.7.

Zvoní na další hodinu, což je tentokrát matematika.
Jdu si do skříňky pro pomůcky a nejde se nevšimnou Koua.

Je obklopený tolika dívkami...Tak proč jsem byla první u něj doma...u něj v pokoji... Proč já? Proč né jedna z těch holek?
Jakmile se naše pohledy střetnou, couvnu ale na něco stoupnu. Podívám se pod nohy a uvidím knihu. Zvednu ji ze země.
' neměl tuhle knihu Ruki?'
Prohlížím si knihu.
' jop...to bude ona .Jen...Kde má třídu? Luny se zeptat nemohu... Neřekla by mi to a navíc by byla velice naštvaná...'
Jdu pomalu do své třídy ale do někoho narazím. Zvednu pohled.
' ha! Právě jsem ho hledala!'
,,Ruki..."
Podívá se na mě s nečitelným pohledem
,,Hm?"
,,Tohle jsem našla kousek od své skříňky...Tak jsem se tě chtěla zeptat..Jestli není náhodou tvoje"
Natáhnu k němu ruce ve kterých je ta kniha.
Ruki se na mě překvapeně podívá a knihu si vezme.
,,Ano..Je moje... Děkuji..."
Pousměje se a já mu úsměv oplatím.
' takže jsem se nemýlila! Ha!'
Ruki mě obejde a jde do své třídy, já jdu zase do té své.

Ve třídě už sedí na lavici Luna a vraždí mě pohledem.
,Hm?"
Nechápavě se na ni podívám.
,, Včera....Jsi nejela domů.."
Z jejího pohledu mě zamrazí.
,,T-to...Jo... Měla.. Měla jsem doučování z fyziky"
,,Hm? A kdopak tě doučoval?"
,,No.. Kamarád!"
,,Z téhle školy?"
,,N-ne.... kamarád který chodí na jinou školu, ale bydlí v tom městě ve kterém já"
,,May... Nelži mi..Kde jsi byla? Nebo ne...A co po tom doučování?!"
,,To jsem jela domů..."
,, lžeš! Odjela jsi pryč... Limuzínou!"
,,C-co?! A-ale j-jak-"
,, Viděla jsem tě"
To jsou její poslední slova... Poté odejde ze třídy.
' jak? Jak jsem si jí mohla nevšimnout?!'

Čauky, snad se kapča líbila ❤
Btw, máte též volno? A jestli ano, tak do kdy?
Já do čtvrtka a v pátek jedu do Olomouce na exkurzi :3

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top