Stojím před velkým sídlem, ve kterém už 17 let bydlí můj blonďatý přítel.

Už jsem zaklepala a tak čekám, zda mu někdo otevře, anebo mě nechají stát venku.

Dveře se otevřou a mně se naskytne pohled na z prvního pohledu prázdné sídlo.

Jakmile však vejdu, dveře se za mnou zavřou čímž udělají velký hluk a tak to přivolá všechny bratry Mukami.

,,May...Co tu děláš?"
Prohlásí jako první Azusa stojící na schodech a prohlížející si mě.
,,Taky tě ráda vidím."
Řeknu se smíchem Azusovi a protočím pobaveně očima.

,, Zdravím."
Řekne Ruki procházející kolem mě do kuchyně.
,,Ahoj..."
Řeknu do prázdna, protože mu to nestihnu říct když procházel.

,, Čus, jdeš za Kouem co?"
Zeptá se Yuma scházející po schodech dolů směrem ke mně.
,,Ahoj a ano."
Věnuji mu milý úsměv a následně se mi naskytne pohled na mého přítele vycházejícího ze svého pokoje a kráčejícího směrem ke mně.

,,Ahoj princess."
Řekne sladce až se mi z toho málem podlomila kolena.
,,A-ahoj."
Znervozním a on se jen uchechtne.
,,Co tu děláš? To už jsem ti chyběl zlato?"
Mrkne na mě a tentokrát se uchechtnu já.
,,No...Vlastně...Chci s tebou o něčem mluvit .."
Řeknu nervózně a on zbledne snad víc, než je to možné.

Vede mě tedy do svého pokoje kde se posadím na jeho postel a on za sebou zavře dveře.
,,Tak? Co jsi mi chtěla říct?"
Zkříží ruce na hrudi.
,,No, víš...Dostala jsem pozvání jet studovat na chvíli do Anglie..."
,,A?"
Nadzvedne tázavě obočí.
,,A přijala jsem to..."
Špitnu a on sebou cukne.
,,Takže odjedeš..."
Špitne tentokrát on a svůj pohled upře na podlahu.
,,No, ano, ale až další týden, takže máme času-"
,,Vážně chceš odjet? To pro tebe to studování tak moc znamená? Víc než vlastní rodina, přátelé a přítel?"
,,Kou...Chci se někam dostat, sám víš, že jet do Anglie byl vždy jeden z mých snů, teď mám tu možnost-"
,,Mohli jsme tam jet třeba jen my dva...O prázdninách..."
Povzdechne si a nechá ruce spadnout podél pasu.
,, Už jsem s tím souhlasila...Je mi blbé říct po pár hodinách, že nepojedu-"
,,Tak to řekneš zítra, nebo pozítří, nechci aby jsi mi odjela, copak to nechápeš?!"
Zmateně na mě koukne a povzdechne si.
,, Stejně tam pojedu..."
,,Fajn, jak chceš.."
Odsekne a už se na mě nepodívá.

,,Takže ty se mnou teď nebudeš mluvit jen kvůli tomu, že chci odjet pryč? Vždyť se vrátím..."
Koukám na něj nevěřícně a čekám na odpověď, které se mi nedostane.
Zavrčím a vstanu. Nechci tu být s někým kdo mě chce ignorovat jen kvůli takovéhle blbosti.

Výjdu z jeho pokoje a on se mě ani nesnaží zastavit, takže lehce dokážu vyjít ze sídla a jít domů.

*
,, Už by to mělo být Všechno."
Oznámím své mámě když si večer před odjezdem balím věci.
,,Budeš nám tu chybět..."
Špitne a obejme mě, já ji s úsměvem objetí oplatím. Tak tu chvíli stojíme v objetí dokud se neozvou mý sourozenci, aby mě taky objali.

*
Stojím na letišti a že je tu dlouhá řada. Strašně mě bolí nohy, protože cesta sem trvala pěkně dlouho ikdyž to bylo dopravními prostředky.

Kouknu na telefon a objeví se mi tam obrazovka na které jsem já s Kouem. Chybí mi. Kdybych mu zavolala nevím jak by reagoval a hádám, že by mě ani nechtěl slyšet.

Povzdechnu si a telefon schovám do kapsy od bundy.

Už jsem skoro u letadla když uslyším známý hlas ze kterého vychází mé jméno. Zastavím se a otočím. Naskytne se mi pohled na zadýhaného Koua, který stále běží ke mně.
,,Kou..."
Řeknu jen tak do prázdna a můj blonďatý princ stojí přede mnou.
,,Hodně štěstí, doufám, že se ti tam bude líbit princezno...Miluju tě"
Řekne s úsměvem na tváři a mně se ihned spustí slzy. Běžel takovou dálku jen pro to, aby mi řekl tahle slova a aby mě obejmul.
,,Taky...Tě miluju..."
Rozbrečím se mu víc do hrudi a objímám ho silněji. Miluju ho a to se nezmění.

Když mě konečně pustí oba dva se na sebe podíváme a usmějeme se.
,,Budu na tebe čekat"
Pohladí mě po tváři a políbí, já polibek prohloubím a poté vlezu do letadla kde se usadím na jedno z volných míst. Z okna sleduji svého přítele, kterého uvidím za velice dlouhou dobu.

Dámy a pánové, tato kniha stále není u konce, bude ještě poslední kapitolka, tedy naprosto konečná, takže tu ještě zůstaňte a děkuji všem, kteří tu jsou i nadále, vážím si toho :3