Stojím před školou s kufrem stojícím vedle mých nohou. Na hlavě mám svůj slaměný klobouk, ze kterého už sem tam ta sláma trčí. Už bych si měla sehnat nový, ikdyž na tento mám spousty krásných vzpomínek. Když si na jednu vzpomenu, přesněji na tu, jak jsem jej hledala když mi ho sebrala spolužák, který se mi kdysi líbil a našla jsem ho u něj na hlavě, přinutí mě to se usmát. Jsou to krásné vzpomínky. Na které nechci nikdy zapomenout. Snad ani nezapomenu. Ach, drahá základka.
,,Mayyy!!"
Uslyším z dálky a to mě vyruší ze vzpomínání. Podívám se doleva a naskytne se mi pohled na Lunu nesoucí kufr a na rameni zavěšený batoh. Jak to může unést? Pomyslím si, ale ihned tu myšlenku zaženu když za jejími zády, sice daleko ale vidím, Koua, který nese to samé co Lu. U něj bych to pochopila ale u ní? I tak...Jede s námi? Anebo zůstává snad ve škole? Doufám, že jede s námi. Jen při pomyšlení na to, že budu sedět s ním v jednom autobusu a dýchat ten stejný vzduch co on, se mi rozbuší srdce a v mém břiše snad mají diskotéku dinosauři.
,,May? Vnímáš mě?"
Zeptá se mě má kamarádka stojící přede mnou s ustaraným pohledem.
,,Oh, ano."
Usměji se nervózně a pozdravím ji s omluvou, protože jsem ji ještě neřekla "ahoj". Mezitím co si spolu povídáme o všem možném, kolem mě projde Kou a já opět a zase ucítím tu jeho krásnou vůni, pro kterou bych snad i vraždila!

*
,,Tak fajn žáci! Své čísla znáte a chybí tu jen dva lidi, kteří se bohužel nedostaví, takže prosím, nastupovat!"
Prohlásí náš učitel a ukáže na autobus. Jako první tam vejdou holky, včetně mě a Lu, která nese číslo 5, které ji závidím, jelikož 5 je moje oblíbené číslo. Já zase dostala číslo 20, které moc v oblibě nemám, ale Kou je 21. A zase. Přemýšlím nad ním. Proč? To ho jednoduše nemohu z té hlavy vymazat? Asi ne co... Začíná mě to pěkně štvát!
Posadím se vedle Luny ale tentokrát v "kámen, nůžky a papír" vyhrála ona, tudíž sedí u okna, kde má výhled na cestu. Celkem ji to závidím, ale mám zase hezký výhled na Koua, který si, nějakým zázrakem, sedl hned naproti nám. Takže stačí otočit jen hlavu doprava a vidím ho v celé své kráse. Teda do doby dokud si vedle něj nesedne jeden z mých spolužáků. S povzdechem se podívám před sebe a a ihned toho lituji, když uvidím, že před námi sedí Laito a Ayato. K mému neštěstí sedí Laito přímo přede mnou a kouká na mě s úšklebkem. Ayato zase kouká na nás mezerou mezi sedadly. Už se nedivím Luně, že si dala sluchátka a pustila si na plné pecky nějakou ze svých písniček.
,,Je super že jedete taky~."
Zavrní Laito s úšklebkem na rtech a já se jen otřepu nad tou jeho nechutností. Je pravda, že je sexy, úchylný a prostě můj typ. Ale někdy mě fakt štve. I přes to, že je můj typ, jsem se přeci jen nejspíš zamilovala do Koua. Ne nejspíš. Ale určitě. Na sto procent.

Autobusem jedeme už nejspíše hodinu a já snad poslechla všechny písničky. Nakonec jsme si dali pauzu na oběd a tak vylezly všichni z autobusu a šli si něco koupit nejbližšího obchodu. Já s Lunou jsme si koupili bagetu a Laito s Ayatem místo oběda balili prodavačky. Žádná novinka. Nikde jsem ale nezahlédla Koua. Napadlo mě, že zůstal v autobuse, ale neviděla jsem jej tam, když jsem se tam podívala.

Po obědě jsme šli zpět do autobusu, ale tentokrát jsem si všimla, že můj klobouk, který jsem si nechala na svém sedadle je úplně někde jinde. Dojdu na to místo abych si jej vzala, ale když se chci vrátit, cestu mi zatarasí Kou.
,,Kou..."
Výjde ze mě a on se posadí.
,,Co to-"
,,Posaď se."
Pobídne mě a ukáže na místo vedle sebe. U okna. Je to dobrá příležitost a něco uvnitř mě tady chce vážně moc sedět, ale co by na to řekla Luna?
,,A co Lu-"
,,Postaral jsem se."
Prohlásí a kývne směrem k Luně, která sedí kousek vepředu před námi s klukem, který s ní byl včera večer na pouti. Takže nejspíše nic netuší.
,,Řekl jsem, že ti to vadit nebude, že pohlidam aby na tebe ti dva před tebou ani nesáhly."
Pousmeje se.
,,A ona..."
,,Nechala mě, nechápu to, ze začátku mě nesnáší a najednou mi něco takového povolí."
Uchechtne se a já se sama pro sebe usměji.
Povolila to a jsem za to strašně moc ráda. Nevím, jak bych ji to vysvětlovala. Je to má jediná kamarádka a kvůli Kouovi ji ztratit nechci.
Páni. Sedím vedle Koua Mukamiho. Kluka mých snů. Opravdu vedle něj sedím! Cítím jeho vůni, dýchám stejný vzduch jako on, dokonce cítím i každý jeho pohyb vedle mě.
Když se autobus rozjede, nemůžu být víc šťastnější! Vážně sedím vedle Koua Mukamiho! Stále tomu nemůžu uvěřit. Ve tvářích musím být sakra rudá! O můj bože! Mé přání bylo vyslyšeno!

Když v půlce cesty Kou usne, stále na něj musím koukat. Je strašně roztomilý, ale vážně spí? Co když to jen dělá a já ho tu sleduju, nakonec se dozvím že nespal a propadnu se hanbou do země! Po chvíli nakonec upadnu i do říše snů já sama a nechávám si zdát sny o mně a Kouovi.

Ahojky! Nakonec kapitola vyšla dříve a to ještě není konec srpna! Tahle kapitola snad taky ještě není v srpnu poslední...Jinak, za chvíli bude konec této knihy (konečná bude 40 kapitola) a po ní nejspíše epilog xd