Z mého snění mě probudí náš třídní učitel, který oznámí, že už se nacházíme na místě.
Bleskově vstanu ze svého místa a můj pohled se střetne s tím od Koua.
,, Můžeš..."
Promluvím a doufám, že mu dojde, že má trošku ustoupit abych se dostala do uličky ostatních žáků a nestála stále u svého sedadla. Jen pomalu přikývne a uhne mi. Vděčně se na něj usměji a vejdu do uličky, kde jsem natisklá na spolužáky přede mnou a ti za mnou, jsou zase na mě. Je to velice nepohodlné, protože nás tu je vážně moc a všichni si přejeme být už konečně venku. Nadechnout se čerstvého vzduchu, shodit batohy či postavit kufry a protáhnout se.

Když se dostanu konečně ven a spatřím zářící Slunce, ihned mě oslepí a já abych se mohla podívat na oblohu, si musím zakrýt oči rukou. Nemám moc teplo v oblibě. Vlastně vůbec. Mám radši déšť. Vždy mě přinutí se usmát. Mám pocit, že nepláču sama. Miluju když mi kapky deště dopadají na obličej, je to velice příjemný pocit. Klidně bych v dešti mohla stát celičký den.
Z mého přemýšlení mě vytrhne hlas Koua vedle mě, který se ptá, s kým budu na pokoji.
,,Já...Asi s Lunou."
Řeknu a rozhlédnu se abych mohla zjistit, kde se právě Luna nachází. Mým pohledem ji vyhledám hned vedle jejího přítele. Nutí mě to se usmát. Jsem ráda, že je šťastná. S ním.
,,Aha."
,,A ty?"
Kouknu na něj a čekám na jeho odpověď.
,,Já asi s Rukim nebo Yumou jak jinak."
Uchechtne se a dá si ruce do kapes. Na rameni má zavěšený batoh, že se divím, že jej vůbec unese. Musí mít ohromnou sílu..
,,Chceš to vzít?"
Koukne na můj batoh a já nesouhlasně přikývnu.
,,Ne, děkuji."
Usměji se a s batohem na zádech se vydám směrem k místu, kde budeme mít stan.

Když dojdeme na místo, všichni své batohy a kufry postaví na zem a to samé udělám i já. S Lunou se snažíme postavit stan tak, aby nám večer nespadnul na hlavu a my pod ním nezůstali uvězněné. Když nad tím tak přemýšlím, na jednu stranu by to bylo vtipné a taky velký trapas, ale na druhou bych večer asi umřela strachy.

,,Hotovo."
Prohlásí po chvíli Luna a já doslova vykulím oči. Jak to mohla postavit tak rychle? Ani jsem si nestihla prohlédnout všechny účastníky tohoto výletu. Je vážně rychlá...A hlavně dobrá. Někdy bych si přála být tak šikovná jako je ona.
Dáme si obě do stanu své batohy a pak si důležité věci, které budeme potřebovat nejvíce vybalíme.

,,Fajn děcka, jelikož jste hlasovali pro táborák, chlapci zajdou do lesa pro dřevo a děvčata... Děvčata-"
,,Jim pomůžou, přece tu nebudeme sedět a koukat jak pracují."
Zazubí se Luna a pár holek kolem ji začne probodávat pohledem. No jo, ty by nejraději seděly a koukali do telefonu.
,,Jo...To by šlo...V tom případě pro dřevo půjdete po dvou, kdo přinese nejvíce dřeva, ta dvojice vyhrává."
Ušklíbne se učitel. Takže z donesení dřeva se najednou stala soutěž o to, kdo jej přinese co nejvíce. No nazdar.
,,Bylo by nejlepší, kdyby byli dívky s chlapci, přece nebudete tahat něco těžkého."
Jeho úšklebek se rozšíří víc a já mám už taky chuť Lunu zabít svým pohledem. Když se otočím, Luna už stojí u svého přítele a já se na ni zoufale podívám. Mohla jsem se třeba převléct za kluka a ona by mohla být se mnou. Když se otočím zpět, uvidím jak Ruki je ve dvojici s nějakou blondýnkou, myslím Cheryl se jmenuje a je to blázen do knih. Yuma stojí zase vedle zrzky, která je závislá na zelenině. Azusa vedle modrovlasé dívky a ta má tentokrát žvýkačku a obvazy na rukou. Kou je obklopený snad milióny dívkami. No dobře, milióny ne, ale i tak jich je tam dost. S povzdechem si sednu na trávu a čekám až na mě prostě někdo zbyde. Napadnul mě Reiji, ale ten vlastně nejel stejně jako Shu a Subaru. Kanato je zase s Teddym a odmítá s někým někam jít...Ayato jde s nějakou černovláskou a Laito sjíždí pohledem Brunetu. Super. Zbyla jsem na to sama. Vstanu a mám v plánu se rozejít do lesa, ale zastaví mě něčí hlas, říkající mé jméno. Otočím se a naskytne se mi pohled na Koua.
,,Hm?"
Výjde ze mě.
,,Máš už někoho?"
,,P-prosím?"
Zmateně na něj kouknu a vím, že musím být ve tvářích totálně rudá!
,,Myslím dvojici."
,,Oh! Aha! Jo- teda ne, nemám."
Nervózně se usměju a v duchu se biju do hlavy za to, že mi to nedošlo dřív!
,,Tak jdeme?"
Zeptá se s úsměvem a já přikývnu s menším úsměvem. Oba se společně vydáme do lesa hledat dřevo.

Ahooooj :3 další kapitola je na světě dřív než jsem plánovala tak snad to nevadí xdd doufám, že se vám líbí a těšíte se na Pokračování ^^ děkuju všem za hlasy a krásné komentáře plné podpory ❤️ moc si toho vážím ^^

A co jinak, těšíte se do školy? :3