachovat klid a nerozkřičet se, že se mi to konečně povedlo, protože mi nikdy moc otevírání zámku ani tak nešlo. A tohle bylo poslepu! Musím se pak pochlubit Tonymu, že jsem lepší než on.

,,Vy se rozlučte se životem, protože jestli to chcete vědět, nejspíš jste nám zničil všechny kšefty a úplně nás zrujnovali!" Hystericky zařval šéf a koukal na nás, co na to řekneme. Naklonila jsem se blíž, tak aby nepoznal to otevřené pouto a usmála jsem se na něj.

,,Přesně to bylo v plánu."

,,Ihned je zabijte!" zařval a odešel z místnosti. ,,No skvěle," vypustila jsem, mezitím co kluci začali hystericky šílet a tisknout se k sobě. ,,Na tom budeme muset ještě zapracovat, hrdino," řekla jsem Peterovi a ukázala na něj a Neda. Peter se od něj ihned odtrhl a potupně sklopil hlavu k zemi.

Prohlédla jsem si všechny muže a začala vymýšlet rychlý plán boje. ,,Ty, prcku." Ukázala jsem na jednoho, který byl nejvyšší ze všech. Naštval se a chtěl na mě zaútočit. Já mu jednoduše vykopla zbraň z ruky. ,,Nemáš žádné držení, trpaslíku." Napomenula jsem ho a sjela pohledem jako malé dítě.

Prudce jsem se zvedla a všichni na mě koukali jako na mimozemšťana. ,, Jo vy myslíte tohle?" Ukázala jsem na pouta, která pořád vysela na jedné ruce. Tou jsem se napřáhla a těmi pouty uhodila muže přímo do obličeje.

,, Tyč!" křikla jsem, když mi to ty pouta připomněla. Bleskově jsem se otočila a podívala se na ní. ,,Jo! Říkala jsem, že tam budou." Koukala jsem se na sprostá slova napsaná na tyči. ,,No jo, jsem prostě dobrá v odhadování věcí a...," sklonila jsem se k zemi, a tak zabránila noze, aby mě kopla do zad, ,,Taky v odhadování pohybů protivníka," dodala jsem, když na mě kluci překvapeně zírali.

To mi samozřejmě zvedlo ego, tak jsem se začala předvádět. Jsi hrozná, říkám ti to pořád, ale ty mě vůbec neposloucháš!!

Popadla jsem kopí s čepelí, zabodla ho do země a čekala, až se ke mně ti šneci nahrnou. Když tam konečně došli čtyři, pevně jsem se chytila kopí a otočila se tak, že jsem všechny kopla a oni odletěli několik metrů dál.

,,Tak ti jen tak nevstanou." Vypustil Ned a zíral na to s otevřeno pusou. A právě v tu chvíli si mě bojovníci přestali všímat a vyrazili na bezbranného Neda. Chytila jsem mužovu ruku těsně, než stihl Nedovu hlavu nožem rozříznout na dvě půlky.

,,Dlouho ho neudržím," řekla jsem, když mi začala klouzat noha. Svalnatý obr přede mnou se jen ušklíbl a ještě víc přitlačil. ,,Nede, skrč se a nastav ruku." Jen tak tak jsem to stihla doříct a muž přede mnou mě shodil na zem. Zamířil přesně do Nedovy hlavy, který tam rychle strčil ruku s poutem. Pouto se díky noži přetrhlo a Ned byl volný.

,,Pomoz Peterovi." Přestala jsem se předvádět a shodila muže na zem. Jednou jsem ho pořádně praštila rukou do hlavy a byl vyřazený.

,,Místnost 19-E! Místnost 19-E! utíkají vězni!" Uslyšela jsem vedle sebe a muže s vysílačkou kopla do břicha. ,,Tak to nebude až taková sranda, jak jsem si myslela," zamumlala jsem.

,,Já to zvládl!" zařval Ned a ukázal na volného Petera. V tu chvíli vykulil oči a zacpal si ruku pusou, protože se na něj zase všichni otočili a chtěli útočit. ,,Nede, prosím. Moc mi to teda neulehčuješ." Povzdychla jsem si a uhnula před pěstí.

,,Teď potřebuji, abyste prolezli tím oknem." Ukázala jsem na malé okýnko na vysoko a zdi. Ned na mě vykulil oči, ale já jen znovu ukázala rukou na okno. ,,Tak běž!" křikla jsem, když ještě pár minut stál a jen se na mě koukal jako na blázna.

,,Máš snad jiný východ nebo plán?" Zakroutil hlavou. ,,Skvěle, kamarádíčků, tak prosím, dámy mají přednost." Vrací se mi ego od Starka, to nikdy nekončí dobře, ale hádejte co? Pomáhá to, protože Ned ihned začal šplhat nahoru a Peter ho přidržoval.

Kdybych s nimi nebojovala, tak bych zaručeně dostala záchvat smíchu a možná i záchvat Starkových narážek. Ale opravdu, představte si to. Vyděšený Ned se marně škrábe k malému oknu, kterým nejspíš stejně neprojde a Peter, červený jako rajče, se ho snaží podepřít a ještě k tomu mu nadává, že je moc těžký a pomalý.

Teď bych se tak ráda opřela o rám dveří a řekla: ,,Nepotřebujete pomoc, kluci?" Už vidím ty jejich pohledy, jak se na mě podívají jako vystrašená štěňátka.

Ale místo toho jsem byla hodná, což se moc často nestává, a podepřela Neda taky, že se nakonec do okna vyšplhal. ,,Co teď?" Podíval se z okna, vykulil oči a roztřásly se mu ruce. ,,Lidi, vážně, co teď chcete dělat? Je to v-vysoko"

,,Skoč." Odrazila jsem dalšího chlápka a uviděla Peter šplhat po zdi k oknu ,,To si děláte srandu?! Já to rozhodně neskočím!" Šílel Ned a rozhazoval rukama tak, že skoro zase spadl.

,,Tam dole je popelnice," ozval se Peter, který rozbil okno. ,,No, to je lepší, než jsem čekala. Tak šup, jen prostě skočte," rozkázala jsem jim, ale Ned odmítal spolupracovat. ,,Dámy první, nebo snad chceš, abych tě strčila?" Naštvaně jsem se na něj podívala.

,,Já to vyřeším!" křikl Peter a zvedl ruku, jako bychom byli ve škole. Když si to uvědomil, zrudl a stáhl ruku dolů. ,,Hele, viděli jste ten film..." A je to tu zase.

,,Neviděli! Prostě skočte?!" Peter rychle strčil do Neda, který ihned sletěl dolů do popelnice. Chvilku bylo všude ticho, i muži se zastavili. Panovalo tady takové ticho, že byste snad slyšeli i moje myšlenky, které začaly vyšilovat, že jsme Nedovi teď způsobili odpadkovou smrt.

,,Jsem v poho!" Uslyšela jsem křik zezdola. Peter ještě pro jistotu zvedl palec. ,,My jsme taky v poho," zakřičel na Neda a já se na něj podívala výrazem: To myslíš vážně?. Sklopil hlavu a trapně se zasmál.

Já tak ráda přivádím lidi do rozpaků. Hlavně Petera, protože on je roztomilý, když zrudne..

Skočila jsem taky na okno a hodila do místnosti uspávací plyn. Už jsem chtěla skočit, když mě Peter chytl do náruče a skočil se mnou. Cítila jsem jeho svaly na břiše a už nikdy jsem z jeho náruče nechtěla vylézt.

,,Já bych to zvládla," neodpustila jsem si během toho, co jsme padali. Tiskla jsem se k němu, ale on se jen usmíval, jakoby vyhrál nějakou cenu.

,,Já vím."

Jsem tu i s novou kapitolou. Poslední dobou mi začínají docházet nápady...Jo, je to malinký problém, ale pokusím se na něco přijít. :D

Minulý týden byl menší problém s touto knihou. Někomu se neukazovala vůbec a někdo nedostal novou kapitolu, ale už by to mělo být v pořádku. Takže ano, minulý týden kapitola byla a měla by být venku. Pokud s tím má ještě někdo problém, tak mi prosím napište a ještě jednou se omlouvám.

Hezký den♡