!! uprozroňuji, že je to psáno v čase, který se odehrával rok před prologem!!

,, Jmenuji se Isabel Romana. Pocházím z Ruska a je mi 15 let. Moje matka se jmenuje Daria Romana. Je jí 42. Pracuje jako překladatelka z Češtiny do Ruštiny a naopak. Můj táta je Anthony Romana. Je mu 44 a je podnikatel. Můj táta je z Anglie a matka z Ruska, takže umím Rusky i Anglicky plynule. Oba často jezdí na služební cesty a nejsou vůbec doma.

Přistěhovali jsme se kvůli tátovi a jeho práci. Moje záliby jsou bojové umění, učit se cizí jazyky a všeobecně věda a technika, " přeříkala jsem Furymu, na což jen uznale pokýval hlavou a přeměřil si mě očima.. Tedy  okem.

,, Výborně agentko, jste připravena. Informuji o tom agentku  Romanovovou. Vím, že se na vás můžu spolehnout, ale prosím, moc to nepřežeňte." Naklonil se přes stůl blíž ke mně a pohlédl mi upřeně okem do mých očí.

Pouze jsme přikývla na souhlas, ale stejně jsem nevěděla, jak to 'moc to nepřežeňte' myslel. Kývl hlavou ke dveřím a já bez jediného slova odešla.
Jde se slavit, přežila jsem! Zmlkni!

Tento plán jsem s Furym měla vymyšlený už dřív, ale nebylo ho potřeba. A to mi vyhovovalo.

Ale teď je Bruce..uhm....Thor ví kde a Avengers se nejspíš rozpadnou. Nikdo na mě nemá čas a já jako mladá agentka se musím od někoho učit. Teď mám jen Nat a ta jako vždy nestíhá. Ale uklidňuje mě, že je tady ještě možnost, že se vše spraví. Nespraví. Můžeš mi aspoň jednou nekazit naději?

Znáte ten pocit, když jste nervózní jako kovová tyčka, když k ní míří Hulk. Já jo. Avengers bojují někde na letišti a já nic nevím. Kvůli tomuhle směšnému rozhovoru tam nesmím jít a teď tady trčím. Aspoň se nemusíš namáhat. Já bych jim náhodou ráda pomohla a vůbec, co zase chceš?

,, A Slečno Romanovová, " ozve se mi do vysílačky v uchu Fury, ,, Budete dávat pozor na studenta Petera Parkera alias našeho mladého pavoučka." Zůstala jsem stát na chodbě v tranzu. No super. Teď budu muset ještě ke všemu mít na starost nějakého pavoučka.

,, Jistě pane. " ozvala jsem se, když podruhé zopakoval mé jméno.

Tak jo... Zítra jdu do školy.

----->

,, Tak co ve škole." ozval se Vision. Vařil kuře, nebo-li můj dnešní oběd.
Došla jsme k baru a sedla si na židli.

Škola byla divná a nudná. Jediná pozitivní věc byla, že jsem našla objekt P/S 47 (Peter/Spider47). A nebylo to ani tak těžké. Chodím s ním do třídy. Jo a taky je hezký... Hele já chápu, že se mi rád vnucuješ do života, ale tohle musí přestat...

,, Asi v pohodě. Plánovala jsem moji odpolední misi. Ale byla to trochu nuda, většinu věcí jsem se učila ve 13." odpověděla jsem a pustila se s chutí do jídla. Slyšela jsem uchechtnutí.,,Udělej si kamarády, bude větší sranda." Přišel do kuchyně Tony s velkou modřinou přes oko. Ušklíbla jsme se.

,, Ále! Iron Man je u mě doma! Vždyť já zapomněla,on tady žije se mnou a chová se jako největší blb na světě." Jen se ušklíbl a vzal mi kuře z talíře.,, A já myslel, že když začneš chodit do školy, konečně zažiješ i normální život." Kousl do něj a rukou naznačil Visionovi, že se mu povedlo.

,, Není bydlení s vámi normální život?" zeptala jsem se. Stáhl se mi žaludek a celým tělem se mi prohnal mráz. Nechápala jsem proč. Vzala jsme si zbytek jídla a pomalu odešla do pokoje.

,, Doufám, že nebude mít takovýhle život. Je opravdu fajn tady s vámi bydlet, ale je jí 15 a má tak obrovskou zodpovědnost. " uslyšela jsem a zastavila se za zdí. Co?

Ozval se Tony:,, Je agentka, Visione, ona do školy nechtěla. Ale řekl jí to Fury, ona to bere jako splnění povinnosti. Měla by se naučit, žít jako puberťák. Přemýšlím, že mu to řeknu. Pomůže jí žít normálně. Nebo aspoň doufám. Možná se z toho stane i něco víc... "Něco víc? Co víc? Rozešel se směrem ke mě a já rychle odběhla pryč do pokoje. Divím se, že jsi při svém rychlém úprku nevysypala ten talíř.

,, Komu to řekne? Kdo by mi měl pomoct? Vždyť já pomoc nepotřebuji. Jsem agentka. Jsem dost schopná na to, abych žila jako puberťák," prohlásila jsem. ,, Nejsi. Možná jsi schopná být výbornou agentkou, ale puberťákem ne, " ozval se vnitřní hlásek. Zahrabala jsem ho někam hluboko do vesmíru a šla se připravit na misi. Však ty ještě uvidíš..

Jo, vím že to vypadá divně a je to divný😅 Jo, možná vám ten hovor na konci přijde zbytečný, ale je hodně důležitý a já nevěděla do jaké jiné kapitoly ho mám nacpat.
Papa😘