,,Jste pro mě největším zklamáním, které jsem kdy zažil. Nechcete, aby na Vás, agentko, taky někdo dával pozor? Hm?" Přestal mi koukat do obličeje a otočil se na patě. Držel se za hlavu a kdyby vůbec nějaké vlasy měl, tak by si je všechny vytrhal. Všechny až do posledního chloupku. ,,Proč nemůžete být aspoň trochu jako Vaše matka?"

Natekli mi do očí slzy a já sklopila hlavu, aby je Fury neviděl. Bohužel je Furyho vlastností vždycky poznat, když je člověk na dně. Vždycky. Takže se postavil přímo přede mne a zničil mě ještě víc. ,,Doufám, že teď právě nemyslíte vážně to, že brečíte. Takové agenty nestrpím, a obzvlášť takové agenty jako jste Vy, Romanovová."

,,Ale.." snažil se Peter vedle mě naštvaně. Fury ho jedním pohledem umlčel. Byla jsem za to ráda. Většinou, když Peter otevře pusu, nevěští to nic dobrého. Jen další problémy.

A teď k tomu, co tady vlastně dělá Peter.

Včera Večer jsme oba usnuli vyčerpáním. Usnuli jsme v objetí a oba brečící, a přesně tak jsme se i probudili. S rudýma očima, tvářemi a úplně mrtvým sebevědomím. Nebo nevím, jak na tom byl Peter, ale já sebevědomí měla naprosto mrtvé. Ani několik set let mrtvý Egypťan by to nepřekonal.

Pořád sis nevyměnila ty tkaničky...takže žlutá, nebo hnědá nebo...?

Bylo jasně vidět, že je na tom Peter líp. Já měla hlubokou depresi a odmítala jsem jíst i pít a vlastně dělat naprosto cokoliv. May i Peter ze mě byli zoufalí, tak mě poslali ještě na chvíli do postele s tím, že dneska pro nás oba škola prostě neexistuje. Nakonec jsme přece jen šli na odpolední vyučování. Ned z nás byl taky naprosto mimo, protože jak řekl: ,,Tak takhle zhrouceného Petera jsem neviděl opravdu dlouho."

Při přestávce jsme znovu ukradli další kávu od pana Lestera, ale tentokrát víc než minule, protože Peter potřeboval taky. Oba jsme byli vyspaní, ale prostě jsme měli chuť a potřebovali jsme se probrat. Peter do toho se mnou šel jen proto, že mě ta deprese díky kávě možná přejde, ale byl na omylu.

Jo, a naštěstí jsme tentokrát nespustili požární alarm.

Flash si z nás dělal legraci, že jsme spolu něco měli. A May se tak moc snažila, bylo mi jí v tu chvíli trochu líto. Tak moc se snažila, aby ty kruhy nebyly vidět, vypotřebovala na nás celý její make-up. Peter mě stačil odtáhnout dřív, než jsem ho mohla složit k zemi, naštěstí....nebo bohužel? 

Jednoduše ...Celý den jsme se plazili vedle sebe s rukama plnýma učení, s Nedem za zády a s opravdu hnusnými myšlenkami. A ještě jsme se kvůli mě museli stavit do starbucksu...

Až okolo třetí se Peter dostal z téhle nálady, když jsem mu řekla, že musím za Furym. Nesouhlasil s myšlenkou, že tam půjdu sama. Ihned se probral a nechtěl mě pustit, dokud jsem nepřísahala, že pokud bude chtít jít se mnou, tak může. A proto tady se mnou teď je a snaží se Furymu nevyškrábat oči.

,,Já to nechápu. Dávám Vám mnohem nebezpečnější mise a vy je splníte vždy na výbornou. V 11 jste velela skupině agentů, kteří si ze mě dělali legraci, protože ...dát misi do rukou 11-letému dítěti. A já jim říkal, že jednou budete nejlepší agentka, a že už v té době jste byla lepší a mazanější, než byla většina mých dospělých agentů." Odmlčel se.

,,A pak tady něco Stark prokecne, což se stává pořád, a Vy," ukázal na mě prstem, ,, Vy nejste schopná to zvládnout. Takovou jednoduchou věc...A ještě k tomu brečíte."

Z očí mi začali téct slzy a já se snažila je nějak zakrýt, ale protože mi koukal přímo do očí, viděl je dřív, než jsem si já vůbec všimla že brečím. ,,Nemáte tolik práce, nedávám Vám toho moc a..." A v ten moment zakročil Peter, což bylo to nejlepší a nejhorší, co se mohlo stát.

,,Nedáváte ji toho moc?!" Rozhodil rukama. ,,Vždyť celé noci nespí! Pořád jen pracuje, celé dny pije tuny kávy, aby vůbec zůstala vzhůru! Ničíte jí sebevědomí! Sleduje mě, sleduje gang, učí se, nespí, ničí si sebevědomí i zdraví! Co má dělat ještě víc?!Udělala by pro Vás cokoliv a nemůže za to, že Vy jí přetahujete. Je to jeden z nejlepších a nejoddanější agentů, co jsem kdy viděl!"  Fury se na něj natvrdle koukal a já se bála, že mu něco udělá. Proč se do toho musel míchat?

Ale Fury se začal smát. A to je to nejhorší znamení, co se mohlo stát. Znamení toho, že teď jeden z nás nejspíš umře.

,,Tak to jste asi moc agentů neviděl, Spider-mane." Peter otevřel pusu, že bude odporovat, ale raději ji zase zavřel a zasmušile mlčel. ,,A co je Vám vlastně do toho?" Prskl Fury, ale nechtěl slyšet odpověď. To ale Peter nevěděl.

,,Je moje parťačka," odpověděl potichu.  ,,Cože je Vaše?" Zasmál se Fury.

A jsme v pytli.

,,Ona není Vaše parťačka. Ona Vás má hlídat, ale jak vidím, tak přesně to nedělá. Vy dva totiž nikdy nebudete parťáci, pokud to neřeknu já. Řídím tuhle společnost, takže tady se bude dělat to, co řeknu. Není Vaše starost, že celé noci nespí! Tohle je její práce, její povinnosti a Vy je nemáte co řešit. Běžte si raději chytat kočky ze stromu, nebo pomáhat lidem přes přechod. Protože to je asi to jediné, co Vám jde." Zavrčel naštvaně a zasedl zase za stůl.

,,Že jsem Natashe neřekl, aby šla na potrat," zavrčel spíš pro sebe, ale já i Peter jsme to slyšeli. Peter otevřel pusu a hleděl na něj. Já se na něj jen podívala a roztřásla jsem se. Opravdu teď chtěl, abych se nenarodila?

Bylo mi líto, že jsem Peterovi lhala. Řekla jsem mu, že jsem smířená s tím, že jsem omyl. Ale nebyla jsem, nejsem. Provází mě to celým dětstvím, kdy mi to všichni předhazovali. A bude mě to provázet celým životem. Ale jak jsem se koukala na Furyho, nebyla jsem si jistá, jak ještě dlouho ten život potrvá.

,,Běžte, zmizte mi z očí. Máte pro dnešek volno, Romanovová. Ještě jednou něco poděláte a jste venku. Jen už hlavně zmizte!" rozkřičel se Fury a shodil papíry ze stolu na zem. Peter mě objal okolo ramen a snažil se mě odvézt pryč. ,,Dávejte si na mě pozor, Spider-mane. Stačí jedno slůvko a celý Váš život bude naruby. A je jen na Vás, jestli se obrátí k dobrému nebo špatnému."

Peter naštvaně práskl dveřmi a táhl mě pryč. Agenti si nás všímali a ukazovali si. ,,Romanovová konečně dostala to, co si zasloužila." Slyšela jsem od všech stran a začalo se mi to ozývat v hlavě. Moje nejhorší noční můra byla na světě. Moje poslední naděje umírali.

Moje rodina, Natasha, je nejspíš pryč. Nevím, jestli se ke mě kvůli tomuhle otočí zády. Nesnesla by, kdyby její dcera byla agentka, co nic nezvládne. Co je na nic.

Peter mě celou cestu držel okolo rameny a na všechny agenty, co jen něco špitli, házel hnusné pohledy. Došli jsme do části, která je bezpečná. Smí tady být jen Avengers, takže je tady většinu času liduprázdno. Má to výhodu, jsem tady sama.

Zastavila jsem se přede dveřmi.  ,,Díky Petere, můžeš jít domů," řekla jsem a už zavírala dveře. Strčil do dveří nohu, a pak i ruku. Nechtěla jsem ho rozmačkat, tak jsem pootevřela. ,,To-to nebylo hezký, co ti řekl. Nechceš s i popovídat?"  Koukal na mě s lítostivým výrazem. Bylo mi jasné, že pokud se mu rozbrečím do ramene, tak klidně půjde Furyho a celý shield pozabíjet.

Proto jsem se raději jen usmála. ,,Běž domů, Petere, dneska už jsi mi pomohl hodně." ,,Ale.." Chtěl protestovat. ,,Běž domů." Zavřela jsem dveře a sjela po nich dolů. Začala jsem potichu vzlykat, nebyla jsem si jistá, že Peter odešel.

,,Agentko Romanovová." Ozvalo se přes celé Avengers oddělení. ,,Prosím zamyslete se nad tím, kdo jste." Ozval se Furyho hlas. ,,Protože přijde den, kdy se vás zeptám na to, kdo jste a chci znát odpověď. Správnou odpověď." Vypnul mikrofon a já slyšela, jak Peter doběhl za dveře.

,,Is! Pusť mě dovnitř. No tak, Iris!" Věděl, že to teď se mnou bude špatně. Nějakým způsobem mi rozuměl a věděl, co má kdy udělat.

Začala jsem vzlykat, špatně se mi dýchalo. Nevěděla jsem co dělat, ale rozhodně jsem ho nechtěla pouštět dovnitř.

V tu dobu jsem spadla do hlubin mojí hlavy a něco mě tahalo pořád  níž a níž. Přes vzpomínky,přes všechny střelné rány, jizvy bolesti až úplně na dně, kde byla ve tmě napsaná jen dvě slova.

Kdo jsem?

Tak zase u Friťáka. No řekněte, kdo by tam nerad chodil? ...Nebo spíš takhle. Kdo by tam RÁD chodil? XD ...Taky se omlouvám, ale nevím, jestli příští úterý bude kapitola, protože v ten den píšu přijímačky.Takže kdyby nevyšla, pokusím se to co nejdřív napravit.

Děkuji moc za všechny ohlasy, přijde mi nemožné, že tahle knížka už bude mít za chvíli 1k zhlédnutí. :D

Hezký den♡